17G

Vlč., prosba, Dch., vybídnutí, Fta., roz-
myslNosf, der Durchgriffstakt. Sl. les. Pro-
nésti něco s důraznějším hlasem. Křn.

Důrazoznačný. D. úloha spojky i. Jir.

Ďurbati se = pomalu růsti, klubati se,
langsam wachsen, zunehmen. Už se to přece
ďurbe. Val. Vck., Brt. D. 209.

Durček, rečka, m. D. Ondř., nar. 1819.
Jg. H. 1. 2. vd. 549.

Burda, y, m. — durdič. Mor. Šd.

Durďa, dle Bača, os. jm. (Jiří). NB. Tč.
26.

Durdice, Durditz, ves u Votic. PL

Durdička, y, ť., sam. u Hořic. — D. =
ženská se durdící.

Durdík = durdič. — D., os. jm. I). Alois,
soud. adjunkt. Vz Tf. H. 1. 3. vyd. 146. —
D. Jos., dr. a prof. univer. čes. v Praze,
nar. 1837. Vz Tf. H. 1. 3. v. 146., 173., 187.,
188., 190., 194., S. N. — D. Pavel, dr. lék.,
nar. 1843. Vz Tf. H. 1. 3. v. 168., S. N. —
D. Petr, dR. a gymnas. prof., Nar. 1845. Vz
Tf. H. 1. 3. v. 181.

Durdil, vz Durdič.

Durdílek, lka, m. = durdič. Sd.

Durditi. Má panenko milá, nic se ty ne-
durdi, dyž já ti vypovím, jiného si Najdi.
Sš. P. 273. — D. se = srážeti se, geriNnen.
Mléko se durdí. U Příbora. Mtl. — D. =
bouřiti, To všecko durdí v něm krev. U Klat.
B. Pk.

Durdivec, vce, m. == durdič. U Olom. Sd.

Durdivý krocan, Us.; kohout, der Kampf -
hahn (trop). Dch

Duřeti. Cf. Listy filol. 1884. 441.

Durgal Mart. 1817. Jg. H. 1. 2. vd. 549.

Durha, y, f. = cirok, sorghum vulgare,
druh obilí. Vz Schd. II. 265.

Durchan, u, m. = čtverhranný truhlík,
jehož dno pokryto jest šerkou a v němž
vypírá se zlato z písku říčného; podobný
ale dokonalejší přistroj jest hurka sedmi-
hradských rýžovníků. Kro.

Durchlen, u, m., der Jaspis, v miner.
Slov. Ssk., Šm.

Ďurička = jiřička, die Hausschwalbe.
Ssk., Šm.

Ďuríčko, a, m. = Juříček, Jiříček. Komu
to dievčatko vychováš? Tebe (tobě) to, Ďu-
ríčko, tebe to, ak Pánboh dá zdravia na
leto. Sl. spv. II. 54.

Durich,a, m.Vác.Mich. Duricta. 1735-1802.,
histor. VzTf. H. 1. 3. v. 95., 97., 185., Bačk.
Pís. I. 219., 201., S. N., Jg. H. 1. 2. vd. 549.,
Šb. D. 1. 2. vd. 257., Jir. Ruk. I. 176.

Durík, Duřík, a, m., Durias, řeka ve
Švýcaři ch. SI. let. VI. 40.

Důřin Jakub. Tk. V. 88., 94., 95.

Durinky. Vz Durynky v S. N.

Důřiť sa = bočiti se, hněvati se, zornig,
scheu werden. Slov. Ssk., Mor. Brt. D. '209.

Duřitel, e, m., der Hetzer, Fopper. Slov.
Ssk., Šm.

Durk, u, m. = z Něm. Druck. Ta kuižka
je durkována velkým durkem. Slez. Tč.
Pod mostem se stane strašný d. Dbš. Sl.
pov. I. 562. Cf. Durkarňa.

Durka, y, f., oestrum, die Bremse. Šm.

Důrka, y, f. = Dorka, Dorota. U Stra-
konic.

Durka, y, f., cf. Ďúra.

Durkarňa, ě, f. = tiskárna, šp. z něm.
Druckerei. Slez. Tč.

Durkati, durknouti = drcati, drcnouti,
(schallend) stossen. Slov. Phld. II. 2. 51.,
Dbš. Sl. pov. I. 255. — koho čím. Nepre-
budí sa, čoby ho železnýma vidlama durkal.
Mt S. I. 101. — D. = hučeti, sausen, dröhnen.
Slov. a mor. Tam durkajú hromy. Klčk.
Zb. III. 14. Kdě durká strelba. Chlpk. Sp.
89 Shodil bečku, tak to durklo! Laš. Tč.

Durko, a, m. = Jurka, Jiří. Slov. Koll.
I. 290., Sl. ps. Šf. II. 100.

Durkoman. Slb. 398.

Durkomanovitý. D. rostliny, ambrosia-
ceae: ambrožka, durkoman. Vz Slb. 397.

Durkot, u. m. = drkot. D. a rachot búrky.
Slov. Hdž. Čít. 140.

