163

duje plur. je místo du. ji. V Alex. BM.,
která pochází ze druhé polovice XIII. stol.,
vyskytá se ve v. 87. a sl.: Bessuš čužto
s Nabarzanem, jižto . . ., ač tedy je o 2
osobách řeč, objevuje se tu plur. jižto místo
du. ježto. Brandl uvádí ve své Obraně LS.
mezi jinými i tyto doklady (str. 118.): to
jeje dvě děvcě uzřevše m. uzřevši; — oně
(děvcě) v tvář jemu uzřevše užasše sě ve-
cesta, plur. uprostřed dvojného č. (Pass.). —
Tehdy Božej a Mutyně Vršovici; svých
kniežat praví vražedlníci, jesta sě o tom
mysliti, kako bysta mohla kniežecí plod za-
tratiti. (Dal. LIV. v. 1.—4.) — Kn. Rožm-
berská klade téměř všudy důsledně dual,
ač i v ní se čtou věty: ale o dědinu sě
právo mají súditi, že sta sě směla držeti,
že sta sě mohla vdávati a toho se právem
držela. — Podobně v Řádu práva zemského :
máta ohledati ta komorníky. . má zpadnúti
na komorníky ty; — tato dva dolepsaná
přišli (Půh. kn.) a j. Nár. listy 1886. č. 310.
příloha.

Dualin, u, m. = druh trhací látky. S. N.
XI. 381., KP. IV. 480.

Dualismus = zřízení státní, dle něhož
v některém soustátí jenom 2 státy n. 2 ná-
rodnosti vládnou. V Rakousku je od r. 1867.
Vz S. N. II.

Dualistický, dualistisch. D. náboženství,
J. Lpř., ministerstvo. Nl.

Dub z dabri., sr. doubrava. Bž. 45. D.,
quercus, die Eiche, strom. D. cer, q. cerris,
d. houbovatý, q. pseudosuber, hvězdnatý,
q. stellata, pyraenejský, q. pyraenaica, kře-
melák, q. peduneulata, die Stieleiche, Früh-
eiche, šipák, q. pubescens, die reichhaarige
E., bílý, q. alba, kaštanový, q. castanea,
chrast, q. aegilops, stachelige Eiche, bar-
vířský, q. tinctoria, hálkovec, q. infectoria,
kermesový, q. coccifera, die Kenneseiche,
česvina, q. ilex, immer grüne Eiche, lahodný,
q. ballota, okrouhlolistý, q. rotundifolia, d.
plut, q. suber, zelenavý, q. virens. Vz Rstp.
1394. — 1400. D. mořský, q. marina. Rstp.
1850. D. mezní (mezák), die Gränzeiche,
obrovský, die Rieseneiche, krvavý, q. rubra,
vlaský, q. escula Sl. les. Cf. Kk. 139., 140.,
141., Čl. 117., 118., Čl. Kv. 138., Schd. II.
275., Kram. Slov., Rosc. 118, FB. 27., Slb.
283., KP. III. 308., 335., Sbtk. Rstl. 6., 13.,
14., 32., 69.-86., Mllr. 85. D. jest strom
francouzský, lípa německý; Slovanům byly
i dub i lípa stromy posvátnými. Vz Mtc.
1879. 20. a násl. Falešné synečku, falešné
jsi hrubě, že mně ukazuješ svó lásku na dubě;
Posadil ju pod dubem, živ se tady bukvú,
žaludem. Sš. P. 236., 367. Ej duby, duby,
zelené duby, zelená dubina; píše mi milý
lístoček malý hore od Budína. Sl. sp. 15.
Roste, roste dub, na tom dubě 12 haluzí,
na každé haluzi 4 hnízda a v každém hnízdě
7 mladých (rok, měsíce, neděle, dni). Mor.
Brt. Jsou-li květy dubu pěkné, bude úrodný
rok. Tč. Červík malý velký dub ztráví ne
proto, že tuze kouše, ale že často točí; Ne-
třeba se třtině báti, větrové když dub vy-
vrátí. Bž. exc. Když dub padne, snadno se
přeskočí. Prov. Tč., Lpř. — D. Karlův (Karla
II.), die Karlseiche, souhvězdí. Nz., Stč, Zem.

