162

Držgrešle, vz Držkůžka, DRŽmjšek.

Držič, e, m., der Hälter. Ssk., Šm.

Držibabka, y, m. = držgrešle. Slov. Bern.

Držim, partc. = pevný, haltbar. Vieceť
ještě o pravém obrácenie chci pojměti řeči,
aby y paměti bylo držimějie (kompar. neutr.).
Št. Ř. 54. b. Býváť příkladích cos buď
u paměti držimějše. Št. Uč. 149. b. Paměť
držimějšé. Št. Kn. š. 271. Aby to v paměti
bylo držimějie. Št. Ř. 182. a. Cf. Listy filol.
IX. 118.

Držimír, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.

Držimý, vz Držim.

Držislav, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.,
S. N., Tk. I. 373., 525., 149., Sf. Strž. II.
306., Mus. 1880. 465., D. ol. I. 71. a j. Vz
Vy8azovatel.

Držislava, y, f., os. jm. D. ol. I. 755.

Držitel dvoru (dvořák), čeledi, der Ge-
sindehalter, zástavní, der PfaNdbesitzer, J.
tr., uhelen, Šp., lesa, pozemnosti, Sl. les.,
statku, vz Jir. Zř. zem. 449., 690., Cor. jur.
IV. 3. 410.-411., koňů, Lpř. dědičného
hříchu, Lenz. Anthr. 517., hutí, der Hütten-
werksbesitzer. Nar. o hor. a k. Žaloval
d-luom těch lidí. NB. Tč. 68.

Držitelkyně, ě, f. = držitelka. Stat. 1871.
108.

Držítko, a, n. = držáťko. Šm.

Drživec, vce, m. D. tepla (špatný vodič
tepla). Kv. 1870. 308.

Držka, vz Dršťka. — D., y, m., os. jm.
Arch. I. 430.

Držkov, a, m.. Drschkow, ves u Želez-
ného Brodu. Tk. III. 123., V. 214., Blk. Kfsk.
801. — D., nyní Drštková. D. ol. X. 415. a j.

Držkovce, pl., místní jm. v Uhrách. Let.
Mt. S. IX. 1. 42.

Držkovice, dle Budějovice, Trauschko-
witz, ves u Chomútova. Vz Droužkovice
Blk. Kfsk. 208. — D., Diirstenhof, zaniklá
ves ve Slez. Pk.

Držkový = dršťkový. D. polévka. Us.
Ktk.

Držkraj, e, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.,
D. ol. I. 214.

Držkrajov, a, m , ves u Milevska.

Držkůžka, y, f. = držgrešle, der Knicker.
U Olom. Sd.

Držky, vz Dršťka.

Držmberk, Držmburk, hrad někde u Žatče.
Vz S. N.

Držmíšek, ška, m. = držgrešle, držkůžka,
der Beuteldrücker. Dch., Ehr., Kšá. Také
na Mor. Knrz.

Držnožatý stůl = trnožem opatřený. Ehr.

Držnoží, n. = trnož. Us. Ehr. 15. Na Mor.
Knrz.

Držov, a, m., Držow, ves u Písku. Tf.
Odp. 288., Blk. Kfsk. 1178., 1184.

Držovice, dle Budějovice, Držowitz, ves
u PRostějova. D. ol. IV. 156. a j. Jest z Ď-vic
(= držgrešle). Bdl. — D., ves u Litomř.
Blk. Kfsk. 913.

Ds = c: předse — přece.

Dsto = sto, zastr. Dvě dsté. Hus I. 63. —
NB. Tč. 237.

Dščieti, dščal, dščěli, pluere; dščíti, dšču,
dščil (podlé IV.). Dščalo jest na ně maso.

Ž. kl. 77. 27. Dščil osidla, pluit laqueos. Ž.
wit. 107. Střely dščichu jako příval s mrakov.
Rkk. 48. Cf. Dčíti, Dštíti, Listy filol. 1884.
452.