Durkovati knihu = tisknouti, šp. z něm.
drucken. Slez. Tč.

Durkovati = děrkovati. Cf. Durka. Laš.

Durkovatý = dírkovatý. Laš. Tč.

Durkovitý = ďurkovatý. D. chléb. Laš.
Tč.

Durman obecný, d. stramonium, bílý, d.
metel, plný či velkokvětý, d. fastuosa. Vz
Rstp. 1132. D. dvojitý, d. huberiana duplex,
Dlj. 39., fialokvětý jihoafrický. Holub I.394.
Cf. Slb. 356., FB. 55., Schd. II. 287., Čl.
76., Čl. Kv. 232., Kk. 184 , 185., Slov. zdrav.,
Rose. 133., Mllr. 40.

Durmanolistý, stechapfelblätterig. Šm.

Durmauovina, y, f., das Daturin. Rst.
28.. 409.

Durmanovitý. D. rostliny, datureae:
tabák, durman, harliník. Vz Rstp. 1130., 1117.

Durmanový, Stechapfel-. D. semeno. Us.
Tč.

Duřmatělosť. i, f, das Schwellen, Strotzen,
der Schwall.

Durmatosť a duřmatosť.

Durmavka, y, f., phylline, der Dreimund-
wurm. Šm.

Durmuška, y, f. D slizská, mixine glu-
tinosa, der Schleimwurm. Šm.

Durně, heftig. Bern.

Durněti, scheu werden. Slov. Ssk.

Durnice, e, f., die Thörin. Šm.

Durniti = duřiť. Slov. Ssk.

Duro, a, u. = španělská mince h 20 realech
po 10 decimech = 2 zl. 13 kr. Balcar.

Durna, y, f., os. jm. NB. Tč., Sš. P. 187.

Durňa, dle Bača = durný, sprostý, ne-
ohrabaný člověk, ein Tölpel, ungehobelter
Mensch. Mor. a Slez. Tč. Jdi durňo! Šd.
Pilacěch (pilať sem) ja s panama, ně s takymi
durňama. SŠ. P. 775.

Durnovice = Dinovice u Viškova. D. ol.
IX. 235.

Durňovitý, tölpelhaft. D-tý durňa. Na již.
Mor. Šd.

Durný = sprostý, silný ale přihlouplý,
svéhlavý, stämmig aber dumm, tölpelhaft.
Slov. a slez. Tč. D. čelo (zaNOvité). P. Tóth.
Trenč. M. 38.. — D. = plachý, scheu. D. kôň.
Slov. Hdž. Čít. 171. — D. = nadmutý, an-
geschwollen. D. moře. Vký.

Duronova brada = Aronova brada, arům,
der Aronsstab. Mllr. 17.



