171

Dukát říšský, ducato di regno (v Nea-
polsku). Vz o d. v S. N. Mé pentličky čer-
vené, hejnom tynom danom, po dukáte pla
cené. Sš. P. 442. Která holka nemá dukáty,
ať zůstane doma u táty. Pís. Pšenice jako
d. (co do barvy). Us. Chceš-li věděť, kolik
d. platí, tedy jdi a vypůjč jeden. Exc. Dříve
než d. přijímáš, opatrné ho vážíš; tak i slova
než proneseš, važ. Sb. uč. — D., a, m. D.
Jak. 1725. Vz Jg. U. 1. 2. vyd. 549., Jir.
Ruk. I. 176.

Dukátek, vz Dukát.

Dukati auf einem Horn blasen; in den
Ohren liegen; wie der Frosch quacken. Šm.

Dukátik, vz Dukát.

Dukátina, y, f., ein elender Dukaten.
Šm.

Dukátku, y, f., hruška. Mor. Brt.

Dukátník, a, m., os. jm. Šd.

Důkaz — vývoj pravdy nějaké věci z ne-
popiratelných důvodů. Vz 8. N., Jg. Slnosť.
55. Důkazové pro jsoucnosť boží: ontholo-
gický či bytoslovný, kosmologický či světo-
slovný, fisickotheologický (přírodoboslovný)
či fisickoteleologický (přírudoúčelný), mo-
ralní či mravovédný, historický či dějepisný.
MH. 4., 5. D. poznání, Hlv. 20., podstatný
či pádný, schlagender B., Sl. les., d. ne-
shodou (ueductio ad absurdum), Jd. 89.,
negativní, nezvratný. Stč. Zem. 102., 104.

Důkazek, vz Důkaz.

Důkaznictví, u. = důkazosloví, nauka
o důkazích, die Beweislehre. Nz.

Důkazný. Nutuo bývá, aoy se věta d.
(argumentum) proměnila v thesi a hledala
se k ní opět věta jiná d. Hš. Sl. 172.

Dukla, y, f. = malá kutná, obyč. vrtná
jáma, Duckel, m., v horn. Dobývání rud
duklami (duklovéj, der Dackelbau. Hř. 7.

Důklad = důkladnost. Má se tu jednati
s důrazem a d-dem potřebným. Pal. Rdh.
III. 98. — D. = dosah,, die Tragweite. D.
rozhodných dějin cítěn daleko. Pal. — D. =
ictus. D. metrický, ictus metricus (hlavní,
vedlejší). Dk. Poet. 230. — D. = základní
peníze. Odvolávajíce se má d. složiti. Kol.
44. Vz Důkladní, Cor. jur. IV. 3. C. VI.

Důkladně říditi, spravovati, Lpř. Sl. I.
25., něčemu se opříti. Šml. I. 49. D. něco
opraviti, probrati, něčemu se naučiti, se
vzdělati, něco vyčistiti atd. Us. Pdl.

Důkladné, ého, n., die Kaution. D. sklá-
dal, kdo k vyšším soudům appelloval. Vz
Mus. 1884. 95.

Důkladní. Odvolávající má se do dvou
nedělí od rozsudku, že chce appellovati,
ohlásiti a peníze d. (Appellatioustaxe) při
ohlášení složiti. Vz Důklad. Kol. 34.

Důkladný. D. a vkusná vazba (Einband),
článek, práce, zkouška, eingehend, vědo-
mosti, dohlídka, Dch., pokus, Stč. Zem.
502., poznání, Kŕ. Stat. 1., úředník, tüchtig,
J. tr., dílo, spis, zprávy, oprava. Us. Pdl.

Důkladový, mit dem Ictus versehen. D.
slabika. Dk. Poet. 244., 221.

Duklový, vz Dukla.

Dukovany, dle Dolany, Dukowan, ves
u Mor. Krumlova. Kdy zvoní v D-nech proti
mračnům. Vz Sbtk. Krat. h. 154.

Duktilita, y, f. = tažnosť, die Ziehbar-
keit, z lat. D. tělesa. ZČ. I. 246.

