166

Dubovsko, a, n., sam. u Benešova.

Dubový. D. klesť, -reisig, extrakt, -holz-
extrakt, Šp., štěpiny, -spaltholz, duha, křoví,
růže, sloup, kmen, tyč, loupenník, -schälholz,
listí, pařezina, -niederwald, výstavek, -aus-
stäncler; nad.způsob;žlabatka(duběnkovka),
vz Žlabatka; kůrovec, vz Kůrovec; kliko-
roh, vz Klikoroh; žaludokaz, vz Žaludokaz;
tesař, vz Tesař; zavinač, vz Zavinač; skákač,
vz Skákač. Sl. les. D. barva, lohrothe F.,
mlýn, die Lohmühle. 1546. Mtc. m. 1877.
135. D. houba, poupata, jmejlí. Mllr. 24., 49.,
63., 111. D. žába, vz Žába. Kyj dubový a
makytový naučí robić; Ešče sem neviděl
d-vej nemoci (bití); Bude nám běda, kúpil
nás Breda, z d-vých (= zámožných) sedláků
nadělá žebráků; Ej děvče, zima je ti, dej
sobě zatopiti kůrkama dubovéma, ať tobě
není zima; Její chrbet husle byl a smytec
dubový kyj, řemenáče ja to byly struny.
Sš. P. 208., 400., 536., 608., 671. Posypal
ho dubovým popelem (zbil ho). U Poličky.

— D. Mlýn, Eichmühle, ves u Veselí, Blk.
Kfsk. 58.; D. Vrch, Eichberg, hájovna u Be-
chyně. — D. Hora Dolení a Hoření, Eich-
berg, v Bolesl. Blk. Kfsk. 18., 781.

Dubrava, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.

Dúbrava, y, í., silva Jovis quercum signi-
ficat. V MV. nepravá glossa. Pa. Vz Dou-
brava. D. archangelica, rostl. 14. stol. Cf.
Sbtk. Rostl. 321. — D., řeka. Sl. let. VI.
99. — D., ves u Uher. Brodu.

Dúbravice, vz Doubravice. Tov. 129.

Dúbravičky, jm. vsi. Pk. Npj. 22.

Dúbravina, y, f. Vz Prk. Př. 28., Mus.
1878. 147. (Jir.).

Dubravi-us, a, m. 1747. Vz S. N., Tk.
Ž. 216., Jg. H. 1. 2. vd. 549., Jir. Ruk. I.
176., Sbn. 248., 935.

Dúbravka, y, f., vz Hrúd.

Dúbravuice, e, f., die Melisse, melitis.
Ssk., Šm.

Dúbravníček, čka, m. = dúbravník. Slov.

Dúbravník, a, m. = medovník, dobronika
růžová, melitis melissophyllum. Rstp. 1182.

— D. = rojovník, včelník, matečník, melissa,
marule, marulka, meduňka, medunice, meduň
lékařská, melissa officinalis. Vz Rstp. 1178 —
Mllr. 67.

Dubrovník, a, m. D. čili Ragasa v Dal-
macii, koll. II. 203., Pyp. K. I. 147. Vz S. N.

Dubsko, a, n., ves u Dnespek.

Dubsky, sam. u Sudoměřic.

Dubský, ého, m., os. jm. D. z Třebomyslic,
z Vitiněvsi. Vz S. N., Šdl. Hr. IV. 85., Blk.
Kfsk. 4. D. Vilém a j. Žer. Záp. II. 183. —
D. Frant. Jg. H. 1. 2. vd. 549., Jir. Ruk. I.
176. — D. Mlýn, Dubermühle, u Tábora. —
D. zboží. Vz Tf. Odp. 295.

Dubůvka, y, f., agaricus orcades, der
Nagelschwamm. U Uh. Hrad. Tč.

Duby, dle Dolany, vsi u Kostelce nad
Orl., u Humpolce, Blk. Kfsk. 414., 468.,
u Buštěhradu; sam. u Neveklova; několik
domků u Dolních Studinek ve Slez.; něm.
Dub, mlýn u Čáslavě; Daub, ves u Hranice
na Mor. Dubským posmívají se Hanáci: Aha
te se z Dobo, co tam tak Roztahojó hobó.
Sbtk. KRat. h. 154. ,Vz Dub (ku konci). —
D., DubeRmühle, mlýn u Plzně.

