249

Gbely, dle Dolany, míst. jm. v Uhřích.

Gbez, u, m. = bez. Slov. Bern.

Gbezina, y, f. = bezina. Slov. Bern.

Gbezový = bezový. Slov. Bern.

Gbit (kbit), u, m., z něm. Gebiet — ve-
liké panství, jehož držitelé měli vrchní právo
nad několika many. Že Šilheřovice k právu
zemskému (opavskému) nesluší, než k gbitu
hučínskému. 1557. Soud. kn. opav.

Gdák — kdo pak. U Jičína. Sbtk.

Gdákati = kdákati. Slepice gdáká. Brt,
Vz Gdokati.

Gdaňský. G. zlatnička, Danziger Gold-
wasser, eine Art Liqueur. Šp.
Gděšice, místo v Tábor. Blk. Kfsk. 650.
Gdokati = gdákati. Laš. Když kura
snesla vejce, tu gdoče: Snesla sem vajce
gdo gdo gdo gdok! a gdo (ho) naňdě, gdo,
gdo, gdo? Tč.

Gdoule, pyrus cydonia. Vz KP. III. 274,,
Schd. II. 308., Slb. 516.

Gdoulní, Quitten-, Šm.

Gdoulovka,y, f., Quittenapfel, -birne. Šm.

Gdovský Sig., karmelita, 1626. Vz Jg.
H. 1. 2. vd. 556., Jir. Ruk. I. 202.

Gdy = kdy. Sš. P. 605.

Gebauer Jan, dr. a prof. slavistiky na čes.
universitě v Praze, nar. 1838. Vz Tf. H. 1.
3. vd. 9., 12., 22., 24.-26., 173., 177.—179.,
180., Ukaž 98., Mus. 1877. 182., List. filol.
X. 475.-477., Pyp. K. 1. 17., 19., II. 538.

Gebelka, y, f. a m. = mluvka. Brt. D.
211.

Gebina, y, f., sam. u Ústí n. L.

Gébiti se = šklebiti se, plakati bez chuti.
U Uher. Hrad., Val. Tč., Vck.

Geblice (Keblice), místo v Litomř. Blk.
Kfsk. 1116. Z Geblic, vz Nosidlo Václ.

Geblov, a, m., Göblersdorf, ves u Olo-
mouce. Tk. VII. 242.

Gebnúť, krepiren. Loos.

Geboň, ě, m. = kdo se šklebí, plačtivé
dítě. Mor. Brt. D.

Gebra, y, f. = nečistota. Slov. Ropucha
hnusnou ju zastrekne gebrou. Hdž. Ds. 7.

Gebula, y, f. = šklebna, která se ráda
gebí, fňuká. Mor. Brt. D.

Gebule, e, f. = kořalka (potupně). Vsacky.
Vck.

Gebulový = z gebule, gebulí napuštěný.
Slov. Ntr. V. 41.

Gebúrniť = jedno s druhým smiešať.
Slov. Rr. Sb.

Gebuzina, y, f. = miešanina. Slov. Ssk.

Gebuziť = pomiešať. Slov. Ssk.

Gebziti = škamrať, bíť. Slov. Ssk.

Gecati, gecnouti koho. Mor. Brt. — kam:
do někoho. Ib. Šd. Poh. Slavie 17. — (koho)
čím. G. někoho loktem. Tč. G. bičem (ro-
chati). Val. Vck.

Gecela, y, f., feiner, leinener Weiber-
rock Slov. Ssk.

Geckati = o jedné noze skákati. Na jiho-
vých. Mor. Tč., Věr.

Geco, gečo, a, m. = kdo své tělo s těží
nosí, nemotora. Dbš. Obyč. 42.

Geča, dle Káča = koberec. Val. Brt. D.

Gedelov, a, m., mad. Gödöllö, míst jm.
v Uhřích. Vz S. N.

