168

malní či pravidelní, die Normaldaube; duha
knihařská, der Buchbinderspan. Šp., Sl. les.

— D., der Regenbogen. D. = výjev světla,
který povstává lámáním a odrážením-se pa-
prsků slunečních v kapkách deště právě tak,
jako když sluneční paprsek skleněným hra-
nolem prochází. Vz S. N., Kram. Slov. VMV.
nepravá glossa. Pa. D. hlavní, vedlejší, NA.
V. 381, 382., Mj. 278., Schd. I.175., měsícová
(bílá), Mj. 279., sedmišatá (má 7 barev). Trok.
M. 7. Duha vodu pije. Němc. IV. 440. Hore
Hronom, dolu Hronom duha vodu pije. Nár.
pís. Němc. IV. 441. D. pije vodu a vše, co
v ní je; odtud pršívá žabami a p. V Pod-
luží. Brt. Pije jako d. (mnoho). Us. Němc.
IV. 441., Knrz. Pán i sluha jako duha (mě-
nivý, nestálý). Dch. D. večerní věští tichý
déšť, polední mnoho vody, ranní krásný čas
toho dne. Cf. Sv. ruk. 23. Duze má se říkati
boží duha a ne duha nebo kolo. Mus. Když
se ukáže d., prší na třetí den. Na Zlínsku.
Brt. Hodili se kov některý do duhy, v zlato
se promění. Mus. 1854. 547. Kdo prstem
ukazuje na duhu, tomu prst upadne. Us. Vz
o ní MS. 162. — D. = pruh, prouh, der Streif.
D. na axamítu, der Spiegel. Šp. Rána bičová
na kóži duhy činí, flagelli plaga. Bibl., Ol.
Sir. 28. 21. — D. U duhy v Praze. Tk. II.
534.

Duhan. Nabereme d-nu a odnesem do
Moravy na Hanu. Sš. P. 536.

Duhauina, y, f., das Tabacin. Šm.

Duhanka, _vy, f., rybářská bárka z duh,
der Dogger. Šm.

Duhanský, os. jm. Blk. Kfsk. 88.

Duhobarvý, regenbogenfarbig. D. zář,
Mkr., páska. Čch. Dg.

Duhojas, u, m., der Regenbogenglanz.
Mkr.

Duhokánský-= velmi dlouhý. Cf.Duhoký.
Slov. Rr. Sb.

Duhokřídlý, regenbogenflügelig. D. sbor
motýlů, Čch. Dg., víla. Čch. Petrkl. 50.

Duhokvět. Dle Km. sluje jasmín u Presla
též šešmík, čemín, ale ne d. D. také na Slov.
Ssk.

Duhoký = dlhoký, dlhý, dlouhý. Slov.
Rr. Sb.

Důhon. Po d-nu kdožby svědectví nedal,
lidí nepostavil n. něčeho nepoložil. Vz Zř.
zem. Jir. S. 2. D. pro nesvědčení. Zř. zem.
Jir. P. 20. Druhé obeslání svědka za d. po-
čteno bude. Pr. měst. B. 47. Abych proti
sobě položil řezanou ceduli, jakž týž půhon
a důhon to v sobě šíře obsahuje a zavírá
Faukn. 87. D. od konsistoře vydán jest na
kněze Jiříka.. Jdn. 100. Žádal nás za d. a
my jemu na tebe jsme d. tento vydali. Exc.

— D. = průhon, místo, kudy někdo vodu
musí pustiti. Us. Hk. — D. = místo a sta-
vení, kam se všeliký koráb při připlavu
svém doháněl, kde skládal, cenil, dežmoval,
dogana či dohana. Koll. III. 88.

Duhotvorný, regenbogenerzeugend. Dk.
Roz. fil. 105.

Duhovať, auf die Schwippe nehmen,
wippen. Ssk., Šm.

Duhovice, e, f., ixia, die Ixie, rostl. D.
vlásková, i. capiJlaris. Vz Rstp. 1513., Du-
hovnice.

Duhovitě, regenbogenartig. D. něco bar-
viti. Němc. VI. 23.

