164

z Dubé, dvě panské rodiny. Vz S. N.,
Tk. II. 534., III. 645., IV. 725., V. 238., VI.
168., Tk. Ž. 220., Tf. Odp. 380., Blk. Kfsk.
1301., Sdl. Hr. I. 253., II. 276., III. 302.,

IV. 369. Z D. Ondř., nejvyšší sudí, f 1412.
Vz Tf H. 1. 3. vd. 34., 58., Jg. H. 1. 2. vd.
549., Šb. D. ř. 2 vd. 237., Jir. Ruk. I. 175.,
Sbn. 296., 364., 368.

Dubec = mladý dub. Uletel, uletel za
zelený dubec, už inde hrkúta môj milý ho-
lubec. Sl. sp. 152. — D. = dubová násada.
Kdo bude otcem? Sekera s dubcem. Sš. P.
696. — D , Tutz, ves u Hajdy. — D., dvůr
v Plzeňsku. Blk. Kfsk. 279. — D. Jan. Tk.

II. 534. D. Mat. Tk. IV. 419.
Dubecko, a, n., ves u Turnova. Blk. Kfsk.

533.

Dubeč, bše, m., Dubetsch, ves u Nepo-
muk. -- D., Dubetz, městečko u Běchovic.
S. N. X. 172., Tk. I. 605., II. 534., IV. 60.,

V. 238., VI. 347. — Blk. Kfsk. 922., Sdl.
Hr. II. 261., IV. 369.

Dubeček, vz Dub. — D., ves u Běchovic.
S. N.

Ďubeček, čku, m., vz Ďubka (dod.).

Dubečno, a, n., ves u Zbraslavě. Arch.
I. 527., Blk. Kfsk. 529., 546., Sdl. Hrd. II.
226.

Dubějovice, dle Budějovice, Dubějowitz,
ves u Vlašimě. Tk. III. 35.

Dubek. Vlasy mu dubkem vstávaly (se
ježily). Němc. Koll. Zp. I. 5., II. 30.; Koll.

III. 219. — Dúbek = doubek. Dúbku, dúbku,
dubečku, škoda tebe synečku, že jsi se ty
oženil, svoju krásu proměnil. Sš. P. 472. —
D.,bka, m., os. jm. D. ol. II. 383.

Dubek, bku, m. = zobák, ďobák. Laš. Té
— D. = drobek. Je toho ď. U Polič. Kšá.

Duben. Vz S. N. D. časy mění a obdaří
fiolú zemi. 15. stol. D. suchý — rolníku
hluchý. Kld. D. chladný deštivý, úroda nás
navštíví. Noravan 875. Když v dubnu valný
vítr se ozývá, seno i žito pěkné bývá; Po
bouřce v dubnu připadají mrazy; Mokrý-li
duben, bude úroda na víně ; Mokrý d., hojnosť
ovoce; Studený a mokrý d. plní sklepy a
sudy; Je-li d. pěkný, bude květen ještě
lepší; Co si duben zazelená, květen mu to
spálí; D. pobije mnoho jehňat; Hřmí-li
v dubnu, konec mrazům; Je-ii v dubnu krásně
a povětří čisté, bude květen nepříjemný jistě.
Pran. Tč. Vz Dubnový.

Duben, bně, m., os. jm. NB. Tč.

Duběna, y, f., jméno kravské dle barvy
dubu. Mor. Brt.

Dubenáč, e, m. = dubovské (kožené) jablko,
kožúšek. Mor. Brt. v Osv. 1884. 50., Šd.

Dubeňák, u, m. = dubenáč, dlouhý kožich
(který má po vrchu dubovou, červenotmavou
barvu), na jihových. Mor. Brt., Šd. V Pod-
luží = kožich s vyšívanými na zádech kvě-
tinami. Cf. Buchličkový. Brt.

Dubenatý = dubové barvy. Vz Duběna.
Mynářka vyběhla s velikú lopatú, zabila ba-
bulku (krávu) pěkně d-tú. Sš. P. 538. D. rúcho.
Trok. M. 22.

Dubenčice, e, f., gallicola. die Gallwespe.
Nz.

Duběnčivý. D. žlabatka, komár. NA, V.
od. II. 36.

