170

Duchomornosť, i, f., die Geistestödtung.
Lpř. Sl. II. 383.

Duchou, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.
— D., mlýn u Příbramě.

Duchnň, ě, m., os. jm. NB. Tč., D. ol. I.
141., 345., III. 35. a j., Arch. I. 182., IV.
192., V. 529.

Duchoňec, ňce, m., os. jm. D. ol. I. 141.,
345., Tk. V. 99., 100.

Duchoněk, ňka, m., os. jm. D. ol. VI.
187.

Duchonosný, voll des hl. Geistes. Šm.

Duchonška, y, f., Duhonschka, samota
u Bubenče u Prahy.

Duchopis, u, m. Msr. 15.

Duchoplod, u, m., der Geniestreich. Šm.

Duchoprodavec, vce, m., symoniacus.
15. stol.

Duchopůrce, e, m. Macedoniani a d-ci.
Cf. Duchaborce. Sš. Sk. 55.

Duchorodný, geisterzeugend. D. svět.
Pl. I. 243.

Duchoslav, a, m., Spiridion. Pal. Rdh.

I. 120., Šd.

Duchoslavová Libuše. Blk. Kfsk. 1029.

Duchosloví, n., die Geisterlehre. Dk.
Dj. f. 157.

Duchosmutný, traurig im Geiste. Šm.

Duchnta, y, f. = dech. Němc. VII. 248.
To ťa ľen tá ľudská d. zaráža, co si dú-
chal ; Veď to len nadúchal si sa tej člověcej
d-ty, keď si po svete lietal. Dbš. Sl. pov.
IV. 10., VII. 79. (VIII. 22.).

Duchověda, v, f., die Seelenlehre. Msr.
15.

Duchnvědný, Seelenlehre-. Msr. 35.,
Athen. III. 176.

Duchovenský. D. cvičení, Exercitien,
Dch., statky. Mus. 1880. 507.

Duchovenství = záduší. Vz S. N., Žer.
Záp. I. 189., 247. Pijechu z d., de spirituali.
ZN. — D. = duchovní věc. Ani podlé d.,
ani podlé tělesného přirozenie. Št. Kn. š.

11. (130). — D. = duchovní řád. Také
jsme smluvili, abychme všemu d. přikázali.
Výb. I. 382. Syn kněžského d. jsa. Zř. mor.
1604. Snad by se nahodjl klášter, ježto jest
již tak pohyNul v d. Št. Kn. š. — D. =
vysoka duchovní hodnosť. Nemají na žádná
d. jako biskupství, opatství . . . dosazováni
býti. Slavata II. 204. — D. = allegoria.
1424.

Duchoveselný, geisterfreuend. Šm.

Duchovid, a, m , der Geisterseher. Posp.

Duchoviny, pl., f. — dychadlo. Šm.

Duchovitě, geisterartig. Skály bělají se
d. k výši. Kká. K sl. j. 26.

Duchovitý, geisterartig. Kká. K sl. j.
126., Osv. Vl. 872. D. peruť. Mus. 1880.262.

Duchovně, geistig. Mž. 131. Tělesně
i d. o sebe pečovati. Koll. IV. 183.

Duchovněti, ěl, ění, geistlich werden.

Duchovní správa, správce (pastýř), Žer.
Záp. I. 161., 162., J. tr., bytosť, Hlv., MH.
7., útěcha, Mž. 102., básnictví, Tf., řečnictví,
Jg. Slnosť. 166., píseň, ib. 107., kantata,
ib. 147., cit, ib. 32., pomoc, Mus. I880. 471.,
dary, Geistesanlagen, Pal. Rdh. 1.139., právo,
Tov. 120., život (spatrný), vita contempla-
tiva, Št. Kn. š., zábava, Anth. Jir. I. 3. v.

VI., matka (kmotra), Pass. raus. 404., zisk,
věc, milosť, soudce, utěšení, sladkosť, Št.
Kn. š. 4., 29., 40., 44., 145., 126., 46., soud,
ib. 146., Půh. II. 621., krmě, pitie. ZN.
D-vné tak jako světácké památnsti v sobě
zdržovala. Koll. I. 251. Sedmero skutků
milosrdenství d-ho. Mž. 18. Buďtež světští
nebo duchovní. Arch. III. 449. Aby v svých
srdcích d. pšenici shromáždili a z písma aby
d. perly u pokladiech srdce svého schovali.
Št. Kn. š. 4. D. lidé jak svědčili. Zř. zem.
Jir. S. 3., P. 16. D. statkové, ib. A. 11.,
E. 32., Tk. VI. 245., 254. O d. lidech před
právem vz Cor. jur. IV. 3. 411. —.Vz S. N.

Duchovnický, klerikal. Ssk., Šm.

Duchovnictví, n.,die Priesterwürde. Ssk.,
Šm.

Duchovnictvo, a, n., der Priesterstand.
Ssk.

Duchovnička, y, f. — duchovníce. Hus
1. 345.

Duchovník, pharisaeus. ZN., Koll. I.
351., Sš. I. 72.

Duchovníkový. Varujte sě od rozkvasu
d-ho, a fermento pharisaeorum. ZN.

Duchovniti, il, ěn, ění, geistlich machen.
Rk.

Duchovnosť. Umění d-sti, religiositatis;
D. ostřiehá srdce. BO. Ze všie mé nevsta-
tečnosti k neskonanej d-sti. Pravn. 1408.

Duchovosť, i, f. = duchovnosť. Sš. L.
190, Dk. D. boží, Sš. Sk. 18., duše lidské.
Lenz.

Duchovský Václav, kněz a historik,
1717 — 1773. Vz S. N.

Duchovstvo, a, n. — duchové. Půtka
proti d-stvu nešlechetnosti v podnebesku.
Sš. II. 139.

Duchový, geistig. D. krásno. Dk. Aesth.
143 , 350. Pozdvižení, a rozčilení d.; moc
d. Sš. L. 129., 122. Čisté d. náboženství;
d. vývoj, síly. Alx. 1879. Majíc d. postavu.
Št. Kn. š. 85. D. smutek, afflictio spiritus.
BO. D. vítr, impetus spiritus. Ol. Ezech. 1.
12.

Duchozjevosloví, n., die Leine von den
Geistererscheinungen. Dk. Dj. f. 174.

Duchozpyt, u, m. Msr. 13., 15., Athen.
III. 374.

Duchozpytný. D. vědy. Athen. III. 374.

Duchta, y, f., u lodních tesařů, der Ducht.
Šm.

Důj = doj.

Duják, u, m. = zimní vietor. Slov. Hdž.
Šlb. 89., Hdž. Čít. 154.

Důjemnosť — dojemnosť. D. slova. Dk.
Aesth. 278.

Důjezd (výjezd) = cesta, po které se na
pole vyjíždí. U Král. Hrad. Kšť. — D. =
místo, kudy jest dovoleno jezditi. Us. Hk.

Důjka, y, m., os. jm. Vck.

Dujný, od douti. D. vání. Hdk. Mračno
kolíbané d-nou větrů smečkou. Hdk. Lum.
V. 257.

Duka, duka, y, f. = duča. Nadělal do
zdi hodně ďuk. Val. Tč. Velká d. (díra
rukou do země vyhrabaná). Laš. Tč. Hra
míčem (puckú) na ďuky (jeden hoch je
v kole a dva po něm házejí; kdo se ho
chybí, musí do kola). Na mor. Slov. Hrb.