Duhovka. Sevření laloku d-ky, iriden-
kleisis, scházeni či nedostatek d-ky, iride-
remia, zánět d-ky a cévnatky, iridochorioiditis,
rozekláni d-ky, iridocoloboma, pošinuti d-ky,
iridodesis, odloupnutí d-ky, iridodialysis, vý-
hřez d-ky, iridokele, kolísání d-ky, irido-
kinesis, zánět d-ky a tělíska řasinkovitého,
iridokyklitis, naříznutí d-ky, iridotomia, ra-
nění d-ky, vulneratio iridis, překrvení d-ky,
hyperaemia iridis. Nz. lk., Schb. Cf. KP. II.
156., Schd. II. 349., I. 128., Kram. Slov.,
Čs. lék. IV. 251., V. 94., X. 189.

Duhovnice, e, f., ixia, das Ehrenschwertel.
Šm. Vz Duhovice.

Duhovosť, i, f. Dk. Roz. fil. 105.

Duhový. D. oblouk, kruh. Mj. 278 D. blána
v oku. Šv. 61. — D., Dauben-. D. dřevo
(na duby). Us. Tč.

Dúhý = dlouhý. Slov. Aj z krátkej ko-
nopy dúha niť bývá. Pořek. Rr. Sb.

Duch. Vok. duše jen o 3. božské osobě.
Bž. 88. O původu cf. také Gb. Hl. 101., 145.
D. předpokládá starší tvar dusъ. Vz Gb. Hl.
110. Cf. Šrc. 194. — D. = povětří, vzduch,
který dýcháme. Ot dýchání duchu. Ž. wit.
17. 16. — D. = trest, jádro. D. jazyka, slo-
vanštiny. Mus. 1880. 339. D. jazyka = souhrn
veškerých bezvědomých snah jazykových.
Kvř. 19., 20. — D. = duše, opak: tělo. D.
přírody, transcendentní (přestoupaci), im-
manentní (obsažný), pohybující, d. hybu,
smíru, zákonodárný. Dk. Aesth. 348., 349.
Nauka o duchu, der Spiritismus. Dch. Le-
tošní zima dala lidem do ducha (byla tuha).
V Bystersku. Sn. D. s srdcem nejsú z jednej
materie & preca v oboch duch jednoty žije.
Trok. 59. Divnéť se to zdá a nepodobné,
když chceš o duchu mysliti, jak o tělu. Št.
Kn. š. Ot udulánie ducha. Ž. wit. 54. 9. D.
ducha poznává a srdce srdci návěští dává.
Bž. exc. — D. == co zahřívá úmysl atd. Síla
ducha. J. tr. Podnikavosť ducha. Šp. D.
básnický. KB. 1. Muž duchem básnickým
nadaný. Tf. Kazí ducha sílu, zdraví dlúhé
pracování, když sa jedním duškem koná
bez odpočívání. Glč. I. 82. Kto jemu vdunul
duch životný. BO. Nemohli proti jeho mú-
drosti zvítěziti a proti duchu, jenž z jeho
úst mluvieše. Pass. 14. stol. Chválu jeho
u veselém duchu prozpěvuje. Št. Kn. š. 128.
— D. = úmysl, rozum atd. D. času-souhrn
veškerých snah společnosť jistou dobou ovlá-
dajících. Kvř. 20. D. doby. Us. Počítavý
duch. Vz Počítavý. D. zákonnosti. Dk. Aesth.
350. D. vlastenectví pronikal všecky třídy.
Sbn. D. nazíravý, rozjímavý a více vnímavý.
Sš. I. 10. D. člověka k pracování tím schop-
nější bývá, když časem skrovnou veselosť
za pokrm užívá. Glč. I. 82. D. pravdy. Čch.
B. 34. Len tam sa muži s duchom času
vodjá, kde sa na slovo a česť hladí z mládí;
Keď sa d. v školách a chrámoch utvorí,
potom k pokladom cestu si utvorí; Je to
lud bystrý, nábožný a živý, dajtě mu ducha,
budě tvoriť divy. Trok. M. 21., 23. To žia-
den d. neuhádne (nevie). Mt. S. I. 97. Vy
ste se vždy duchu protivili. Pass. 14. stol.
Otejmež duch jich. Ž. wit. 103. 29. — D. =