Předchozí (154)  Strana:155  Další (156) |
|
|||
155
|
|||
|
|||
Jakož často člověk v rozkoši sobě povolí,
takéž slušie, aby utrpěl d. i toho, ješto by mohl požívati; A d. zlú řeč vypustí. Št. Kn. š. 140., 249., 41. — D. = před časy, dříve. V tomto významu slova d. v strč., jak se zdá, málo užívali. Bieše d. kněz zá- labský. Rkk. 39. v. 3. Druhé, vz Druhý.
Druhklivec, vce, m., der Klüverfock.
Šm. Druhlice, dle Budějovice, Druhlitz, ves
u Dobříše. PL. Druho-, ander-, zweit-, neben-. Ssk.
Druhohadec, dce, m., Uibergangsser-
pentin. Šm. Druhonice, dle Budějovice, dvůr. Arch.
II. 55.
Druhohoří, n. = horninstvo přechodné,
das Uibergangsgebirge. Sl. les., Posp, Druhohorní. D. skupina útvarná. Stč.
Zem. 682. Druhohory, sekundäre Gebirge. Vz KP.
III. 42., Krč. G. 608., Bř. N. 262., Schd. II.
98. Druhokysličník, u, m., deuteroxydum.
Rk. Druhoopuka, y, f., der Uibergangsschiefer.
Šm. Druhoporfír, u, m., der Uibergangspor-
phyr. Šm. Druhořadý jehlanec. NA. V. 464. V bot. =
částka rozdělením dílu prvořadého pochodící, sekundär. Vz více v Rst. 409. Druhoroční, jedes zweite Jahr. Ssk.
Druhorodný, zum zweitenmal gebärend.
Šm. Druhorost, u, m. = antifyt. Hg. Z říše
rostl. 18. Druhorozenství, die Sekundogenitur =
fideikommiss pro potomky druhorozeného syna zakladatelova. Vz S. N. Druhosložený. D. slovo, decompositum.
Sš. Sk. 220. Druhota, y, druhotenství, n., die Sekun-
didät. Rk. Druhotinník, a, m., der Jubelpriester.
Ssk., Šm. Druhotně, sekundär. Hlv. 133.
Druhotní, -tný. Posp. D. postavení oka,
die Sekundarstellung des Auges. Nz., Ck. D. bytí. Hlv. 69. D. základ církve (vedlejší, podřadný). Sš. II. 101. Druhotvar, u, m., die sekundäre Bildung.
D., který se vedlé jiného tvaru vyskytuje. Křn. 28. Druhovací, Sortirung8-. D. stroj, NA.
IV. 29., síto. Šp.
Druhování, n., die Sortirung. Sl. les.,
Šp. Druhovaný; -án, a, o, sortirt. Sl. les.
Druhovati = rozvrhovati, přebírati, sor-
tiren. Šp., Sl. les., Čsk. — D. = druhým býti. Nemůžeš-li v čem předkovati (prvním býti), není nejhorší i d. Č. M. 283. Druhově = specificky. Hlv.
Druhový = specifický. Hlv., Psp. D. znak,
differentia specifica. Jd. (3 vyd.). 80. D. čí- slovky, cf. Distributivum (v dod). Druhúc = podrúhúc, po druhé. Mor. Brt.
D. 208. |
Druhý = po prvním nastupující. D. místo,
cena, pocta. Lpř. D. tenor, Us. Pdl., odpo- věď, die Duplik, stejný opis, das Duplikat, porost, der Nachwuchs, otava, das Nach- grummet, Sl. les., boj. Pass. Je se mnou druhá = těhotná. V Klát. Krj. Druhý den vždycky múdřejší. Prov. — D. Za, po druhé. Je to pro podruhé. Us. Již jsem v Bílovicích jednúc vyznal a svědčil před konšely a že druhé (= po druhé) svědčiti nechce; Jižť jsem já druhé (po druhé) raněn; By jeho byl v prvotě nechal, i ještě po druhé, ne- bylo by z toho nic; Druhé (za druhé) žádáte zprávy, což . . .; Tu jsem se stavil prvé, druhé i třetie o svuoj dluh. NB. Tč. 40., 106., 254., 266., 275. Jedno jemu hotových peněz pojičil a za druhé jemu maso dával; Tu jej o to obsílal jednú, druhé i třetí, aby to učinil; Rok má jemu dán býti a opět za druzě dvě neděli má právo činiti. Půh. II. 45., 99., 138. Druhý na dcět měsiec běžéše. BO. Druhé = za druhé. Pass. 14. stol. Mus. 1883. 112. Odpuštěnie hřiechóv jest najprve od Boha, druhé od Krista jelikožto člověka. Hus. I. 33. Vdáti se druhé. Št. Kn. š. 84. — D. = jeden ze dvou. Jeden druhému odpú- štějíc. Št. Uč. 34. b. — Pozn. Brt. ve S. 3. v. 31. praví: Vespolnosť se vyjadřuje .. . b) výrazy druh druha (vz Druh), jeden dru- hého (bez substantiva!) c) opětováním téhož substantiva v různých pádech: Bratr bratru nevěří; Převáželi kamení z místa na místo. Kom. L. 17. Přesedá s místa na místo (šp.: s jednoho místa na druhé). Bž. 143. má též vazby: jeden národ po druhém; Jeden jazyk na druhý působí atd. za špatné místo: národ po národě, jazyk v jazyk. Ve Slov. I. 315. a. měl jsem dle Km. podobné vazby též za méně správné, vz tam: Jedna ruka — se dosahuje. Brs 2. vyd. 127. praví: Slova jeden — druhý bez připojených jmen podstatných vyskytují se u nejlepších spisovatelů vedlé lepšího obratu druh — druha (Vz tam příklady ze St. a Chč), ale se jmény podstatnými užívá se jeden — druhý chybně dle němčiny: Jedna ruka druhou myje, eine Hand wäscht die andere. Vz Vespolnosť a Se (III. 278. b. nahoře). Ale máme pro tuto vazbu dobré doklady: Pŕesahuje-li slovo které z jedné stopy do druhé tak, že . . . KB. 4. Jedna slza druhú rániá (roní). Sl. ps. Žádný chlap nemůže druhého nařéci přede pány o který purkrecht. Půh. I. 208. Jedna slepota plyne z druhé. Reš. Jedna bída druhou stíhá; Pošta jedna druhou potká; Z jedné řeči do druhé vykládati; Z hor jedněch na druhé vodu převádí. Br. Z jednoho místa na druhé přecházeti; S jednoho místa na druhé něco přeložiti; Z jednoho ležení do druhého zbě- hnouti. V. Z jednoho hřiecha v druhý pa- dám. Umuč. 1899. Když zrno vyprší, tehdy se bez užitka jeden žrnov o druhy kazí; Tak že jeden člověk poddá se volné druhému v službu. Hus. L 307., II. 349. Kromě toho může býti vazba opakováním téhož substan- tiva v různých pádech někdy nejasnou : ,Plul od břehu ku břehu může znamenati od břehu a ku břehu b a dále ku břehům c, d atd. Kdežto ,Plul od jednoho břehu ke druhému' |
||
|
|||
Předchozí (154)  Strana:155  Další (156) |