210

Epithalami-um, a, n., z řec. = píseň
svatební. Mus. 1880. 16., Jg. Slnosť. 109.

Epithel, u, m. = poslizka. E. průchodů
močových. Čs. lk. IV. 202. Vz Slov. zdrav.

Epitheton. Vz Vor. St. 65., Perissologie,
Jg. Slnosť. 62.

Epitomator, a, m. = vypisovač (u kupce),
kdo epitomy (malé výpisky) sestavuje. Kh.

Epitrit, u, m. List. filol. III. 125.

Epitrochoida, y, f., řec. = druh křivky.
Vnč. 55.

Eplacentalní ssavci. Stč. Zem. 812.

Eple ! Eplatko! volají na kůzle. V Kunv.
Stf.

Epocha obecná, bügerliche E., dějepisová.

Epochalní úvaha, Dk., dílo, ZČ., Smb.
S. II. 48., práce. Sté. Zem. 142.
Epopeje. Jg. Slnosť. 122., 126.
Epos. Prk. navrhuje v Pdg. 1886. 137.
gt. epa. E. národní jest majetkem celého
národa, přihlížíme-li k jednotlivým básní-
kům jako skladatelům částek základních;
e. umělé za původce má básníka jednoho.
Km. Vz Vor. P. 158., 175. V e. romantic-
kém ovládají osobní osudy, v národním
osud světový. Km. Vz Vor. P. 186. Zvířecí
e. povstává sloučením několika bají zvíře-
cích dle analogie eposu herojského (hrdin-
ného). Vz Lpř. Baj. aisop. 21., Vor. P. 212.,
Jg. Slnosť. 122., 124., 145., 151. E. idyllické,
vz Vor. P. 203., komické, 212., duchovní.
196. Epos park veliký, beseda drama, chrám
citu oda. Koll. I. 419. - Cf. KB. 79., 91.,
99., 117., 129., 146., 149.

Epovice, dle Budějovice, Eipowitz, ves
u Rokycan.

Epruvetka, y, f. = zkoumavka. Mj. 34.,
Rm.

Epsomit, u, m. = hořká sul. Bř. N. 122.
Equatorialní poloha. Mj. 368.
Equilibrista, y, m. = kdo umí tělo udr-
žovati v rovnováze. Rk., Kutn. Cf. Vlšk.
262.

er ve strč. m. r. Listy fil. VII. 111.-112.

-er, -eř přípony: večer, sever, houser,

kačer. Bž. 227. Něm. -er zaměňuje se za:

-ar, -ář: richtář, šafář, farář, rejthar a p.

Gb. Hl. 84.

-éř přípona: kancléř. Bž. 227. — éř =
-íř: maléř, handléř, šenkéř, piléř atd. Mor.
Brt. D. 141. Na Zlínsku se é neúží v í v pří-
poně -ář. Brt.
Erálka = realka. Ve vých. Čech. Jir.
Erath = Erhard, Gerhard. D. ol. L 1.,
20. a j.

Erb, das Wappen. Erby: kapr, kly, kříž,
lev, orel, orlice, ostrev, panna, prúhy, řebří,
róže, ruka, střela, sviní hlava, trúba. Dal.
Erb jejich takto se vypisuje. Mus. 1880. 3.
Erbů povědomý, wappenkundig. J. tr.
Zkoušce erbů, der Wappencensor; polep-
šení, spojení, dání, udělení, propůjčení erbů.
J. tr. Erbů vyprošováni, dávání. Zř. zem.
Jir. A. 23., 15. V duom a ve všecky erby
se uvázati. NB. Tč. 204. Nejsem v temeno
uražen, aby dal dceru pro erb do nehod-
ných rukou. Wtr. v Osv. 1884. Má erb, ale
když mu ho pradlena v pondělí s košile
vypere, nemá nic. Us. O e. a erbovních po-

věstech vz Sdl. Hr. L 31., 177., II. 282. —
E = dědic. K své ruce a ku páně Petrové
ruce i k jeho erbóm; Našemu otci a nám
erbóm. Půh. I. 269., 278.

Erben, a, m. E. Kar. Jarom., řed. ar-
chivu města Prahy, 1811.—1870. Vz Tf. H.
1. 3. v. 23., 29., 30., 52., 53., 75., 78., 106.,
107., 116.-118., 125., 126., 128., 146., 156.,
166., 169., 170., 182., 183., Slavín II. 31.,
Jg. H. 1. 2. vd. 550., Šb. D. ř. 2. vd. 238.,
S. N. III., X. 183., Pyp. K. II. 538., Ukaz.
97. — E. Ed., 1834.—1866., prof. v Písku.
Šb. D. ř. 2. vd. 238., S. N. X. 184. — E.
Jos., vysl. prof. a ředitel statist. kanceláře
v Praze, nar. 1830. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 166.,
167., Šb. D. ř. 2. vd. 238., S. N., Ukaž 97.

Erbi-um, a, n., v lučbě, das Erbium.
Nz., Šfk. Poč. 306., Schd. I. 263., KP. IV.
304., S. N.

Erbovník = kdo měl erb; i měšťané svo-
bodných měst byli e-ky.

Erbověda — heraldika.

Erboznalec, lce, m., der Heraldiker.
Loos.

Erdek, dka, m. = červený pes. U Kopan,
na Mor. Brt. — E. baba (maď.). To je vám
e. b. (čertova, arcibaba, zlá). Zlinsky. Brt.

Erekce = ztopoření, majčení. Čs. lk.

Eremias Adal. 1645. Vz Jg. H. 1. 2. vd.
550., Jir. Ruk. I. 185.

Erfolg, něm. Cf.: Nač věc vyjde. Ma-
cháč. Jejich předsevzetí na dobrý cíl ne-
vychází. Abr.

Erfurt, u, m, mě. Erfurt. S. N.

Erfurtský, erfurtisch.

Ergotism-us, u, m. = námel. Vz Slov.
zdrav.

Ericiuol, u, m. Vz Sfk. 569.

Eridanus také: souhvězdí. Vz Stč. Zem.
24.

Erinye, vz S. N.

Erkéř, e, m. Věže s svými erkéři, pro-
pugnacula. BO.

Erkeřice (Valkeřice), ves v Litomř. Blk.
Kfsk. 291.

Erlanky, nek, pl., Erlangen. Bž. 119.

Ermout, vz Dmout.

Erosionsthal, vz Údolí.

Erotik, a, m., der Sänger der Liebe, řec.
Kos. Ol. I. 298.

Er-ový. E. přípony: -rъ, -ra, -ro, -ř, -ar,
-ár, -ař, -ář, -er, -eř, -era, -ero, -or, -ora, -oř,
-our, -ura, -yra, -ýr, -ýř, -íř, -éř. Vz jedno-
tlivé a Bž. 226.

Erpek Ant., dr. lékař. Vz Tf. H. 1. 3.
vd. 196.

Erpetle, vz Erteple.

Erpužice, dle Budějovice, Welperschitz,
ves u Stříbra.

Erratický = bludný, z lat. E. balvan =
který dle své podstaty ku kamenu, ve kte-
rém leží, nepatří. Bdl. Stč. Zem. 656.

Ertel, tla, m. E. Jan B., kněz. Vz Jg.
H. 1. 2. vd. 550., Jir. Ruk. I. 185.

Erteple, í, pl., z něm. = brambory. Us.
také na Slov., v Podluží na Mor. Brt. Vz
Rstp. 1120.

Ertín, a, m., Hertine, ves u Teplice.

Erupce vodní, vulkanická. Stč. Zem.
509., 511.