196

Dvoutečka, y, f. — dvojtečka.

Dvoutělý == dvoutělný.
Dvoutraktový, zweitraktig. D. stavení.
Pcl. 115.

Dvoutřídní, zweiklassig. D. škola. Us.
Pdl.

Dvoutvar, u, m., die Doppelgestalt. Nz.

Dvoutvarnosť, i, f., der Dimorphismus.
Nz. lk.

Dvoutvarný = dvoutvarý, dimorph. Nz.

Dvouúdý — ze dvou dílů složený, zwei-
zählig. Rst. 412.

Dvouúhelný, zweiwinkelig. Bern.

Dvouuchatý = dvouuchý. Tč.

Dvouústý, doppelmündig. Lpř.

Dvouušák, a, m., amphotis, brouk. D.
lemovaný, a. marginata. Kk. Br. 141.

Dvouušník, u, m. = dvouušák, krajáč.
Brt.

Dvouútrobka = dvojútrobka, vačice. Šm.

Dvouválcový, zweiwalzig. D. parní stroj,
Zpr. arch. VIII. 6., osnova. NA. IV. 176.

Dvouveršový, distichisch. Křn.

Dvouveslice, e, f., der Zweiruderer (loď).
Lpř.

Dvouvětevnosť, i, f., die Bifurkation.
Dch.

Dvouvěží, n., der Doppelthurm, die Zwil-
lingsthÜRme. Posp.

Dvouvěžný, zweithürmig. D. kostel. Čechy
I. 82.

Dvouvířník, a, m., červ. D. obecný,
rotifer vulgaris. Vz Frč. 58., Brm. IV. 2.
103.

Dvouvládný, zweifach herrschend. Lpř.

Dvouvratý, zweithorig. Lpř.

Dvouvrcholí, n. = hora o dvou vrcholích.
Lpř. D. I. 172.

Dvouvrchý, zweigipfelig. Lpř.

Dvouvýkladnosť, i, f., die Zweideutig-
keit. Šm.

Dvouvýkladný, doppelsinnig. Míša d.
slova, kdě reč má býť prostá. Glč. I. 234.

Dvouzápadový, zweitourig. D. zámek.
Včř. Z. I. 53.

Dvouzápas, u, m. = souboj. Šm.

Dvouzlatka, y, f. = dvouzlatovka.

Dvouzlatníček, čku, m. = dvouzlatník.
To je děvče jako kvítek, dej nám za ni d.
Sš. P. 322.

Dvouzlatový = dvouzlatý.

Dvouzpěv, u, m. == dvojzpěv. Kká. Š.
28.

Dvouzubec, bce, m., bidens = dvouzubka,
rostl. Čl. Kv. 189.

Dvouzubka, y, f., bidens, der Zweizahn,
rostl. Vz Dvouzubec. D. trojdílná, b. Blak,
nicí, b. cernua, čínská, b. chinensis. Vz Rstp.
885., Mllr. 23.

Dvouzvuký, zweitönig. D. akord. Zv.
Př. kn. II. 6.

Dvouženec, nce, m., der zwei Weiber
hat. Šm.

Dvouženoložník, a, m., lépe: dvouženec.
Šm.

Dvouženosť, i, f. = dvojženstvo. Rk.

Dvouženstvo, a, n., digynia, řád v sou-
stavě Linnéově v prvních 13 třídách, mající
květy dvouženné. Rst. 412.

Dvouženný, digynus, zweiweibig, mající
dva pestíky nebo dvě čnělky nebo tolikéž
blizen sedavých bezčnělečných. Rst. 412.

Dvř (strslov. dvьr) má v češtině staré
dvojí tvar, nom. dveři a častěji s přesmyk-
nutím dřvmi. Listy fil. VII. 3Ö0. Vz Dřvi.

Dvú- = dvou-. Slov.

Dvržkov, a, m., ves. Arch. II. 179.

