204

-echný: malechný, Pass., menechný. S.
Aug.

Echo, vz Ozvěna, Kram. Slov., Jg. Slnosť.
158. — E. ve varhanech = cínový otevřený
hlas osmistopový, jenž velmi slabě se ozývá.
Mlt.

Einfallen. Připadá mi na mysl. Ndr. Gr.
521. 579.

Eiselt Jan, dr. lék., nar. 1805. Vz Jg.
H. 1. 2. vd. 550., S. N. -- E Boh., dr. lék.
a prof. čes. university v Praze, nar. 1831.
Vz Tf. H. 1. 3. vd. 195., 196., S. N.

Ej = ejhle. Ej zlámány jsou brány!; Ej
viz, coť se děje těm. Kanc. br. — Ej = kéž,
utinam. Ej by byli ti peniezi nikda na světé
nebyli. BO. Ej by byl mój pán u proroka!

-Bj.

-ej slabika na Zlínsku se prodlužuje: oléj,
néjlepší, néjsu. Brt. — Dat. a lok. té, své,
dobré a p. mají ve strč. památkách také
koncovku -ej, řidčeji genitivy. Dat. a lok.
tej zlej při. Kn. rož.; od konce 14. stol. j
se vynechávalo. Místy však se dosud tak
mluví. Podobně odsouvá se j z hláskové
spřežky ej v nářečí hanáckém a jinde na
Mor.: zbylé e dlouží se pak náhradou v é
a toto místy zase se úží v í (ý): milejší —
miléše, ponejprv — ponéprv — ponýprv,
dej — dé mi (Sš. P. 384.), podej — podý
mně prsten, olej — olé, chovej — chové
etc. Vz Gb. Hl. 114., 133. — ej z aj. Vz
List. filol. I. 10.; ej za í. Ib. II. 173.

-ěj přípona kompar. adverbií: pěkněj,
dálěj. Zlínsky. Brt.

Eja = ano. U Bernatic. Brt. D. 171.

Ejahoj. Co's Janíčku, co's porobil, eja
hoj, že si's ruce zakrvavil? Brt. L. N. II.
79.

Ejha, warum nicht gar! Ssk.

Ejhle. Hle, ejhle m.: hled, aj — hleď,
ď se odsulo. Vz Gb. Hl. 116., Ej.

-ěji přípona kompar. adverbií: pekněji.

-ějí. Bohatějí = bohatější. Smil v. 354.
Lid ten silněji nás jest. BO. Vz -ejí.

O Ejlenšpiglovi kronika. Jir. Ruk. I.
180.

Ejno, schau, schau! Slov. Ssk.

Ejnono, schau den Menschen da! Slov.
Ssk.

Ejpovice, ves v Plzeňsku. Blk. Kfsk.
1202.

Ejprnice, dle Budějovice, Weiprnitz, ves
u Plzně.

-eju. Slovesa, jichž 1. os. sg. vyzvukuje
v -ím, ve 3 os. pl. mají koncovky: ia, io,
iu, eju, i, um. Eju okolo Hlučína: klečeju,
choděju, bojeju se. Brt. D.

Ejuša, dle Káča, jm. feny s červeným
límcem. Kopan. Brt.

Ejvan, a, m. == Ivan. Pal. Rdh. I. 120.,
D. ol. 50. a j.

Ejvaň, ě, f., ves u Přerova. D. ol.

Ejvanovice, dle Budějovice, městečko
na Mor. u Víškova, Eiwanowitz. D. ol. Žer.
Záp. II. 183.

Ejvany, dle Dolany, Eibis, ves u Bra-
novic na Mor.; Eywan, ves u Tovačova.

-ek. Ad 2.: vůzek (vozík), ovések, baro-
šek, kozelek, kotelek. Někdy se střídá pří-
pona -ek s příponou -ec, ale s patrným roz-

dílem ; -ek má tu význam lichotný, -ec spíše
zvětšování nežli zdrobňovací: šuhajek (hezký
šuhaj), šuhajec (statečný šuhaj), ogarek (pa-
cholík), ogarec (odrostek). Mor. Brt. D. 149.
Cf. Brt. D. 144. — Přípona -ek značí také
syna: Stach otec, Stašek (syn Stachův). Slez.
Té.

-ěk přípona: člověk, daněk, Staněk. Bž.
232.

Ekchymosa, y, f. = podlitina krevní.
Slov. zdrav., S. N.

Eklampsie, e, f. = psotník. Vz S. N.

Ekliptický, ekliptisch. E. zjevy. Sté.
Zem. 214.

Ekliptičný = ekleptický. E. soustava.
NA. V. 393.

Ekliptika. Vz Stě. Zem. 76., 77., 91.,
Schd. I. 205.

Eklogit, u, m., nerost. Nz., Bř. N. 175.
E. = krystallická směs zeleného smaragditu
nebo i zeleného amfibolu a červeného gra-
natu, v některých odrůdách i s olivínem.
Vz Krč. G. 155., 242.

Ekonomie, e, f., z řec. ohovo^ía, die
Oekonomie. E politická, Kaizl 31., božská
= působeni božské prozřetelnosti, jež nic
zbytečného nečiní. Btk.

Ekonomika, y, f. = činnosť ekonomická.
Kaizl 8.

z Eksteina Ulr. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 550.,
Jir. Ruk. I. 180.

Ektopie, e, f. = změna polohy některé
útroby. Slov. zdrav., Čes. lk. VI. 371., VIII.
361.

Ektropický obor větrný. Stč. Zem. 641.

Ektropi-um, a, n. = obrácení víčka oč-
ního na vnějšek. Vz Slov. zdrav., S. N.

Ektypografie, e, f. = tisk na papíře vy-
výšený pro slepce. Vz S. N.

Ekvator, a, m. = rovník.

Ekvipáž mostová, čásť válečného výstroje
zákopníků, die Kriegsbrückenequipage. S. N.
XI 95.

Ekvivalent, «ekvivalent, das Aequiva-
lent. Šp. Vz Schd. I. 266.

Ekvivalentní, aekvivalentní, aequivalent.
Teplo a práce jsou e. Km. 132.

Ekzecírka, vz Execírka.

-el. Vz Bž. 227., -eu. Cf. o el List. filol.
V. 78.

-ěl, vz Juł.

-ela, přípona: včela, Bž. 227., trúbela
(trouba, hlupák), metela (metelice). Brt. D.
142.

Ela, y, f., os. jm. Mus. 1880. 467., Pal.
Rdh. I. 120. — E., jm. feny. Škd.

Elaeopten, u, m., v lučbě. Vz Šík. Poč.
582.

Elaidin, u, m., das Elaїdin. Nz. Vz Šfk.
438.-492., Šfk. Poč. 497.

Elaїdinan, u, m., elaїdinsaures Salz. Nz.

Elaїdinový. É. kyselina, die Elaїdinsäure.
Nz.

Elaidorický. E. voda = rozpuštěný vosk
nasycený šerou barvou jemně třenou. Ktk.

Elain, u, m. = tekutá čásť mastnoty. Vz
Kram. Slov.

Elam Václ., knihtisk., f 1622, Jir. Ruk.
I. 180.