180

Dušňati = páchnouti. Vz Dušiti. Odkáď
ven para zlá d-la. Slov. Hol. 60.

Dušnice Dolní a Horní, Unter-, Ober-
Duschnitz, vsi u Rochlic.

Dušník, a, m., der Leibeigene. Dle Bdl.
D. 48., poněvadž takový jen duši svým
majetkem nazvati může. — D., u, m., der
Federhobel. D. parkettový, der Parkett-
hobel; d. s třemi vřeteny, mit 3 Spindeln.
Skv.

Dušníky, pl., m., Duschnik, vsi u Měl-
níka, u Terezína a u Unoště; Klein-Dusch-
nik, ves u Dobříše; D. Daleké, Weit-Dusch-
nik, ves u Velvar; D. Trhové, Trhowy-
Duschnik, ves u Příbramě. PL. Vz S. N.,
Tk. I. 87., III. 645., IV. 172., 335. V. 132.,
133., Tf. Odp. 267., Blk. Kfsk. 1302. — D.
v Kladsku, stanice klimatická, léčení syro-
vátkou. Slov. zdrav.

Dusno. Neb by mi pod tímto d. bylo,
když bych to měl držeti. 1491. Mus. 1883.
363. Je-li d., očekává se bouře. Tč.

Dušnost', vz Slov. zdrav.

Dušnota, y, f. = dušnost'. Odpočiň si
v tichém chládku po dušnotě života. Sš.
Bs. 44.

Dušný = dusící. D. větry. Vz Dušák,
der Schwaden. Bc. — D. = duševní. Slepé
srdce nevidí, čo má býť k d-nému spasení;
Jak svej ženy nemiluje a iných sa drží,
dobré méno též i dušné spasení ho mrzí.
Glč. II. 222., 336. — D. = svatodušní. D.
svátky. Vz Ér. P. 72. — D. = sam. u Mor.
Krumlova.

Dušokupec, pce, m., der Seelenkäufer.
Vaj. Tat. a m. 14.

Dušovati. Duší se jako starý cigán. Brt.

Dušový, Seelen-.

Dúštek, dúštku, m. — dúšek, doušek.
Slov. Keď vám ja to už ani na jeden d.
nevyrečiem. N. Hlsk. III. 278.

Duť, i, f. = dutina. Čch. Petrkl. 47.
D. — vak u výtrusných, der Schlauch. Sl.
les.

Dúta, y, m., os. jm. Arch. II. 322.

Dutati, dutnouti, mucksen. Dítě sedí

tiše, ani nedutá. Dch. Ani nedutal. Hnšk.,

Ktk., Hlk., Kutn. — o čem. Jestli o tom

dutne (se zmíní). Kká. Td. 229. Vz Nedu-

táti.

Důtaz, u, m. = dotaz. V Lind. Záři.

Dutě, hohl. D. zaduněla země. Vrch. D.
zníti. Nrd.

Důtečný, stichelnd, schnöde. Šm.

Dutenka, y, f. D. baňatá, bulla ampulla,
břichonožec. Vz Frč. 230., 231.

Duti = nestndmě, nezpůsobně píti, veli-
kým douškem. Zlinsky. Brt. D. 209. Duha
duje. Šd. Ten duje! Šd. -co s kým na
koho. Kameň duť s někým na někoho =
zradu a zlé s někým na někoho obmýšleti.
Němc. IV. 423. — se na koho = ďuřiť sa.
Co se na mňa hněváš, co sa na mňa duješ?
Čes. mor. ps. 108.

Dúti, vz Douti.

