154

Drtič, e, m. = drtidlo, lámadlo na smr-
kové tříslo, der Fichtenlohbreeher Šp. D.
kamene v měchýři. Wld.

Drtidlo, a, n. = lámadlo, nástroj k drcení
něčeho. Der Brecher. Vz Drtič. D. hrud, der
Schollenbrecher, Šmd., d. na tříslo, der Loh-
brecher, na pokrutiny, Oelkuchenbrecher.
Šp., Km., Hk.

Drtil, a, m. = tlachal. Ndk.

Drtílek, lka, m. = kdo drtí, drobným
krokem běsí. Na již. Mor.

Drtina. Vz Bž. 69., 185. Má v hlavě
d-ny (o hloupém). Us. Šg. Podlaha, než se
zametá, pohazuje se drtinami. Us. Knrz. —
D. = hospoda u Březnice. — D., y, m. =
mluvka, žváč. U N. Kdyně. Rgl. — D., os.
jm.

Drtínek, nku, m. = kousek, trocha. Sá.
v Osv. 1871. 3.

Drtinka, y, f., der Einbröckteig. U Olom.
Sd.

Drtitel, e, m., der Zerreiber, Zerstörer.
Lpř.

Drtiti. — abs. Hle, jak drtí = drobným
krokem běží, tancuje. Na již. Mor. Šd. Drtící
pád laviny. Vrch. — co. Jich velikosť mne
drtí. Vrch. Dnes člověk skály d. chtěl a
zítra klopýtne o zrnko písku. Dk. Drtil če-
štinu, jako mlýnský kámen obilí a lámal
němčinu, až jí v kříži praštělo (neznal ani
jedné ani druhé řeči). Světz. 1874. 553. Drtí
(drobí) ho zima. Us. Sd. Ten pořád něco
drtí (tlachá). Us. — co komu. To mi srdce
d-lo. Šml. — o něčem = stále mluvili. Celý
den o tom drtí. Us. u Král. Hrad. Kšť. U Žamb.
Brv.

Drtivý. D. klíny hněvu božího, nieder-
schmetternd. Dch.

Drtky, pl., m., Bröckchen. Ssk. Cf.
Sdl. Hr. IV. 30., 291.

Drtný. D. tíž. Čch:. Bs. 116.

Drůbež. Drůbeži říkají Valaši pernactvo.
Slepice slovác. na Mor. slépka, han. slipka,
slove val. a laš. kura, kop. kurica, kúka,
kohout laš. kokot. Kvočně Valaši říkají ku-
řatnica. Jména slepic. Vz Slepice. Km.
1885. 104. D. u Římanů, vz Vlšk. 105., 207.
V krabici bylo plané zlato a rozličná d. (dro-
botiny). Arch. praž. ě. 1172. Wtr. — D. =
deti (žertovně). Má té drůbeře plnú pec.
Mtc. 1878. 32. Cf. Mkl. Etym. 50.

Drůbežka, y, f., u pernikářů, Figuren
aus freier Hand ausgeführt. Šp.

Drůbežnictví, n., die Geflügelzucht, der
-handl.

Drubia (drubé), ata, n. = šelma, šelmička,
der Schelm. Mor. Věk.

Drůbňava, y, f. = mařenka vonná, vo-
ňavka, asperula odorota, rostl. Slb. 482.

Drůček, čku, m. = droužek, vz Drúk,
Drouh. Slov. Košík na drúčku visel. Dbš.
Slov. pov. V. 81. Prelož, milá, drúčky (ces
močiar), prejdem po tichučký každý večer.
Sb. sl. ps. II. 1, 120.

Drúčik, u, m. = dráček. Slov. Ssk.

Dručný = drýčný, pěkný. Laš. Brt. D.
208.

Druda, y, m. a f. — tulák po nocích. Mor.
Brt.

Druga, y, f. = kolík na kroucení vlny.
Val. Včk., Brt. D. 208.. Ssk. — D., grosse
Spindel für grobe Wolle. Ssk.

