181

Duumvir, vz S. N.

Duvať, vz Douti.

Důvěra ve vlastní síly, das Selbstver-
trauen. Mour. D. v Boha sílí. Km. Daroval
mu důvěru šp. m.: důvěřoval v něho, Pk.,
měl v něho důvěru. D. ľudu je dar vyššej
slávy. Trok. M. 9. D. jest největší člověka
nepřítelkyně. Km., Bž. Vz Důvěrnosť.

Důvěrce. Sš. P. 9.

Důvěřivost, i, f. = důvěrnost. Šm.

Důvěřivý, vertrauensvoll. Kká. K sl. j.
189. D. modlení. Dk.

Důvěrkování, n., die Vertrauensduselei.
Dch.

Důvěřlivosť, i, f., die Vertrauensselig-
keit. Dch.

Důvěřlivý, vertrauensselig. Dch.

Důvěrně s někým hovořiti, někomu do-
pisovati, na rameno poklepati. Us., Hrts.,
Mus. 1880. 453.

Důvěrník. Vz Cor. jur. IV. 3. H. XLIII.

Důvěrnost'. Pro lepší toho jistotu, stá-
losť a potvrzení i snadnější d. jsem pečeť
svou vlastní přivěsiti rozkázal. Cech v Do-
brušce z r. 1606. O čemž k vám d. máme.
Dh. 98. Na svědomí a dokonalejší toho
všeho d. Faukn. 105. Lepšá pozornosť nežli
d.; D. zbytečná není dlúho vděčná; Zby-
tečná d. potupení plodí. Tč. exc. D. sbli-
žuje více než vtip. Sb. uč. Přátelství a d.
velikého počtu nemilují. Bž. exc.

Důvěrný. D. hovor obcování, styky, Us.
Pdl., listy, Ml., pohovor, slova, Šml., šepot,
Hrts., spojení, Mus. 1880. 457., vyjednávání.
Osv. I. 207. D. svěření (statek nápadný
k ruce d-né); D. ruka bývá obyč. někdo
z příbuzenstva prvního zavětitele. Hš. Sl.
163. D-ným buď, komu vidíš, ale ne ka-
ždému. Glč. I. 190.

Důvěrobudný, vertrauenerweckend. Dk.
Aesth. 460.

Důvěrový, Vertrauens-. Kaizl 214.

Důvod v log. částečný, dostatečný, úplný,
předjatý, Jd. 34., 91., pojmový. Vch. Ar.
II. 2. Cf. Jg. Slnosť. 40., 162. Jestiť důvod
mylné a pochybné věci právě učiněné do-
líčení t. zpravení. CJB. 403. D. dokazovací,
přemlouvací, kochací. Ib. 40., 41., 48., 43.
V prvním zajisté počátku pře osvědčuje
řečník právo své strany, že má spravedlivý
d. práva svého. CJB. 401. O toho jest jistý
d., das hat seinen guten Grund. O. z D.
Kdyby zapřel a nechtěl se přiznati a d-du
by naň nebylo žádného. Sob. 99. Kdož by
koho viniti chtěl maje naň nějaký d. Václ.
VI., VII. Mínění své o d-dy opírati. Us.
A to z d-dů těchto. Us. Mus. 1880. 81. D.
z něčeho bráti. Štr., V. Kdožby koho vi-
niti chtěl maje naň nějaký d. Václ. II. Mám
pevný d.; Toho dóvod jest na pyšném zá-
konníku. Hus I. 106., 309. Ne třeba je tomu
dóvodu, neb to na však den před sebú ví-
dáme, das Evidente ist keines Beweises
bedürftig. Št. Kn. š. Cf. Hš. S1. 171. Důvod
poznatku vyjadřuje se a) instrumentalem.
Přítele poznáš tím pravého, miluje-li tebe
více než co tvého. V Asii dvoje léto a
dvojí zimu mají, kteréžto se ne zimou nebo
teplem rozeznávají, ale samými prškami a
jasným časem. — b) Pády předložkovými

a) předložkovým genitivem (podlé, z); b)
předložkovým lokalem (po). Z palce obra
poznáme. Suď z (podlé) podstaty a ne z po-
hledu. Brt. S. 3. vyd. 61. 5., 77. 5.

Důvodeček, čku, m., vz Důvod.

Důvodek, dku, m., vz Důvod.

Důvodění, vz Jg. Slnosť. 162.

Důvoditelný = dovoditelný. Šm.

Důvoditi z čeho. Jinde podobně důvodí
z jednosti eucharistie. Sš. II. 112.

Důvodně, vz Důvodný. D. komu při-
mlouvati, Mus. 1880. 456., něco do-, pro-
kázati, grundhältig. Dch.

Důvodnosť vnitřní. Stč. Zem. 628. D.
námitky. Pr.

Důvodný = podstatný. D. slova, Hlv.,
naděje. Dch. Z toho nic d-ho nevyplývá.
Tš. Laok. 11.

Důvodovati, argumentiren. Šm.

Duvok, u, m. = blivačka, chvošť, stolička,
přeslička zimní, equisetum hiemale, rostl.
Vz Rstp. 1766.

