201

Dzuro, a, m. = Ďuro, Jiří. Po Dzure
bude tráva rásť, co by si ju hámrikom pral
do zeme. Slov. Zátur.

Dzvinknouti = cinknouti. Us. J. V. Sládek.

Dž jest souhláska sykavá hustší, jedno-
duchá, vzniklá smíšením dvou jiných (d + ž),
jest tedy smíšeninou. Vz Gb. Hl. 7, 20., 21.,
22., 102.

Dža, převzdívka cikánům. Prádlo čierne
ako dža. Slov. Zátur.

Džánať sa = čáňati se == kývati se na
jedné noze. Slov. Věštec išou popredku,
džaňajůc sa na enej nozě a tý dvaja za ním
na štěroch. Dbš. Sl. pov. VII. 25. — Pokr.
Pot. II. 240.

Džavkati = hafati, štěkati, brechati. Slov.
Ssk. Už ích bolo počuť štekať, d. Frsc. Zor.

I. 86. — Štr. Nrč. 60.

Džavot, u, m. = štěbetání. Slov. Čuť
hrkutanie, d. nebeský, roztomilý. Sldk. 668.
V ktorom d-tu a štebotu domňjevajú sa mať
a znáť históriu ludstva. Phld. I. 1. 17.

Džavotati = švitořiti, plaudern. Veselo
d-tal. Ntr. V. 376. — Sldk. 121.

Džbán, žbán, p. dzbanek, lit. zbonas. Mkl.
aL. 104. Hádanka: Bez nohou jsem, břicho
mám; bez hlavy jsem, pýštěk mám; bez
sluchu jsem, ucho mám; nedýchám a hrdlo
mám. Km. 1886. 703. — D. = vrch u Bílova
a u Budětic. BPk.

Džbanař, e, m. = opilec. 1496.

Džbánek, nku, m. Nosí-li Jeníček d.,
nepustí ho ani Janek. Bž. exc.

Džbánkář, e, m., der Krugmacher; Trinker.

Džbánky, pí. = hrušky, die Krugbirnen.
U Litovle. Kčr.

Džbánov, a, m., Džbanow, ves u Ústí
nad Orlicí. Blk. Kfsk. 1302., Sdl. Hr. I. 253.,

II. 101., 137.

Džbánovec, vce, m. Sdl. Hr. L 232.

Džbánovitý, krugförmig. D. koruna ba-
hnitky. Slb. 382.

Džbanovští ze Džbanova, strčes. rodina
vládická. Vz S. N., Blk. Kfsk. 93., Sdl. Hr.
11. 84, 253.

Džbánský hřeben u Rakovníka. Zpr.
arch. IX. 25. Cf. Čbán.

Džbány, sam. u Votic.

Džbar, u, m. = džber. Slov. Zátur. Džbá-
nom do džbara vodu liali. Hdž. Šlb. 37.

Džbel, a, m., Stebl, Dzbel, ves u Konic
na Mor. D. ol. I. 199.

Džber. U džberů dům (v Praze). Tk. IV.
144.

Džbrňa, ě, f. = tůně, zhlaň, die Tiefe.
Val. Vck., Brt. D. 209.

Džedžbář, e, m., der Steinmetz. Las. Tč.

Džedžbati, džedzbovati, dědžbati, meis-
seln. — kde: v dřevě, v kameni. Laš. Tč.

Dželada, y, m., cynocephalus gelada,
Dschelada. Brm. I. 150.

Džgál, u, m. = oko (opovržlivě). Ten má
d-ly (škaredé, veliké oči). U Kroměř. a j.
Bkř., Hlvk.

Džgance, pl., m. = halušky, slížky. Slov.
Sl. let. IV. 24., Hdž. Slb. 86. D. = hrubé
halužky z kukuřičnej múky alebo prosnej
kaše. Rr. Sb.

Džgáti, džgnouti. — co: pečeni. Brt. L.
N. I. 205. — kam. Džgl iné do oka. Na
již. Mor. Sd. Do sebe d. (cpáti = hltavě
jísti. Brt., Škd., Tč. — koho kde. Aby ťa
tam pchalo, aby ťa tam džgalo, místa ti
nedalo, s pece ta shodilo. Sš P. 767. —
D. = škytati. Slov. Loos. Vz Čkáti.

Džiavka, y, f. = děvka. Slov. Sb. sl. ps.
II. 1. 98.

Dziavšica, e, f. = děvčice. Slov. Sb. sl.
ps. II. 1. 98.

Džigati = bodati. Vz Džignúť.

Džignúť = bodnouti něčím končitým, téz
prstem, holí. Zlinsky. Brt. D. 209. Vz Dži-
gati. — koho čím. Džigl ho pěstí do hřbetu.
U Uh. Hrad. Tč. Roba džig (džigla) ho bře-
tenem. Brt. D.

Džikať, vz Džkáť. Ssk.

Džindžan, japonsky, potrava z hnízd vla-
štovčích. Vz Kk. 84.

Džiraf, a, m., camelopardalis giraffa; die
Giraffe. Šm.

Džirant, a, m. — převodce směnky, der
Girant.

Džiro, a, n. = žíro, převod, rubopis, in-
dosase, das Giro. Sl. les.

Džiždžík, u, m. = dáždik? Mlynárečko
mladá, d. na ce padá; nech padá, nech padá,
však já tomu ráda. Koll. Zp. I. 338.

Džmurkati, džmurknouti = žmurkati,
mžourati, zwinkern. U Ub, Hrad. Tč. Kvie-
točka, moje kvietočka (kvítečka), čo džmur-
kajú vaše očka? Sl. ps.

Džonglo (jongle) = pralesy ve Vých.
Indii. Vz S. N.

Džubať = dubať. Slov. Ssk.

Džugať = drgať. Slov. Ssk.

Džugy, pl. = Džuky.

Džuky, pl. = hrachor hlíznatý, lathyrus
tuberorus, zemský ořech, die Plattererbse.
Slov. Ssk. D. to sú orechy zo zeme vyorané.
Hdž. Šlb. 22. Išiol na pole za oráčmi a tam
alebo poháňal alebo d. sbieral. Hdž. Čít.
119.