Předchozí (265)  Strana:266  Další (267) |
|
|||
266
|
|||
|
|||
Habřinky, pl., f., ovčárna u Kostelce
nad Orl. Blk. Kfsk. 1089. Habřisko, a, n. = malý n. špatný habr.
Pl. — H. = habrový les. Stráne, h. nadarmo prohlídám. Pl. I. 200. Habrk, a, m. = Habrek.
Habrkovice, dle Budějovice, Habrkowitz,
ves u Kutné Hory. Blk. Kfsk. 1064. Habrlohy, pl., m. = šaty. Val. Brt.
Habrouc, e, f., Habrovec, vce, m., Ha-
browetz, ves u Chrastě. Habroučice, dle Budějovice, Habraut-
schitz, ves u Dolních Kralovic. Blk. Kfsk. 696., 697. Habrov, a, m., sam. u Chrudimě. Je
z H-va (neotesaný). Bdl. — Sdl. Hr. I. 176., 253. — H. = zaniklá ves u Kunštata. D. ol. I. 975. Habrová, é, f., ves u Rychnova u Plzně;
E. Městská, díl vsi u Rychnova. — Blk. Kfsk. 23., 1203., Sdl. Hr. I. 231., II. 276. Habrovanský, vz Dubčanský.
Habrovany, dle Dolany, Habrowan, vsi
u Teplice a u Nového Rousinova. PL. — D. ol. VI. 692., Blk. Kfsk. 863., Sdl. Hr. II. 158, S. N. Habrovec. H. obecný, ostrya vulgaris,
také carpinifolia. Sl. les., Slb. 283. — H. = Habrouc. Habrovice, Johnsdorf. Blk. Kfsk. 261.
Habrovina. Ty h-no usmolená (nadávka
usmolenému kluku). Němc. Habroviště, ě, n. — habřina. SI. les.
Habrovitý. H. rostliny. Rosc. 119.
Habrovka, y, f. = habrová hůl. — H.,
sam. u Votic. Habrovník, a, m., zašlá ves. Tk. III.
126. Habrovský potok u Otročina. Krč.
Habrový. Vz Hrúd. — H. potok = přítok
Berounky, vzniklý u Krušné Hory, Kv. 1885. 644.; cihelna u Křivoklátu. Habrůvka, y, f., Habruwka, ves u Hamer
v Brněnsku. D. ol. X. 116. Habry, dle Dolany, Habern, městečko
v Chotěbořsku. Tk. IV. 228, 230., Tk. Žk. 130, 132, Blk. Kfsk. 687, 692, S. N. Haburdí, n. = haraburdí. Laš. Tč.
Háby = oblek, cf. Hav. Staré háby. Brt.,
Škd., Němc. IV. 329. Do hábů dávati = bátí se. Val. Vck. Dalo mi to na mú kušu do hábů. Sš. P. 536. Potom prijdú drábi, po- berú ti háby. Koll. Zp. I. 206. Zdriapali z neho královský oblek a v popelvárskych háboch posadili ho na ohnisko do kúta. Dbš Sl. pov. I. 312. Hacaferna == hacaperna. U Kr. Hrad.
Kšť. Hacafrnda, y, m. a f.
Hácal, a, m. = tlachal. Cf. Hácati. U Zbir,
Hácanina, y, f. = mnoho nesmyslné řeči.
Jděte mi s tou h-nou! Us. u Zbir. Lg. Hacaperna, y, f. = hacaferna, běhna,
nepořádná, potřeštěná ženská. Běhá jako h. U Kr. Hrad. Kšť. Hacapyta, y, f. = otrhaná ženská. U Příbr.
L. Šbk. Hacapytel, tla, m. = muž oblečený v hadry
drže v ruce koště, jímž duchy cituje. Straší |
se jím děti, když křičí. Mlč, vezme tě h.!
U N. Bydž. Kšť. Hácati — mnoho nesmyslně mluviti, viel
unsinniges Zeug zusammenreden. Nehácej. U Zbir. Lg. Hácavý = kdo mnoho nesmyslného mluví.
U Zbir. Lg. Hace = košilka. V MV. nepravá glossa.
Pa. Vz Mkl. Etym. 60. Lněné h. bůdú na jich ledvích. BO. Kněžské h. Hus. II. 66. — H. = spodní oděv mužský. V 13. stol. místo hac znali již nohavice. Jir, Kn. rož. čl. 269. Hacier, a. m. = netopýr. Slov. Hdž. Šlb.
32., Ssk. Hacky, ves v Čáslavsku. Tk. I. 444.
Haclov, a, m, Hatzles, ves u Višňobrodu.
Sdl. Hr. III. 117. Hacna, y, f. = ženská mnoho nesmyslného
mluvící. Ú Zbir. Lg. Hacník, a, m., der Hosenmacher. Tk. II.
372. V MV. nepravá glossa. Pa. Hacoun, a, m. = hácal. U Zbir. Lg.
Hacuka = hazuka. Bern.
Hač = v pravo! velení volům. Mor. Brt.
— H. = pryč! Koníča (hříbě) jdúc za ňou
tahalo seno po plnom pysku. Hač! okrikla ho žena. Slov. Zbr. Báj. (dod. 47.). Hača, ata, n. = žriebä, kôonča, koníča,
hříbě. Slov. Zátur. Hačák, u, m, u provazn., der Hakenknopf.
Šm. Háček k vytahování kopyt ševcovských,
der Leisthaken. Mtj. 104. H. dvojitý oční, k hrdlořezu, na duhovku. Wld. — H. u noty, das Häkchen, die Fahne. Hud. Mus, Zv. Kn. př. I. 5. — Má h. = jest zamilován. U Kr. Hrad. Dhn. — Háčky — dluhy. Na Hané. Bkř. — Je to na háčkách = nerozhodnuto. Us. Rgl. — Na posměváčky bývají háčky. Rgl. — H. = mlýn u Čern. Kostelce, ves u Konic na Mor. Hačina, y, f., míst, jm. v Mal. Hontu na
Slov. Let. Mt. sl. VI. 2. 13. Háčiti se komu = protiviti se, eklig sein.
To jídlo se mu háčí. U Poč. Kš. — se = mírniti se, pamatovati se. Val. Brt. D. 212. — koho z čeho = zrazovati. Ib.
Hačka, y, f, obyč. pl. = drobné odpadky z odrhovaného lnu. Na Policku. Kšá. Mor.
Knrz. — H. = těžší pleva, v níž zůstalo zrno. U Roudn. Hačky mlátiti. U Kr. Hrad, Kšť. Hačkati — hačati. Hačkej. Us. Šd.
Háčkatý, hackig. Sl. les., Rst. 413.
Háčkování, n. == čiuční a provlékání
smyček z nití nebo bavlny háčkem. Us. Háčkovati. Kůň háčkuje (říkají, když
začínaje vůz táhnouti rychle postupuje a zase ustupuje a předníma nohama dupe). U Rychn. Grth. — H = na háček, hák zapínati. H. šaty, okna. Us. Tč. Hačkovice, e, f. příze, plátno, plachta
z háček. Vz Hačka. Mor. Knrz. Háčkovitě, hakenförmig. Hřeb h. zahnutý.
Us. Pdl. Háčkovitý, hakenförmig. Us. Slb. XLI.
Hačkovka, y, í. — síto na pšenici. Hk.
Háčkový proštipec (oční, Pickův, Simo-
nův). Wld. |
||
|
|||
Předchozí (265)  Strana:266  Další (267) |