261

Gruň, grúň = strán chrastím porostlá,
na mor. Val., z rumunského, Mkl., lesnatá
stráň, Němc. IV. 444., Brt. D. 211., příkrá
stráň, Pokr. Pot. II. 257., hřeben hory, ve
Slez., Tč., Sš. P. 536., kopec; jm. mnoha
vrchů karpatských ve Slez. i na Mor. : gruň,
gróň, gruník, gróniček. Tč. Cf. Mkl. Etym.
80. Grúň sä volá vrch s druhými v radě
(řadě), keď má svoj sokor (vrchol), ale drie-
kom s druhými tými sa drží. Úbočia grúňa
volá sä stráň. Slov. Hdž. Čít. 161. Hájami
zahučí a letí gruňami. Ntr. IV. 253. Ruma-
novský grúň = panská hora (les) u Vsetína,
kde přebýval kdysi občan Roman, hejtman
odbojníků valašských. Vck. Duní vetor,
duní v tom zelenom gruni, pase valach
ovce v otrhanej huni. Sl. ps. Z grúňa do
doliny a z vrška do hory, kým dievča ne-
vidím, nič mi je nie k vóli. Koll. Zp. I.
103. Čie sa to ovečky na tom grúně pasú?
Sl. sp. 43. Zdrali (utíkali) sme dolů grúněm
s tabákem. Šš. P. 536. Grúňom, ovce, grú-
ňom, já pojdem v dolinu, veru vás narazím
v drobnú datelinu; Dobre mi kosička na
grúni kosila, keď mi moja milá vodičku no-
sila. Sl. sp. 146., 213. — G , sam. u Nečkové
na Holešovsku na Mor. Tč. G. = několik
chalup u Nov. Hrozenkova; zastávka u Vel.
Karlovic. Tč. — Cf. Ráztoka.

Gruna. y, f., Grünau, ves u Mor. Tře-
bové. D. ol. XI. 134.

Grúnar, a, m. = kdo bydlí na grúně;
kdo grúňá. Mor. Šd.

Grúňati = pískati? Píšťalka lebo fujara
grúňa. Slov. Dbš. Obyč. 53.

Grúně, pl, f. = grúň. Němc. VII. 9. 7.,
Hdk. C. 378.

Grunerit, u, m. = metasilikat železa,
nerost. Šfk. Poč. 347.

Gřungati = kašlati. U Brušperka. Mtl.

Grúničok, čku, m. = malý grúň. Grúni-
čok, grúničok, pod g-čkorn bučok, babám
do ruk lúdeľ, chlapcovi obušok. Sl. sp. III.
103.

Grúnik, u, m. = grúň. Redikal sa Ďurík
z g-ka na g.; keď sa doredikal, takto si
tudlikal: Tuli, tuli, tuli, ovečky po gruni.
Sl. spv. III. 86. (Koll. Zp. II. 390.).

Gruniť = chrochtať. Slov. Bern.

Grünspan. ,Modř měděná' vynech. G. =
plísta (octan měďnatý), měděnka (zásaditý
uhličitan měďnatý). Km.

Grunt = spodek. Na zeleném gruntě sta-
věti (kde posud stavěno nebylo). U Rychn.
Brv. — G. = základ. Tvé největší ponížení
g. jest našeho vedení do nebe. Brt. P. 177.
— G. = statek. Hejtman má míti moc kaž-
dého, by i dobrovolně prodati nechtěl, z g-tu
vybyti. Vc. St. děd. pr. 55. O užívání atd.
gruntů vz Zř. zem. Jir. 451., 690., Cor. jur.
IV. 3. 413. G. = sedění. 15. stol. Mš.

Gruntovně věc vyslyšeti. 1528. Mus. 1880.
495.

Gruntovní statek, unbewegliches Ver-
mögen. Všecek statek pozůstalý, g. i moho-
vitý. 1522. Z. d. opav. O g. penězích vz Cor.
jur. IV. 3. 413.

