178

Dusnouhličník, u, m., die Cyanure. Šm.

Dusnovka, y, f. =- sloučenina dusíku
s kyslíkem. Kod.

Dusný, stickend, Stick-. D. plapol, vedro,
Dch., vzduch, ticho, žár, Vrch., puch. Kká.

Dusot, vz Dus.

Dusotati = dusati. Lpř.

Duspivo. Reš.

Důstatný, obyčejněji: dostatečný.

Důstatek, das Surrogat. D. škrobový,
kávový. Us. Pdl. Papírové peníze jsou jen
d-vkem peněžitým. Skř. Psaná řeč je jen
d. a náhradek nuzný mluvy živé. Hš. Sl. 173.
Vzájemnost' literatur slovanských v nových
časech poněkud probuzená jest jednoty ně-
mecké slabý, nemnoho platný d. Jg.

Důstojemství, n. = důstojenství. Bdž,
35., 98., 186.

Důstojenec, nce, m., der Würdenträger.
Velekněžský d. Sš. Sk. 258.

Důstojenství, n. D. královské, císařské,
Šmb. S. II. 44., 273., říšské, Mour., panenské.
Št. Kn. š. 62. Pořadí v d., die Rangabstuíung.
Čsk. V d. vejíti; d. pustiti, vzdáti. Hus I.
124. Na vrch d. nějakého kdo přišel, těší
se z toho. Hš. Čt. 1867. V. 75. Podlé d.
svého stavu. Št. Kn. š. 163. (35.). D. vojen-
ské u Římanů, vz Vlšk. 428., 429.

Důstojně. Máloj' těch, kto by d. mohl
řéci. Št. Kn. Š. 17.

Důstojnivosť, i, f., die Vornehmthuerei.
Šm.

Důstojnost = důstojenství. Jest to pod
jeho d-stí, unter seiner Würde. Dch.

Důstojnůstkování, n., das Vornehmthun,
die Vornehmthuerei. Tě., Šm.

Důstojnůstkovati = na důstojného pána
si hráti, nobel, vornehm thun. Mor. Tč.

Důstojný = hodný atd. Čím důstojnější,
tím milostnější. Slez. Tč. Třetie šlechetnost
a nejdůstojnější jest milosť. Št. Kn. š. 33.
Dóstojnejší jest ten, který jest lepší. Hus I.
366. — čeho. Neb jsem nedóstojen slova
toho. Mast. 207. Ot nás věrných d-jen jest
všeho zlého. Dal. 61. Smiera (míra) dóstojná
čsti všaké. Smil. Není d-jen toho, aby . . .
Žvt. otc 51. a. D-nás throna. Sv. Mar. v.
365. Ty jsi všech nebes d-na. Sv. ruk. 83.
Nedóstojen jsem břemene toho; Který d-jen
toho sbožie. Hr. ruk. 43., 275. Člověk cti
d-ný; (Ti) našeho pohřbu d-ni nebyli; Slavné
chvály dóstojen jest. Pass. mus. 391., 400.,
432. Nikdy nenie čsti dóstojen, kto chce
býti vždy pokojen. Alx. V. v. 845. (HP. 21.).
Ukazuje se d-ným hanby; Nevie člověk,
jest-li milosti neb nenávisti d-jen. BO. D-jen
jest dělník mzdy. ZN. D-ný chvály, pohaněnie
bieše. M. A proto d-ni jsú božie milosti;
Ještě jest (Buoh) d-jen většieho milovánie;
D. věčného dědictva nebeského, chvály, cti.
Št. Kn. š. 12., 35., 46., 83., 109. — s inft.
Život pleťský vlastně živořením toliko slouti
dóstojen. Sš. II. 29. Ale kněžie jsú duostojni
té svátosti požívati. 15. stol. Mnč. R. 73.
Nejsa d-jen v jich tvář hleděti; Jáz nejsem
d. řemíka jeho obuvi odvázati; Nejsem
d-jen jinými vlásti. Pass. mus. 430., 281.,
483. Jsú d-ni trpěti pro své hriechy. Št. Kn.
š. 35. — proč. Sv. Jan Ev. pro zvláštní
čistotu panenstvie d-jen byl, aby... Št. Kn.