Dvúdcat = dvacet. St. N. 31. 7. (Vrť.).

Dvůj. Cf. Bž. 144., 145.

Dvúoký = dvouoký. Ostrav. Tč.

Dvůr = místo při domě. Vz Mkl. Etym.
53 D. na hříbata, der Fohlenhof. Dch. Stojí
tyčka prostřed dvoře, na tej tyčce chmelí
rosfe. Sš. P. 749. Šilhavý má osm oken na
muoj dvuor z kuchyně i z hostěnice i z ji-
ných komor. NB. Tč. 78. Dvoch dvorov pes.
Rb. Sb. Každý psík na svém dvoře směleji
štěká. Lpř., Bž. Do panského dvora vrata
široká, ale ven úzká. Bž. exc. D. římský a
řecký. Vz Vlšk. 492. D. jak v starší době
u nás vyhhlížel. Vz Sdl. Hr. I. 235. — D.,
die Meierei. D. poddanský a sedlácký. Rb.
D. volný = svobodný, Freihof. D. poplužní,
der Meierhof. O. z D., Nál. 217. D. s roli
i s lesy, s lukami, s pastvami i s mlýništěm
i s lidmi platnými. Půh. II. 214. A nač mi
chodiť k Barboře, když mám všeho na dvoře.
Němc. Běda tomu dvorovi, kdě rozkazuje
rohatá kráva volovi. Slov. Tč. — D. =
sídlo. U dvora, kdež s dětmi sedí; Že ne-
sedí ustavičně dvorem s čeledi jako ženatý.
Kn. rož. čl. 54. — D. = sídlo knížecí. U dvora
bydlem sedie. Arch. I. 456. Dvorem v Tě-
tíně sedieše. Dal. 44., 46., 59. — D. = sjezd etc.
Kdež císař dvorem byl V. Povězmy (to) na
králově dvoře. Bj. Ten d. držal jest za
osmdesát ke stu dní (180). BO. — D. = hody.
Učinil jest d. všem kniežaťom (grande con-
vivum). BO. — D. (ovčín), samota u Hlinska.
— D., Hof-Straschitz, čásť Mýta v Hořo-
vicku. D. Nový, Blk. Kfsk. 1302.; D. Ple-
sovský v Chrud., 437.; D. Předhorský v Čá-
slav., 643.; D. Vakáčovský v Čásl., 643.,
1066.; D. Branský v Jičínsku, Blk. Kfsk.
784.; D. Červený v Žatecku, 1149.; D. Hu-
bačovský v Čásl., 643.; D. Kozlí v Tábor.,
151.; D. Krásný v Žatecku, 727.; D. Lipol-
tovský v Čásl., 643., 1066.; D. Králův u sv.
Benedikta a u Berouna. Tk. III. 645., Blk.
Kfsk. CXLIX. — D. Králové, původně Chvojno,
později Dvůr, konečně Dvůr Králové. Bdl.
Vz S. N., Tk. IV. 725., VI. 200., VII. 411.,
Tk. Ž. 220., Tf. Odp. 386., Blk. Kfsk. 1302.,
Sdl.Hr. I. 146., II. 235. — Konec článku:
Dvůr nad Labem, dříve Chvojno vynech.

Dvurynskula, y, f. == bankovka dvou-
rýnsková, jaké byly okolo r. 1850., dvou-
zlatka. Ostrav. Tč.

Dvystrák, u, m., vz Dvéstrojník.

