198

Dyjákovský mlýn. Žer. Záp. II. 31., 127.

Dyje, e. f. Thaja, ře. na Mor. Vz S. N.,
Tk. VII. 206., 208., Žer. Záp. II. 12., 25.

Dyjec, jce, m. D. Malý, Klein-Deitz, D.
Velký, Gross-Deitz, vsi u Telče.

Dyjovci, die Thajaner, Němci při řece í
Dyji. S. N. V. 461.

Dyk = dyť, vždyť. Dyk víš. U Domažl.
Jrsk. U Něm. Brodu. Holk. — D., a, m.,
os. jm. Arch. I. 393.

Dyksa = nos, trubka měchová, kterou se
žene vzduch do výhně, die Düse, Balgdüse,
das Rohr des Blasebalges. Včř. Z. II. 3.,
Prm. V.

Dyksočist, u, m., der Formhaken. Šm.
Vz Dyksa.

Dyksový. D. stěna, die Formwand. Šm.

Dykyt, u, m. = dykyta, lehká a hladká
látka hedvábná. Vz S. N., Kram. Slov. Kousky
z d-tu. Sš. P. 768.

Dykyta. Dal jí hodělať šaty ze samé
d-ty. Sš. P. 125.

Dykytník, a, m., der Taffetweber. Šm.

Dykytový, Taffet-. D. rubáš. Mus. 1880. 8.

1. Dýl, e, f. = délka. Roztahujíc jedno
s druhým na díl, na šíř, na tloušť měřil.
Kom. L. 65.

2. Dýl, u, m., der Zimmerbalken, das Bau-
holz. Dýle = trámce, z nichž se stavějí dře-
věné chaloupky. Ve Slez. a na Laš. Tč.,
Brt. D. 209. Klec, špáry mezi dýlemi se
vymší. Laš. Tč. On mešká v dýlách (= v dře-
věné chalupě). Slez. Té. Cf. Delina, Dlina.

Dýle = déle. List hrad. 1636. Tč.

Dýliti = déliti. — D., vz Dylovati.

Dýlka = délka. Šm.

Dylmičov, a, m., Tilmitschau, ves u Do-
mažlic. Vz Tlumačov.

Dylovati, dýliti = díly, deliny do jizby
klásti, dielen.

Dýlovník, a, m., der Dieler. Šm.

Dym == domů. Běž dym; My se huž d.
nevrátíme. U Domažl Jrsk. — Němc. III 13.

Dým. Dъmu — dým. Gb. Hl. 142., Šrc.
130., 194.—195. — D. = kouř, čad. D. obětní.
Vrch. S dýmem mizí všecka péče, s ním mi
mladosť volno teče, až sa k hrobu dofajčím.
Sl. ps. Dýmem jeden druhému neškoď. Cor.
jur. IV. 3. K. XXVIII. Bodaj ta krčmička
hore dýmomišla, keď moja frajerka na tanec
neprišla. Sl. ps. 236. Dřevo zapálené jsouc
málo dýmu od sebe vydává. Ler. Pohaněním
aneb chválú česť vyhledávať je tak, jako d.
do vreca chytať. Slov. Tč. Kdo chce míti
oheň, musí i d. snášeti. Km. Pred plamenem
d. vychádza, nenávisť před chvalú. Glč. II.
280. — D. = věc nemilá. Není toho domu,
kdeby nebylo časem dýmu. Č. M. 388. —
D. = nic. Všecko nedůvodné a klevetné
v d. se obrátilo. Bart. Za dary d. rozdávati.
Rvač. — V ř. 11. tohoto čl. za , špatnou
měli polož: a užil jí Bart. (Vz předcházející).
— D. = ohnisko, Heerd, m. Vzě dva penieze
od dýmu každého. (Dávka ta slula: po-
dymné. Vz konec článku I. 339. b.). Dal.
78. Cf. Dymník. — D. ze Stříteže. Sdl. Hr.
IV. 369.