Duc — hlahol nárazu hlavy do něčeho.
Sd. Říkavá se dětem, když hRavě hlavou
na hlavu se naráží: BeRan, beRan duc! Us.
Šd. — Duc = dukát. Kh. — D., os. im.
D. z Vařin. Arch. III. 240.

Ducati, ducnouti se„ = dělati duc, Vz
Duc. Ducejme se! Us. Šd.

Důcitný, Gefühls-. D. abstrakce. Tš.
O podm. 5.

Ďuča, duča, dle Káča = duka, důlek, ein
GRÜbchen, kleines Loch. Do ďuče fazole
házeť, šprtati. Laš. Tč. — D. =jáma, tůň
v řece. Tam se nepůjdeme koupať, je tam
ď. V Holešovsku na Mor. Cf. Dučeja. Kd. —
D. = jeskyně. Slov. Rr. Sb. — D., jm. stu-
dánky na Hrabském u Bílovce ve Slez. Šd.

Dúča = bařina. Val. Brt. D. 208.

Dučalka, y, f. = duča. Las. Brt. D. 208.

Duěej, e, f. = dučeja, produch, Cataracta.
1380. Mus. 1855. 564. V hlasu d-jí tvých.
Ž. wit. 41. 8. D. (průchod) tříselná, der
Leistenkanal: D. v kosti, nora; sokovodná,
der Ernährungskanal, Nz.; d., průchod, vchod
kylný, die Bruchpforte. Nz. lk. D. závitko-
vatá. Osv. I. 228.

Dučeja, vz Dučej.

Dučeje, vz Dučej, Dučeja.

Dúčel = dúčela. Slov. Rr. Sb.

Dúčela — píšťala. Vždycky buděm Vám
na vďačnú d-lu pískať Hol. — D. = naj-
silnejšia kosť dutá nôh a rúk ľudských. Slov.
Rr. Sb.

Dučeti, el, ení, mit geschlossenen Fersen
und geöffneten Knien hocken (Hocke in der
Affenstellung). Čsk.

Dučice, ves u Mšece. Blk. Kfsk. 616.

Dučka, y, f. = jamka. Vz Duča. Slov.
Rr. Sb. — D., die Aftenhocke. Vz Dučeti,
KP. I. 461.

Dučky. Přišel s dučky = s plačky. U Lnář.

Dučmo, vz Dučeti, Dučka. Vskok d. za
ruce, der Wendeaffensprung; předskok d.
před rukama, die Affenkehre; předskok d.
za rukama, die Affenwende.

Dud, onomat. Vz Mkl. Etym. 396. Dudek
obecný, upupa epops, der Wiedehopf, Dreck-
hahn, Dreckkrämer. Frč. 357., Sl. les., Schd.
II. 450., S. N. D. křičí: ,Po potok, po potok!'
Vz Křástal. Kukačka povolává na dudka:
Kup mi, sukňu! kup mi, sukňu! A d. dobrák
honem se ozývá: Už du, du du du! Km.
1886. 380. Cf. Er. P. 25., gro. 56.-57., 105.,
Kram. Slov. Sedí jako dudek v kobylinci;
Spí jako dudek. Brt. Staví se jako čubatý
d. a smrdí (o pyšném). Ostrav. Tč. Je na-
pilý jako d. Mor. Knrz. — D. = slepice.
Jde d., nese súdek, a v tom súdku dvojí
trunek (= slepice — vejce). Mor. Brt. —
D. = hlupec. Ten člověk není dudek. Laš.
Té. — D. = peníz. Tehdáž (1622.) platil d.
36. kr., groš český n. stříbrný 6 kr. Skl.
V. 269. Peněz jako dudků (jako želez).
U Sulkovce na Mor. Ktk. — Dudky =
švestky při sušení připálené. U Ostroměře.
Velinský. — D. = dětská hra. Hoši hrajou
dudka (důlka, u Příbramě ; čampulu, v Be-
chyňsku). U Bydž , u Chrud. Mý., Brv. —
Dudek = staromodní čepec vizovský. Tč, =
Dud, a, m., os, jm, NB. Tč.