Gedruta, y, f., Kedruta = Gertrud. D.
ol. II. 108.
Géga, y, f. = husa. Val. Vck.
Gegelov, a, m. == kopec u Mijavy na Slov.
Trok. 39.

Geglati, geglovati = žvýkati, kauen. —
co kde. Gegle to v hubě, že má plno slin.
U Uher. Hrad. Tč. — Geglovati = pěsto-
vati, nositi. U Místka. Škd.

Gegnouti = heknouti, hrknouti. — kde.
Búcheu (bouchl) mia do chrbta, tak ve mně
geguo (geglo). V Podluží na Mor. Brt. L.
N. II. 72. U Uh. Hrad. Tč. Vz Zgegnouti.
Gegotati = koktati, stottern ; se, zittern.
G. se zimou. Laš. Tč.

Gegotavý = koktavý, stotternd. Laš. Tč.

Geguš, e, m. G. Jan, kazatel, 1825. Vz

Jg. H. 1. 2. vyd. 556., Šb. Dj. ř. 2. vd. 242.

Gegyňa, dle Káča = hlava, kotrba. Keď

vystrčila hlavu, vôbec g-nu. Čkžk. II. 52.

— P. Tóth. Bájesl. I. 81.

Gegýňať = rozpustilým býti, dováděti.
Val. Brt. D. 211.

Gegziti se, il, ení = rozpustilým býti,
skákati a smáti se, ausgelassen sein, sprin-
gen u. Jachen. U Místka. Škd.
Gegzulka, y, f. = zezulka. U Místka.
Škd.

Geison, u, m. == hlavní rímsa, ysíóov,
Corona. Method II. 56., 67.

Geisslová Irma, spisovatelka, nar. 1855.
Tf. H. 1. 3. vd. 136., Pyp. K. II. 422.

Geitler Leop., dr. a prof. slavistiky v Zá-
hřebe, 1847.— 1885. Tf. H. 1. 3. vd. 178.,
181., Ukaz. 98., List. filol. X. 477., Pyp. K.
I. 19., 34., 112., 214., II. 433.

Gejglovati = se kejklati? Načež okolo
ní g-val. Pk. Npj. 132.

Gek-o, ona, m., der Geko, Haftzeher.
Gekoni, ascalabotae, ještěři. G. hvézdnatý
či tečkovaný, platydaktylus guttalus, laloč-
natý, ptychozoon homalocephalum. Vz Frč.
325., Schd. II. 482. G. obecný, platydactylus
murorum, vějířovitý, p. lobatus. Ves. IV.
205., 206. Cf. Brm. III. 265.-267.

Gela, y, m. a f. = nemotora, ein unge-
schickter Mensch. Val. Brt. D. 211. Slov.
Ntr. VI. 319., 336.

Gelatin, u, m. = rosolina, das Gelatin,
v lučbě. Nz., Šfk. Poč. 594.

Gelatina, y, f. (želatina) = rosol, die

rallerte. G. karagenová (rosol z karageNu),

elatina carragheen, die Karragheengallerte;

g. z lišejníku islandského, g. lichensis islan-

dici, Gallerte aus isländischem Moos; leko-

řicová, g. liquiritiae, Süssholzzeltchen. Nz.

k. G. třaskavá. Vz Kv. 1885. 441., Slov.

zdrav. G. salep. Vz S. N. Vz Huspenina

v dod.

Gelb Volfg., 1701. Jg. H. 1. 2. vyd. 556.

Gelée (želé), n., fr. = sladký rosol, süsse

Szulze. Hnsg. G. třasavé. Kos. Ol. I. 145.

Gelembúz, a, m. Dievčata sä hrajú lokeš
ebo g. Slov. Vz Lokeš. Hdž. Čít. 138.

Geleta, y, m. Mkl. Etym. 62. G. = dře-
věná dĺžka bez ucha na jedné straně vyšší.
Val. Brt. L. N. I. 182. Die Milchgelte. Němc.
III. 213., VIII. 186., Vck.
Geletek, tku, m. = geleta. Akad. listy.
č. 3.