182

Dužitý. D. dílo. Vz Dužito, Dílo. Brt.

Dužístopka, y, f., hovenia, die Hovenie.
D. sladká, h. dulcis, rostl. Vz Rstp. 311.

Duživý = zdravý. Toho slova není, ale
neduživý. List. filol. 1886. 423.

Důžka, y, f. = malá duha, kleine Daube.
— D. u včelařů deska, prkénko, jímž úl ze
zadu se zadělává. Mor. Brt.

Dužkování = nabývání barev duhových.
Dch. Cf. Schd. II. 18.

Dužkovati, irisiren. Vz Duškování. Ssk.

Dužnatěti, ěl, ění = dužněti. Hg. Z ř.
rostl. 197.

Dužnatičký, dužnatounký = málo duž-
natý, carnosulus, fleischig. Rst. 409.

Dužnatina, y, f. Osv. VI. 685.

Dužnatolisty, mit fleischigen Blättern.
D. rostliny. Us. Pdl.

Dužnatosť, i, f., die Fleischigkeit. Šm.

Dužnatý. Vz Nz., Čl. Kv. XIX., Rst. 409.
D. středoplodí. Slb. XIX.

Dužněný; -ěn, a, o, genährt.

Dužnina = rubína, maco sarcocarpium,
pulpa, parenchyma, das Fruchtfleisch, der
Fruchtbrei. Sl. les. D. = hmota měkká,
šťavnatá, řídko vyschlá dřenovitá n. mou-
kovitá, vyplňující dutiny plodův a obsahu-
jící semena (v citronu, dýni, pomoranči);
2. měkký díl obplodí, jmenovitě středoplodí
hrušek, jablek, sliv atd. Rst. 143., 409. Cf.
Kk. 59. D. řípy; d. bílá, přičervenalá, křehká,
hrubá, zelenavá, přižloutlá, vodnatá, Sl. les.;
tělní (parenchym). Athen. III. 134. Rozru-
šeNÍ d-ny snětivé. Křžk. Por. 205.

Dužninový, parenchymatös. D. proud, der
Parenchymstrom, Nz. lk., suchosť spojivky,
sterósis conjunctivae parenchymatosa. Schb.

Dužnota, y, f. = dužnosť. Ssk.

Dužnověnec, nce, m. = dužnověnečník,
sarustemma, die Fleischkrone, rostl. D. bez-
listý, cynanchum viminale, euphorbia vimi-
nalis, Lin., troudový, s. pyrotechnicum, mouč-
natý, s. stipitaceum. Vz Rstp. 1049.

Dužný = masitý atd. Cf. Duh. Mkl. Etym.
48. D. lupení, Kod., peckovice, plod. Slb.
XIX. Cf. Čl. Kv. XIX., Slb. XLI. — D. =
tlustý, tělný, silný. D. pacholek. U Uher.
Hrad. Brt. D. 209. — D., opak neduživý.
U Světlé Had Sáz. Krjk.

Dužo = mnoho. Slov. Bern.

Dužosť, i, f. — velikost. Slov.

Dužotčlný = silný, masitý, statečný,
stark, fleischig. Hdk. C 377.

Dva m. tva je dual od ty. Šf. Mus. 1848.
Cf. Šrc. 433. Val.: nom. dva, dvě, dvě; gt.
dvoch (dvuch), akkus. a lok. dvoch, dat.
a instr. dvěma. Vck. Laš.: nora. dva, dvě,
gt. a lok. dvouch, dat. dvum, instr. dvuma.
Vz více v Brt. D. 119. Jak na Zlínsku? Vz
Mtc. 1878. 16. Jak na jihových. Mor.? Vz
Osv. 1884. 58. (Brt.). O kvant, ve strč. vz
Listy filol. VI. 214. Dvě stě. Pass. 14. stol.
Jděte po dvou, paarweise. Dch. Dva troj-
úhelníky mají dvě strany vespolek rovné.
Sl. les. Žádosť se dvěma přílohami. Us.
Dva české (groše). Bž. 64. Jdou dva. Vz
Opilý. Dvom lepšie cesty ubýva; Dvom je
vždy veselej než jednomu. Slov. Rr. Sb.
Ach co je, co je po dvoch kovaloch na
zomku, dy jeden kuje, druhy miluje ga-