Dubenec, nce, m., Dubenetz, vsi u Bu-
dějovic, u Milína a u Králové Dvora. Tk.
VI. 91., Blk. Kfsk. 1301., Sdl. Hr. II. 276.

Dubení, n., das Lohen. Posp.. Prm. IV.
223. Rychlé d.. die Schnellgärberei. Sl. les.

Dubenka. Vz Sdl. Hr. IV. 186.

Duběnka, místy: káleska. BPk. D. le-
vantské, gallae quercus turcicae, türkische
Galläpfel, Nz. lk., morejské, Morea-, mosul-
ské, Mosul-, černé, bílé, žluté, zelené, apul-
ské, Rakouské, fRancouzské, cypRské, pálené,
na pRach Rozmělněné, Roztlučené. Sp. Cf.
Kk. 141., Sal. 238., Prm. IV. 153., Rstp.
1399., 1395., 1398., Rst. 325., 409., S. N.

Duběnkan, u, m., gallussauRes Salz. Nz.

Duběnkotříslový. D. kyselina, Galläpfel-
gerbsäure. Šp.

Duběnkovka, y, f. = duběnková kyselina.
Sl. les.

Duběnkový. D. kyselina, die Gallussäure,
Nz., vz S. N., mok, die Galläpfeltinktur,
tříslovina, -gerbstoff, prášek, -pulver. Sp.

Dubenky Panské, Herrndubenky, ves u
Telče; D. Horní, Ober-Dubenky, ves tamtéž.

Dubensko, a, n., myslivna u Kožlan.

Dubenský, sam. u Rokycan. — D. Vz
Sdl. Hr. IV. 306.

Dubeňský Jak. Tk. VIL 411.

Dubenští z Chlumu. Sdl. Hr. III. 302. —
D. z Poutvic. Sdl. Hr. IV. 298.

Dubený; -en, a, o, gar gemacht. Vz
Dubiti.

Dubetek, tka, m. = dobytek v Doubrav-
nicku na Mor. Knrz.

Dubí, vz Duby. — D., Eichwald, ves
u Teplice. Tk. III. 36., Blk. Kfsk. 862. D.
les u Roupova, pole u Lhovic, louky u Stra-
žova a j. BPk.

Dubice, e, f., der Eichenwald; junge Eiche,
Ssk.; Gerberlohe. Šm. —D., dle Budějovice,
Dubitz, ves u Ústí nad L. Tk. III. 61., Blk.
Kfsk. 297., 845.

Dubíček, čku, m., vz Dub.— V Dubíčku,
myslivna u Hostýna na Mor. Tč.

Dubičí. Zahradil mu okna třenicí a d-čím.
NB. Tč. 78. — D., les i pole u Louček. Pk.

Dubičina, y, f., Ober-Eicht; D. Dolní,
Unter-Eicht, vsi u Úště. Blk. Kfsk. 291.

Dubičko, a, n., Dubitzko, ves u Zábřehu.
O Dubičských se vypravuje, že rádi po fa-
rářích erbujou. Vz Sbtk. Krat. h. 153.

Dubikov, a, m., Dubiken. ves u Budě-
jovic.

Dúbiky, pl. = bublinky. Slov., göm. Rr.
Sb.

Dubina = dubový les. Aj d., dubina, pod
d-nú březina, pod březinu milá uplakaná
byla; Co su to za koně v tej naši d-ně?
Pase ich ma milá, košulenku šije. Sš. P.
201., 583. — D. = hora nad Skořicemi
u Příbramě. Kčr. v Kv. 1884. 438. — D.,
předměstí v Litoměřicích, Blk. Kfsk. 1119.;
mlýn u Ml. Vožice, u Čáslavě, u Kutné
Hory; sam. u Heřm. Městce, u Čáslavě, u
Křivoklátu; osada u Dnespek; D. Ghotě-
nická, sam. u Heřm. Městce; Eichendorf, ves
u Zbraslavic. — D., pole u Radvanic. Pk.

Dubinka. Vz Rstp. 1396. — D. = plod
dubu, žalud. Na Zlinsku. Brt. — D., sam.
u Rychnova a Litomyšle.