192

tovic; Hüttenhöfel, sam. u Golč. Jeníkova;
Karolihoť, dvůr u Jaroměřic; Vincenzsdorf,
ves u Víškova. PL.

Dvoření = služba služebníka při dvoře
šlechtickém. Jir.

Dvořenín. Pl. dvořené. Pass. 14. stol.
Cf. Bž. 82. V MV. nepravá glossa. Pa. D.
jest bez pout otrok. Km., Bž.

Dvoretice, Dworetitz, sam. u Blatné.

Dvořetín, a, m., Dworzatschlag, Wuret-
schlag. Sdl. Hr. III. 93.

Dvorety, Dworety, sam. u Rokycan.

Dvoříce = Dvořiště? Sdl. Hr. 1. 5.

Dvorie, n., der Hof um die Sonne. Slov.
Ssk.

Dvořílek, lka, m. = kdo se rád dvoří,
klaní (s příhanou), der Hof-, Cour-, Kompli-
mentenmacher. Světz. 1875.

Dvořisko, a, n. = veliký n. špatný dvůr.
Sl. ps. č. 32. — D., ves u Chocně; Neuhof,
dvůr u Bílovce ve Slezku; Oppahof, ves
u Opavy. PL.

Dvořiský = z Dvořiště. Vějou panny,
vějou věnce pro ty d-ský mládence. Sš. P.
553.

Dvořiště. Udělali sú sobě stany na svých
d-štích. BO. — D., Dvořischt, vsi u Krá-
lova Městce, u Vys. Mýta, u Bystřice v Br-
něnsku, osada tamtéž, sam. u Jindř. Hradce
a u Tábora; D. Dolní a Horní, Unter-,
Ober-Haid, městečka u Kaplice a Višního
Brodu. PL. Cf. S. N., Blk. Kfsk. 1382., Sdl.
Hr. I. 192., 195., II. 226., III. 302., IV. 369.
Z Dvořišť Matěj (Pytlík), knihtiskař samouk.
1533. Vz Jir. Ruk. I. 178. — D. Na D-šti,
louka u Kbela u Přestic. B. Prk.

Dvorek, rku, m., vz Dvůr.

Dvořiti. — abs. Opět dieš: Musím d.
Hus I. 445. — komu. Vám jsem dvořil.
BN. — kde. Za Dal. polož: 57. (33. 19.).-
s kým. Se zemany dvořil (hodoval). Wtr. —
se = upejpati se. Jen se nedvoř a jez. Us.
Kšť. U Uher. Hrad. = d. si Brt. D. 209. —
se komu. Dvoří se té bohaté. Us. Kšť. —
se s čím: s jídlem = upejpati se, pomalu
jísti. U Rychnova. — si = chlubiti se, pý-
chati, sich brüsten, sich rühmen. Slov.
Suhajko si dvorí, že má koně, voly a já si
též dvorím, že mu neotvorím. Sl. ps. 206.
Ešte som si ledva počala d., už sa mi stro-
jíte jarmička robiti. Koll. Zp. L 230. Dvor
si, dievča, dvor si v materinom dvorci. Koll.
Zp. I. 230.

Dvořka = dvorská panna. Št. N. 8. 24.,
7. 25., 8. 11.

Dvorkati se = dvořiti se vypínati se.
A ta morka len si dvorká. Mt. S. 1. 158.,
Koll. Zp. II. 50.

Dvorkovice, dle Budějovice, Rosenthal,
ves u Příbora.

Dvorky, pl., m. = louky u Bolešin na
Klat. B. Prk.

Dvormistr, a, m. = dvorní správce. Šm.

Dvormistryně, ě, f., die Hofmeisterin.
Dch.

Dvorně. Nemluvte tak d. Výb. II. 32. —
Hr. ruk. SŠ. 19., SS., 29., 33.

Dvorní, Hof-. D. dvéře, vrata, byt. Dch.,
Lpř. — D. dáma, junoš, der Hofjunker,

oznámení, družina, Dch., kruhy, divadlo,
Us., Pdl., úřad, Šp., sloh. Jg. Slnosť. 98.

