270

Haidingerit, u, m., nerost. Vz Bř. N.
138.

Haidlovský vrch. Čechy I. 115.

Haj! euge! Ž. wit. 34. 21. Haj, jaj, aká
tam tma, ako v sitne. Slov. Mt. S. I. 89.
A na tej lúce tráva vysoká, haj velmi vy-
soká. Sš. P. 52. — Haj haj (tak se odhání
husa)! Brt. Haj husičky od vodičky. Sš. P.
463.

Háj = lesík stinHý z rozličných dřev list-
natých sestávající. Rst. 413. Cf. Mkl. Etym. 59.
Chodil po celém háji a uťal na samém kraji
(o vybíravém). Val. Vck. Zkazuju mu toli šče-
stí, co je v tom háječku listí; Šla panenka, šla
na trávu blízko zeleného háju. Sš. P. 114.,
349. Z tamtej strany hája šuhaj sa mi klania,
ešte něbol u nás, už ho ludia hania; Hore
háj, hore háj, hore hájom chonník. Sl. ps.
97., 310. Držal mój dvór s lesy, hájmi, s lu-
kami. Púh. II. 21. Hájíčku zelený, kdo ťa
hájiť bude? myslivce zabili, hajného nebude.
Sš. P. 233., Brt. P. 4. O posvátných h. vz
S. N. III. 582. — H. = kopec u Koterova.
Krč. — H. (Háje), ves u Přeštic a u Milína.

— H., sam. u Vodňan, u Sedlčan, u Ledče,
u Slaného, u Unoště, u Berouna, u Mirovic,
u Klatov; myslivna u Chrudimě, u Běchovic,
Freiheitsau, ves v Opavsku; něm. Gehae,
ves u Radonic; Haymühle, mlýn u Blanska.
PL. Cf. Blk. Kfsk. 1310., Sdl. Hr. IV. 244.,
246. — H. Pod hájem = dvůr v Šárce. —
H. = jm. psí. Škd. — H., os. jm. D. ol, S.
N. - H. Z Háje Frant. Vz Tk. VII. 412.

Haja, dle Bača, falco milvus, pták. Haja
letí, nemá detí. Slov. Dbš. Obyč. 134.

Haja huš! Tak se odhání husa. Mor.
Brt.

Hajaja. Kukulienka, kdze si bola, kedz
tá tuhá zima bola? Hajaja, kukuku, sedzela
som na buku! Sl. spv. I. 36.

Hajanky, dle Dolany, Hajanek, osada
u Tišnova.

Hajany, dle Dolany, Hajan, vsi u Blatné
a u Brna. Arch. III. 351. V H-nech na Mor.
je továrna na ocet, proto: Přijde do Hajan =
zbude na ocet. Bdl., Sbtk. Výkl. 49.

Hajba, y, f. = hájení. Šd.

Hajbati = hýbati. List. hrad. 1513. Tě.

Hajcati, vz Hajcnouti. Otec je hajcal jako
kladivo kamení. Sá.

Hajcír, a, m. = hacír. Gemer, na Slov.
Rr. Sb.

Hajč! Hi, hajč! Pobízení koní (v dětské
řeči). Kšá.

Hajčí, ího, m. = hlídač polní, horní,
hajný. Slov. Zátur. Nápr. 127., Ntr. II. 42.,
Koll. Zp. I. 324., Ssk.

Hajčiar, a, m., der Viehtreiber. Slov.
Ssk.

Hajčín, a, m., Hatschein, ves u Olom.
Vz S_; N.

Hajda! = hybaj, pryč, ven, fort, rühr
dich! Sebral se a h. na pole, do lesa. Šd.

— Sb. sl. ps. II. 1. 91., Dbš. Sl. pov. I.
183. — H. = kolébka. Cf. Hajdati. Slov. Zátur.

— H. (Bor), něm. Haida, mě. v Litoměř. Vz
S. N.

