197

to není těžké. Laš. Tč. A dy ja sem už
u tvojej mačičky kelko razy byl. Sš. P.
404. - Brt. D. 110.

Dyadický. D. soustava (jejíž basí jest
dvojka; diadika), číslo. Šim. 47., Stč. Alg.
5., 8. N.

Dyadika, y, f., vz Dyadický. Vz S. N.

Dyaltový. D. masť. Ruk. kd.

Dyas, u, m. = útvar permský, die per-
mische Formation. Sl. les., Krč. G. 572.

Dyba, y, m., utvořené slovo od dyby =
kdyby. Ty pravíš dyby, ale dyba umřel.
Laš. Tč. Vz Dybych. — D , y, f., der Hand-
stock; Block. Slov. Ssk., Šm.

Dybř = debř.

Dýbří, n. V D. = pole u Protivína. B.
Prk.

Dybych = kdybych Dybych to a d. ono
byl udělal, to bych lepší pochodil, ale ten
dyba, kde on je? Vz Dyba. Ostrav. Tč.

Dycinky = vzdycinky, vždycky. U Ro-
nova. Rgl.

Dýčka, y, f. = malá dýka. Ssk., Šrn.

Dydli. Husličky hrajće, plakac nědajće,
dydli, dydli, Jezulatko. Sš. P. 737.

Dyha, y, f., das Fournier. Dyhy, Four-
nierblätter. Dch., Sl. les. Černé dyhy jsou
obyčejně bukové. Prm. IV. 183. — D. =
parketta, die Parquette. Šp.

Dyhařka, y, f. = pila k řezání dyh, die
Fourniersäge. Šp., Hk.

Dýhovaný, D. parketty. Zpr. arch. XI.
41.

Dyhovati, Fourniere schneiden. Prm. IV.
262.

Dyhovina, y, f., das Fournierholz. Sl. les.

Dyhový. D. prkna, Fournierbretter. Sl.
les.

1. Dych, u, m. = dech. Sldk. 57.

2. Dych = dy sem. Tu hodinku dych
konala (umírala), joch (já sem) se tedy spo-
vídala. Sš. P. 775.

Dýchací ústroje, vz S. N. IX. 1199., vzduch,
die Athmungsluft, přístroj, plocha, -fläche,
výkon, -funktion, šelesť, -geräusch, nedosta-
tečnost, -insufficienz, Nz. lk., svaly, -muskeln,
Šv. 170., otvor, Kk. Br. 8., potrava (bez-
dusičná). Kk.

Dychač, e, m., der Athmer. Ssk., Šm.

Dychadla, vz Slov. zdrav., Cs. lk. I. 280.,
VI. 352., 359., 367., 375.

Dychánek, geselliger Kreis, gemüthliches
Beisammensein, enggeselliger Cirkel, přátel-
ská zábavná schůze. Dch. Poď ke mně ešče
trochu na dychánky. Němc. Krl. 37. D. s ně-
kým dýchati (schůzi míti). Čr.

Dýchání, n. D. jest proudění vzduchu
z plic a do plie. Sb. uč. Cf. Schd. II. 367.
D. umělé, Ves. I. 5., svalu, Osv. I. 484.,
rostlin. SP. IL 130. Vzduch k d.; porušení
d. Nz. lk. Cf. Slov. zdrav., Čs. lk. II. 95.,
V. 249., VII. 45., 51., 60., 67., 75., VIII.
341., 348, VIII. 31., Rosc. 39.

Dýchanice, e, f., das Asthma. Šm.

Dýchatelný, respirabel. Nz. lk. Vodík
není d. Kk.

