Předchozí (191)  Strana:192  Další (193) |
|
|||
192
|
|||
|
|||
tovic; Hüttenhöfel, sam. u Golč. Jeníkova;
Karolihoť, dvůr u Jaroměřic; Vincenzsdorf, ves u Víškova. PL. Dvoření = služba služebníka při dvoře
šlechtickém. Jir. Dvořenín. Pl. dvořené. Pass. 14. stol.
Cf. Bž. 82. V MV. nepravá glossa. Pa. D. jest bez pout otrok. Km., Bž. Dvoretice, Dworetitz, sam. u Blatné.
Dvořetín, a, m., Dworzatschlag, Wuret-
schlag. Sdl. Hr. III. 93. Dvorety, Dworety, sam. u Rokycan.
Dvoříce = Dvořiště? Sdl. Hr. 1. 5.
Dvorie, n., der Hof um die Sonne. Slov.
Ssk. Dvořílek, lka, m. = kdo se rád dvoří,
klaní (s příhanou), der Hof-, Cour-, Kompli- mentenmacher. Světz. 1875. Dvořisko, a, n. = veliký n. špatný dvůr.
Sl. ps. č. 32. — D., ves u Chocně; Neuhof, dvůr u Bílovce ve Slezku; Oppahof, ves u Opavy. PL. Dvořiský = z Dvořiště. Vějou panny,
vějou věnce pro ty d-ský mládence. Sš. P. 553. Dvořiště. Udělali sú sobě stany na svých
d-štích. BO. — D., Dvořischt, vsi u Krá- lova Městce, u Vys. Mýta, u Bystřice v Br- něnsku, osada tamtéž, sam. u Jindř. Hradce a u Tábora; D. Dolní a Horní, Unter-, Ober-Haid, městečka u Kaplice a Višního Brodu. PL. Cf. S. N., Blk. Kfsk. 1382., Sdl. Hr. I. 192., 195., II. 226., III. 302., IV. 369. Z Dvořišť Matěj (Pytlík), knihtiskař samouk. 1533. Vz Jir. Ruk. I. 178. — D. Na D-šti, louka u Kbela u Přestic. B. Prk. Dvorek, rku, m., vz Dvůr.
Dvořiti. — abs. Opět dieš: Musím d.
Hus I. 445. — komu. Vám jsem dvořil. BN. — kde. Za Dal. polož: 57. (33. 19.).- s kým. Se zemany dvořil (hodoval). Wtr. — se = upejpati se. Jen se nedvoř a jez. Us. Kšť. U Uher. Hrad. = d. si Brt. D. 209. — se komu. Dvoří se té bohaté. Us. Kšť. — se s čím: s jídlem = upejpati se, pomalu jísti. U Rychnova. — si = chlubiti se, pý- chati, sich brüsten, sich rühmen. Slov. Suhajko si dvorí, že má koně, voly a já si též dvorím, že mu neotvorím. Sl. ps. 206. Ešte som si ledva počala d., už sa mi stro- jíte jarmička robiti. Koll. Zp. L 230. Dvor si, dievča, dvor si v materinom dvorci. Koll. Zp. I. 230. Dvořka = dvorská panna. Št. N. 8. 24.,
7. 25., 8. 11. Dvorkati se = dvořiti se vypínati se.
A ta morka len si dvorká. Mt. S. 1. 158., Koll. Zp. II. 50. Dvorkovice, dle Budějovice, Rosenthal,
ves u Příbora. Dvorky, pl., m. = louky u Bolešin na
Klat. B. Prk. Dvormistr, a, m. = dvorní správce. Šm.
Dvormistryně, ě, f., die Hofmeisterin.
Dch. Dvorně. Nemluvte tak d. Výb. II. 32. —
Hr. ruk. SŠ. 19., SS., 29., 33. Dvorní, Hof-. D. dvéře, vrata, byt. Dch.,
Lpř. — D. dáma, junoš, der Hofjunker, |
oznámení, družina, Dch., kruhy, divadlo,
Us., Pdl., úřad, Šp., sloh. Jg. Slnosť. 98. Dvornice, e, f., die Meierin. Šm.