Důl, dolь, das Loch, die Grube. Gt. dolu,
nikoli důlu. Vz Mkl. Etym. 47., aL. 79. —
D. = příkop, jáma atd. D. úzký, široký,
hluboký, mělký, Šp., ve vinohradech, Re-
bengruft, Šd., na sazenice, das Pflanzloch,
Sl. les., vlny, das Wellenthal, Mj., Stč. Zem.
755., příkrý a kamenitý; Ktož kopá družci
dól, sám veň upadá. BO. D. ústřední (fovea
centralis) n. žlutá skvrna uprostřed sítnice
(v oku). Dk. P. 21. Cř. Důlek. — D. hor-
nický. D. kamenouhelný. Vz Schd. II. 108.
Požádá-li kdo, aby měl právo skrze tvůj d.
vodu z svého dolu provésti aneb rudu nebo
něco jiného vytahovati. CJB. 387. — D. =
hrob. Stávejte maměnko z hlubokého dola.
Chceš-li, milá, věděť, jaký je můj dum?
V té francúzské zemi kopajú mně důl. Sš.
P. 491., 593. — D. = dno. D. pekla. Hdk.
— D. = dolina. Přes kopce a dolíky, über
Stock u. Stein. Dch. Stojí hruška v dole,
vrch sa jí zelená; Na horách na dulách
srnička vodu pije. Sš. P. 155., 669. — Na
důl = dolů. Laš. Brt. D. — D. = pád, do-
bytčí mor, die Viehseuche. V Pešti vypuk-
nul dúl. N. Hlsk. I. 10. By statek na důl
lebo druhé choroby nekapal. Dbš. Obyč.
61. — Hdž. Šlb. 88. Na Slov. — D. pod
vlčí jedlou; d. slaný, hadí; v klokočově
dole; Důl v dolech a p. jm. polí, lesů, past-
visk, luk na Mor. Pk. — D., ves u Mšena;
Dol, ves u Blatné; Doll, vsi u Pacova a
u Tábora; Doller Mühle, mlýn u Dnespek.
PL. Cf. Blk. Kfsk. 1301., Sdl. Hr. III. 51.,
IV. 396.

Dula = kdoule, die Quitte, cydonia vul-
garis. Let. Mt. sl. X. 1. 53. Cf. Dule. —
D. = kyselá hruška. Mor. Brt. — D., y, m.,
os. jm. Pal. Rdh. 1. 120.

Dulan, a, m. = obyvatel dolního (sever-
ního) konce dědiny. Ve Fryčovicích. Brt. D.

Dulcein, u, m. Holub II. 327.

Dulcinea, e, f. = milenka Dona Quixota;
milenka vůbec.

Důlčík, u, m. = ocelový hranol ve vá-
leček přecházející a kůželem končící; slouží
ku znamenání bodů na železe, kterými se
hraničné čáry výkresu vedou, der Körner.
D. se nad bodem, jenž se má znamenati,
přidrží a kladivem přirazí. Vz Včř. II. 24.
Vz Důlkář.

Důlčina, y, f., das Grübchen. Šm.

Dule, pl., f. = druh hrušek kyselých (ve-
likých). Val. a zlínsky. Brt., Vck. Cf. Dula.

Důle = dole, unten, dolů, hinab. Zlínsky,
val. Brt. On šel d., jest d. U Uher. Hrad.
Tč. Fuč větričku, fuč důle, shodz mi ja-
blčko lebo dvě. Sl. sp. 154.

Dulěbové, národ slov. Vz Pal. Rdh. I.
144. Cf. Doudlebi, Dúdlebi.

Důleček, čku, m., vz Důl.

Důlek, lka, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.

Důlek, vz Důl. D. krční. Dk. Aesth. 155.
Od velkeho žalu sluze ji kapaju, na bilym
kameňu důlky vybijaju. Sš. P. 355. Holka
se bojí důlku (nejde k muzice bojic se, že
by ji k tanci nebrali, že by stála a vystála
důlek). Sá. Vz Důl -= příkop, jáma atd. D.
ústřední v oku, vz Důl. Poďme hráť důlka =