Dýchati: dýšu, dyš (i), dýše (íc). Cf. Šrc.
123. — abs. Nedýchá, nežije, už ho nic ne-
trápí (umřel). Tkč. — čím. Vše dýchalo
novým kouzlem: Celek dýše hlubokou me-

lancholií ; Vzduch dýchal jitra lahodou. Vrch.
Něhou dýchá celá bytosť její. Hrts. Medem
dívek ústa dýší. Čch. Petrkl. 11. Tvář bla-
žeností dýše. Osv. VI. 598. D. půvabem.
Mour. Koza ví ušima d., když pyskom pre-
stane. Glč. II. 227. Soběslav ohněm dýcháše.
Dal. 64. Zvieřatá, ježto parú ohnivú dýší.
BO. Saň plamenem dýchala. Pass. mus. 355.
— co čím. Smrť dychající nákaz siným
retem. Hdk. — co, čím kam. D. do sebe
vzduch. Kod. D. co nač. Kká. K sl. j. 231.
Sedl na ohnisko, zdálo se mu hnízko, po-
sedl on výše, koza na něj dýše. Sš. P. 764.
Na někoho láskou d. Kká. K sl. j. 85. —
odkud. Z výrazu obličeje jejího dýchal
půvab. Šml. I. 42. Tílko, z něhož dýše
kouzlo neskonalé. Čch. Bs. 92. Ze spisu
toho dýše všude čistá mravnosť. Mus. 1880.
487. — kde. Jeho rtové sotva dýší před
krásy její velebou. Vrch. Louka kosou se-
čená voňavé tady zápachy dýše. Jir. Anth.
III. 177. (Vinař.). Širém na poli sladce, volně
dýše. Osv. V. 636. — jak (kde). Z hluboka
a pravidelně dýchá kolem mne okean. Osv.
I. 93. Těžce d. Us. Olv. Les dýchal jenom
z hluboka. Vrch. Vz Dechnouti.

Dýchavěti, ěl, ění, keuchend werden. Ssk.

Dýchavice. Trpí na d-ci. Us. Tč. Vz
Kram Slov.

Dýchavičeti = dýchavičněti. Ostrav. Tč.

Dýchavka = dyšná záklopka, die Aus-
blaseklappe. Nz.

Dychčati = dychtiti. Slov. Ssk.

Dychčavý = dychtivý. Slov. Ssk.

Dychna, y, m. D. Jiří, vz Blk. Kfsk. 1121.

Dýchnutý. Na tom hodbabe vidím obrá-
zok jako hmla d-tý. Ntr. V. 66.

Dychotati = dychati. — čím. Dychotal
zajisté (Pavel) pohrůžkami a vraždou proti
učeníkům Páně. Sš. I. 8., Sk. 106. Vz dole
Dychtěti.

Dychovník, u, m. = průdušnice. Zalknouti
se, když drobinka do d-ka vpadne. Ostrav.
Tč.

Dychťba. Sš. II. 93.

Dychtéti. — abs. Leželi toliko dychtíce
a chroptíce. Kom. L. — po čem (jak). Po
něčem srdnatěji d. Kom. Mysl pyšného člo-
věka i po království dychtí. V. Po čem kdo
dychtí, potkává se s tím. Tč. — čím proti
komu. Šavel dychtě hrózami a ukrutnostmi
proti učedlníkóm (spirans). ZN. Vz Dycho-
tati.

Dychtitba, y, f. = dychťba, dychtění.
D. pleti. Sš. II. 93.

Dychtiti, vz Dychtěti.

Dychtivě píti, Posp., něčeho se uchopiti.

Dychtivý. D. oko. Šml. — po čem: po
bohatství. Tk. Č. 4. — s infint. A jsouc
,kdo to´ znáti dychtiva. Koll. I. 305.

Dychula, y, f. = plachta na trávu.
U Frýdka. Brt.

Dyj = když. Letěl holub do pole, by na-
zobal své vole; d. své vole nazobal, po ja-
borách posedal. Sš. P. 269. Vz Dy.

Dyjákovice, dle Budějovice. D. Velké,
Gross-Tajax, ves v Mikulovsku; D. Malé,
Klein-Tajax, ves u Znojma. PL., Tk. VII.
206.