š. 71. — aby. Hospodine, nejsem d-jen, aby
vešel pod mú střechu. Pass. 4. Cf. D. proč.
— D. = slušný atd. D. repraesentace, Us.,
kritika. Dk. Jakož by d-no bylo. Št. Kn. š.
16.

Duša, vz Duše.

Dušák = dušný vzduch v dolech. S. N.
IX. 1160., Hř. 17. — D., Dušáky, sam. u
Třeboně. Blk. Kfsk. 657.

Dušan, a, m. D. Štěp. Silný, srb. panov-
ník 1336.— 1358 Koll. I. 224., II. 275. —
D., vz Lambl.

Dušánek, nka, m., vysl. řed. želez. hutí.
Vz Tf. H. 1. 3. v. 197.

Dušati se = dušovati se. U Brušp. Mtl.
D-li sa časte, že . . . Phld. V. 67.

Duše. Cf. Mus. 1863. 3., Kram. Slov., Šrc.
194.—197. — D. = dech. Byl s tichou duší
(potichu). U Olom. Sd. — D. = život atd.
Má navlhlou duši (opilý). Us. Dhn. D. mu
mřela (bylo mu trpko). Soukup. Dře se,
duši by pustil. Us. Msk. Totě o duše ztra-
cení. Us. Knrz. Spírá se do duše. Brt. Vy-
dechl duši = umřel. Tkč. Dokud duši bu-
dem číti. Dh. 79. Malá dušička v něm byla
(byl v nesnázi). Us. Brt. — D. = čití, srdce.
Ze vší duše. Us. Má dušinko! Z té duše
přáti. Ler., Dch. Duše milá, slyšeľs o tom ?
Brt. Aby milovali Boha se všie duše. Št.
Kn. š. 36. — D. = duch v nás, die Seele,
protiva: tělo. D. rozumová. Lenz. Bere na
duši jako jiný na trakař (o tom, kdo se
mnoho dušuje). U N. Bydž. Kšť. D. lidská
nezhyne, když i tělo pomine. Beru to na
svou duši (ručím za to). Dvrsk. Sto prstů,
pět krstů, štyry duše, pět hlav (když čtyři
živí mrtvého nesou). Mor. Brt. Ten člověk
je krom duše hovado. Us. Visel na ní tělem
i duší. Šml. I. 72. Má duši na příč (neumře);
má tenkou duši (o hubeném). Minářik. Za-
močil si ma, ale ti bude na duši. Mt. S. I.
112. Povídali, že sem umřel, já sem ještě
nestonal, ešče byla duša v těle, už mně
gajdoš gajdoval Sš. P. 668. D. je nejdražší
zboží. Km. Blahoslavené tělo, které pro
duši pracuje. Exc. Mordár duši neuškodí,
když tělo zabije; Pred kňazom uponiž dušu
a pred pánom hlavu. Glč. I. 30., II. 81. Své
d. přítel nematný. Hr. ruk. 263. Pravie pod
své d. ztracením. NB. Tč. 108. D. má; ne-
ostavíš d. mé. Ž. wit. 6. 4., 15. 10. Množství
duš. Ž. wit. Bože! v tvoje rucě porúčiemy
duše. Výb. II. 18. Tamo i vele duš těká
sěmo tamo po dřevech. Rkk. 15. Z d. roz-
umné jsa a z masa člověčieho; Miluj Boha
svého se všie d.; A tak ukazují, že jen těl
jich sú matery, ale ne duš; Pracných duš;
Spasenie duš. Št. Kn. š. 15., 36., 105., 275.,
284. Pro duši svú slove člověk obraz boží.
Ib. — D. zemřelých. Pro Buoh a svých všech
předkuov d. List. hrad. 1413. Andělé jich
duše k sobě vzechu. Výb. II. 18. Tam (do
čistce) sú ty d. šly. Št. Kn. š. 21. Prší-li
na den dušiček, říká se, že d. zemřelých
oplakávají své hříchy. Tč. Prší-li v den
dušiček, mrou děti. Mus. Pověry o dni du-
šiček vz v Mus. 1855. 184. — D. = živo-
čich atd. Na mou kuši, na psí duši, na ko-
čičí svědomí. Us. — D. v Rusku za dob
nevolnictví = muž, mužská hlava. Osv. 1886.