271

lína; H. (Sv. Vojtěch u Hájku), sam. u Měl-
níka; Donau, ves u Nové Kdyně; Waldel,
dvůr a myslivna u Ml. Boleslavě, klášter a
hospoda u Unoště, vz S. N.; Haikau, sam.
u Lubence; Haiko, sam. u Svíň; Pod Háj-
kem, mlýn u Sedlčan. PL. Cf. Blk. Kfsk. 1310.

— H., jka, m. R. z Libočan Václ., † 1552.
Vz Mus. 1878. 159., 1881. 537., Ukaz. 43.,
Pyp. K. II. 539., Jir. Ruk. I. 216., Šb. D. ř.
2. vd. 243., Sbn. 935., S. N., Mus. 1884. 298.,
1864. 11.—16, Tf. H. 1. 3. vd. 32., 62.-64.,
71., 94., Jg. H. 1. 2. vd. 558. — R. Jan,
farář, 1764.—1802. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 558.

— R. Ign., prof., nar. 1770. Vz Jg. H. 1.
2. vd. 558., Šb. D. ř. 2. vd. 243. — R. Václ.
Ukaz. 43. — R. Mat., rektor, 1720. — R.
Šim., bakalář, † 1551. Jir. Ruk. I. 212. —
R. z Rodétína. 1413. Tk. II. 150., 300., III.
645., IV. 380., 427., V. 44., 51., Jg. H. 1.
2. vd. 558., Tk. Žk. 33., 199., Jir. Ruk. 215.,
Ukaz. 98., S. N. — R. z Rájku Tadeáš,
1525.--1600, botanik, hvězdář a lékař. Tf.
H. 1. 3. vd. 79., 80., Jg. H. 1. 2. vd. 558.,
Sbn. 928., 942., S. N., Jir. Ruk. 213., Sb.
D. ř. 2. vd. 243., Ukaz. 43. O jiných H. vz
Blk. Kfsk. 1310., S. N.

Hájena, y, f., die Waldgöttin. Škd., Rk.

Hájení lesa, Sl. les.; h. nebo krytí ústupu.
NA. III. 83. H. plotem atd. Vz Tov. 132.

Hájeními, y, f. — hájina.

Hájeniště, ě, n. = zahájené místo, die
Schonungsfläche. Sl. les.

Hájenka, y, f. = mladý les zahájený,
das Revier. Slov., Val. Brt. D. 212. — H. =
hájovna; pozemek, kterého užívá hajný. Mor.
Džl. — H. brvitá, hagenia ciliaris, lišejník.
Slov. Let. Mt. S. VIII. 1. 11. — H. == jm.
pozemků v Jasené u Vyzovic na Mor. Šd.

Hájenství, n. = hájemství. Rk.

Hajflena, y, f. == ženská necuda. Val.
Brt. D. 212. Vz Hajfléř.

Hajfléř, e, m. = člověk, který Jiným
věci bere a jiným za něco je dává. Ženská
taková sluje hajfléřka či hajflena. Val. Vck.

Hajfléřka, y, f., vz Hajfléř.

Hajha! hajhaj! Tak zaháníme husy. Brnt.,
Kch. Haj, husičke, hajha! Sš. P. 716.

Hájičný, Hege-. H. (ochranná) stoka. Sl.
les.

Hájík, a, m. — hajný. Ešče sú h-ci, co
mia hajívali, ešče sú šohajé, co k nám cho-
dívali. Brt. P. 4., Sš. P. 233.

Hájilka, y, f., snad bohyně hájův. Koll.
Zp. U. 508., Ssk. — H. = píseň v háji zpí-
vana. Koll. IV. 116. — H. = ceremonie. Po-
zorovať možno veliký vliv lemešnictva na
rozvoj bájeslovia a z neho pošlé zvyky,
h-ky a sviatky. Tóth. Slov. bájesl. I. 94.

Hájina = hájetina, hájemství, hájenina,
das Gehege. Sl. les., Pl. I. 8.

Hájisko, a, n., jm. louky v Pusté Po-
lomí, Slez. Šd.

Hajiště, ě, n. = zahájené místo, der Hege-
ort, die Schonungsfläche. Sl. les., Škd.

Hájitelka, die Beschützerin. H-ky =
včely, které nastřádaného medu chrání. Lš.

Hájitelkyně, ě, f. = hájitelka. Šm.

Hájitelství, n., das Hegeramt.

Hájiti. Cf. Mkl. Etym. 59. — co: louku
(háječkami opatřiti). — koho. Ešče sú há-

jící, co mia hájívali. Sš. P. 233. — čeho.
Hájila jsi svého místa. