156

to neznamená. Za chybnou bychom tedy
této vazby neměli, ale spíše jenom za zby-
tečnou, dostačujeť opakování substantiva
anebo jeden — druhý bez něho. Cf. D. =
jiný, druzí = ostatní (konec). — D. = jiný,
protivný. Je z druhej stránky (praví katolík
o evangelíkovi a naopak). Slov. Rr. Sb. —
D. = ještě jeden takový. Mein zweites Ich,
druhý já, druhý ty, druhého tebe. Er sieht
in ihm sein zweites Ich, vidí v něm dru-
hého sebe. BPk. — D. = jiný, druzí = ostatní,
Jde to z jednoho do druhého (o nesnázích,
práci atd.). Dch. Nebude naříkať jeden pro
druhého. Er. P. 498. Mocí aby žádný jeden
na druhého nesáhal. Zř. F. L Jeden na dru-
hého neukazuje ani se druhým vymlouvaje.
List z r. 1482. Nehněvá se tu jeden na dru-
hého. Vš. 60. Druzě dvě kolě. ŽSK. (Bž.
143.) Tak se druh ve druha vpeří za vrch.
Žk. 462. S křivdou druhého nesluší králov-
ství žádati. V. Jedni — druzí. Alx. Patřili
jeden na druhého. Us. Jeden prosí druhého.
Chč. 607. Za druzě dvě neděli; Tu jsú
byli druzie pancieři mezi nimi. Půh. II.
138., 379. Jedno vleče se po druhém. Hus
I. 394. Knížata světská panují jeden nad
druhým. Hus. Vz Světský. Však i žádný
člověk neměl by nad druhým moci; Ztratí-li
jedno, aby měl druhé; Aby každý dělal,
jeden jedno, druhý druhé: Ktož pro svój
zisk druhému učiní škodu; Každý člověk
bližní jest druhému; Od jednoho ke dru-
hému blúdie; Druzí modlé sě zvláště Bohu
o pokoji. St. Kn. š. 30., 31., 37., 41., 128.,
228. Pozve jeden druhého. Št. Ě. 204. b. —
Cf. Mkl. Etym. 51.

Druhýkrát pustil 40000 mužů k šturmu,
zum zweitenmal. Sl. let. II. 283.

Druhýnáctý. Jsa již v d. (dvanáctém)
letě. Hr. ruk. 207. — Št. Kn. š. 219., Výb.
I. 836.

Druchavec, vz Drouchavec.

Druidové, vz S. N.

Drúk, u, m., vz Drouček, Drouk = klacek;
také tyč k nošení džberu, ein Knittel. Slov.
Němc. VII. 239., Hol. 27. A kde aký drúk
pochytil na dvore, vypral ich von. Mt. S.
I. 74. Sem s cepami, drúkmi a valaškami,
tu vlk! Dbš. Sl. pov. 8. 16.

Drúkatý, stangig. Slov. Ssk.

Drúliť = žduřiti, trkati, stossen. Slov.
Ale tu raz milá koza drúli rohom. Dbš. Sl.
pov. VII. 18.

Drumbělce, m., pl.= drumbla. Dch., Hk.

Drumbielka, y, f. = drumbla. Slov. D-ky
hlások zaznieva. Č. čt. II. 99.

Drumbla, y f., hudební nástroj pastýřský
na Slov., das Brummeisen, die Maultrommel.
Na drumble drumbloval, lásku mi sluboval.
Sl. sp. 209. Cf. Mkl. Etym. 51.

Drumblář, e, m. = drumbliar. Srn.

Drumbláriť = drumbly dělati. Slov. Bern.

Drumblence, pl., f. = drumbla. Slov.
Č. Čt. II. 99.

Drumbliak, a, m., der Maultrommelspieler.
Slov. Ssk.

Drumbliar, a, m., der Maultrommelmacher.
Slov. Ssk.