Grünwald Vend., dr. a adv.. 1812.-1885.
Tf. H. 1. 3. vd. 182., S. N., Šb. Dj. ř. 2. vd.
243. Ukaz 98.

Gruny, sam. u Holešova na Mor.

Grus Jan, kněz, nar. 1793. Jg. H. 1. 2. vd.
557.

Grušpan, u, m. = krušpan, der Buchs-
baum. Slov. Bern.

Gruť = chrochtati. Slov. BeRn.

Grutí, n. = chrochtání. Slov. BeRn.

Grvol, u, m. = vole. Slov. Ssk.

Grýb, u, m. = huba (hřib). Slov. Kyt.
1876. 22.

Gryc, a, m., pl. gryci = dospělejší hoši,
kteří chodí přestRojení za sv. tři krále; pak
vůbec výrostek, chlap, chlapisko. U Věrovan
u Tovač. Hlk., Vck.

Gryca. dle Káča, grycka, y, f. = keca,
pačesy, dlouhé vlasy vzadu v týle jako mí-
vají u Hradiště na Mor. nebo Hanáci. Šd.

Grýcaři, převzdívka Drahotoušanům na
Mor., poněvadž říkají grýcar m. krejcar.
Sbtk., Brt. v Osv. 1884. 31.

Grýčný, slov. drýčný = štíhlý, schlank,
Val. Brt. D. 64.; obratný, hbitý, ohebný,
flink, behend, drall. U Frenšt. Tč., Brt. Ď.
212. Cf. Gričný.

Grýfek, fku, m. = plíšek, jímž se vůl
podkouvá. Val. Brt. D. 212.

Gryfona, y. f. = kravské jm. Mor. Brt.

Gryfyt, u, m. G-ty, z řec. = zkamenělí
měkkýši z žijícího dosud rodu gryphea. Vz
S. N.

Gryll z Gryllova Jan, 1526.-1600., měst-
ský radní. Jg. H. 1. 2. vd. 557., Mus. 1880.
357., Šb. Dj. ř. 2. vd. 243., S. N. — G. z G.
Matéj, 1551.—1611., prof. Vz ib. O obou
vz Jir. Ruk. I. 207.—209.

Gryna, y, f., nadávka k masc. gryůo.
Mt. S. I. 116.

Grynda, y, f. = slina. U Hostýna. Zkl.,
Zlinsky. Brt. D. 212.

Gryndáček, čku, m. = slintáček. G. mí-
vají na krku děti, aby při jídle se neuma-
zaly. U Hostýna. Zkl. — Brt. D. 212.

Gryndati (se) = slintati (o dětech). U Ho-
stýna. Zkl., Brt. D. 212.

Gryňo, a, m., nadávka. Mt. S. 116.

Grynta, y, f. = slina. Šm.

Gryntala, y, m. = kdo se grynce, gryntá,
das Geifermaul. U Olom. Sd.

Gryntálka, y, f. = slinták. Mor. Vek.

Gryntati (se) = gryndati. Mor. Sd., Vck.

Gryspek z Gryspachu. Vz Blk. Kfsk.
1309., Sdl. Hr. V. 148.

Grytan. u, m , der Männerkittel. U Mor.
Ostrav. Mtl.

Grytí, n. = řiť. Val. Brt. D. 212.

Grytka, y, f. = ženský živůtek, kabátek,
der Spencer, Weiberkittel. U Mor. Ostravy.
Tč., Mtl. Kupil ji postav sukna, byla jen
malá g. Sš. P. 710.

Grzna, y, f., das Pelzwerk. Slov. Loos.
Vz Grzno.

Grznár, a, m. = kožešník. Slov. — G. =
koželuh (zřídka). Dbš. Sl. pov. 8. 11.

Grznáriť = kožešníkem býti. Slov. Bern.

Grznárský = kožešnický. Slov. Bern.

Grznárstvo, a, n. = kožešnictví, dieKirsch-
nerei. Slov. Ssk.