Dýmačka, y, f., die Blaserin. Šm.

Dýmadlo. BO. D. centrifugalní. Mj., ZČ.
I. 177.

Dýmák, u, m. = měch dud. A kriklavé
do nich (dud) hnal vetry d-ky. Slov. Hol.
317. — D. = hornin. Steny ešte dobre videť,
ba i d-ky, kozuby. Let. Mt. S. X. 1. 37. —
D. = ventilační otvor. U Poč. Rš.

Dýmal, a, m. = dýmač.

Dýmalný, Blase-. Šm.

Dýmání, n., das Blasen, Hauchen, Dampfen.

Dýmařka, y, f. = ohnište, na němž se
kujné železo přímo z rud dobývá, der Renn-
herd. NA. IV. 173.

Dýmati kde. Kyselina sirková na vzduchu
dýmá. Kk. Fys. 70.

Dýmavec, vce, m. = arsenopyrit, kyz
utrejchový, arsenový. Krč.

Dýmavý. D. kyselina sirková. Mj. 34.,
Kk. Vz Dýmati.

Dýmčiti = kouřiti z dýmky. U N. Kdyně.
Rgl.

Dýrneček, vz Dým.

Dýmečka, y, f. = malá dýmka. Kos.

Dýměj morová, die Pestbeule. Nz. lk.
O d. vz S. N.

Dýmějový mor, die Bubonenpest. Nz. lk.

Dýmek, vz Dým. — D., mka, m., os.
jm. Arch. IV. 444., Sdl. Hr. IV. 245.

Dyměnný, den Schambuck betreffend. Šm.

Dymián, u, m., thymus. Us. Dlj. 29.

Dýmíce, ves. Arch. I. 530.

Dymík, u, m. = dymník. Šm.

Dýmisko, a, n., starker Rauch. Šm.

Dymiště, ě, n. = ohniště. Koll. St. 163.

Dýmitel, e, m., der Räucherer. Šm.

Dýmiti se. Hora se dýmí. BO. — kde.
Kouřili, až se nad nimi d-lo. Mor. Brt.

Dymivka, dymnivka, y, f., fumaria bul-
bosa, das Erdkraut. Vz Mllr. 48. Dymnivka.

Dýmka = náčiní ku kouření tabáku. Vz
S. N., Fajfka. D. hliněná, vz KP. IV. 360.,
šemnička. Us. Celá chalupa vyhoří a přece
se nezboří (Hádanka. Dýmka). Km. 1886.
703. Krátká d., die Stummelpfeife. Dch.

Dýmkovitý, gelind rauchig. Šm.

Dýmnatý, qualmig. Dch. D. chyže. Msn.
Or. 31.

Dýmné, n., biskupský desátek, decimales,
fumales. Tk. III. 645., Sdl. Hr. IV. 258.

Dymní, vz Dymný.

Dymnice = roura na kouř, der Ofenzug,
das Rauchabzugsrohr. Šp. D. u lokomotivy.
NA. IV. 204. - D. = jizba. V Oravě na
Slov. Pok. Pot. II. 259. — D. = druh sliv.
Sá.

Dymník = krb, komín. Staroslávové po-
čítali obyvatele vesnic podlé dymníků, platili
poplatky z d ků t. j. domů, odtud podymné.
Koll. St. 597. Cf. Dým (konec). — D. =
otvor ve střeše. Martin Fruvein vytáhl se
tělem svým z jednoho d-ku ve střeše cihelné
udělaného. Skl. V. 82. Domky jsou dřevěné,
napřed do špiee vybíhá prkenný štít s dym-
níky t. j. otvory v podobě pravoslavného
kříže, jimiž se kouř ze světnice vine. Pokr.
Pot. IÍ. 17.

Dymnivka. Vz Rstp. 67., Rosc. 144., Kk.
211., Čl. Kv. 284., Mllr. 48., Slb. 655., FB.
72., S. N.

Dymnivkovina, y, f., das Korydalin. Rst.
29., 412.