266

Habřinky, pl., f., ovčárna u Kostelce
nad Orl. Blk. Kfsk. 1089.

Habřisko, a, n. = malý n. špatný habr.
Pl. — H. = habrový les. Stráne, h. nadarmo
prohlídám. Pl. I. 200.

Habrk, a, m. = Habrek.

Habrkovice, dle Budějovice, Habrkowitz,
ves u Kutné Hory. Blk. Kfsk. 1064.

Habrlohy, pl., m. = šaty. Val. Brt.

Habrouc, e, f., Habrovec, vce, m., Ha-
browetz, ves u Chrastě.

Habroučice, dle Budějovice, Habraut-
schitz, ves u Dolních Kralovic. Blk. Kfsk.
696., 697.

Habrov, a, m., sam. u Chrudimě. Je
z H-va (neotesaný). Bdl. — Sdl. Hr. I. 176.,
253. — H. = zaniklá ves u Kunštata. D. ol.
I. 975.

Habrová, é, f., ves u Rychnova u Plzně;
E. Městská, díl vsi u Rychnova. — Blk.
Kfsk. 23., 1203., Sdl. Hr. I. 231., II. 276.

Habrovanský, vz Dubčanský.

Habrovany, dle Dolany, Habrowan, vsi
u Teplice a u Nového Rousinova. PL. —
D. ol. VI. 692., Blk. Kfsk. 863., Sdl. Hr. II.
158, S. N.

Habrovec. H. obecný, ostrya vulgaris,
také carpinifolia. Sl. les., Slb. 283. — H. =
Habrouc.

Habrovice, Johnsdorf. Blk. Kfsk. 261.

Habrovina. Ty h-no usmolená (nadávka
usmolenému kluku). Němc.

Habroviště, ě, n. — habřina. SI. les.

Habrovitý. H. rostliny. Rosc. 119.

Habrovka, y, f. = habrová hůl. — H.,
sam. u Votic.

Habrovník, a, m., zašlá ves. Tk. III.
126.

Habrovský potok u Otročina. Krč.

Habrový. Vz Hrúd. — H. potok = přítok
Berounky, vzniklý u Krušné Hory, Kv. 1885.
644.; cihelna u Křivoklátu.

Habrůvka, y, f., Habruwka, ves u Hamer
v Brněnsku. D. ol. X. 116.

Habry, dle Dolany, Habern, městečko
v Chotěbořsku. Tk. IV. 228, 230., Tk. Žk.
130, 132, Blk. Kfsk. 687, 692, S. N.

Haburdí, n. = haraburdí. Laš. Tč.

Háby = oblek, cf. Hav. Staré háby. Brt.,
Škd., Němc. IV. 329. Do hábů dávati = bátí
se. Val. Vck. Dalo mi to na mú kušu do
hábů. Sš. P. 536. Potom prijdú drábi, po-
berú ti háby. Koll. Zp. I. 206. Zdriapali
z neho královský oblek a v popelvárskych
háboch posadili ho na ohnisko do kúta.
Dbš Sl. pov. I. 312.

Hacaferna == hacaperna. U Kr. Hrad.
Kšť.

Hacafrnda, y, m. a f.

Hácal, a, m. = tlachal. Cf. Hácati. U Zbir,

Hácanina, y, f. = mnoho nesmyslné řeči.
Jděte mi s tou h-nou! Us. u Zbir. Lg.

Hacaperna, y, f. = hacaferna, běhna,
nepořádná, potřeštěná ženská. Běhá jako h.
U Kr. Hrad. Kšť.

Hacapyta, y, f. = otrhaná ženská. U Příbr.
L. Šbk.

Hacapytel, tla, m. = muž oblečený v hadry
drže v ruce koště, jímž duchy cituje. Straší

se jím děti, když křičí. Mlč, vezme tě h.!
U N. Bydž. Kšť.

Hácati — mnoho nesmyslně mluviti, viel
unsinniges Zeug zusammenreden. Nehácej.
U Zbir. Lg.

Hácavý = kdo mnoho nesmyslného mluví.
U Zbir. Lg.

Hace = košilka. V MV. nepravá glossa.
Pa. Vz Mkl. Etym. 60. Lněné h. bůdú na
jich ledvích. BO. Kněžské h. Hus. II. 66. —
H. = spodní oděv mužský. V 13. stol. místo
hac znali již nohavice. Jir, Kn. rož. čl. 269.

Hacier, a. m. = netopýr. Slov. Hdž. Šlb.
32., Ssk.

Hacky, ves v Čáslavsku. Tk. I. 444.

Haclov, a, m, Hatzles, ves u Višňobrodu.
Sdl. Hr. III. 117.

Hacna, y, f. = ženská mnoho nesmyslného
mluvící. Ú Zbir. Lg.

Hacník, a, m., der Hosenmacher. Tk. II.
372. V MV. nepravá glossa. Pa.

Hacoun, a, m. = hácal. U Zbir. Lg.

Hacuka = hazuka. Bern.

Hač = v pravo! velení volům. Mor. Brt.

— H. = pryč! Koníča (hříbě) jdúc za ňou
tahalo seno po plnom pysku. Hač! okrikla
ho žena. Slov. Zbr. Báj. (dod. 47.).

Hača, ata, n. = žriebä, kôonča, koníča,
hříbě. Slov. Zátur.

Hačák, u, m, u provazn., der Hakenknopf.
Šm.

Háček k vytahování kopyt ševcovských,
der Leisthaken. Mtj. 104. H. dvojitý oční,
k hrdlořezu, na duhovku. Wld. — H. u noty,
das Häkchen, die Fahne. Hud. Mus, Zv. Kn.
př. I. 5. — Má h. = jest zamilován. U Kr.
Hrad. Dhn. — Háčky — dluhy. Na Hané.
Bkř. — Je to na háčkách = nerozhodnuto.
Us. Rgl. — Na posměváčky bývají háčky.
Rgl. — H. = mlýn u Čern. Kostelce, ves
u Konic na Mor.

Hačina, y, f., míst, jm. v Mal. Hontu na
Slov. Let. Mt. sl. VI. 2. 13.

Háčiti se komu = protiviti se, eklig sein.
To jídlo se mu háčí. U Poč. Kš. — se =
mírniti se, pamatovati se. Val. Brt. D. 212.

— koho z čeho = zrazovati. Ib.
Hačka, y, f, obyč. pl. = drobné odpadky

z odrhovaného lnu. Na Policku. Kšá. Mor.
Knrz. — H. = těžší pleva, v níž zůstalo
zrno. U Roudn. Hačky mlátiti. U Kr. Hrad,
Kšť.

Hačkati — hačati. Hačkej. Us. Šd.

Háčkatý, hackig. Sl. les., Rst. 413.

Háčkování, n. == čiuční a provlékání
smyček z nití nebo bavlny háčkem. Us.

Háčkovati. Kůň háčkuje (říkají, když
začínaje vůz táhnouti rychle postupuje a zase
ustupuje a předníma nohama dupe). U Rychn.
Grth. — H = na háček, hák zapínati. H.
šaty, okna. Us. Tč.

Hačkovice, e, f. příze, plátno, plachta
z háček. Vz Hačka. Mor. Knrz.

Háčkovitě, hakenförmig. Hřeb h. zahnutý.
Us. Pdl.

Háčkovitý, hakenförmig. Us. Slb. XLI.

Hačkovka, y, í. — síto na pšenici. Hk.

Háčkový proštipec (oční, Pickův, Simo-
nův). Wld.