Důvtip. Vz o něm Pal. Rdh. I. 417.,
Mkl. Etym. 352.

Důvtipáček, čka, m., der Witzling. Šm.

Důvtipečnosť, i, f., die Spitzfindigkeit.
Nz.

Důvtipečný, spitzfindig. Nz.

Důvtipek, die Spitzfindigkeit. Nz. Ostatně
vz Důvtip.

Důvtipkář, e, m., der Spitzfindige. Mus.
1880. 191.

Důvtipkářství, n., die Spitzfindelei. Mus.
1880. 187.

Důvtipkovati, witzeln, spitzfindeln. Nz.

Důvtipný. Hlad je d-ný. Bž.

Duzičník, u, m. = dužík. Slov. Ssk.,
Šm.

Duzík, u, m. = dužík. Slov. Ssk., Šm.

Důznam, u, m., lépe: zpráva. Šm.

Duzněti, ěl, ění = duněti. U Uh. Hrad.

Duzniti, il, ěn, ění = duniti, dumpfe
Schläge machen; bíti koho po hřbetě. Pěstí
po hřbetě d. U Uh. Hrad. Tč.

Duznot, m. =- dunot. Slov. a mor. Tč.,
Trok. M. 53., 126. V Podluží. Brt. D. 209.

Dužd, a, m. = doze, dux. Koll. III. 85.

Dúžava, y, f., míst. jm. v Uhřích. Let.
Mt. S. IX. 1. 42.

Dúže = hojně. Slov. Ssk.

Dužena, y, f. = Iris. Št.

Dužení, n., die Ernährung. Sl. les.

Dužeti, el, ení, stark werden. Mkl. Etym.

Duži (a, i) = pevný, silný. D. člověk.
Slez. Tč. D., mocný i rozumný chlapec.
Hdž. Čít. 119. — Laš. Brt. D. 209., Slov.
Ssk.

Dužík, u, m., das Iridium. Slov. Ssk.

Dužina = duha, duhovina, die Daube.
Sl. los., Prm. V. č. 1. str. 22., Ktk. Dřeva
na d-ny, Dch.; hrotové d., die Gehrdauben.
S. les. D. na sudy. Dch. — D. v zool., pa-
renchyma. Nz. D. svalů. Osv. I. 485. — D.
Plody banánu mají šťávnatou, lahodnou du-
žinu. Vz Dužnatý, Dužnina. KP. I. 17.

Dužiti se = dužeti. D. se cizím tukem.
Kká. K sl. j. 205.,

Dužito. Včely dělají dělo d. = plásty
souběžné s dužkou s vrchu dolů. Zlínsky.
Brt. Cf. Dužina, Dužka.