Grzno, a, n. = grzna, kožešina, kůže
ovčí s vlnou na ní. Baranica, kučma ušitá
z grzna. Slov. Dbš. Obyč. 10.



	261

	Gruň, grúň = strán chrastím porostlá, na mor. Val., z rumunského, Mkl., lesnatá stráň, Němc. IV. 444., Brt. D. 211., příkrá stráň, Pokr. Pot. II. 257., hřeben hory, ve Slez., Tč., Sš. P. 536., kopec; jm. mnoha vrchů karpatských ve Slez. i na Mor. : gruň, gróň, gruník, gróniček. Tč. Cf. Mkl. Etym. 80. Grúň sä volá vrch s druhými v radě (řadě), keď má svoj sokor (vrchol), ale drie- kom s druhými tými sa drží. Úbočia grúňa volá sä stráň. Slov. Hdž. Čít. 161. Hájami zahučí a letí gruňami. Ntr. IV. 253. Ruma- novský grúň = panská hora (les) u Vsetína, kde přebýval kdysi občan Roman, hejtman odbojníků valašských. Vck. Duní vetor, duní v tom zelenom gruni, pase valach ovce v otrhanej huni. Sl. ps. Z grúňa do doliny a z vrška do hory, kým dievča ne- vidím, nič mi je nie k vóli. Koll. Zp. I. 103. Čie sa to ovečky na tom grúně pasú? Sl. sp. 43. Zdrali (utíkali) sme dolů grúněm s tabákem. Šš. P. 536. Grúňom, ovce, grú- ňom, já pojdem v dolinu, veru vás narazím v drobnú datelinu; Dobre mi kosička na grúni kosila, keď mi moja milá vodičku no- sila. Sl. sp. 146., 213. — G , sam. u Nečkové na Holešovsku na Mor. Tč. G. = několik chalup u Nov. Hrozenkova; zastávka u Vel. Karlovic. Tč. — Cf. Ráztoka. Gruna. y, f., Grünau, ves u Mor. Tře- bové. D. ol. XI. 134. Grúnar, a, m. = kdo bydlí na grúně; kdo grúňá. Mor. Šd. Grúňati = pískati? Píšťalka lebo fujara grúňa. Slov. Dbš. Obyč. 53. Grúně, pl, f. = grúň. Němc. VII. 9. 7., Hdk. C. 378. Grunerit, u, m. = metasilikat železa, nerost. Šfk. Poč. 347. Gřungati = kašlati. U Brušperka. Mtl. Grúničok, čku, m. = malý grúň. Grúni- čok, grúničok, pod g-čkorn bučok, babám do ruk lúdeľ, chlapcovi obušok. Sl. sp. III. 103. Grúnik, u, m. = grúň. Redikal sa Ďurík z g-ka na g.; keď sa doredikal, takto si tudlikal: Tuli, tuli, tuli, ovečky po gruni. Sl. spv. III. 86. (Koll. Zp. II. 390.). Gruniť = chrochtať. Slov. Bern. Grünspan. ,Modř měděná' vynech. G. = plísta (octan měďnatý), měděnka (zásaditý uhličitan měďnatý). Km. Grunt = spodek. Na zeleném gruntě sta- věti (kde posud stavěno nebylo). U Rychn. Brv. — G. = základ. Tvé největší ponížení g. jest našeho vedení do nebe. Brt. P. 177. — G. = statek. Hejtman má míti moc kaž- dého, by i dobrovolně prodati nechtěl, z g-tu vybyti. Vc. St. děd. pr. 55. O užívání atd. gruntů vz Zř. zem. Jir. 451., 690., Cor. jur. IV. 3. 413. G. = sedění. 15. stol. Mš. Gruntovně věc vyslyšeti. 1528. Mus. 1880. 