184

Dvanáctiúhelník, u, m., das Zwölfeck.
Hra., Jrl.

Dvanáctivěderní, zwölfeimerig.

Dvanáctiženný, dodecagynus, zwölfwei-
big, 12 čnělek či blizen mající na př. kvéty
netřeskové. Rst. 410.

Dvanáctiženstvo, a, n., dodecagynia, řád
Linnéův z rostlin dvanáctiženných v prvních
13 třídách. Rst. 410.

Dvanáctka == dvanáctkový plech, das
Zwölferblech. Šp. — D. = 12 snopu. — D.
Ten má d-ky = dlouhé nohy. U Něm. Brodu.
Olv.

Dvanáctkový, vz Dvanáctka.

Dvanáctnice, e, f. = dvanáctník. Slov.

Dvanáctník, u, m., der Zwölffingerdarm,
Duodenum. Šv. 99., Nz. lk. Vz Dvanácterník,
Duodenum ve Slov. zdrav., Čs. lk. I. 266.,
VI. 209.

Dvanáctníkolačníkový, duodenojejuna-
lis. Nz. lk.

Dvanáctníkoledvínový, duodenorenalis.
Nz. lk.

Dvanáctníkoslezinový, duodenolienalis.
Nz. lk.

Dvanáctníkový, Duodenal-. Nz. lk.

Dvanadcet = dvanáct. Št. Kn. š. 12. Se
dvěmanádcte. ZN. Dvěmanádcte apoštolóm.
M. Dvanadciet a dvanádcte. ZN.

Dvanást = dvanáct. Laš. Tč.

Dvanástoro = dvanáctero. Slov. Dbš.
Úv. 15.

Dvaranin, a, m. = dvořanín. Slov. Ssk.

Dvarazy, dvaraz = dva razy, dvakrát.
Skúpy (skoupý) d. platí. Sb. sl. ps. I. 124.
Pršalo, pršalo tej noci d., keď ma odpre-
vádzal šuhajko na lazy. Sl. sp. 114.

Dvaročný = dvouroční. Slov. Za d-čnú
lúbosť pěkně ti děkujem. Koll. Zp. II. 238.
Když byl d. Hdž. Čít. 119.

Dvaterý (Vký.), zbytečně m.: druhý.

Dvazlatník = dvouzlatník. Slov. Ssk.

Dvé. Prodal mu d. koní; Odvedl se na
mne dluhem dvé to větším, než jsem jemu
dlužen byl. NB. Tč. 90., 291. Vždy jest d.
proti dvému. Reš. Vzal mu dvé a dvaceti
skopcóv. Půh. II. 121. V tom dvém přiká-
zanie vešken zákon. M., ZN. Mučím se mezi
dvím. ZN. A to pro d. (ze dvou příčin);
To o dvém a o třetím die . . Hus I. 133.,
145. Vuol (vol) ze dvého. Kat. 180. Lepší
by d. bylo než jedno. Št. Uč. 118. b.

Dvéhlavý, zweiköpfig. D-vý orel, der
Doppeladler. J. tr.

Dvékrovka, y, f., diplochita, rostl. D. po-
divná, d. fothergilla. Vz Rstp. 574.

Dvékružník == dvojkružník. Rk.

Dvélistý = dvojlistý. Šm.

Dverár, a, m. = vrátný. Slov. Bern.

Dverárka, y, f. = vrátná. Slov. Bern.

Dveráňa, ě, f., die Ptörtnerei. Šm.

Dvérážka, y, f., sturmia, die Sturmie,
rostl. D. bahní, s. Loeselii. Vz Rstp. 1512.
Slb. 223.

Dvérce, vz Dvéře. — D., Würzen, ves
u Podbořan.

Dvéřce, vz Dvéře.