lonku; Mám ja doma dvuch holubků; Byla
láska, byla mezi náma dvúma, jaká už ne-
bude; Mezi náma dvóma láska nejstálejší;
Fuč větřičku, z poledne, shoď jablíčko lebo
dvě. Sš. P. 196., 201., 282., 417., 437. Za
dvě neděli; Dva dobrá druhy. Výb. II. 43.,
44. Žid dal mu dva zlatá; Svýma dviema
prstoma; Že tu z nich žádný na těch dvú
rokóv psaných nebyl; A to se stalo, nynie
dvě letě budú; Má před sebú osobě dvě.
NB. Tč. 58., 110., 151., 220., 246. Stál na
roci se svými svědky se dvěma konšeloma;
Do dvú letů. Půh. I. 310., 332. Ve dvú stú
hřivnách; By se náma prvním dvěma rukoj-
mím událo v tom ležení 14 dní ležeti. List
hrad. 1456., 1489.

Dvaatřicaterka, y, f., nota. Zv. Př. kn.
I. 5.

Dvablížnec, žence, m., der Zwilling. Ssk.,
Šm.

Dvacátek = 20 snopů na poli dohro-
mady složených. Rež pšenice staví se do
d-tků. Laš. Té. Cf. Mandel, Dvacátka.

Dvacateraký, zwanzigerlei. Ssk.

Dvacatero. Z d-ra krav jí zůstalo jen
pět. Us. Tč.

Dvacatina, y, f., jm. polí na Vsacku.
Vck.

Dvacátka, dvacítka, y, f. — dvacátek
(20 snopů). Laš. Brt.

Dvacátný = dvacátý. Slov. Ssk.

Dvacatráz, -rázy = dvacetkrát. Slov.
Ssk.

Dvacet. Vzal mu noční věcí dvě a d-ti
dobytka velkého, volóv a krav. Půh. II.
48. Cf. Bž. 142.

Dvacetero, vz Dvacatero. Navráceno mi
d-ro jehnic. Půh. II. 82.

Dvacetičíslicový. D. soustava. Stč.
Alg. 6.

Dvacetifrank, u, m., Zwanzigfranken-
stück, n. Us.

Dvacetiletec, tce, m. = dvacítiletý.

Dvacetiloketní, zwanzigeilig. Lpř.

Dvacetiletník, a, m. = dvacetiletec.

Dvacetimužný, icosandrus, zwanzigmän-
nig = dvaceti tyčinkami z kalichu vynik-
lými opatřený. D. rostlina, květ. Rst. 410.

Dvacetimužstvo, a, n., ikosandria, die
Zwölfmännigkeit, 13. tř. Linnéova s květy
obojakými o 20 i více tyčinkách volných
& prostých z kalichu vyniklých. Rst. 140.,
Slb. XLI., Schd. II. 249., Kk. 66.

Dvacetin, a, m., Dwazetin, ves u Mo-
helnice, původně Vacetín. D. ol. I. 240.

Dvacetinásob, zwanzigfach. Šm.

Dvacetisáhový, zwanzigklafterig. Lpř.

Dvacetiveselný, -veslový, zwanzigrudrig.
Lpř.

Dvacetník = stříbrná mince 20 krejca-
rův. Půjděmy do zadní světničky, najděmy
v kufrach dvacetničky. Sš. P. 701.

Dvacítičlenný, zwanziggliederig. Rk.

Dvacítiletý, zwanzigjährig. Rk.

Dvacítimužný = dvacetimužný.

Dvacítizlatový. D. ráz, číslo, der Zwan-
zigguldenfuss.

Dvacítka. - D. = dvacátka (20 snopů).
Laš. Brt.