172

čampulu. Us. Mý. — Ü. v kartách, cf.
Hůrek. Také ve Slez. Tč. — Důlky, jm.
pole u Kelče. Pk. V důlcích = louka a role
v Bystřici pod Hostýnem. Šd.

Dulenka, y, f. = levandule. Rt., Ssk.

Důležitosť národního hospodářství, Sl.
les., dějepisná, politická, J. Lpř., světová,
Vlč., strategická věc svrchované důležito-
sti. Mour. Věci d-sti dodati. Dch. — D. =
subjectum. Bdž. 55. D. jest vůle kšaftov-
níka a dědic v též vůli ustanovený, lb. 75.

Důležitý. D. tvrz, pevnosť, otázka, ob-
jev, vynález, úřad., Us. Pdl. — jak. Místo
strategicky d. Us. Pdl. — kde. D. moment
v dějinách. Šmb. — čím. Převrat následky
d-tý. Km.

Důlíček = dolíček. D-ky po neštovicích,
die PockengrubeH. Dch.

Duličkovitý = dollčkovatý.

Dulieť = hruběti, tučněti, puchnouti.
Slov. Hdž. Čít. XIV.

Dulija, e, f. = lalija, lilie. Slov. Sl. sp.
79.

Dulka, y, f. = sladká hruška. Mor. Brt.

Důlkář, e, m. = důlčík, der Körner. Sp.

Dulkatec, tce, m., lišejník. D. plicní,
stricta pulmonaria, lichen pulmonarius, die
Baumflechte. Sl. les., Rstp. 1834.

Důlkový. D. setba, die Löchersaat, hno-
jení, die Lochdiingung. Sl. les.

Důlní, Berg-. Hř. 14. D. Necky, der Berg-
tRog, otevření, der Aufschluss. Hrk.

Duloš, e, m. Vidi on aj takých po skry-
niach d-šov, to sú tiež malí zlodeja. Slov.
Zátur. Háj. I. 16.

Dulovati = hledati, suchen, stöbern. Ku-
tily, d-ly po izbe. Slov. Dbš. Sl. pov. V.
83. -- Mt. S. I. 77 , Němc. VII 6. Vz Du-
lu váti.

Dulovnice, e, f., die Riesenmaus. Slov.
Ssk.

Důložek = fond. Stálý d., stehendes
Kapital; oběžný peníz či d., umlaufendes
Kapital. Nz. D. tržební, Handelskapital. Šp.

Duluvať = dulovati. Kdo by čo mohol
najsť a vzjať nedovolene, menovite d. to
značí, lebo kutiť je aj spähen. Slov. Zátur.

Důly, pl., Regengüsse. Slov. Ssk. — D.,
samota u Duespek. — V důlech, mlýn u Be-
nešova. PL.

1. Dům = domů, akk. cíle. Mor. Pomiluja
hezký děvče musím dům. Sš. P. 720. Vz
Dům, 2.

2. Dům, gt. domu, laš. dumu. Tč. Na
Zlínsku dóm. Brt, Cf. Mkl. aL. 63., Etym.
48. — D. = vše, kde se můze člověk před
zimou, deštěm, vedrem pŕichrániti. U Polic.
— D. = stavení, das Haus. Držení domu,
der Hausbesitz, hledání v domě, die Haus-
durchsuchung. J. tr. D. dopRavní, zasýlatel-
ský, Speditions-, obchodní, Handlungs-. Sp.
Můj muž je pořád v domě = doma. Mor.
Kurz. Na tom našem domě plavý kohut pěje,
z chudobne dzěvečky ledakdo se směje. Sš.
P. 355. I řek! mi žid v jeho domu; Přišli
jsú do jeho domu na vino; I nešsen do domu
k mateři; Prodal jsem jemu duom se všiem
statkem, co v domu bylo; Túžili na Vachu,
že jim na erbu otce jich sedí, totiž na domu.
NB. Tč. 4., 53., 105., 157., 262. D. celný.

