Předchozí (209)  Strana:210  Další (211) |
|
|||
210
|
|||
|
|||
Epithalami-um, a, n., z řec. = píseň
svatební. Mus. 1880. 16., Jg. Slnosť. 109. Epithel, u, m. = poslizka. E. průchodů
močových. Čs. lk. IV. 202. Vz Slov. zdrav. Epitheton. Vz Vor. St. 65., Perissologie,
Jg. Slnosť. 62. Epitomator, a, m. = vypisovač (u kupce),
kdo epitomy (malé výpisky) sestavuje. Kh. Epitrit, u, m. List. filol. III. 125.
Epitrochoida, y, f., řec. = druh křivky.
Vnč. 55. Eplacentalní ssavci. Stč. Zem. 812.
Eple ! Eplatko! volají na kůzle. V Kunv.
Stf. Epocha obecná, bügerliche E., dějepisová.
Epochalní úvaha, Dk., dílo, ZČ., Smb.
S. II. 48., práce. Sté. Zem. 142. Epopeje. Jg. Slnosť. 122., 126. Epos. Prk. navrhuje v Pdg. 1886. 137. gt. epa. E. národní jest majetkem celého národa, přihlížíme-li k jednotlivým básní- kům jako skladatelům částek základních; e. umělé za původce má básníka jednoho. Km. Vz Vor. P. 158., 175. V e. romantic- kém ovládají osobní osudy, v národním osud světový. Km. Vz Vor. P. 186. Zvířecí e. povstává sloučením několika bají zvíře- cích dle analogie eposu herojského (hrdin- ného). Vz Lpř. Baj. aisop. 21., Vor. P. 212., Jg. Slnosť. 122., 124., 145., 151. E. idyllické, vz Vor. P. 203., komické, 212., duchovní. 196. Epos park veliký, beseda drama, chrám citu oda. Koll. I. 419. - Cf. KB. 79., 91., 99., 117., 129., 146., 149. Epovice, dle Budějovice, Eipowitz, ves
u Rokycan. Epruvetka, y, f. = zkoumavka. Mj. 34.,
Rm. Epsomit, u, m. = hořká sul. Bř. N. 122.
Equatorialní poloha. Mj. 368. Equilibrista, y, m. = kdo umí tělo udr- žovati v rovnováze. Rk., Kutn. Cf. Vlšk. 262. er ve strč. m. r. Listy fil. VII. 111.-112.
-er, -eř přípony: večer, sever, houser,
kačer. Bž. 227. Něm. -er zaměňuje se za:
-ar, -ář: richtář, šafář, farář, rejthar a p.
Gb. Hl. 84.
-éř přípona: kancléř. Bž. 227. — éř =
-íř: maléř, handléř, šenkéř, piléř atd. Mor. Brt. D. 141. Na Zlínsku se é neúží v í v pří- poně -ář. Brt. Erálka = realka. Ve vých. Čech. Jir. Erath = Erhard, Gerhard. D. ol. L 1., 20. a j. Erb, das Wappen. Erby: kapr, kly, kříž,
lev, orel, orlice, ostrev, panna, prúhy, řebří, róže, ruka, střela, sviní hlava, trúba. Dal. Erb jejich takto se vypisuje. Mus. 1880. 3. Erbů povědomý, wappenkundig. J. tr. Zkoušce erbů, der Wappencensor; polep- šení, spojení, dání, udělení, propůjčení erbů. J. tr. Erbů vyprošováni, dávání. Zř. zem. Jir. A. 23., 15. V duom a ve všecky erby se uvázati. NB. Tč. 204. Nejsem v temeno uražen, aby dal dceru pro erb do nehod- ných rukou. Wtr. v Osv. 1884. Má erb, ale když mu ho pradlena v pondělí s košile vypere, nemá nic. Us. O e. a erbovních po- |
věstech vz Sdl. Hr. L 31., 177., II. 282. —
E = dědic. K své ruce a ku páně Petrové ruce i k jeho erbóm; Našemu otci a nám erbóm. Půh. I. 269., 278. Erben, a, m. E. Kar. Jarom., řed. ar-
chivu města Prahy, 1811.—1870. Vz Tf. H. 1. 3. v. 23., 29., 30., 52., 53., 75., 78., 106., 107., 116.-118., 125., 126., 128., 146., 156., 166., 169., 170., 182., 183., Slavín II. 31., Jg. H. 1. 2. vd. 550., Šb. D. ř. 2. vd. 238., S. N. III., X. 183., Pyp. K. II. 538., Ukaz. 97. — E. Ed., 1834.—1866., prof. v Písku. Šb. D. ř. 2. vd. 238., S. N. X. 184. — E. Jos., vysl. prof. a ředitel statist. kanceláře v Praze, nar. 1830. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 166., 167., Šb. D. ř. 2. vd. 238., S. N., Ukaž 97. Erbi-um, a, n., v lučbě, das Erbium.
Nz., Šfk. Poč. 306., Schd. I. 263., KP. IV. 304., S. N. Erbovník = kdo měl erb; i měšťané svo-
bodných měst byli e-ky. Erbověda — heraldika.
Erboznalec, lce, m., der Heraldiker.
Loos. Erdek, dka, m. = červený pes. U Kopan,
na Mor. Brt. — E. baba (maď.). To je vám e. b. (čertova, arcibaba, zlá). Zlinsky. Brt. Erekce = ztopoření, majčení. Čs. lk.
Eremias Adal. 1645. Vz Jg. H. 1. 2. vd.
550., Jir. Ruk. I. 185. Erfolg, něm. Cf.: Nač věc vyjde. Ma-
cháč. Jejich předsevzetí na dobrý cíl ne- vychází. Abr. Erfurt, u, m, mě. Erfurt. S. N.
Erfurtský, erfurtisch.
Ergotism-us, u, m. = námel. Vz Slov.
zdrav. Ericiuol, u, m. Vz Sfk. 569.
Eridanus také: souhvězdí. Vz Stč. Zem.
24. Erinye, vz S. N.
Erkéř, e, m. Věže s svými erkéři, pro-
pugnacula. BO. Erkeřice (Valkeřice), ves v Litomř. Blk.
Kfsk. 291. Erlanky, nek, pl., Erlangen. Bž. 119.
Ermout, vz Dmout.
Erosionsthal, vz Údolí.
Erotik, a, m., der Sänger der Liebe, řec.
Kos. Ol. I. 298. Er-ový. E. přípony: -rъ, -ra, -ro, -ř, -ar,
-ár, -ař, -ář, -er, -eř, -era, -ero, -or, -ora, -oř, -our, -ura, -yra, -ýr, -ýř, -íř, -éř. Vz jedno- tlivé a Bž. 226. Erpek Ant., dr. lékař. Vz Tf. H. 1. 3.
vd. 196. Erpetle, vz Erteple.
Erpužice, dle Budějovice, Welperschitz,
ves u Stříbra. Erratický = bludný, z lat. E. balvan =
který dle své podstaty ku kamenu, ve kte- rém leží, nepatří. Bdl. Stč. Zem. 656. Ertel, tla, m. E. Jan B., kněz. Vz Jg.
H. 1. 2. vd. 550., Jir. Ruk. I. 185. Erteple, í, pl., z něm. = brambory. Us.
také na Slov., v Podluží na Mor. Brt. Vz Rstp. 1120. Ertín, a, m., Hertine, ves u Teplice.
Erupce vodní, vulkanická. Stč. Zem.
509., 511. |
||
|
|||
Předchozí (209)  Strana:210  Další (211) |