193

Dvoubaňatý, á/uqnxi^7t£kkog. D. číše. Lpř.

Dvouběh, u, m., u Římanů, vz Vlšk. 44.,
366.

Dvoublaňka, y, f., diderma, der Doppel-
häutling, rostl. D. pomešní, d. difforme. Vz
Rstp. 1966.

Dvoubojník, a, m., der Duellant. Šm.

Dvoubotový, zweikolbig. D. vývěva. ZČ.
I. 468.

Dvoubožství, n., der Dualismus. Rk.

Dvoubraničný, zweikammerig. Rst. 411.

Dvoubráný, zweithorig. Lpř.

Dvoubratrový, zweibrüderig, v bot. Nz.

Dvoubratrstvo. Třída Linnéova 16tá
jevnosnubná, květů obojakých, nitek dvoj-
bratrých. Rst. 411. Vz Kk. 50., 66., 13., 17.,
66., 67.

Dvoubratrý, zweibrüderig, nitky tyčin-
kové na 2 svazky srostlé (hrách). Vz Rst.
411., Dvojbratrý.

Dvoubrázda, y, f., bifulca. Koll. III.
172.

Dvoubrázdnice, e, f. = dvojbrázda. Koll.
III. 172.

Dvoubrázdník, a, m. = rolník, vlas.
bifolco. Koll. III. 172.

Dvoubřišný, zweibäuchig, digastricus.
Nz. lk.

Dvoubublen, u, m., diphyscium, das
Blasenmoos, rostl. Rstp. 1806.

Dvoucifrový, zweiziffrig. D. číslo. Šim.
105., 36.

Dvoucípový, bicuspidalis, zweizipfelig,
-eckig. Nz. lk.

Dvoučárý, zweistrichig. Šm.

Dvoučástečný, zweitheilig. Šm.

Dvouček, čku, m. = dvoušesták, dva
šestáky (mince). Us. Pdl.

Dvoučepelečný, zweiplattig. Rst. 411.

Dvoučinný, doppelt wirkend. D pumpa,
Mj. 131., vývěva, ZČ. I. 475., parní stroj,
Šim. 75., NA. V. 280., Zpr. arch., stříkačka.
Čerm.

Dvoučlánečný, zweigliederig. Šm.

Dvoučlen, u, m., das Binom. Šim. 123.,
S. N.

Dvoučlenec, nce, m., ditoma, brouk. D.
zejkovaný, d. crenata. Kk. Br. 146.

Dvoučlenný, zweigliederig. D. perioda.
Jg. Slnosť. 79. D. makadla. Kk. Br. 19., 18.

Dvoučlenový, zweigliederig. D. rozdíly,
rovnice, výraz (binom), poměr. Šim, 7., 10.,
31., 79.

Dvoučtenkový = dvouciferní. D. číslo.
Šim. 33., 140.

Dvoučtvrtečný takt, Zweivierteltakt. Zv.
Př. k. I. 8.

Dvoučubý, zweischopfig. Šm.

Dvoudeko, a, n., závaží. Č. T. Tkč.

Dvouděložnice, e, f. = rostlina dvoj-
děložná, der Dikotyledoner. Rst. 411.

Dvouděložný. D. rostliny, dicotyledones,
zweisaamenlappige Pflanzen. Den., Sl. les.,
Krč. G. 868., Rst. 411.

Dvoudenní, zweitägig. D. bitva. J. Lpř.

Dvoudesný, (Wtďé£ío.-, beide Hände
gleich geschickt gebrauchend. Lpř. Sl.

Dvoudílnosť, i, f. = dvoučástečnosť, die
Dichotomie. Nz.

Dvoudílový, zweitheilig. D. píseň. Zv.
Kn. př. 27.

Dvoudlanní, zwei Handflächen lang o.
breit. Lpř.

Dvoudní, n., biduum, Zeit von 2 Tagen.
Křn. Pán d. v Sichémě strávil. Sš. J. 77.

Dvoudobý, zweizeitig. D. přestavka
(pausa). Křn.

Dvoudomý, dioecus, zweihäusig. D. květ.
Nz.

Dvoudrachmový. D. oděnci (kteří denně
dvě drachmy platu dostávali). Lpř.

Dvouduchý, zweischichtig. Šm.

Dvoudušný, zweiseelig. D. bytosť. Koll.
St. 641.

Dvougrešlák, u, m., der Sechsling, Stü-
ber. Šm.

Dvougroš, e, m. = dvougrošák. Arb.

Dvougrošák, u, m. Koukáš jako d.
s půdy = hloupě. U N. Bydž. Kšť.

Dvougroška, y, f. = dvougrošák. Mor.
Brt.

Dvougrošník, u, m., lépe: dvougrošák,
das Zweigroschenstück. Šm.

Dvouhákový, zweihakig. D. řebřík. Khl.
54.

Dvouhlas, u, m. = dvojhlas. Srn.

Dvouhlasý, zweistimmig. D. píseň, zpěv,
Us. Pdl., sbor. Zv. Kn. př. II. 5.

Dvouhlavec, vce, m. = dvouhlavý plod,
dicephalus. Nz. lk.

Dvouhlavení, zweiläufig. D. bambitka.
Sm.

Dvouhlaví, n., dicephalia. Nz. lk.

Dvouhled, u, m. = mimohled, die Paral-
laxis. Vz S. N.

Dvouhodinový, zweistündig. D. chůze.
Šml.

Dvouhradí, n., die Doppelburg. Dch.

Dvouhranný klobouk, der Sturmhut. Šm.

Dvouhranolový olovec, das Weissblei-
erz. Sl. les.

Dvouhrdlitý, zweihälsig. D. láhev. Mj.
31.

Dvouhrncový, zwei Maase enthaltend.
Šm.

Dvouhrotcovitý. D. rostliny, dicranoidei:
volatka, dvouhrotec, trhlozub, děrkavka, šur-
pek, čepičatka, čtyrzub, kroucenec, tenko-
zubka, pározub, prostobrv, holoret. Vz Rstp.
1797., 1807. a násl.

Dvouhrotec, tce, m., dicranum, der Gabel-
zahn, mech. D. chvošťatý, d. scoparium,
svraskalý, d. rugosum, sivý, d. glaucum. Vz
Rstp. 1808.

Dvouhrotný, zweispitzig. D. zub. Kk.
Br. 34.

Dvouhrotý, zweispitzig. Lpř. Sl.

Dvouchlopný, zweiklappig. Rst. 411.

Dvouchmat, u, m., der Doppelgriff. Šm.

Dvoujařmý, zweipaarig. Rst. 411.

Dvoujehlanec, nce, m., die Dipyramide.
Nz.

Dvoujetný, an zwei Orten anfassbar. Šm.

Dvouklonný, zweiflügelig. Lpř. Sl.

Dvoukokusný, zweiknöpfig, bot. Nz.

Dvoukolák, u, m. = dvoukolovní vozík,
zweirädriger Wagen. NA. IV. 152.

Dvoukolejní, doppelgeleisig. Dch. D.
tunel. Zpr. arch.

379