1579. Domové měští a statkové šosovní
k soudům městským náležejí. Vz Zř. zem.
Jir. X. 2. Domem někoho pohnati = pohnati
z toho sídla, kde kdo bydlí; půhon domem
jest protivou půhonu trhem. Kn. rož. Bdl.
čl. 18. Svůj d. jest peklo i ráj. 1497. Minst.
Mír tomuto domovi. ZN. Domovi tvému slušie
svatosť. Ž. wit. 92. 5. Chceš-li rád pevnému
domu, řač od dřievie nedělati. N. Rada
v. 1654. Čísti písmo sv. v domech; Nelze
domu bez základu udělati. Št. Kn. š. 6., 7.
Dům hučí, hospodář čučí, hospodáře chytnou,
dům uteče okny ven (voda, ryba). Mor. Brt.
Domy římské a řecké, vz Vlšk. 492. D. staro-
slovanský. Vz Listy filol. I. 33. Co v kou-
peném domě kupci náleželo; Dům dvěma
náležitý když jeden prodal; Kdo dům pro-
najatý prodal; D. radní; D. radní místo vý-
sadné; D. odkázaný nepojímal s sebou ná-
bytkov a svršků; D. svůj tak stavěj, aby
jinému neškodil; D. kdo z nova stavěti chtěl;
Domu jménem co se rozumělo; Z domů
panských v městech před právem městským
odpovídati se mělo. Vz Cor. jur. IV. 3. 411.
— D. —sněm, soud. D. dolní, d. obecných,
d. horní, d. lordů. Zl. D. = stoličné shro-
maždění. Rb. Se vším musel na dům (na
soud). Bl. Živ. Aug. 41. — D. = hospodářství
atd. Na marnosti nedávej nic z domu. Glč.

I. 83. Což jsú v svých domích měli. Půh.

II. 122. = D. = rodina. Dome Jakubův.
BO. V písmě duom často rod miení. Št. Kn.
š. 88. Hospodin požehnal domu Israhelovu,
Aaronovu. Ž. wit. 113. 12. (20.). — D. =
síň, světnice. V druhém domě říká se m.:
v druhé světnici téhož domu, od toho druho-
domský. V Držkovsku. Kodym. Také na
Plassku a u Klatov. BPk.

1. Duma = doma. Laš. Tč. Bo mi d. vy-
bijú. Sš. P. 730. Už srny d Laš. Tč. A já
sem d. nebyla; Utekla nám myška do stmiska,
nemáme jí d. vod včeréška. Sš. P. 604., 728.

2. Duma, dumka = myšlénka, vzpomínka.
Brt. — D. = smutné zpívání. Dumy borů,
Vrch.; hluboká d., Čch. Bs. 76.; d. noci.
Kká. K sl. j. 131. A tiché dumy zpěv. Kká.
Š. 98. Života tichá d. Nrd. Ruské d. Koll.
I. 273. Cf. Vor. P. 72, 84., S. N.

Dúma, y, f., hyphaena. rostl. D. obecná,
h. crinita. Vz Rstp. 1609., Kk. 121.

Dumání, n., das Nachdenken. Zabral se
do d. Vrch. Sladké d. Šml. I. 73.

Dumati o čem: o smrti. Us. Pdl. To ty
dumáš o processe. Kká. Td. 183. — nad
čím. Kká. K sl. j. 208. Dumal jsem nad
tou zpoustou. Vrch. Nad nadejou hoc i dumáš.
Kyt. 1876. 32. — komu. Tak si dume šuhaj.
Kyt. 1876. 16. — kdy v čem. Po svobodě
ztrátě dumá v strasti svoji. Kká. Td. 13. —
že. D-la moje mac, že ju budzem hovac.
Koll. Zp. I. 361.

Dumavě, nachdenkend, nachsinnend, me-
lancholisch. Hvls. D. v dáli zří. Nrd.

Dumavý. D. zrak, Čch. Bs. 66., touha.
Osv. V. 757. Řeka svůj valí d. proud. Ib.

Ďumba, y, m. = nimra. Než ta ď. se nají,
to je doba! U Kr. Hrad. Kšť.

Ďumbati se s něčím = nimrati se. Ten
se s tím ďumbá. Us. u Kr. Hrad. Kšť.