	17G

	Vlč., prosba, Dch., vybídnutí, Fta., roz- myslNosf, der Durchgriffstakt. Sl. les. Pro- nésti něco s důraznějším hlasem. Křn. Důrazoznačný. D. úloha spojky i. Jir. Ďurbati se = pomalu růsti, klubati se, langsam wachsen, zunehmen. Už se to přece ďurbe. Val. Vck., Brt. D. 209. Durček, rečka, m. D. Ondř., nar. 1819. Jg. H. 1. 2. vd. 549. Burda, y, m. — durdič. Mor. Šd. Durďa, dle Bača, os. jm. (Jiří). NB. Tč. 26. Durdice, Durditz, ves u Votic. PL Durdička, y, ť., sam. u Hořic. — D. = ženská se durdící. Durdík = durdič. — D., os. jm. I). Alois, soud. adjunkt. Vz Tf. H. 1. 3. vyd. 146. — D. Jos., dr. a prof. univer. čes. v Praze, nar. 1837. Vz Tf. H. 1. 3. v. 146., 173., 187., 188., 190., 194., S. N. — D. Pavel, dr. lék., nar. 1843. Vz Tf. H. 1. 3. v. 168., S. N. — D. Petr, dR. a gymnas. prof., Nar. 1845. Vz Tf. H. 1. 3. v. 181. Durdil, vz Durdič. Durdílek, lka, m. = durdič. Sd. Durditi. Má panenko milá, nic se ty ne- durdi, dyž já ti vypovím, jiného si Najdi. Sš. P. 273. — D. se = srážeti se, geriNnen. Mléko se durdí. U Příbora. Mtl. — D. = bouřiti, To všecko durdí v něm krev. U Klat. B. Pk. Durdivec, vce, m. == durdič. U Olom. Sd. Durdivý krocan, Us.; kohout, der Kampf - hahn (trop). Dch Duřeti. Cf. Listy filol. 1884. 441. Durgal Mart. 1817. Jg. H. 1. 2. vd. 549. Durha, y, f. = cirok, sorghum vulgare, druh obilí. Vz Schd. II. 265. Durchan, u, m. = čtverhranný truhlík, jehož dno pokryto jest šerkou a v němž vypírá se zlato z písku říčného; podobný ale dokonalejší přistroj jest hurka sedmi- hradských rýžovníků. Kro. Durchlen, u, m., der Jaspis, v miner. Slov. Ssk., Šm. Ďurička = jiřička, die Hausschwalbe. Ssk., Šm. Ďuríčko, a, m. = Juříček, Jiříček. Komu to dievčatko vychováš? Tebe (tobě) to, Ďu- ríčko, tebe to, ak Pánboh dá zdravia na leto. Sl. spv. II. 54. Durich,a, m.Vác.Mich. Duricta. 1735-1802., histor. VzTf. H. 1. 3. v. 95., 97., 185., Bačk. Pís. I. 219., 201., S. N., Jg. H. 1. 2. vd. 549., Šb. D. 1. 2. vd. 257., Jir. Ruk. I. 176. Durík, Duřík, a, m., Durias, řeka ve Švýcaři ch. SI. let. VI. 40. Důřin Jakub. Tk. V. 88., 94., 95. Durinky. Vz Durynky v S. N. Důřiť sa = bočiti se, hněvati se, zornig, scheu werden. Slov. Ssk., Mor. Brt. D. '209. Duřitel, e, m., der Hetzer, Fopper. Slov. Ssk., Šm. Durk, u, m. = z Něm. Druck. Ta kuižka je durkována velkým durkem. Slez. Tč. Pod mostem se stane strašný d. Dbš. Sl. pov. I. 562. Cf. Durkarňa. Durka, y, f., oestrum, die Bremse. Šm. Důrka, y, f. = Dorka, Dorota. U Stra- konic.	Durka, y, f., cf. Ďúra. Durkarňa, ě, f. = tiskárna, šp. z něm. Druckerei. Slez. Tč. Durkati, durknouti = drcati, drcnouti, (schallend) stossen. Slov. Phld. II. 2. 51., Dbš. Sl. pov. I. 255. — koho čím. Nepre- budí sa, čoby ho železnýma vidlama durkal. Mt S. I. 101. — D. = hučeti, sausen, dröhnen. Slov. a mor. Tam durkajú hromy. Klčk. Zb. III. 14. Kdě durká strelba. Chlpk. Sp. 89 Shodil bečku, tak to durklo! Laš. Tč. Durko, a, m. = Jurka, Jiří. Slov. Koll. I. 290., Sl. ps. Šf. II. 100. Durkoman. Slb. 398. Durkomanovitý. D. rostliny, ambrosia- ceae: ambrožka, durkoman. Vz Slb. 397. Durkot, u. m. = drkot. D. a rachot búrky. Slov. Hdž. Čít. 140. Durkovati knihu = tisknouti, šp. z něm. drucken. Slez. Tč. Durkovati = děrkovati. Cf. Durka. Laš. Durkovatý = dírkovatý. Laš. Tč. Durkovitý = ďurkovatý. D. chléb. Laš. Tč. Durman obecný, d. stramonium, bílý, d. metel, plný či velkokvětý, d. fastuosa. Vz Rstp. 1132. D. dvojitý, d. huberiana duplex, Dlj. 39., fialokvětý jihoafrický. Holub I.394. Cf. Slb. 356., FB. 55., Schd. II. 287., Čl. 76., Čl. Kv. 232., Kk. 184 , 185., Slov. zdrav., Rose. 133., Mllr. 40. Durmanolistý, stechapfelblätterig. Šm. Durmauovina, y, f., das Daturin. Rst. 28.. 409. Durmanovitý. D. rostliny, datureae: tabák, durman, harliník. Vz Rstp. 1130., 1117. Durmanový, Stechapfel-. D. semeno. Us. Tč. Duřmatělosť. i, f, das Schwellen, Strotzen, der Schwall. Durmatosť a duřmatosť. Durmavka, y, f., phylline, der Dreimund- wurm. Šm. Durmuška, y, f. D slizská, mixine glu- tinosa, der Schleimwurm. Šm. Durně, heftig. Bern. Durněti, scheu werden. Slov. Ssk. Durnice, e, f., die Thörin. Šm. Durniti = duřiť. Slov. Ssk. Duro, a, u. = španělská mince h 20 realech po 10 decimech = 2 zl. 13 kr. Balcar. Durna, y, f., os. jm. NB. Tč., Sš. P. 187. Durňa, dle Bača = durný, sprostý, ne- ohrabaný člověk, ein Tölpel, ungehobelter Mensch. Mor. a Slez. Tč. Jdi durňo! Šd. Pilacěch (pilať sem) ja s panama, ně s takymi durňama. SŠ. P. 775. Durnovice = Dinovice u Viškova. D. ol. IX. 235. Durňovitý, tölpelhaft. D-tý durňa. Na již. Mor. Šd. Durný = sprostý, silný ale přihlouplý, svéhlavý, stämmig aber dumm, tölpelhaft. Slov. a slez. Tč. D. čelo (zaNOvité). P. Tóth. Trenč. M. 38.. — D. = plachý, scheu. D. kôň. Slov. Hdž. Čít. 171. — D. = nadmutý, an- geschwollen. D. moře. Vký. Duronova brada = Aronova brada, arům, der Aronsstab. Mllr. 17.