Dy. 1. laš. = dyž, když. Dy nepřibírá
přísuvného ž (na Lašsku). Brt. D. 110. Dy
sme tam přišli, nebyl doma. Tč. Dy sem
ja měl svého pána, mívával sem obrok z rána;
Letěl holub do pole, by nazobal své vole;
dy své vole nazobal, po jaborech posedal.
Sš. P. 175., 269. - 2. S kondicionalem
uvozuje větu žádací (slovác. val.). Prosím
vás, dybyste mi nejakú vědomosť dali. Brt.
D. 171. — 3. = vždyť. Dy ty to víš; Dyť



	196

	Dvoutečka, y, f. — dvojtečka. Dvoutělý == dvoutělný. Dvoutraktový, zweitraktig. D. stavení. Pcl. 115. Dvoutřídní, zweiklassig. D. škola. Us. Pdl. Dvoutvar, u, m., die Doppelgestalt. Nz. Dvoutvarnosť, i, f., der Dimorphismus. Nz. lk. Dvoutvarný = dvoutvarý, dimorph. Nz. Dvouúdý — ze dvou dílů složený, zwei- zählig. Rst. 412. Dvouúhelný, zweiwinkelig. Bern. Dvouuchatý = dvouuchý. Tč. Dvouústý, doppelmündig. Lpř. Dvouušák, a, m., amphotis, brouk. D. lemovaný, a. marginata. Kk. Br. 141. Dvouušník, u, m. = dvouušák, krajáč. Brt. Dvouútrobka = dvojútrobka, vačice. Šm. Dvouválcový, zweiwalzig. D. parní stroj, Zpr. arch. VIII. 6., osnova. NA. IV. 176. Dvouveršový, distichisch. Křn. Dvouveslice, e, f., der Zweiruderer (loď). Lpř. Dvouvětevnosť, i, f., die Bifurkation. Dch. Dvouvěží, n., der Doppelthurm, die Zwil- lingsthÜRme. Posp. Dvouvěžný, zweithürmig. D. kostel. Čechy I. 82. Dvouvířník, a, m., červ. D. obecný, rotifer vulgaris. Vz Frč. 58., Brm. IV. 2. 103. Dvouvládný, zweifach herrschend. Lpř. Dvouvratý, zweithorig. Lpř. Dvouvrcholí, n. = hora o dvou vrcholích. Lpř. D. I. 172. Dvouvrchý, zweigipfelig. Lpř. Dvouvýkladnosť, i, f., die Zweideutig- keit. Šm. Dvouvýkladný, doppelsinnig. Míša d. slova, kdě reč má býť prostá. Glč. I. 234. Dvouzápadový, zweitourig. D. zámek. Včř. Z. I. 53. Dvouzápas, u, m. = souboj. Šm. Dvouzlatka, y, f. = dvouzlatovka. Dvouzlatníček, čku, m. = dvouzlatník. To je děvče jako kvítek, dej nám za ni d. Sš. P. 322. Dvouzlatový = dvouzlatý. Dvouzpěv, u, m. == dvojzpěv. Kká. Š. 28. Dvouzubec, bce, m., bidens = dvouzubka, rostl. Čl. Kv. 189. Dvouzubka, y, f., bidens, der Zweizahn, rostl. Vz Dvouzubec. D. trojdílná, b. Blak, nicí, b. cernua, čínská, b. chinensis. Vz Rstp. 885., Mllr. 23. Dvouzvuký, zweitönig. D. akord. Zv. Př. kn. II. 6. Dvouženec, nce, m., der zwei Weiber hat. Šm. Dvouženoložník, a, m., lépe: dvouženec. Šm. Dvouženosť, i, f. = dvojženstvo. Rk. Dvouženstvo, a, n., digynia, řád v sou- stavě Linnéově v prvních 13 třídách, mající květy dvouženné. Rst. 412.	Dvouženný, digynus, zweiweibig, mající dva pestíky nebo dvě čnělky nebo tolikéž blizen sedavých bezčnělečných. Rst. 412. Dvř (strslov. dvьr) má v češtině staré dvojí tvar, nom. dveři a častěji s přesmyk- nutím dřvmi. Listy fil. VII. 3Ö0. Vz Dřvi. Dvú- = dvou-. Slov. Dvržkov, a, m., ves. Arch. II. 179. Dvúdcat = dvacet. St. N. 31. 