Hajdajdyna, y, m. a f. = větroplach.
Slez. Šd.

Hajdák, a, m., der Lump. Slov. Ssk.

Hajdákati, jauchzen. Slov. Ssk.

Hajdaláčky, pl., f., Unterhaltung der
Knaben auf der Gasse. Rk.

Hajdalák = otrhanec, otrapa. Mor. a
slez. Šd., Vck. — H. = hastroš, panák. Na
Poličsku, Kká., u Olom. Sd. — Cf. Er. P.
386., Čes. mor. ps. 29.

Hajdamák, a, m., der Steppenkrieger,
Räuber. Mz. Et. 83.

Hajdan, a, m., os. jm. Arch. II. 464.

Hajdati = kolébati. Slov. Divné jest čosi
v tom ľudu! Keď sa vám rodí, už mu
spievajú, piesničku sluchá, keď ho hajdajú.
Čjk. 70.

Hajde = hajda, vorwärts. Nebojme sa
psoty, vykašme rukávy, h. do roboty! Sl.
sp. 107. — Pokr. Pot. I. 332.

Hajducky, po hajduchu, haidukisch.

Hajducký, heidukisch. Bern.

Hajductví, n., das Haidukwesen. Slov.
Bern.

Hajdučiti, il, ení= po hajduchu tančiti.
Hdk. C. 378.

Hajdúch. Kubo, zahraj do hajdúcha (z ko-
ledy). Brt. D. Cf. Hajduh. Náhle zaskočil
je nějaký h., že kam prý vezou oves. Pokr.
Pot. II. 248.

Hajduchovati = hajdukovati. Slov. Dch.

Hajduk. Cf. Mz. v List. filol. VII. 211.
Také: loupežník. Vz S. N. Na Slov. = sluha
v panském domě. S. N. Vzal tě h.! U Jeník.
Krjk. Blaze hajdukovi po horách, tamtě
proštěn much i ovadu (ač mu druhdy býti
o hladu). Bž. — H. = chytrák, der Schlau-
kopf. U Místka. Skd. — H., u, m. = tanec.
Slov. Dch. Vz Hajduka.

Hajduka, y, f. = tanec, hajduk. Pojď
do h-ky! Vzal ho do h-ky = vypráskal mu,
až tak okolo něho poskakoval. Slez. Šd.

Hajdukovati = hajdukem býti; vesel býti,
tančiti vysoko od země. Dch., Pokr. Pot.,
Němc. III. 229., Koll. Zp. II. 88., 129. V krčmě
h. Lipa I. 197. Od země sa do skoku dajú
a šuhajsky hajduchujú. Ntr. V. 19. Pri písni
pozabučky sa pri gajdách hajduchuje t. j.
valašský tanec (odzemek) tancuje. Sl. sp.

Hajduláček, čka, m. = panáček ze slad-
kého těsta. Sedl. Hr. II. 187.

Hajdúský. Zahraj mi h-sků (kozáckou).
Koll. Zp. II. 60., 80.

Hajduši, pl., m. U Hajduchů, paseky
v Hovězí u Vsetína. Vck.

Hajdušica, e, f., jm. míst. v Uhřích. Šd.

Hajdúška, y, f., die Haidukin. Loos.

Hajdy (utíkej) dom. Č. T. Tkč.

Háje, vz Háj. — H., vsi u Lomnice v Ji-
čín., u Příbramě, u Milína, u Dobříše; sam.
u Bernardic a u Mníška. Cf. Blk. Kfsk. 1310.

Háječný = hájní. Šm.