25. — D. = muž silný. Dub protiv dubu
zřieti ze vsieho lesa. Rkk. — D. = tvrdo-
hlavec. Kšá. Stál jako d. (neříkal nic). Us.
Hnšk., Dch. Dub dobová. Vz Rod. Prk. —
D., vsi u Olomouce, u Vlašimě, u Tábora,
u Nechanic a u Volyně, Blk. Kfsk. 1301.,
Sdl. Hr. I. 180., II. 227., 242., III. 302., IV.
369.; sam. u Něm. Brodu, u Sušice, u Dne-
spek; D. Malý, Klein-Aicha, ves u Čes.
Dubu; D. Starý, Alt-Aicha, ves tamtéž,
Blk. Kfsk. 1301.; Ľ. Český u Turnova, mě.
Tf. Odp. 295., 323., Blk. Kfsk. 1301. D., dle
PL. Duby, Daub, ves u Hranice na Mor.
D. ol. VIII. 59. Lid v okolí Dubu vyslovuje
o m.: u, proto převzdívají Dubským: Aha,
vy ste z Dobo, co tam roztahojó hobo! Brt.
v Osv. 1884. 32. Vz Duby. — D., pole
pole u Otaslavic. Pk. — Cf. S. N. — D., os.
jm Blk. Kfsk. 1301.

Dub, u, m. = zobák. Mkl. Etym. 404.

Duba, y, f. = tečka. Val. Brt. D. 208.

Dubá, vz S. N., Tk. I. 436., III. 420., IV.
725., V. 206., VI. 347., VIL 411., Tk. Ž.
220., Blk. Kfsk. 17., 781., Sdl. Hr. IV. 232.

Ďubáček, čku, m. — zobáček. Vody se
napijú (káčata), nažerú se pisku, otřepů ď-ky
o zelenú lísku. Sš. P. 531.

Dubák, u, m. = houba hříbek, der Eichen-
schwamm. Mor. a slov. Šd., Hdž. Šlb. 86. —
D. = čtyrkrejcarák, čtverák, ein Vierkreuzer-
stück. U Jindř. Hrad., u Klat., na Slov. Hů.,
Mtš., Rr. Sb.

Ďubák, u, m. = zobák. Vz Ďubáček. Mor.
Tč.

Dubánek, nka, m., os. jm. Arch. II. 470.,
Pal. Děj. IV. 2. 477., Jir. Ruk. I. 172.
Ďubanka, y, f., swertia, die Swertie, rostl.
D. latnatá, s. perennis. Vz Rstp. 1077., Slb.
382. Laš. dub'anka (dubinka). Brt. D. —
D. = pole u Velenov. BPk.

Dubanský. Blk. Kfsk. 1301.

Dubany, dle Dolany, Duban vsi u Chru-
dimě, u Libochovic a u Olomouce. PL., D.
ol. IV. 102., 154. a j., Tk. IV. 598., Sdl.
Hr. I. 253. O zdvořilém dubanském pastýři
(v Libochovsku) vz Sbtk. Krat. h. 30.

Dubař, e, m., der Eichenpflanzer, -händler.
Sl. les.

Dubařství, n., die Eichenkultur. Sl. les.

Dubas, u, m., pol., nějaká loď. Jir. Obraz.
133.

Dubati, ďubnouti. Ďatel na dube žalostne
ďube, čo ma po milom, keď k nám nepríde.
Sl. spv. 128. — Ď. = hroudy na poli roz-
tloukati. Val. Vck.

Ďubatý v bot., vz Rst. 409.

Dubčák u, m. = doubec. U Srbce na
Hané. Bkř., Šm.

Dubčanský, ého, m., os. jm Žer. Záp.
II. 182., Jg. H. 1. 2. vd. 549., Sb. D. ř. 2.
vd. 237., Jir. Ruk. I. 172., Sbn. 945., Sdl.
Hr. I. 24.

Dubčany, dle Dolany, Dubschan, ves
u Žatce, Tk. III. 59 ; Dubtschan, ves u Li-
tovle. D. ol. L 279.

Dubček, bečku, m., ves u Běchovic. Tk.
II. 534.

Dubčice. Sdl. Hr. IV. 307.

377*