7. (Vrť.). Dvůj. Cf. Bž. 144., 145. Dvúoký = dvouoký. Ostrav. Tč. Dvůr = místo při domě. Vz Mkl. Etym. 53 D. na hříbata, der Fohlenhof. Dch. Stojí tyčka prostřed dvoře, na tej tyčce chmelí rosfe. Sš. P. 749. Šilhavý má osm oken na muoj dvuor z kuchyně i z hostěnice i z ji- ných komor. NB. Tč. 78. Dvoch dvorov pes. Rb. Sb. Každý psík na svém dvoře směleji štěká. Lpř., Bž. Do panského dvora vrata široká, ale ven úzká. Bž. exc. D. římský a řecký. Vz Vlšk. 492. D. jak v starší době u nás vyhhlížel. Vz Sdl. Hr. I. 235. — D., die Meierei. D. poddanský a sedlácký. Rb. D. volný = svobodný, Freihof. D. poplužní, der Meierhof. O. z D., Nál. 217. D. s roli i s lesy, s lukami, s pastvami i s mlýništěm i s lidmi platnými. Půh. II. 214. A nač mi chodiť k Barboře, když mám všeho na dvoře. Němc. Běda tomu dvorovi, kdě rozkazuje rohatá kráva volovi. Slov. Tč. — D. = sídlo. U dvora, kdež s dětmi sedí; Že ne- sedí ustavičně dvorem s čeledi jako ženatý. Kn. rož. čl. 54. — D. = sídlo knížecí. U dvora bydlem sedie. Arch. I. 456. Dvorem v Tě- tíně sedieše. Dal. 44., 46., 59. — D. = sjezd etc. Kdež císař dvorem byl V. Povězmy (to) na králově dvoře. Bj. Ten d. držal jest za osmdesát ke stu dní (180). BO. — D. = hody. Učinil jest d. všem kniežaťom (grande con- vivum). BO. — D. (ovčín), samota u Hlinska. — D., Hof-Straschitz, čásť Mýta v Hořo- vicku. D. Nový, Blk. Kfsk. 1302.; D. Ple- sovský v Chrud., 437.; D. Předhorský v Čá- slav., 643.; D. Vakáčovský v Čásl., 643., 1066.; D. Branský v Jičínsku, Blk. Kfsk. 784.; D. Červený v Žatecku, 1149.; D. Hu- bačovský v Čásl., 643.; D. Kozlí v Tábor., 151.; D. Krásný v Žatecku, 727.; D. Lipol- tovský v Čásl., 643., 1066.; D. Králův u sv. Benedikta a u Berouna. Tk. III. 645., Blk. Kfsk. CXLIX. — D. Králové, původně Chvojno, později Dvůr, konečně Dvůr Králové. Bdl. Vz S. N., Tk. IV. 725., VI. 200., VII. 411., Tk. Ž. 220., Tf. Odp. 386., Blk. Kfsk. 1302., Sdl.Hr. I. 146., II. 235. — Konec článku: Dvůr nad Labem, dříve Chvojno vynech. Dvurynskula, y, f. == bankovka dvou- rýnsková, jaké byly okolo r. 1850., dvou- zlatka. Ostrav. Tč. Dvystrák, u, m., vz Dvéstrojník. Dy. 1. laš. = dyž, když. Dy nepřibírá přísuvného ž (na Lašsku). Brt. D. 110. Dy sme tam přišli, nebyl doma. Tč. Dy sem ja měl svého pána, mívával sem obrok z rána; Letěl holub do pole, by nazobal své vole; dy své vole nazobal, po jaborech posedal. Sš. P. 175., 269. - 2. S kondicionalem uvozuje větu žádací (slovác. val.). Prosím vás, dybyste mi nejakú vědomosť dali. Brt. D. 171. — 3. = vždyť. Dy ty to víš; Dyť