Dščievý = dešťový. D. vody. ZN.

Dščový = dešťový, zastr. Kropie d. BO.

Dšťavý = deštivý.

Dštěvý = dešťový. D den, oblak, kropie.
BO.

Dštíti, vz Dščieti. — abs. Mušky šlí
(= dští, prší-li za palčivého počasí drobně.
U Uh. Hrad.). Tč. Dštil jsem, plui. BO. —
kam. Modlil se, aby nedštilo na zemi. ŽN.
Čiesť (čásť), na nižto jsem nedšt.il, uschla
jest. BO. — čím. Kštice jeho dštily krví.
Hdk. On dštil výmluvností a vyučoval je.
Kom L. 118. Mestem vinným dštěte horv.
Jir. Anth. III. 76. (A. Marek). Cf. Pršeti.

Dštivokropce, e, m. - duch kRopící deštěm.
Kal. Bás. 201.

Dštivý = deštivý. D. příval, Msn. Or. 27.,
čas, tempus pluviae. BO.

Dšťóv. Za Výb. I. přidej: 667.

Dt: ved + ti = vésti, pad + ť = pasť,
klad + ti = klásti, pod. přísti. housti, slasť,
strasť, přástva. Vz Gb. Hl. 107. V infinit,
mění se na Frenštatsku, Štrambersku a Pří-
borsku dť v cť (v Čech. v ct): vecť, kracf.
Brt. D. — Ďť zní na Mor. místy jako ť (č):
poďtě = potě, buďtě = butě. Brt. D.

Dual. Na Zlínsku zachovaly se skrov-
nější zbytky jeho nežli v češtině: oči, uši,
ruce, na rukú, do nohú. Brt. Na jihových.
Mor. zbyly tyto tvary: ruce, do rukú, do
očú, do ušú, očima, do očí, ušiáma, očiáma.
Brt. v Osv. 1854. 57. U Přerova jest řídký;
tam vůbec: ruky, ruk; jen: rukama se drží.
Kd. O d. vz také: S. Ň., Bž. 64., 130., Jir.
Nkr. 67., Šf. Poč. ve Výb. I. při jednotlivých
deklinacích a konjugacích. Z hojných dokladů,
svědčících o zkáze dualu v Ž. kl. uvádí
Šafařík tyto: vizte rucě moji a nohy mé;
zde po duale ruce moji hned následuje plur.
nohy mé, ač patrně je řeč o 2 nohách, a
slovo toto dle Šafaříka často správně v duale
se vyškytá. — Spasitelovy nohy běchu
trudny. — A když ta dva bratřencě Ka-
rinus a Leuchius všecknu svú řeč odmluvišta,
inhed před jich očima zmisašta. Zde je plur.
jich spojen s dualem očima. — Když uzřel
dva bratry ... ana zavlačita .. nebo běšta
rybáře, i řekl k nima: poďta po mně, a
učiním z vás rybáře lidské: tehda oni... šli
za ním. Zde je hojně dualů, ale i plur.: vás,
oni, šli. — V textě, jejž Šafařík otiskuje na
str. 69—70. vyskytuje se též plur. mezi dualy:
jdeta . . . mluvěšta, . . . řechu, . . . od-
mluvichu, .... počešta ... neznata . . inhed
jsta prozřela. . v nás . . s náma . . šla . . .
nalezli . . počešta. — Též v Počátcích stč.
ml. zaznamenal Šafařík více dokladů o zkáze
dualu: na str. 54. oči plamenej, z nichžto ...;
vedlé správného „svoji světěj ruce k nebe-
sóm vzved" vyskytá se v téže vazbě: svoji
světí rucě (Pass.); na str. 75.: rucě, ježto
běsta svázaně (Pass.). I v tomto příkladě je
plur. ježto uprostřed dualů. (Vz i str. 60. a
72.) Ve Hradeckém ruk. čte se: (Des. 1077.
a sl.): ať postavím láhvici dvě oleje a na-
plně je. Po duale láhvici dvě hned násle-