Hájek, jku, m. = malý háj. — H., vsi
u Tišnova, u Pacova, u Vamberka, u Kutné
Hory, u Vodňan, u Uhříněvsi, cf. Tk. I.
307., 407., 408.; sam. u Neveklova, u Jindř.
Hradce, u Ml. Vožice, u Votic, u Náchoda,
u Blovic, u Rožmitála; ovčárna u Hrotovic;
myslivna u Nimburka, u Kutné Hory; há-
jovna u Milevska; osada u Chotěboře; dvůr
u Rokycan, u Libochovic; hospoda u Mi-



	270

	Haidingerit, u, m., nerost. Vz Bř. N. 138. Haidlovský vrch. Čechy I. 115. Haj! euge! Ž. wit. 34. 21. Haj, jaj, aká tam tma, ako v sitne. Slov. Mt. S. I. 89. A na tej lúce tráva vysoká, haj velmi vy- soká. Sš. P. 52. — Haj haj (tak se odhání husa)! Brt. Haj husičky od vodičky. Sš. P. 463. Háj = lesík stinHý z rozličných dřev list- natých sestávající. Rst. 413. Cf. Mkl. Etym. 59. Chodil po celém háji a uťal na samém kraji (o vybíravém). Val. Vck. Zkazuju mu toli šče- stí, co je v tom háječku listí; Šla panenka, šla na trávu blízko zeleného háju. Sš. P. 114., 349. Z tamtej strany hája šuhaj sa mi klania, ešte něbol u nás, už ho ludia hania; Hore háj, hore háj, hore hájom chonník. Sl. ps. 97., 310. Držal mój dvór s lesy, hájmi, s lu- kami. Púh. II. 21. Hájíčku zelený, kdo ťa hájiť bude? myslivce zabili, hajného nebude. Sš. P. 233., Brt. P. 4. O posvátných h. vz S. N. III. 582. — H. = kopec u Koterova. Krč. — H. (Háje), ves u Přeštic a u Milína. — H., sam. u Vodňan, u Sedlčan, u Ledče, u Slaného, u Unoště, u Berouna, u Mirovic, u Klatov; myslivna u Chrudimě, u Běchovic, Freiheitsau, ves v Opavsku; něm. Gehae, ves u Radonic; Haymühle, mlýn u Blanska. PL. Cf. Blk. Kfsk. 1310., Sdl. Hr. IV. 244., 246. — H. Pod hájem = dvůr v Šárce. — H. = jm. psí. Škd. — H., os. jm. D. ol, S. N. - H. Z Háje Frant. Vz Tk. VII. 412. Haja, dle Bača, falco milvus, pták. Haja letí, nemá detí. Slov. Dbš. Obyč. 134. Haja huš! Tak se odhání husa. Mor. Brt. Hajaja. Kukulienka, kdze si bola, kedz tá tuhá zima bola? Hajaja, kukuku, sedzela som na buku! Sl. spv. I. 36. Hajanky, dle Dolany, Hajanek, osada u Tišnova. Hajany, dle Dolany, Hajan, vsi u Blatné a u Brna. Arch. III. 351. V H-nech na Mor. je továrna na ocet, proto: Přijde do Hajan = zbude na ocet. Bdl., Sbtk. Výkl. 49. Hajba, y, f. = hájení. Šd. Hajbati = hýbati. List. hrad. 1513. Tě. Hajcati, vz Hajcnouti. Otec je hajcal jako kladivo kamení. Sá. Hajcír, a, m. = hacír. Gemer, na Slov. Rr. Sb. Hajč! Hi, hajč! Pobízení koní (v dětské řeči). Kšá. Hajčí, ího, m. = hlídač polní, horní, hajný. Slov. Zátur. Nápr. 127., Ntr. II. 42., Koll. Zp. I. 324., Ssk. Hajčiar, a, m., der Viehtreiber. Slov. Ssk. Hajčín, a, m., Hatschein, ves u Olom. Vz S_; N. Hajda! = hybaj, pryč, ven, fort, rühr dich! Sebral se a h. na pole, do lesa. Šd. — Sb. sl. ps. II. 1. 