495. Gruntovní statek, unbewegliches Ver- mögen. Všecek statek pozůstalý, g. i moho- vitý. 1522. Z. d. opav. O g. penězích vz Cor. jur. IV. 3. 413. Grünwald Vend., dr. a adv.. 1812.-1885. Tf. H. 1. 3. vd. 182., S. N., Šb. Dj. ř. 2. vd. 243. Ukaz 98.	Gruny, sam. u Holešova na Mor. Grus Jan, kněz, nar. 1793. Jg. H. 1. 2. vd. 557. Grušpan, u, m. = krušpan, der Buchs- baum. Slov. Bern. Gruť = chrochtati. Slov. BeRn. Grutí, n. = chrochtání. Slov. BeRn. Grvol, u, m. = vole. Slov. Ssk. Grýb, u, m. = huba (hřib). Slov. Kyt. 1876. 22. Gryc, a, m., pl. gryci = dospělejší hoši, kteří chodí přestRojení za sv. tři krále; pak vůbec výrostek, chlap, chlapisko. U Věrovan u Tovač. Hlk., Vck. Gryca. dle Káča, grycka, y, f. = keca, pačesy, dlouhé vlasy vzadu v týle jako mí- vají u Hradiště na Mor. nebo Hanáci. Šd. Grýcaři, převzdívka Drahotoušanům na Mor., poněvadž říkají grýcar m. krejcar. Sbtk., Brt. v Osv. 1884. 31. Grýčný, slov. drýčný = štíhlý, schlank, Val. Brt. D. 64.; obratný, hbitý, ohebný, flink, behend, drall. U Frenšt. Tč., Brt. Ď. 212. Cf. Gričný. Grýfek, fku, m. = plíšek, jímž se vůl podkouvá. Val. Brt. D. 212. Gryfona, y. f. = kravské jm. Mor. Brt. Gryfyt, u, m. G-ty, z řec. = zkamenělí měkkýši z žijícího dosud rodu gryphea. Vz S. N. Gryll z Gryllova Jan, 1526.-1600., měst- ský radní. Jg. H. 1. 2. vd. 557., Mus. 1880. 357., Šb. Dj. ř. 2. vd. 243., S. N. — G. z G. Matéj, 1551.—1611., prof. Vz ib. O obou vz Jir. Ruk. I. 207.—209. Gryna, y, f., nadávka k masc. gryůo. Mt. S. I. 116. Grynda, y, f. = slina. U Hostýna. Zkl., Zlinsky. Brt. D. 212. Gryndáček, čku, m. = slintáček. G. mí- vají na krku děti, aby při jídle se neuma- zaly. U Hostýna. Zkl. — Brt. D. 212. Gryndati (se) = slintati (o dětech). U Ho- stýna. Zkl., Brt. D. 212. Gryňo, a, m., nadávka. Mt. S. 116. Grynta, y, f. = slina. Šm. Gryntala, y, m. = kdo se grynce, gryntá, das Geifermaul. U Olom. Sd. Gryntálka, y, f. = slinták. Mor. Vek. Gryntati (se) = gryndati. Mor. Sd., Vck. Gryspek z Gryspachu. Vz Blk. Kfsk. 1309., Sdl. Hr. V. 148. Grytan. u, m , der Männerkittel. U Mor. Ostrav. Mtl. Grytí, n. = řiť. Val. Brt. D. 212. Grytka, y, f. = ženský živůtek, kabátek, der Spencer, Weiberkittel. U Mor. Ostravy. Tč., Mtl. Kupil ji postav sukna, byla jen malá g. Sš. P. 710. Grzna, y, f., das Pelzwerk. Slov. Loos. Vz Grzno. Grznár, a, m. = kožešník. Slov. — G. = koželuh (zřídka). Dbš. Sl. pov. 8. 11. Grznáriť = kožešníkem býti. Slov. Bern. Grznárský = kožešnický. Slov. Bern. Grznárstvo, a, n. = kožešnictví, dieKirsch- nerei. Slov. Ssk. Grzno, a, n. = grzna, kožešina, kůže ovčí s vlnou na ní. Baranica, kučma ušitá z grzna. Slov. Dbš. Obyč. 10.