174

Dunajovice, dle Budějovice (od Dunaje,
Pal. Rdh. I. 134.) = Dunavice, Dunawitz,
ves u Benešova; D. Dolní a Horní, Unter-,
Ober-Dannowitz, městečka u Znojma a Mi-
kulova. PL., Tov. 129., Sdl. Hr. III. 127.,
135.

Dunajský, Fluss-, Bach-. Byla bych volala
na svého bratříčka, dyž mia zalévala d. vo-
dička. Sš. P. 127. Sjezte mia tu, sjezte, d.
rybičky, ať mia nedostanú Turkovy ručičky.
Sš. P. 147. — D., Donau- (Fluss-, Bach-?).
Všetky sluby i slovíčka vzala d. vodička.
Sl. ps. 32. Pečeňa koňská, voda d. to je
oběd mój; D. rybičky, to budú družičky.
Sl. sp. 106., 142. — D., ého, m. D. Vavř.,
Slovák, řezbář, nar. 1784. Koll. I. 233., II.
290. Vz S. N. — D. B. 1842. Vz Jg. H. 1.
2. vd. 549.

Dunaveče, pl., míst. jm. v Uhrách. P. Kal.

Dunavice, dle Budějovice, Dunawitz, ves
u Benešova. Blk. Kfsk. 153. — B., vz Du-
najovice.

Buncák, u, m. = veliký železný hrnec.
U Kraskova. Brnt.

Dunčať. Muchy sa pobúrily a hučaly, len
tak d-lo. Mt. S. I. 72.

Dunčavě = dunivé. Slov. N. Hlsk. II. 31.

Dunčo, a, m., psí jm. Slov. Hdk. C. 377.

Bunda, y, m. = kdo dundá, pijan, der
Trinker. Mor. a Slov. Šd.

Dunda, y, m. = hlupák. Chyťte si toho
zadního ďundu. Sš. P. 730. — Ako na jar
mladé dievky volajú: Ďuňda hoja, tak
Valach o Žofii: Prošia ovenka moja. Sl.
sp. 187. Naše zpěvohra ,Hoja Ďuňda hoja'
sloužila původně ku cti Ladě, bohyni lásky.
Koll. Zp. I. 398. — D., os jm. Mor. Šd. —
D., y, f'. = ženský stydký úd. U Nepoměřic.
Rč. — D., v horn.

Dundáček, čka, m. == dundálek, pijáček.
Vz Dunda. Slez. Šd.

Dundajda, y, f. = hlupec. Vz Dunda.

Dundák, a, m. = dundal, pijan. Dch.

Dundal, a, m. = dundák. Dch.

Dundala, y, m. = dundal.

Duňďala, y, m. = ťalamba. U Opav. Klš.

Dundálek, lká, m. = dundáček. Us. Šd.

Dundati. — D. = popíjeti, zavdávati si,
trinken, saufen. Us. Šd.

Duňďati = sem tam se ohýbati, neod-
hodlaně si počínati, váhati, unschlüssig sein,
schwanken. Laš. Tč.

Duňďavý = váhavý. Laš. Brt. D. 209.

Dundelka, y, f. = Dorota, převzdívka.
U Strakonic.

Dundet, u, m., v bot. == vrcholík, die
Scheindolde. Sl. les. — Pozn. Není-li to
tisková chyba m.: dundel?

Ďuňdíček, čka, m. = milostný epithet
jako Janoušek, holeček, miláček, brachánek.
Slov. Pokor. Z hor. Slovákům v Šariši zna-
mená Ďuňdík, ďuňdíček to, co mileček, mi-
lenec. Koll. Zp. I. 397. Janíčku, moj milý
ďuňdíčku, veras se zakochal v mojím bílém
líčku. Koll. Zp. I. 3. Či v paměti snad máš
mladého ďuňdíčka, jenž zabloudil na salaš
do tvého srdíčka? Ježek.

Duňdík, a, m., vz Ďuňdíček.