	162

	Držgrešle, vz Držkůžka, DRŽmjšek. Držič, e, m., der Hälter. Ssk., Šm. Držibabka, y, m. = držgrešle. Slov. Bern. Držim, partc. = pevný, haltbar. Vieceť ještě o pravém obrácenie chci pojměti řeči, aby y paměti bylo držimějie (kompar. neutr.). Št. Ř. 54. b. Býváť příkladích cos buď u paměti držimějše. Št. Uč. 149. b. Paměť držimějšé. Št. Kn. š. 271. Aby to v paměti bylo držimějie. Št. Ř. 182. a. Cf. Listy filol. IX. 118. Držimír, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119. Držimý, vz Držim. Držislav, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119., S. N., Tk. I. 373., 525., 149., Sf. Strž. II. 306., Mus. 1880. 465., D. ol. I. 71. a j. Vz Vy8azovatel. Držislava, y, f., os. jm. D. ol. I. 755. Držitel dvoru (dvořák), čeledi, der Ge- sindehalter, zástavní, der PfaNdbesitzer, J. tr., uhelen, Šp., lesa, pozemnosti, Sl. les., statku, vz Jir. Zř. zem. 449., 690., Cor. jur. IV. 3. 410.-411., koňů, Lpř. dědičného hříchu, Lenz. Anthr. 517., hutí, der Hütten- werksbesitzer. Nar. o hor. a k. Žaloval d-luom těch lidí. NB. Tč. 68. Držitelkyně, ě, f. = držitelka. Stat. 1871. 108. Držítko, a, n. = držáťko. Šm. Drživec, vce, m. D. tepla (špatný vodič tepla). Kv. 1870. 308. Držka, vz Dršťka. — D., y, m., os. jm. Arch. I. 430. Držkov, a, m.. Drschkow, ves u Želez- ného Brodu. Tk. III. 123., V. 214., Blk. Kfsk. 801. — D., nyní Drštková. D. ol. X. 415. a j. Držkovce, pl., místní jm. v Uhrách. Let. Mt. S. IX. 1. 42. Držkovice, dle Budějovice, Trauschko- witz, ves u Chomútova. Vz Droužkovice Blk. Kfsk. 208. — D., Diirstenhof, zaniklá ves ve Slez. Pk. Držkový = dršťkový. D. polévka. Us. Ktk. Držkraj, e, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119., D. ol. I. 214. Držkrajov, a, m , ves u Milevska. Držkůžka, y, f. = držgrešle, der Knicker. U Olom. Sd. Držky, vz Dršťka. Držmberk, Držmburk, hrad někde u Žatče. Vz S. N. Držmíšek, ška, m. = držgrešle, držkůžka, der Beuteldrücker. Dch., Ehr., Kšá. Také na Mor. Knrz. Držnožatý stůl = trnožem opatřený. Ehr. Držnoží, n. = trnož. Us. Ehr. 15. Na Mor. Knrz. Držov, a, m., Držow, ves u Písku. Tf. Odp. 288., Blk. Kfsk. 1178., 1184. Držovice, dle Budějovice, Držowitz, ves u PRostějova. D. ol. IV. 156. a j. Jest z Ď-vic (= držgrešle). Bdl. — D., ves u Litomř. Blk. Kfsk. 913. Ds = c: předse — přece. Dsto = sto, zastr. Dvě dsté. Hus I. 63. — NB. Tč. 237. Dščieti, dščal, dščěli, pluere; dščíti, dšču, dščil (podlé IV.). Dščalo jest na ně maso.	Ž. kl. 77. 27. Dščil osidla, pluit laqueos. Ž. wit. 107. Střely dščichu jako příval s mrakov. Rkk. 48. Cf. Dčíti, Dštíti, Listy filol. 1884. 