Dvéře. U Držkova dvíře. Kod. Misty
dvirce = dvířka. Nl. Strsl. dvъrь. Mkl. Etym.
53. — D. == otvor. Dvířka s mosazným

pláštíkem. Us. Pdl. Dvířka větrná, NA. IV.
148., sklopná, ib. III. 140., k popelníku, ke
komínu, sporáková, Us. Pdl., dvéře větrní,
die Wetterthür, úpravné, dieregulirte Wetter-
thür. Bc. — D. z desek. Vz Kram. Slov.
D. ochranné, die Rettungsthür, pojistné, die
Sicherheitsthür, Bc, sklížené, pobíjené, zče-
pované, křížové, sklenné, jedno-, dvoukří-
delní. Us. Pdl. D. chrámové, na jevišti, mezi-
dvorní, venkovské, zadní, zádvorní, zahradní
u Římanův a Řeků, vz Vlšk. 492. D. do
kořán otevříti. Dch. D. zavrzly. Vem ty d.
s sebou (zavři je). U Rychn. Hosp. Tu měli
dveřmi přivříti (do šatlavy dáti). Wtr. Smrť
je za dveřmi (umře). Tkč. Já šla v ústrety
až za dvířka; Tlačil se bočními dvérci. Koll.
I. 229, 251. Hned mu dveřa odevřela; U sy-
nečka za dveřama stojí lože s peřinama;
Já bych jí za dveřma plakala. Sš. P. 112.,
182. 315. Ten šafářů synek píská na lupínnek,
ta jeho frajerka nedaleko dvírek; Já bych
sa, Janičku, pána Boha bála, dyby tvá ma-
měnka za dveřama stála; Přikryli sče se
mi černými dveřami (hrobem); Mám synečka,
což je po něm, dyž mně chodí jiným dvorem,
jiným dvorem dvírečkama za jinýma děve-
čkama; Můj tatíček na krchové leží ne-
daleko kostelíčka dveří. Sš. P. 358., 432.,
489., 626., 646. Otevřeli dveři (dual). GR.
Těsná jsou dvířka k nebi; Na hody nezvaný
bývá u dveři častován; Tomu běda, kdo
za dveřmi hledá. Bž. exc. Bůh jedny dvéře
zavře a sto jiných otvírá. Šd. Nepchej prstů
mezi dvéře, jak o prsty stojíš. Tč. Žádné
nohy, Čtyři rohy, vrty sem, vrty tam, s místa
přec nikam (hádanka = dvéře). Km. 1886.
703. — D. U dveří černých, červených, že-
lezných, žlutých v Praze, vz Tk. II. 534.,
V. 102.

Dveřeje, das Thürfutter, der Thürstock.
Hrk., Bc.

Dveřejový. D. dřevení, die Thürstock-
zimmerung. Bc.

Dvěřen. Brána ta měla jako brány jiné
dvojí d. Sš. Sk. 36. Vz Dvéře.

Dverice, pl. = dvířka. Slov. Ssk.

Dvérka, dvérky, vz Dvéře.

Dveřná, é, f. = vrátná. I řece dvernej.
Ev. sv. Jana, Výb. I. 10. Vz Dveřný.

Dveřní otvor, die Thüröffnung, kování,
Us. Pdl., opona, die Portier, Dch., kámen
(k. místo dveří). Lpř. Na prazě dverném
domu svého. BO.

Dveřník, a, m. = vrátný, der Thürsteher.
Dch. — D., u, m., der Thürhobel. Šp.

Dvěrukovětuý = dvojrukovětný. D. vasa.
Koll. St. 285.

Dvésiraík, u, m. D. železnatý. Vz Šfk.
241.

Dvéstrojna, y, f. = dvéstrojník.

Dvéstrojník, u, m. (dvystrák, výstrojník,
vystrák, výstroň), mlýnské složeni s dvojím
strojem, ein Mühlgang mit liegendem Vor-
lege, eine vorgelegte Mühle. Šp.. Prm. IV.
270. Vz S. N.

Dvétělec, lce, m., bicorpor. V MV. ne-
pravá glossa. Pa.

Dvétrojný, doppeltgedreit. Sl. les. D. list,
jehož řapik 3 ztrojené lístky nese, tedy do-
hromady 9 lísteckův. Rst. 410.