Dvornice, e, f., die Meierin. Šm.

Dvornický, hofmeistermässig. Bern.

Dvornictví, n., das Hofmeisteramt. Bern.

Dvorničiti, Hofmeister sein. Bern.

Dvornomluvný, höfisch, süss redend.
Pochlebníci, šeptáci, d-vní a němečtí špre-
chen. Hus I. 87.

Dvornosť — zdvořilost, Courtoisie. Nz.
D. není věci malou. Kká. Td. — D. = po-
divnost, zastr. Vždy divóv hledají a d-sti!
Nebť téměř všecko pohanstvo od počátka
světa držal jest (črt) na těch d-stech; Lec-
kakých d-stí nových vymýšlenie. Št. Kn. š.
11., 242.

Dvornosta, y, m., der Hofmeister. Ssk.,
Šm.

Dvorný = zdvořilý. I jmějéša (baba) psa
malého velmi d-ho; Vypra\ím vám, kak
dvornú v sobě jmieše česť. Hr. ruk. 301., 419.
D. poklona. Hrts. Kdo d., ten i hovorný.
Č. M. 75. — D. = pyšný. D. dževucha.
Laš. Brt. D. 209. — D. = divný. D., někdy
také teverný, curiosus, od dvoru, curia, t. j.
zvláštní, neobyčejný, divný. Pal. Rdh. I.
179. Slyš dvorné věci. GR. Drahé kamenie
rozličné i dvorné písmo je okrašlovalo (mira
varietate pictura). BO. Zlí andělé také činí
divy ale škodné, aneb viece d-né než uži-
tečné. Št. Kn. š. 170.

Dvoroschopný, hoffähig. Dk. Poët. 165.,
Aesth. 297.

Dvorovať, am Hofe leben. Ssk.

Dvorovice = Tvorovice, ves u Přerova.
D. ol. III. 227.

Dvorsky, vz Dvorský.

Dvorský, Meierhof-. D. písař. BO. —
D. = ze dvora knížecího. D. komorník,
maršálek, J. tr., továrník rukaviček, kožiš-
ník, Šp., kuchyně, správa, myslivec, Sl. les.,
pletichy. Us. 1). život, skvělé otroctví. Km.
D. soudu osazení a pořádek. Vz Zř. zem.
Jir. O. 1., M. 36. — N. 61., O. z D. — D. =
zdvořilý. D. přímluvy. Št. Kn. š. 84. — D.,
ého, m., der Hofrichter. Ssk. — D., os. jm.
D. M. J. z Helfenberku; D. M. z Hájku.
Vz S. N. — D. Bart., farář. 1542. Vz Jg.
H. 1. 2. vd. 550., Jir. Ruk, I. 178. — D.
Mik., děkan. 1591. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 550.,
Jir. Ruk. I. 178. — D. M., 1832. Vz Jg.
H. 1. 2. vd. 550. — D. Prok., kněz, naroz.
1806. Vz Šb. D. ř. 2. vd. 237. — D. Jan
Fav., knihtis. 1637. Jir. Ruk. 1.178. — D.
Václ., vz Textorius. — D. J. Blk. Kfsk.
1029., 1034. — D. Frant., úřed. zem. ar-
chivu, nar. 1839. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 139.,
143., 159., 164., Šb. D. ř. 2. vd. 247.

Dvoruša, dle Káča, jm. červené krávy.
Mor. Brt., Vck.

Dvory, pl., m., Klein-Černa, také Malá
Čermná, ves u Tábora; Dwory, ves u Nim-
burka; Dwur, ves u Prachatic; Gross-Maier-
höfen, ves u Přimdy. Cf. S. N., Sdl. Hr.
IV. 88., 86. — D. královské v Praze. Tk.
IV. 67., 579., 719., VI. 347., VII. 411., Tk.
Ž. 12., 47., Blk. Kfsk. 1302.

Dvouarchový, zwei Bogen enthaltend.
D. sešit. Us. Pdl.