Drugačka, y, f. = druga. Slov. Ssk.

Drugati, aufwinden. Slov. Ssk.

1. Druh, a, m. Cf. Mz v List filol. VII.
163. Druh, m., a drahá f. mívají tvar jmenný;
to vysvětluje se tím, že jsou to vlastně
substantiva (socius a socia), přejatá do vý-
znamu alter. Druh o družce nevědieše a
druh od druha tajieše. Hrad. 61 b. Druh
před druhem běžěchu. Ib. 27. a. Druh druha
chce přetráviti. Št. Uč. 90. a. Prav to každý
vás druh druhu. Mast. 116. (Gb. v List. filol.
1886. 386.). D. v boji, der Waffenbruder.
Dch. Druh druha nevidiechu; Když ta dva
dobrá druhy proti sobě hnásta. Výb. II. 12.,
44. D. věrný jest druha obraz. Km. Druh
druhu nevěří. Mus. Ani se druh druhem
vymlouvaje. List. hrad. 1477. Tč. Nepoddada
se druh druhu. Žk. 471 Druh k druhu mlu-
viti nemoci bude (nebude moci). Pass. 8.
Máte druh druhu umývati nohy. ZN. Ten
dobrý druh ještě nebyl usnul. BN. Druh druhu
otpovědě řka. Bj. Ani d za druha bude moci
prositi. M. Patřili druh na druha; D. druha
netázal; Buď tobě požehnánie, neb jsi do-
brého druha syn; D. druhu nerozuměl. BO.
D. druha je potřeben. Bž. exc. — D. = nižší
zeman, tolik co pozdější panoš. Kn. drn.
130., S. N.

2. Druh, u, m. D. klihu, Leimsorte, hnoje,
Šp., šermu, boje, die Fechtart, Čsk. dřeva,
die Holzart, much, píce, písku, křoví, pí-
skovce, půdy, semena, smoly, révy, rezu,
die Rostpilzart, motýlů, stromů, plodin, duh,
kultury, die Kulturgattung, uhlí, hlinky,
housenek, křemenu, trávy atd. Sl. les. Dle
druhů sestaviti. Dch. D. početní (= způsob).
Šm. 7. Vydával časopis a jiného druhu spisy,
lépe: a jiné spisy. Brt. — D. v bot. = úhr-
nek rostlin ústrojností se srovnavajících.
Vz Slb. XLI., Kk. 65., Schd. II. 246., Rst.
409., S. N., Rosc. 48.

Druha, y, f., socia, die Genossin. Vz
Druh. (Barvy) sě leskniechu druhá přémo
druze. Kat. 2376.

Druhana, y, f. = druha.

Druhanice, Druhanitz, ves u Čáslavě,
Blk. Kfsk. 689., 1049.

Druhanov, a, m., Druhanow, ves u Světlé.
Blk. Kfsk. 701.

Druhdejšek, šku, m. Nebo klade d. proti
nynějšku. Sš. I. 47.

Druhdy = časem, někdy. Žádnému d.
poddáni býti nechtí ani se Boha báti; Ne-
věděli d., co činiti mají; Nemoc d. se mu
oblehčila a d. převelmi obtížila. Bart. Druhdy
by neškodilo, aby k nám přišel. BN. I tomu
pastorkovi jest židovka d. po pěti a d. po
šesti gr. dávala. NB. Tč. 223. Aby každé
obzvlášť s svými vozy táhlo, jedno od dru-
hého v míli a d. dále d. blíže. Let. 79. Ob-
viněný d. odpírá, d. se vyznává. CJB. 399.
D. bývá a děje se půhou skrze posla súd-
cova. Ib. 377. Pakli d. těchto pomst zde
zniknú, ale potkají je po smrti jiné; D.
věnec nesě (dievka) a panenství již ztraceno
v lesě. Hus. I. 151., 203. (429.). A d. ne-
umějíc písma, avšak se s ním sjednávají;