Dvornický, hofmeistermässig. Bern.
Dvornictví, n., das Hofmeisteramt. Bern.
Dvorničiti, Hofmeister sein. Bern.
Dvornomluvný, höfisch, süss redend.
Pochlebníci, šeptáci, d-vní a němečtí špre- chen. Hus I. 87. Dvornosť — zdvořilost, Courtoisie. Nz.
D. není věci malou. Kká. Td. — D. = po- divnost, zastr. Vždy divóv hledají a d-sti! Nebť téměř všecko pohanstvo od počátka světa držal jest (črt) na těch d-stech; Lec- kakých d-stí nových vymýšlenie. Št. Kn. š. 11., 242. Dvornosta, y, m., der Hofmeister. Ssk.,
Šm. Dvorný = zdvořilý. I jmějéša (baba) psa
malého velmi d-ho; Vypra\ím vám, kak dvornú v sobě jmieše česť. Hr. ruk. 301., 419. D. poklona. Hrts. Kdo d., ten i hovorný. Č. M. 75. — D. = pyšný. D. dževucha. Laš. Brt. D. 209. — D. = divný. D., někdy také teverný, curiosus, od dvoru, curia, t. j. zvláštní, neobyčejný, divný. Pal. Rdh. I. 179. Slyš dvorné věci. GR. Drahé kamenie rozličné i dvorné písmo je okrašlovalo (mira varietate pictura). BO. Zlí andělé také činí divy ale škodné, aneb viece d-né než uži- tečné. Št. Kn. š. 170. Dvoroschopný, hoffähig. Dk. Poët. 165.,
Aesth. 297. Dvorovať, am Hofe leben. Ssk.
Dvorovice = Tvorovice, ves u Přerova.
D. ol. III. 227. Dvorsky, vz Dvorský.
Dvorský, Meierhof-. D. písař. BO. —
D. = ze dvora knížecího. D. komorník, maršálek, J. tr., továrník rukaviček, kožiš- ník, Šp., kuchyně, správa, myslivec, Sl. les., pletichy. Us. 1). život, skvělé otroctví. Km. D. soudu osazení a pořádek. Vz Zř. zem. Jir. O. 1., M. 36. — N. 61., O. z D. — D. = zdvořilý. D. přímluvy. Št. Kn. š. 84. — D., ého, m., der Hofrichter. Ssk. — D., os. jm. D. M. J. z Helfenberku; D. M. z Hájku. Vz S. N. — D. Bart., farář. 1542. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 550., Jir. Ruk, I. 178. — D. Mik., děkan. 1591. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 550., Jir. Ruk. I. 178. — D. M., 1832. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 550. — D. Prok., kněz, naroz. 1806. Vz Šb. D. ř. 2. vd. 237. — D. Jan Fav., knihtis. 1637. Jir. Ruk. 1.178. — D. Václ., vz Textorius. — D. J. Blk. Kfsk. 1029., 1034. — D. Frant., úřed. zem. ar- chivu, nar. 1839. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 139., 143., 159., 164., Šb. D. ř. 2. vd. 247. Dvoruša, dle Káča, jm. červené krávy.
Mor. Brt., Vck. Dvory, pl., m., Klein-Černa, také Malá
Čermná, ves u Tábora; Dwory, ves u Nim- burka; Dwur, ves u Prachatic; Gross-Maier- höfen, ves u Přimdy. Cf. S. N., Sdl. Hr. IV. 88., 86. — D. královské v Praze. Tk. IV. 67., 579., 719., VI. 347., VII. 411., Tk. Ž. 12., 47., Blk. Kfsk. 1302. Dvouarchový, zwei Bogen enthaltend.
D. sešit. Us. Pdl. |
||
|
|||
Předchozí (191)  Strana:192  Další (193) |