175

Dupanda, y, f. = taneční síň v Roudnici
(žert); sam. u Klatov. BPk.

Dupání, n., das Stampfen, Getrappel. Dch.

Dupati, na Zlinsku dúpati. Brt. Cf. Mz.
v List. filol. VII. 167. — abs. Kývnul na
ni, aby si šla dupnout (zatančiti). Stnk. —
čím (oč). D. nohou o zem. Hrts. Pravou
nohou na zemi d-li. LeR. Ač nevieš taccuvať,
len si nožkou dupni. SI. ps. 234. D. kyjákom
= uhoditi, udeřiti. Slov. Šd. — si na koho
(zlobě se naň). Sá. — co odkud. Koník
jeho blesky dupá z plání. Kká. K sl. j. 218.
—proč: hněvem. Šbr.

Dupati = klestiti. Oďupať chvoj. Mor.
Brt. D. 209.

Dupavý, gern stampfend. D. nožka. Hlk.
S. I. 20.

Dupčiti = tancovati, poskakovati, tanzen,
hüpfen. U Olom. Sd. Také v Čech. a na
Slov. Rgl. Hoj vy hory, hoj vy skalý! hoj
vy Tatier milé kraje! Kedy že té časy boly,
keď cez vaše tmavé háje dvanástorí si po
vôli dobrí chlapci dupčievali ? Čo s ostrými
valaškami, co s pistolkami při boku d-čili
Tatier grúnami až k bystrému Hrona toku.
Č. Čt. I 327.-328. Vz Dupkati.

Dúpě, é, n. = doupě. Prk. Př. 17. Dúpata
zemská, cavernae terrae. ZN.

Dupený Jan, 1714.-1765. Jir. Ruk. I. 176.

Dupka, y, f., vz Doupa.
Ďupka, y, f. = skvrna, der Fleck. Vck. —
Ď. = řiť. Us. Brut. Vz Dupa.

Dupkáč, e, m., der Stampfer.

Dupkati, dupknouti = dupati. D-la by
som, ale som bosa. Sl. ps. 22. — kde. Bije,
len tak dupká a praská na ňom. Mt. S. 1.
104. Cf. Dupčiti.

Dupkem. Vlasy dupkem vstávaly. Lipa

I. 261. Vz Dubek.

Dupkot, u, m. — dupot. D. noh. Hol.
349.

Dupkotavý, stampfend. Od noh d-vých
tlčená zní rovina podkov. Hol. 20.

Dupldukátník, u, m. Já mám dukát, já
si ho dám vydupldukátovať dupldukátníkovi
(opakuj rychle). Mor. Brt.

Dupliční lhůta, die Frist der Duplik.
J. tr.

Duplikat směnky, das Wechselduplikat.
Šp.

Duplikator, u, m. D. elektřinný. Vz S. N.

Duplikatura, y, f. = záhyb n. řasa ně-
které blány lidského těla. Slov. zdrav.

Duplina, y, f. = dutina. Mor. Brt. D.
209. — D = dudlina. Ostrav. Tč.

Důplně = uplně, genau, vollständig. On
to zná d. Laš. Tč.

Důplnosť, i, f. = úplnost Laš. Tč.

Dúplný = úplný. D. znalosť. Laš. Tč.

Duplo. In d. = dvojnásobně. Podati ža-
lobu in d. J. tr.

Duplon, u, m., vz Doublon.

Duplůvka, y, f., das Doppelgewehr. Laš.
Tč.

Dúpna, y, f. = doupě, jeskyně, pečera.
Slov. Hdž. Čít. 172., Rr Sb. D., doupě aneb
jeskyně podzemní v horách vruteckých. Koll.

II. 231. Ušel Dúpnou k stranám trenčanským.
Koll. I. 160.

Dúpnáček, čka, m. = doupnák (holub).
Bern.

Dúpnatěti, ěl, ění = doupnatěti, hohl
werden. — čím. Starobou stromy d-tejú.
Slov. Hdž. Čít. 194.

Dúpnatý, hohl. D. strom. Sl. les. Oltář
nebieše cělý, ale d. (vnitř prázdný, vacuum).
BO. Slúp vnitř d. (intrinsecus cava). BO.

Dupník, u, m., lodoicea, die Backenpalme,
rostl. D. sešelský. 1. sechellarum). Vz Rstp.
1611.. Kk. 121. — D., a, m., os. jm. D. ol.

I. 318., 556.

Dúpný = dúpnatý. D. mohyla. Vc. 515.

Dupotání, n., das Stampfen. D. koní. Us.

Dupov, a, m. = zaniklá ves na Mor. D.
ol. I. 201, VII. 785.

Dupovec, vce, m., os. jm. D. ol. IV. 556.

Duprák, u, m. = perlík (bei den Kupfer-
hämmern), der Diebhammer. Šm.

Dupsko, a, n. = ďupka, fit. Marijanko,
Zuzko, caluj (celuj) mě ty v ďupsko, ne-
stojím o tvoju lásku ani o chalupsko. Slez.
Tč.

Dur, tonina Vz KP. II. 286. — D., die
Tücke. Slov. Ssk. — D., a, m. = duráh,
hlupák, blázen, pošetilec. Mz. — Mkl.

Ďur, a, m. = Jiří? Slov. Jednoho dne
na sv. Dura spolu sú seděli. Koll. Zp. I.
46.

Duř, e, f., das Pichwachs. Šm.

Důra. U černé Důry v Praze. Tk. II. 147.

Ďúra, y, f. = ďoura, řiť. Mor. Brt., Nl.,
Tě., Šd. Mkl. Etym. 41.

Duráčiti s kým = za duráka ho míti,
zum Besten haben, foppen. Šd.

Durák. — D., a, m. = dur (hlupec). Mz. —
Mkl., Hdk. C. 377.

Duran, a, m. = pavián. D. pestrolícný,
cynocephalus mormon, cervenolícný, c. hama-
dryas. Vz Frč. 399., Brm. I. 141.

Durancie = duranče, druh větších švestek.
Zlínsky. Brt.

Duranče, prumus toronensis, druh švestky,
ovoce obvejcovité, mnohem větší žluté, bílé,
bledě nachové, s dužninou měkší, šťávna-
tější. Rstp. 479., ČI. 37., Kk. 253.

Duřata, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.

Ďuravěti = děravěti. Laš. Tč.

Ďuravý = děravý. Laš. a jihomor. Tč.,
Šd.

Důraz. Znaménko důrazu (podtržení slova
a p.). Nz. D. logický. Dk. Aesth. 228. Ně-
čemu d. dáti; na něco d. položiti; se zvlášt-
ním d. něco říci, Us., boj vésti, Vlč., Šmb.
S. II. 95., něco pronášeti. Bs. To za d-zem
se děje. Us. Na tom je d.; na to je d. po-
ložen. Us. Tč. Veřejné mínění má svůj d.
podlé množství členů, z kterýzh vychází.
Dk. Aesth. 470. Aby více vynikl d., jejž
na to slovo klade; Na slově tom d. lpí. Sš.

II. 6., 94. Jg. Slnosť. 82. — D. Václav. Tk.
V. 239.

Důrazně mluviti, Dch., upozorniti, Dk.,
raditi, Mour., podotknouti, Šml., slova pro-
nésti a p. Us. Pdl. Co nejdůrazněji.

Důraznosť slohu. Tf. H. 1. 13. S celou
d-stí něco prohlásiti. Dk. Jehož pro d. (em-
phasis) užíváme. Hš. SI. 74.

Důrazný. D. prostředek, J. tr., vůle (in-
tensivní), mluvení (emfatické), Dk., slovo,