	166

	Dubovsko, a, n., sam. u Benešova. Dubový. D. klesť, -reisig, extrakt, -holz- extrakt, Šp., štěpiny, -spaltholz, duha, křoví, růže, sloup, kmen, tyč, loupenník, -schälholz, listí, pařezina, -niederwald, výstavek, -aus- stäncler; nad.způsob;žlabatka(duběnkovka), vz Žlabatka; kůrovec, vz Kůrovec; kliko- roh, vz Klikoroh; žaludokaz, vz Žaludokaz; tesař, vz Tesař; zavinač, vz Zavinač; skákač, vz Skákač. Sl. les. D. barva, lohrothe F., mlýn, die Lohmühle. 1546. Mtc. m. 1877. 135. D. houba, poupata, jmejlí. Mllr. 24., 49., 63., 111. D. žába, vz Žába. Kyj dubový a makytový naučí robić; Ešče sem neviděl d-vej nemoci (bití); Bude nám běda, kúpil nás Breda, z d-vých (= zámožných) sedláků nadělá žebráků; Ej děvče, zima je ti, dej sobě zatopiti kůrkama dubovéma, ať tobě není zima; Její chrbet husle byl a smytec dubový kyj, řemenáče ja to byly struny. Sš. P. 208., 400., 536., 608., 671. Posypal ho dubovým popelem (zbil ho). U Poličky. — D. Mlýn, Eichmühle, ves u Veselí, Blk. Kfsk. 58.; D. Vrch, Eichberg, hájovna u Be- chyně. — D. Hora Dolení a Hoření, Eich- berg, v Bolesl. Blk. Kfsk. 18., 781. Dubrava, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 120. Dúbrava, y, í., silva Jovis quercum signi- ficat. V MV. nepravá glossa. Pa. Vz Dou- brava. D. archangelica, rostl. 14. stol. Cf. Sbtk. Rostl. 321. — D., řeka. Sl. let. VI. 99. — D., ves u Uher. Brodu. Dúbravice, vz Doubravice. Tov. 129. Dúbravičky, jm. vsi. Pk. Npj. 22. Dúbravina, y, f. Vz Prk. Př. 28., Mus. 1878. 147. (Jir.). Dubravi-us, a, m. 1747. Vz S. N., Tk. Ž. 216., Jg. H. 1. 2. vd. 549., Jir. Ruk. I. 176., Sbn. 248., 935. Dúbravka, y, f., vz Hrúd. Dúbravuice, e, f., die Melisse, melitis. Ssk., Šm. Dúbravníček, čka, m. = dúbravník. Slov. Dúbravník, a, m. = medovník, dobronika růžová, melitis melissophyllum. Rstp. 1182. — D. = rojovník, včelník, matečník, melissa, marule, marulka, meduňka, medunice, meduň lékařská, melissa officinalis. Vz Rstp. 1178 — Mllr. 67. Dubrovník, a, m. D. čili Ragasa v Dal- macii, koll. II. 203., Pyp. K. I. 147. Vz S. N. Dubsko, a, n., ves u Dnespek. Dubsky, sam. u Sudoměřic. Dubský, ého, m., os. jm. D. z Třebomyslic, z Vitiněvsi. Vz S. N., Šdl. Hr. IV. 85., Blk. Kfsk. 4. D. Vilém a j. Žer. Záp. II. 183. — D. Frant. Jg. H. 1. 2. vd. 549., Jir. Ruk. I. 176. — D. Mlýn, Dubermühle, u Tábora. — D. zboží. Vz Tf. Odp. 295. Dubůvka, y, f., agaricus orcades, der Nagelschwamm. U Uh. Hrad. Tč. Duby, dle Dolany, vsi u Kostelce nad Orl., u Humpolce, Blk. Kfsk. 414., 468., u Buštěhradu; sam. u Neveklova; několik domků u Dolních Studinek ve Slez.; něm. Dub, mlýn u Čáslavě; Daub, ves u Hranice na Mor. Dubským posmívají se Hanáci: Aha te se z Dobo, co tam tak Roztahojó hobó. Sbtk. KRat. h. 154. ,Vz Dub (ku konci). — D., DubeRmühle, mlýn u Plzně.	