Drumbliatko, a, n. = drumbielka. Slov.
Č. Čt. II. 100.

Drumblica, e, f. = drumbla. D. tichej
noci družička; preto drumbielky hlások za-
znieva, keď deň búrny už zamdlieva. Č. Čt.
II. 99.

Drumblovati, die Maultrommel rühren.
Slov. Ssk. Bern.

Drumínový, strohförmig. Slb. XLI.

Drumlička, y, f. = malá drombla. Slov.
Koll. II. 79.

Drummondské světlo, vz Schd. I. 284.,
S. N., KP. IV. 306.

Drunče, Druntsch, ves u Soběslavě. Sdl.
Hr. IV. 369.

Drusa = druza. Holub II. 511. — D., y,
m. = drusík, téhož jména křestního: Druso!
drusíku! oslovuje na př. Jozef Jozefa. Na
Zlinsku. Brt. D. 208. Slov. Ssk.

Drusák, a, m. = jeden z rodičů ženatých
(vdaných) dětí. To je můj d. (otec zeťův n.
otec nevěstin). Na Lopníku. Tč.

Drusík, a, m., vz Drusa.

Drusko, a, m. = druh, drusa. Slov. Ssk.

Drusnov, a, m., Drausendorf, ves u Č.
Dubu. Blk. Kfsk. 1301.

Druso, a, m. = druh. Slov. Vz Drusa,
Drusko.

Drusták, u, m., picnomon, die Krampf-
distel, rostl. D. šedivý, p. acarna. Vz Rstp.
936.

Drustová, é, f. = Druzdov.

Drut, u, m. = drát. Slez. Tč.

Druta, y, f. Obilí na drutě drutovati.
Opav. Klš. Vz Mlácení, Drutovati.

Druťoř, e, m. = drátaŕ. Laš. Tč.

Drutovati = dratovati. Laš. Tč. — D. ==
obilí vymlacené a zvité na drutě (Getreidefei)
čistiti. Vz Mlácení. Opav. Klš.

Drutovna, y, f. = drátárna, die Draht-
mühle. Slez. Tč.

Druz, a, m. D. Jan. Tk. III. 177., V. 238.

Druza = shluk vyhraněných nerostů na
společné podpoře narostlých. Vz S. N. D.
krystallová, die Krystaldruse. Vz Schd. II.
13., Bř. N. 47., 48.

Druzať = druzgati. Slov. Ssk.

Druzcov, a, m. = Drusnov.

Druzdov, a, m., Drusdau, ves u Plzně.
Vz Drustová.

Druzg, u, m., der Knack. Slez., mor. a
slov. To udělalo d. a už to bylo rozlomené.
Šd. Ako čo by všetky hory druzgom lámaly
sa, tak zahučal v povetrí. Dbš. Sl. pov. IV.
74. Jak sem šel po zmrzlým sněhu, dělalo
to pod mými nohami druzg, druzg! Slez. Tč.

Druzgal, u, m. = mučidlo z tvrdého dreva,
ktorým lámali kosti ubohým inquirendom,
der Brustbrecher. Sl. let. 1. 93.

Drúzgati = drtiti, bröckeln, zermalmen.
Val. Brt. D. 65. — co (kde). Ořechy mezi
zuby (louskati). Laš. Brt. D. 208., Tč. Žena
drúzgá roždí. Už Slovák stáva, jarmo drúzga,
putá láme. Lipa II. 150. — co čím: ořechy
zuby. — D. = bíti. Val. Brt. — D. = pra-
štěti, knarren, knacken. Němc. VII. 106. —
kde. Sníh zmrzlý pod nohami druzgá, až
zinčí; Dyje tak 15 stupňův zimy, tak slyšeť,
jak vozy na cestě drúzgajú, jak sníh pod
nimi drúzgá. Laš. Tč. — čím: zuby, knirschen.
Slez. Té. — D. = plácati, tlachati, plauschen,
schwätzen. U Místka. Škd.