452. Dščievý = dešťový. D. vody. ZN. Dščový = dešťový, zastr. Kropie d. BO. Dšťavý = deštivý. Dštěvý = dešťový. D den, oblak, kropie. BO. Dštíti, vz Dščieti. — abs. Mušky šlí (= dští, prší-li za palčivého počasí drobně. U Uh. Hrad.). Tč. Dštil jsem, plui. BO. — kam. Modlil se, aby nedštilo na zemi. ŽN. Čiesť (čásť), na nižto jsem nedšt.il, uschla jest. BO. — čím. Kštice jeho dštily krví. Hdk. On dštil výmluvností a vyučoval je. Kom L. 118. Mestem vinným dštěte horv. Jir. Anth. III. 76. (A. Marek). Cf. Pršeti. Dštivokropce, e, m. - duch kRopící deštěm. Kal. Bás. 201. Dštivý = deštivý. D. příval, Msn. Or. 27., čas, tempus pluviae. BO. Dšťóv. Za Výb. I. přidej: 667. Dt: ved + ti = vésti, pad + ť = pasť, klad + ti = klásti, pod. přísti. housti, slasť, strasť, přástva. Vz Gb. Hl. 107. V infinit, mění se na Frenštatsku, Štrambersku a Pří- borsku dť v cť (v Čech. v ct): vecť, kracf. Brt. D. — Ďť zní na Mor. místy jako ť (č): poďtě = potě, buďtě = butě. Brt. D. Dual. Na Zlínsku zachovaly se skrov- nější zbytky jeho nežli v češtině: oči, uši, ruce, na rukú, do nohú. Brt. Na jihových. Mor. zbyly tyto tvary: ruce, do rukú, do očú, do ušú, očima, do očí, ušiáma, očiáma. Brt. v Osv. 1854. 57. U Přerova jest řídký; tam vůbec: ruky, ruk; jen: rukama se drží. Kd. O d. vz také: S. Ň., Bž. 64., 130., Jir. Nkr. 67., Šf. Poč. ve Výb. I. při jednotlivých deklinacích a konjugacích. Z hojných dokladů, svědčících o zkáze dualu v Ž. kl. uvádí Šafařík tyto: vizte rucě moji a nohy mé; zde po duale ruce moji hned následuje plur. nohy mé, ač patrně je řeč o 2 nohách, a slovo toto dle Šafaříka často správně v duale se vyškytá. — Spasitelovy nohy běchu trudny. — A když ta dva bratřencě Ka- rinus a Leuchius všecknu svú řeč odmluvišta, inhed před jich očima zmisašta. Zde je plur. jich spojen s dualem očima. — Když uzřel dva bratry ... ana zavlačita .. nebo běšta rybáře, i řekl k nima: poďta po mně, a učiním z vás rybáře lidské: tehda oni... šli za ním. Zde je hojně dualů, ale i plur.: vás, oni, šli. — V textě, jejž Šafařík otiskuje na str. 69—70. vyskytuje se též plur. mezi dualy: jdeta . . . mluvěšta, . . . řechu, . . . od- mluvichu, .... počešta ... neznata . . inhed jsta prozřela. . v nás . . s náma . . šla . . . nalezli . . počešta. — Též v Počátcích stč. ml. zaznamenal Šafařík více dokladů o zkáze dualu: na str. 54. oči plamenej, z nichžto ...; vedlé správného „svoji světěj ruce k nebe- sóm vzved" vyskytá se v téže vazbě: svoji světí rucě (Pass.); na str. 75.: rucě, ježto běsta svázaně (Pass.). I v tomto příkladě je plur. ježto uprostřed dualů. (Vz i str. 60. a 72.) Ve Hradeckém ruk. čte se: (Des. 1077. a sl.): ať postavím láhvici dvě oleje a na- plně je. Po duale láhvici dvě hned násle-