Dundlík, u, m. = dundel. Rk.

Ďunďola, y, f. Sem chlapci do kola, do

kola, seje kvety Ďunďola, ej Ďunďa, Ďunďa,
Ďunďola. Slov. Phld. IV. 174.

Dundr Jos., nar. 18C2., spisov. Vz S. N.
II., X., Jg. H. 1. 2. vd. 549., Šb. D. ř. 2.
vd. 237.

Dundy. Neplač, neplač, půjdem d. (= k mu-
zice, na besedu). V dětské řeči. Slez. Šd.

Duně, ě, f. = duše, eufem. Na mou duni.
U Brušp. Mtl.

Duneček, čka, m., der Greiner. Cf. Du-
nati. Mor. Šd.

Dunění, n., das Dröhnen etc. Vz Duněti.
Sopečné d. Mus. 1880. 154.

Duněti. Cf. Mz. v List. filol. VII. 167. —
abs. Proud duní, moře dunící. Vrch. Tančil,
až to dunělo. Sá, — kde. Přílbice kolem
dusně d-ly. Lpř. Sl. I. 105. A půda pod
kopyty duní. Sk. Hrom duněl v dáli. Vrch.
Země d-la pod tisícem koní. Šbr. Kol zdá
se d. mocný války hrom. Kká. — odkud.
V stranu, odkud hromu ohlas duněl. Vrch.
— čím. Most duní cvalem koní. Kká. Td.
242. Rachotem kraj duní hromovým. Čch.
Bs. 123.—kudy. Neduní to zápas po úvalech.
Kká. K sl. j. 131. Krok duní chodbou. Čch.
Bs. 151. — jak: z hloboka. Šbr.

Dunice, e, f., der Gewächskübel, Blumen-
topf. Slov. Ssk. — B., dle Budějovice, Dunitz,
ves u Dolních Kralovic. Tk. I. 406., 408.,
III. 73.

Dunit, u, m., nerost, der Olivinfels, ob-
sahuje zrnitý zelenavý olivín a jemně vtrou-
šený chromit. Krč. G. 241.

Duniti, il, ěn, ění = dumpfe Schläge
machen. D. na něco pěstí. Laš. Tč. Vz
Dudniti. Bos duní po zemi == jde dunivým
krokem, trampelt. Ostrav. Tč.

Duňka, y, f. = dynka.

Dunor, u, m. = dunot. Čo chlapec ucho
som prikladal k zemi, žeby som vybádal d.
diel. Slov. Hrbň. Jsk.

Dunot, u, m. = dunění, das Dröhnen,
der dumpfe Schall. Lpř. Potok padá dolu
s vrchu so skály s velikým hukotem a du-
notem. Hdž. Čít. 157.

Dunovati, auf etwas dringen. Sm.

Dunovice, dle Budějovice, Dunowitz, ves
u Netvoříc. Tk. I. 436., Blk. Kfsk. 353., Sdl.
Hr. III. 290.

Dunúti, flare. Dune duch tvój. Ž. wit.
147. 18.

Dunutí, n. = dechnutí. Pán d-tím či
vdechnutím učeníkům uděluje ducha sv. Sš.
J. 299.

Duodatek, tku, m. = věno. Chudobné
děvčata d-tkov nemáme, ale dobre robiť
známe. Koll. Zp. I. 223.

Duodecimalný. D. dělení měr. J. Lpř.,
Schd. I. 20.

Duodrama = melodrama pro 2 osoby,
das Duodrama. Nz., Mlt. Vz Drama, Jg. Slnosť.
144.

Ďupa, y, f. = řiť. Kopl ho do ďupy. Us.
Kšť. Kuku! Odpověď: Vyliž mně dupu! Us.
Šd. Vz Ďupka.

Dupáček, čka, m., os. jm. Mus. 1880. 250.

Dupačka, y, f., hospoda u Nov. Města
nad Met.; několik domků tamtéž; revír
u Rožnova. PL.

Dupák, u, m., čes. tanec. Škd.