155

Jakož často člověk v rozkoši sobě povolí,
takéž slušie, aby utrpěl d. i toho, ješto by
mohl požívati; A d. zlú řeč vypustí. Št.
Kn. š. 140., 249., 41. — D. = před časy,
dříve. V tomto významu slova d. v strč.,
jak se zdá, málo užívali. Bieše d. kněz zá-
labský. Rkk. 39. v. 3.

Druhé, vz Druhý.

Druhklivec, vce, m., der Klüverfock.
Šm.

Druhlice, dle Budějovice, Druhlitz, ves
u Dobříše. PL.

Druho-, ander-, zweit-, neben-. Ssk.

Druhohadec, dce, m., Uibergangsser-
pentin. Šm.

Druhonice, dle Budějovice, dvůr. Arch.

II. 55.

Druhohoří, n. = horninstvo přechodné,
das Uibergangsgebirge. Sl. les., Posp,

Druhohorní. D. skupina útvarná. Stč.
Zem. 682.

Druhohory, sekundäre Gebirge. Vz KP.

III. 42., Krč. G. 608., Bř. N. 262., Schd. II.
98.

Druhokysličník, u, m., deuteroxydum.
Rk.

Druhoopuka, y, f., der Uibergangsschiefer.
Šm.

Druhoporfír, u, m., der Uibergangspor-
phyr. Šm.

Druhořadý jehlanec. NA. V. 464. V bot. =
částka rozdělením dílu prvořadého pochodící,
sekundär. Vz více v Rst. 409.

Druhoroční, jedes zweite Jahr. Ssk.

Druhorodný, zum zweitenmal gebärend.
Šm.

Druhorost, u, m. = antifyt. Hg. Z říše
rostl. 18.

Druhorozenství, die Sekundogenitur =
fideikommiss pro potomky druhorozeného
syna zakladatelova. Vz S. N.

Druhosložený. D. slovo, decompositum.
Sš. Sk. 220.

Druhota, y, druhotenství, n., die Sekun-
didät. Rk.

Druhotinník, a, m., der Jubelpriester.
Ssk., Šm.

Druhotně, sekundär. Hlv. 133.

Druhotní, -tný. Posp. D. postavení oka,
die Sekundarstellung des Auges. Nz., Ck. D.
bytí. Hlv. 69. D. základ církve (vedlejší,
podřadný). Sš. II. 101.

Druhotvar, u, m., die sekundäre Bildung.
D., který se vedlé jiného tvaru vyskytuje.
Křn. 28.

Druhovací, Sortirung8-. D. stroj, NA.

IV. 29., síto. Šp.

Druhování, n., die Sortirung. Sl. les.,
Šp.

Druhovaný; -án, a, o, sortirt. Sl. les.

Druhovati = rozvrhovati, přebírati, sor-
tiren. Šp., Sl. les., Čsk. — D. = druhým
býti. Nemůžeš-li v čem předkovati (prvním
býti), není nejhorší i d. Č. M. 283.

Druhově = specificky. Hlv.

Druhový = specifický. Hlv., Psp. D. znak,
differentia specifica. Jd. (3 vyd.). 80. D. čí-
slovky, cf. Distributivum (v dod).

Druhúc = podrúhúc, po druhé. Mor. Brt.
D. 208.

Druhý = po prvním nastupující. D. místo,
cena, pocta. Lpř. D. tenor, Us. Pdl., odpo-
věď, die Duplik, stejný opis, das Duplikat,
porost, der Nachwuchs, otava, das Nach-
grummet, Sl. les., boj. Pass. Je se mnou
druhá = těhotná. V Klát. Krj. Druhý den
vždycky múdřejší. Prov. — D. Za, po druhé.
Je to pro podruhé. Us. Již jsem v Bílovicích
jednúc vyznal a svědčil před konšely a že
druhé (= po druhé) svědčiti nechce; Jižť
jsem já druhé (po druhé) raněn; By jeho
byl v prvotě nechal, i ještě po druhé, ne-
bylo by z toho nic; Druhé (za druhé) žádáte
zprávy, což . . .; Tu jsem se stavil prvé,
druhé i třetie o svuoj dluh. NB. Tč. 40.,
106., 254., 266., 275. Jedno jemu hotových
peněz pojičil a za druhé jemu maso dával;
Tu jej o to obsílal jednú, druhé i třetí, aby
to učinil; Rok má jemu dán býti a opět za
druzě dvě neděli má právo činiti. Půh. II.
45., 99., 138. Druhý na dcět měsiec běžéše.
BO. Druhé = za druhé. Pass. 14. stol. Mus.
1883. 112. Odpuštěnie hřiechóv jest najprve
od Boha, druhé od Krista jelikožto člověka.
Hus. I. 33. Vdáti se druhé. Št. Kn. š. 84. —
D. = jeden ze dvou. Jeden druhému odpú-
štějíc. Št. Uč. 34. b. — Pozn. Brt. ve S.
3. v. 31. praví: Vespolnosť se vyjadřuje .. .
b) výrazy druh druha (vz Druh), jeden dru-
hého (bez substantiva!) c) opětováním
téhož substantiva v různých pádech: Bratr
bratru nevěří; Převáželi kamení z místa
na místo. Kom. L. 17. Přesedá s místa
na místo (šp.: s jednoho místa na druhé).
Bž. 143. má též vazby: jeden národ po
druhém; Jeden jazyk na druhý působí atd.
za špatné místo: národ po národě, jazyk
v jazyk. Ve Slov. I. 315. a. měl jsem dle
Km. podobné vazby též za méně správné,
vz tam: Jedna ruka — se dosahuje. Brs
2. vyd. 127. praví: Slova jeden — druhý
bez připojených jmen podstatných vyskytují
se u nejlepších spisovatelů vedlé lepšího
obratu druh — druha (Vz tam příklady ze
St. a Chč), ale se jmény podstatnými užívá
se jeden — druhý chybně dle němčiny:
Jedna ruka druhou myje, eine Hand wäscht
die andere. Vz Vespolnosť a Se (III. 278.
b. nahoře). Ale máme pro tuto vazbu dobré
doklady: Pŕesahuje-li slovo které z jedné
stopy do druhé tak, že . . . KB. 4. Jedna
slza druhú rániá (roní). Sl. ps. Žádný chlap
nemůže druhého nařéci přede pány o který
purkrecht. Půh. I. 208. Jedna slepota plyne
z druhé. Reš. Jedna bída druhou stíhá;
Pošta jedna druhou potká; Z jedné řeči do
druhé vykládati; Z hor jedněch na druhé
vodu převádí. Br. Z jednoho místa na druhé
přecházeti; S jednoho místa na druhé něco
přeložiti; Z jednoho ležení do druhého zbě-
hnouti. V. Z jednoho hřiecha v druhý pa-
dám. Umuč. 1899. Když zrno vyprší, tehdy
se bez užitka jeden žrnov o druhy kazí;
Tak že jeden člověk poddá se volné druhému
v službu. Hus. L 307., II. 349. Kromě toho
může býti vazba opakováním téhož substan-
tiva v různých pádech někdy nejasnou : ,Plul
od břehu ku břehu může znamenati od břehu
a ku břehu b a dále ku břehům c, d atd.
Kdežto ,Plul od jednoho břehu ke druhému'