Duc — hlahol nárazu hlavy do něčeho. Sd. Říkavá se dětem, když hRavě hlavou na hlavu se naráží: BeRan, beRan duc! Us. Šd. — Duc = dukát. Kh. — D., os. im. D. z Vařin. Arch. III. 240. Ducati, ducnouti se„ = dělati duc, Vz Duc. Ducejme se! Us. Šd. Důcitný, Gefühls-. D. abstrakce. Tš. O podm. 5. Ďuča, duča, dle Káča = duka, důlek, ein GRÜbchen, kleines Loch. Do ďuče fazole házeť, šprtati. Laš. Tč. — D. =jáma, tůň v řece. Tam se nepůjdeme koupať, je tam ď. V Holešovsku na Mor. Cf. Dučeja. Kd. — D. = jeskyně. Slov. Rr. Sb. — D., jm. stu- dánky na Hrabském u Bílovce ve Slez. Šd. Dúča = bařina. Val. Brt. D. 208. Dučalka, y, f. = duča. Las. Brt. D. 208. Duěej, e, f. = dučeja, produch, Cataracta. 1380. Mus. 1855. 564. V hlasu d-jí tvých. Ž. wit. 41. 8. D. (průchod) tříselná, der Leistenkanal: D. v kosti, nora; sokovodná, der Ernährungskanal, Nz.; d., průchod, vchod kylný, die Bruchpforte. Nz. lk. D. závitko- vatá. Osv. I. 228. Dučeja, vz Dučej. Dučeje, vz Dučej, Dučeja. Dúčel = dúčela. Slov. Rr. Sb. Dúčela — píšťala. Vždycky buděm Vám na vďačnú d-lu pískať Hol. — D. = naj- silnejšia kosť dutá nôh a rúk ľudských. Slov. Rr. Sb. Dučeti, el, ení, mit geschlossenen Fersen und geöffneten Knien hocken (Hocke in der Affenstellung). Čsk. Dučice, ves u Mšece. Blk. Kfsk. 616. Dučka, y, f. = jamka. Vz Duča. Slov. Rr. Sb. — D., die Aftenhocke. Vz Dučeti, KP. I. 461. Dučky. Přišel s dučky = s plačky. U Lnář. Dučmo, vz Dučeti, Dučka. Vskok d. za ruce, der Wendeaffensprung; předskok d. před rukama, die Affenkehre; předskok d. za rukama, die Affenwende. Dud, onomat. Vz Mkl. Etym. 396. Dudek obecný, upupa epops, der Wiedehopf, Dreck- hahn, Dreckkrämer. Frč. 357., Sl. les., Schd. II. 450., S. N. D. křičí: ,Po potok, po potok!' Vz Křástal. Kukačka povolává na dudka: Kup mi, sukňu! kup mi, sukňu! A d. dobrák honem se ozývá: Už du, du du du! Km. 1886. 380. Cf. Er. P. 25., gro. 56.-57., 105., Kram. Slov. Sedí jako dudek v kobylinci; Spí jako dudek. Brt. Staví se jako čubatý d. a smrdí (o pyšném). Ostrav. Tč. Je na- pilý jako d. Mor. Knrz. — D. = slepice. Jde d., nese súdek, a v tom súdku dvojí trunek (= slepice — vejce). Mor. Brt. — D. = hlupec. Ten člověk není dudek. Laš. Té. — D. = peníz. Tehdáž (1622.) platil d. 36. kr., groš český n. stříbrný 6 kr. Skl. V. 269. Peněz jako dudků (jako želez). U Sulkovce na Mor. Ktk. — Dudky = švestky při sušení připálené. U Ostroměře. Velinský. — D. = dětská hra. Hoši hrajou dudka (důlka, u Příbramě ; čampulu, v Be- chyňsku). U Bydž , u Chrud. Mý., Brv. — Dudek = staromodní čepec vizovský. Tč, = Dud, a, m., os, jm, NB. Tč.