Dutina, dutinka, y, f. D. hradní, die
Brusthöhle, Nz., mezibuněčná (Rosc. 28.),
mozková, nosová, oční, ústní, Schd. II. 158.,
327., 334., břišní, morková, Šv.; otevření
d-ny břišní z pochvy, gastrotomia vaginalis,

otevření dutin trupových, embryotomia.
Křžk. Por. 644., 623. D. hlízy, Abscesshöhle,
kuklová, Puppen-, Sl. les., bubínková, Dk.
P. 19., kostelní, die Kuppel, Koll. 96., 273.,
zažívací, NA. V. od. II. 35., patronova, die
Hülse, Us. Hk., d. klíče. Kos. Cf. Kk. 19., 6

Dutinka, vz Dutina.

Dutinář, e, m. = kružidlo k měření du-
tin, der Lochzirkel. Hk., Šp.

Dutinový, hohl, Hohl-. D. kružidlo =
dutinář, Hohl-, Lochzirkel. Šand. II. 86.

Dutka, y, f., die Glasperle. Slov. Ssk.

Duťka, y, f., die Höhlung. Slov. Ssk.

1. Důtka. D-ky hoden. Mour. Žaloby a
důtky. Br. Důtky kdo před právem činil.
Vz Cor. jur. IV. 3. B. VII.

Dutklivě mluviti, někomu něco před-
staviti. Dch., Osv.

Důtklivosť obchodních věcí, Hrts., ethiky.
Dk. Roz. fil. 157.

Důtklivý = dojímavý. D. napomenutí,
naučení, Vlč., spis. Čr.

Důtky jsou obyč. dělány ze srní nožky
(držák) a z osmi řemenů. Tč. — Dutky,
čes. tanec. Škd.

Dutnar, a, m. = tlusté dítě. U Nepomě-
řic. Rč.

Dútnati = doutnati, glimmen. U Frýdka.
Tč. U Místka brenzela, einen brenzlichen
Geruch von sich geben, smuděti. Tč.

Dutnavý = dunivý, dröhnend. Slov. Č.
Čt. H. 96.

Dutnota, y, f., die Höhlung, Wölbung.
Slov. Ssk., Rk.

Dutnouti, vz Dutati.

Dutodlatec, tce, m., der Hohlmeissel.
Ssk., Šp.

Dutofletna, y, f., die Hohlflöte. Šm.

Dutohlavka, cladonia, cenomyce. D. ko-
rálková, clad. cornueopioides, c. coccifera,
die Scharlachflechte, vyzáblá, c. macilenta,
poháratá, c. pyxidata, die Becherflechte,
sobí, c. rangiferina, die Rennthierflechte. Vz
Rstp. 1837., Sl. les.

Dutojaderný, hohlkernig. Nz.

Dutojadrý, hohlsamig. Vz Rst. 409.

Dutokopytý, hohlhufig. Ssk., Šm.

Dutooký, hohläugig. Dch.

Dutorožec, zce, m., der Hohlhörner. Ssk.

Dutosemenka, y, f., anthospermum, der
Amberstrauch. D. aethiopská, a. aethiopicum.
Vz Rstp. 837.

Dutosemenkovitý. D. rostliny, antho-
Spermeae: dutosemenka. Vz Rstp. 791, 837.

Dutošumný, hohlsausend. Šm.

Dutoušek, Šku, m., scytos iphon, der
Hohltang. D. strunovitý, s. filum, ťeniklový,
s. foeniculaceum. Rstp. 1854.

Dutovypuklý, konkavkonvex. D. čočka.
Mj, ZČ.

Dutozubý. Dutozubí, solenoglypha, die
Röhrenzähner. Brm. III. 457.

Dutozvučný, hohltönend. Dch., Šm.

Dutý. D. hlas, Dch., hoblík, sklo, Sl. les.,
střela, Čsk., vz S. N., nosník, der Kasten-
träger, Pcl. 76., smích, Kká. K sl. j. 183.,
třesk, Vrch., zrcadlo, Mj., KP. II. 133., zá-
hyb, der Hohlumschlag, Šp., trúba. Ž Pod.
97. 6. Ani bohóv dutých (litých) sobě čiňte.
BO. Jsem dutý = nemám peněz. Stroupež.