179

15. - D. = vývrt. Osa duše, die Seelen-
achse, stěna duše, die Seelenwand, válec
duše, duše hlavně, die Laufseele. Čsk. —
D. chlapi, centrus galii. Byl. 15. stol. —
D. houslí. Vz KP. II. 307. — D = hrnec.
Tot tady máte ňákejch dušiček (hrnečků na
plotně). U Rychn. Msk. Hlavně říkají o ne-
umytých hrncích, o neumytém nádobí, které
čeká na umytí jako d. na spasení. U Žamb.
Dbv. — D. drátové, konopné. Zpráv. arch.
IX. 97. - D., e, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
120., Tk. V. 162., 211. — Cf. S. N.

Dušecvik, u, m., die Seelenübung. Dk.
P. 8tí.

Dušehladný. Lpř.

Dušehubství, n., der Seelenmord. Šm.

Dušehubný, &vtioßÖQog. Lpř.

Dušejov, a, m., Duschau, ves u Jihlavy.
Blk. Kfsk. 639., 690.

Dušejovský mlýn, Duschowitzer Mühle,
u Pelhřimova.

Dušek, ška, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.,
S. N. — Ľ. Václ, farář, 1756. Vz Jg. H. 1.
2. vd. 549. — D. Frant. 1800. Ib. — D.
Vend., nar. 1784., děkan. Vz Jg. H. 1. 2. v.
549., Šb. D. ř. 2. vd. 237. — D. Jiř. a j.
Blk. Kfsk. 1095. — D. Vavř., suppl. prof.
a přispěvatel do tohoto slov. a do List.
filolog.

Dušek, sku, m. = dech, der Athem. Spí-
vala by som, ale nemám dúšku. Sl. ps. č.
15. Duškem = jedním dechem, in einem
Zuge, schnell, sofort. V jednom dúšku osm
slabik vypověděl. U Uher. Hrad. Té. A te-
raz dúškom leť za nimi. Dbš. Sl. pov. I.
43. Bože! šak by jeho dúškom pod zbroj
vzali, bo by šumnějšího, jak je on, nemali;
Dúškóm sedajme na koníky. Koll. Zp. I.
370., II. 371. Cf. Doušek.
Dušelibec, bce, m., der Seelenliebhaber.

Dušelibník, a, m. == dušelibec. Sm.

Dušelibý, herzerfreuend. D. víno. Koll.
St. 3.

Dušelovný, seelenfangend. Sm.
Dušemalba, y, f., das Seelengemälde.
Šm.

Dušemalířství, n., die Seelenmalerei.
Šm.

Dušematný, seelenbeirrend. Dch., Ssk.,
Šm.

Dušeměr, u, m., der Seelenmesser. Šm.

Dušemorný = dušehubný.

Dušen, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.

Dušení. Omáčka k d., die Dampfbtühe.
Šp. D. tónu, das Pausen. Mj. 232. — D. =
přisahání. Vz Dusiti se. Tč.

Dušenica, e, f. = ves, která měla na sobě
povinnosti dušenické (zádušnické). Slov. let.
II. 106.

Dušeník, a, m., dhsenicus = zádušník,
kdo měl povinnost, aby vo výročitý deň
smrti fundatorovej splácel klášteru alebo
chrámu jisté dánky za modlitby a boho-
služby za zomrelého fundatora vykonané.
Sl. let. II. 105.

Dušenina, vz Dušenice. D. úhořová, das
Aalstew.

Dušený, gedämpft. D. pláč, Hrts., Nrd.
Bld. 15., dech, Mj. smích, kročeje. Šbr. —

čím: hlas pláčem dušený. Hrts., Šml. I.
167. — D., gedünstet. D. jídla, telecí, Fri-
candeau, řízky, Naturschnitzel, Dch., zelí,
nudle. Sp.

Dušeprázdný, seelenlos. Šm.

Dušeslovec, vce, m , lépe: dušezpytec.
Šm. Nemotornosť d-vců. Hš. Hl. 43.

Dušetrapný, herzquälend. D. pláč. Dch.

Dušetvorný, seelenschöpferisch. Šm.

Duševěda = nauka o úkonech dušev-
ních, Psychologie. Vz S. N.

Duševědec, dce, m., der Psycholog. Rk.

Duševědný. D. látka. Dk. P. 1. Jedna
čásť slohozpytu byla d-ná a logická. Hš.
Sl. 30.

Duševní, seelisch. D. pružnosť, Život ná-
roda, KB. IV. 1., trpaslík (člověk slabého
ducha), poroba, snahy, poklid, Vlč., před-
nosť, ušlechtění, vzdělání, Osv. I. 210., VI.
547., pole, snažení, hnutí, Mus. 1880. 476.,
479., 486., pud, zdraví, krásno, Dk. P. 148.,
164., Aesth. 350., schopnosť, Sl. les., osvěta,
Kř. Stat. 2., pokrm, J. Lpř., pokrok, stav
člověka, klid, zkaženosť Us. Pdl. Vz S. N.

Duševnosť. D-stí svou stojí člověk nad
vsím zvířetstvem. Šv. — Dk.

Dušeznalství, n., die Seelenkunde. Šm.

Dušezpytectví, n., die Psychologie,
Seelenlehre. Šm.

Dušezpytný, psychologisch. Slohozpyt
má dvojí stránky: jednu mluvozpytnou,
druhou d-nou a logickou. Hš. Sl. 30.

Dušice. Hr. ruk. M. 98., 466., Sv. ruk.
302.

Dušičkáles, u, m. = plat učitelům. Sedl.
Děj. Čáslavě. 167.

Dušičkový zvonek, die Sterbglocke. Schz.

Dušík Onďř., knihtiskař. 1542. Vz Jir.
Ruk. I. 178.

Dušinkovati = říkati někomu: dušinko!
ty moja dušinko! Na již. Mor. a Slov. Šd.

Dušisto páchla suchá tráva. HVáj. BD.
I. 66. Vz Dušiti.

Dušitel, e, m., das Raketenbohrzeug. Šm.

Dušiti se, vz Dušovati se.

Dusitý = dušný. Rk.

Duška, y, f., vz Dušenina. — D. = malá
duha, kleine Daube. — D. = prkénko, jímž
se úl v zadu zadělává. Na Zlínsku. Brt. —
D. = malá duše. Dch. To je d.! Us. Lach
nedušuje se na svou duši, nýbrž na psí
dušku. Brt. L. N. II. 336. — D. = rostl.
Vz Douška, thyrnus. Nezapomeň na mňa,
rozmarín zelený a d. voňavá. Koll. Zp. II.
2086. — D. = zvláštní cedule vložená do
listu, obyč. obsahu důvěrnějšího nežli osta-
tek, der Einschluss. Pal. Rdh. 1. 179. Však
jedno abych tobě psala, ještě v dušce této
zaslouží. Koll. I. 249., II. 317. Vz Douška.
— D., y, m., os. jm. Mus. 1880. 370. —
D., y, f. D. ol. X. 546.

Dúška, thyrnus. V MV. nepravá glossa.
Pa. Vz Douška.

Duškánka, y, f., hospoda u Dobré u
Unoště.

Dušky, pl., f. = dušičky, Allerseelentag.
Na dušky po všech svatých. Arch. III. 243.

Dušná, é, f., vrch na Vsacku. Vck. —
D., Duschna, několik domků u Vsetína.

378*