	181

	Duumvir, vz S. N. Duvať, vz Douti. Důvěra ve vlastní síly, das Selbstver- trauen. Mour. D. v Boha sílí. Km. Daroval mu důvěru šp. m.: důvěřoval v něho, Pk., měl v něho důvěru. D. ľudu je dar vyššej slávy. Trok. M. 9. D. jest největší člověka nepřítelkyně. Km., Bž. Vz Důvěrnosť. Důvěrce. Sš. P. 9. Důvěřivost, i, f. = důvěrnost. Šm. Důvěřivý, vertrauensvoll. Kká. K sl. j. 189. D. modlení. Dk. Důvěrkování, n., die Vertrauensduselei. Dch. Důvěřlivosť, i, f., die Vertrauensselig- keit. Dch. Důvěřlivý, vertrauensselig. Dch. Důvěrně s někým hovořiti, někomu do- pisovati, na rameno poklepati. Us., Hrts., Mus. 1880. 453. Důvěrník. Vz Cor. jur. IV. 3. H. XLIII. Důvěrnost'. Pro lepší toho jistotu, stá- losť a potvrzení i snadnější d. jsem pečeť svou vlastní přivěsiti rozkázal. Cech v Do- brušce z r. 1606. O čemž k vám d. máme. Dh. 98. Na svědomí a dokonalejší toho všeho d. Faukn. 105. Lepšá pozornosť nežli d.; D. zbytečná není dlúho vděčná; Zby- tečná d. potupení plodí. Tč. exc. D. sbli- žuje více než vtip. Sb. uč. Přátelství a d. velikého počtu nemilují. Bž. exc. Důvěrný. D. hovor obcování, styky, Us. Pdl., listy, Ml., pohovor, slova, Šml., šepot, Hrts., spojení, Mus. 1880. 457., vyjednávání. Osv. I. 207. D. svěření (statek nápadný k ruce d-né); D. ruka bývá obyč. někdo z příbuzenstva prvního zavětitele. Hš. Sl. 163. D-ným buď, komu vidíš, ale ne ka- ždému. Glč. I. 190. Důvěrobudný, vertrauenerweckend. Dk. Aesth. 460. Důvěrový, Vertrauens-. Kaizl 214. Důvod v log. částečný, dostatečný, úplný, předjatý, Jd. 34., 91., pojmový. Vch. Ar. II. 2. Cf. Jg. Slnosť. 40., 162. Jestiť důvod mylné a pochybné věci právě učiněné do- líčení t. zpravení. CJB. 403. D. dokazovací, přemlouvací, kochací. Ib. 40., 41., 48., 43. V prvním zajisté počátku pře osvědčuje řečník právo své strany, že má spravedlivý d. práva svého. CJB. 401. O toho jest jistý d., das hat seinen guten Grund. O. z D. Kdyby zapřel a nechtěl se přiznati a d-du by naň nebylo žádného. Sob. 99. Kdož by koho viniti chtěl maje naň nějaký d. Václ. VI., VII. Mínění své o d-dy opírati. Us. A to z d-dů těchto. Us. Mus. 1880. 81. D. z něčeho bráti. Štr., V. Kdožby koho vi- niti chtěl maje naň nějaký d. Václ. II. Mám pevný d.; Toho dóvod jest na pyšném zá- konníku. Hus I. 106., 309. Ne třeba je tomu dóvodu, neb to na však den před sebú ví- dáme, das Evidente ist keines Beweises bedürftig. Št. Kn. š. Cf. Hš. S1. 171. Důvod poznatku vyjadřuje se a) instrumentalem. Přítele poznáš tím pravého, miluje-li tebe více než co tvého. V Asii dvoje léto a dvojí zimu mají, kteréžto se ne zimou nebo teplem rozeznávají, ale samými prškami a jasným časem. — b) Pády předložkovými	a) předložkovým genitivem (podlé, z); b) předložkovým lokalem (po). Z palce obra poznáme. Suď z (podlé) podstaty a ne z po- hledu. Brt. S. 3. vyd. 61. 5., 77. 5. Důvodeček, čku, m., vz Důvod. Důvodek, dku, m., vz Důvod. Důvodění, vz Jg. Slnosť. 162. Důvoditelný = dovoditelný. Šm. Důvoditi z čeho. Jinde podobně důvodí z jednosti eucharistie. Sš. II. 112. Důvodně, vz Důvodný. D. komu při- mlouvati, Mus. 1880. 456., něco do-, pro- kázati, grundhältig. Dch. Důvodnosť vnitřní. Stč. Zem. 628. D. námitky. Pr. Důvodný = podstatný. D. slova, Hlv., naděje. Dch. Z toho nic d-ho nevyplývá. Tš. Laok. 11. Důvodovati, argumentiren. Šm. Duvok, u, m. = blivačka, chvošť, stolička, přeslička zimní, equisetum hiemale, rostl. Vz Rstp. 1766. Důvtip. Vz o něm Pal. Rdh. I. 417., Mkl. Etym. 352. Důvtipáček, čka, m., der Witzling. Šm. Důvtipečnosť, i, f., die Spitzfindigkeit. Nz. Důvtipečný, spitzfindig. Nz. Důvtipek, die Spitzfindigkeit. Nz. Ostatně vz Důvtip. Důvtipkář, e, m., der Spitzfindige. Mus. 1880. 191. Důvtipkářství, n., die Spitzfindelei. Mus. 1880. 187. Důvtipkovati, witzeln, spitzfindeln. Nz. Důvtipný. Hlad je d-ný. Bž. Duzičník, u, m. = dužík. Slov. Ssk., Šm. Duzík, u, m. = dužík. Slov. Ssk., Šm. Důznam, u, m., lépe: zpráva. Šm. Duzněti, ěl, ění = duněti. U Uh. Hrad. Duzniti, il, ěn, ění = duniti, dumpfe Schläge machen; bíti koho po hřbetě. Pěstí po hřbetě d. U Uh. Hrad. Tč. Duznot, m. =- dunot. Slov. a mor. Tč., Trok. M. 53., 126. V Podluží. Brt. D. 209. Dužd, a, m. = doze, dux. Koll. III. 85. Dúžava, y, f., míst. jm. v Uhřích. Let. Mt. S. IX. 1. 42. Dúže = hojně. Slov. Ssk. Dužena, y, f. = Iris. Št. Dužení, n., die Ernährung. Sl. les. Dužeti, el, ení, stark werden. Mkl. Etym. Duži (a, i) = pevný, silný. D. člověk. Slez. Tč. D., mocný i rozumný chlapec. Hdž. Čít. 119. — Laš. Brt. D. 209., Slov. Ssk. Dužík, u, m., das Iridium. Slov. Ssk. Dužina = duha, duhovina, die Daube. Sl. los., Prm. V. č. 1. str. 22., Ktk. Dřeva na d-ny, Dch.; hrotové d., die Gehrdauben. S. les. D. na sudy. Dch. — D. v zool., pa- renchyma. Nz. D. svalů. Osv. I. 485. — D. Plody banánu mají šťávnatou, lahodnou du- žinu. Vz Dužnatý, Dužnina. KP. I. 17. Dužiti se = dužeti. D. se cizím tukem. Kká. K sl. j. 205., Dužito. Včely dělají dělo d. = plásty souběžné s dužkou s vrchu dolů. Zlínsky. Brt. Cf. Dužina, Dužka.