157

Druzgavec, vce, m. = truskavec, fragaria
collina. Let. Mtc. S. VIII. 1. 42.

Druzgavice = truskavice. Ssk.

Drúzgot, u, m. = drúzgání. Vz Drúzgati.
Ach môj milý, jaký víchor — drúzgotom
letia hŕby hôr. Slov. Č. Čt. II. 90.

Druzoví, n., kollekt., vz Druza. Rk.

Druž, e. Volá druži po druži. Sš. P. 725.

Družanec = družbanec, radostník. Slov.
Ssk.

Družba. Ona stojí u oltáře mezi družbama,
jako kvítek lelujový mezi vrškama. Sš. P.
784. Cf. Mkl. Etym. 51.

Družbacký. D. básnička. Koll. I. 228.,
II. 283.

Družbanec = veliký upečený věnec, který
dávají sousedky šestinedělkám. U Čejova.
Svátek.

Družbíček, čka, m. = družba. Sš. P.
148.

Družbička, y, m. = družba ? A ty neviš,
d-ka, co družička ma: a ona ma ružičku, to
pre cebe, d-ku, ona ci hu da. Sl. ps. 370.

Družbina, y, f., das Gefolge. Ssk.. Šm

Družbiti, il, en, ení, družbovati. Za Hus
přidej: II. 108. — D. = družbou býti. Slov.
Čkžk. III. 115. Nepytam ce, falešniku, ne-
pytam ce družbovač. Sl. ps. 74. Tí martin-
skí mládenci, to mi budú d-vac. Sl. ps. 147.

— D. komu koho = namlouvati. Vždy ji
Tadeáši družbil. Sá.

Družbovati, vz Družbiti.

Družbovec, vce, m. = družba, mládenec.
Slov. A tí martinskí mládenci, to mi budú
d-ci. Sl. ps. 147., Koll. II. 33.

Družbovstvo, a, n. = družbové. Němc.

Družbův = družbovi náležející. Parta
moja, parta, parta zelená, včera eště moja,
dneska družbova. Sl. sp. 28.

Družděti, ěl, ění = praštěti, drúzgati.
Suché roždí druždí. Brt. D. — kde. Suchý
sníh druždí pod nohama. Val. Vck., Brt.
D. 208. Vidz, počuj! Leják jako druždí
v strope (lopoce na strop)! Slov. Phld. III.
1. 38.

Druže. Lkalo srdcem mnoho d. Výb. I.
139. Nevižu (nevidím) mého družete. LMar.
29.

Družebný strom, geselliger B. Sl. les.
D. rostliny = téhož rodu u velikém množství
pohromadě rostoucí, gesellschaftlich. Rst. 409.
Člověk je bytosť d. Dk.

Družec = manžel atd. Hr. ruk. 267., Št.
Kn. š. 37. Ktož kopá družci dól, sám veň
upadá. BO. Kopáš družci hrob, sám se veň
vložíš. Flaš. Když kto podlé božieho zpósobu
miluje družce (bližního); Protiv Bohu aneb
svému družci. Št. Kn. š. 180., 242. (241.).
Vz Vypršeti. D., proximus, alfinis. V MV.
nepravá glossa. Pa. — i)., Družetz, ves u
Unoště. Tk. I. 47., V. 159. V tamějším dol-
ním mlýně byl jsem u svého spolužáka Ferd.
Čecha dvakrát po 14 dní jakožto gymnasista
na prázdninách.

Družečka, y, f. = družička. Už Aničku
nesú d-ky pod věnci. Sš. P. 99.

Družení, n. D. skupiny představ s jedno-
duchou představou. Dk. P. 35. Vz Ďružiti.

— D. = slučování, spojování, kopulování,

das Kopuliren. Sl. les. Vz Kk. 3tí., Schd.
II. 187. D. do tlustého, do stejného dřeva.
Vz KP. III. 275.

Druženka, y, f. = družička. Kmk.

Druženství, n. = družství. Lpř.

Družený; -en, a, o, gepaart, verbunden.
Sl. les.

Družetice, ves v Písecku. Tk. I. 87.,
Blk. Kfsk. 149., 1266.

Družice, vz Družička. — D., der Trabant,
hvězda. Vz Schd. I. 249., S. N., Stč. Zem.
20.

Družička. Družice a tovaryška. BO. Dru-
žice, družice, prečo nespievate ? Lebo byste
jedly, lebo sa hněváte? Sl. ps. 385. Ty drobné
rybičky, to moje družičky, ti velcí kaprové,
to moji družbové. Sš. P. 145. — D., Fest-
jungfrau. Dch. — Družice — souputník, der
Trabant, Nebenplanet. Stč. Z. 20. D. Jupi-
terova, der Jupitersmond. Sl. les. Hladolet
s družicemi kvapně v moři nebes víří. Pl.
I. 24. D. kroužkové či prstencové. Stč. Z.
238. Cf. Schd. II. 89.

Družina = consortes, tovaryšstvo, ko-
monstvo, die Suite. Ž. wit. 44. 8. Vz S. N.
D. lovecká, Dch., branná, Sdl., vojenská,
Šmb. S. II. 231., obchodní, die Kompagnie.
Sl. les. Dobrá d. = vojsko rytířské dobro-
volně sloužící nejsouc přikázané. 1425. Pal.
Rdh. I. 178. Opilá dobrá d. Št. N. 59. 16. —
D., die Assotiation. D. představ. D. podobné,
kontrastné. Dk. P. 35., 36 — D. Pavel. Blk.
Kfsk. 1177.

Družinka, y, f = malá družina. Dch. —
D., holde Gespielin. Ssk.

Družitel, e, m., der Vereiniger. Zevs d.
slz a kletby. Msn. Or. 30.

Družiti. — co: plot (kůl vedlé kolu při-
pevňovati). Kn. rož. č. 266. Cf. Přídruha. —
koho, se s kým. Tk. Č. 6., Dch. Hlava se
mi točí, bol mi srdce úží a preca sa s ním
cit dáký tajný druží. Sl. sp. 33. — komu
v čem. Někomu d.. Einem gesellig folgen.
Dch. V tom Filippané jemu (Pavlovi) d-li.
Sš. II. 155. — se k čemu. K dílům Hol-
beinovým malby Dürreovy důstojně se druží.
Osv. I. 193.

Druživosť, i, f., der Hang zu vergesellen.
Nz.

Druživý = kdo rád druží, wer gern ver-

Družka života (manželka). Sá., Dch. —
D. cykloidy, druh křivé čáry. Vnč. 60. —
D., kravské jméno. Mor. Brt. — Cf. Mkl.
Etym. 51.

Družkovice, dle Budějovice, Trauschko-
witz, ves u Chomutova. PL., Blk. Kfsk. 195.,
1085.

Družkyně, ě, f. = družka. Furie byly
d. Marsa a Bellony. Koll. St. 299.

Družma, y, f. (šp. m.: družina). Vký.

Družně, gesellig. Čch. Petrkl. 16.

Družník, a, m. D. mravenčí, hetaerius
sesquicornis. Brm. IV. 74.

Družnosť vid. Vz Jg. Slnosť. 33.

Družný. Přidej: Výb. I. 180. 2. D. od
druh. D. hnízdo (vlaštovičí), objetí, krb, les,
Vrch., hody, Kká., polibek, bratr, der Bruder -
genosse, Dch., choť, Msn. Or. 44., jámy
(dvojné), die Zwillingsschächte. Bc. Těšiti