91., Dbš. Sl. pov. I. 183. — H. = kolébka. Cf. Hajdati. Slov. Zátur. — H. (Bor), něm. Haida, mě. v Litoměř. Vz S. N. Hajdajdyna, y, m. a f. = větroplach. Slez. Šd.	Hajdák, a, m., der Lump. Slov. Ssk. Hajdákati, jauchzen. Slov. Ssk. Hajdaláčky, pl., f., Unterhaltung der Knaben auf der Gasse. Rk. Hajdalák = otrhanec, otrapa. Mor. a slez. Šd., Vck. — H. = hastroš, panák. Na Poličsku, Kká., u Olom. Sd. — Cf. Er. P. 386., Čes. mor. ps. 29. Hajdamák, a, m., der Steppenkrieger, Räuber. Mz. Et. 83. Hajdan, a, m., os. jm. Arch. II. 464. Hajdati = kolébati. Slov. Divné jest čosi v tom ľudu! Keď sa vám rodí, už mu spievajú, piesničku sluchá, keď ho hajdajú. Čjk. 70. Hajde = hajda, vorwärts. Nebojme sa psoty, vykašme rukávy, h. do roboty! Sl. sp. 107. — Pokr. Pot. I. 332. Hajducky, po hajduchu, haidukisch. Hajducký, heidukisch. Bern. Hajductví, n., das Haidukwesen. Slov. Bern. Hajdučiti, il, ení= po hajduchu tančiti. Hdk. C. 378. Hajdúch. Kubo, zahraj do hajdúcha (z ko- ledy). Brt. D. Cf. Hajduh. Náhle zaskočil je nějaký h., že kam prý vezou oves. Pokr. Pot. II. 248. Hajduchovati = hajdukovati. Slov. Dch. Hajduk. Cf. Mz. v List. filol. VII. 211. Také: loupežník. Vz S. N. Na Slov. = sluha v panském domě. S. N. Vzal tě h.! U Jeník. Krjk. Blaze hajdukovi po horách, tamtě proštěn much i ovadu (ač mu druhdy býti o hladu). Bž. — H. = chytrák, der Schlau- kopf. U Místka. Skd. — H., u, m. = tanec. Slov. Dch. Vz Hajduka. Hajduka, y, f. = tanec, hajduk. Pojď do h-ky! Vzal ho do h-ky = vypráskal mu, až tak okolo něho poskakoval. Slez. Šd. Hajdukovati = hajdukem býti; vesel býti, tančiti vysoko od země. Dch., Pokr. Pot., Němc. III. 229., Koll. Zp. II. 88., 129. V krčmě h. Lipa I. 197. Od země sa do skoku dajú a šuhajsky hajduchujú. Ntr. V. 19. Pri písni pozabučky sa pri gajdách hajduchuje t. j. valašský tanec (odzemek) tancuje. Sl. sp. Hajduláček, čka, m. = panáček ze slad- kého těsta. Sedl. Hr. II. 187. Hajdúský. Zahraj mi h-sků (kozáckou). Koll. Zp. II. 60., 80. Hajduši, pl., m. U Hajduchů, paseky v Hovězí u Vsetína. Vck. Hajdušica, e, f., jm. míst. v Uhřích. Šd. Hajdúška, y, f., die Haidukin. Loos. Hajdy (utíkej) dom. Č. T. Tkč. Háje, vz Háj. — H., vsi u Lomnice v Ji- čín., u Příbramě, u Milína, u Dobříše; sam. u Bernardic a u Mníška. Cf. Blk. Kfsk. 1310. Háječný = hájní. Šm. Hájek, jku, m. = malý háj. — H., vsi u Tišnova, u Pacova, u Vamberka, u Kutné Hory, u Vodňan, u Uhříněvsi, cf. Tk. I. 307., 407., 408.; sam. u Neveklova, u Jindř. Hradce, u Ml. Vožice, u Votic, u Náchoda, u Blovic, u Rožmitála; ovčárna u Hrotovic; myslivna u Nimburka, u Kutné Hory; há- jovna u Milevska; osada u Chotěboře; dvůr u Rokycan, u Libochovic; hospoda u Mi-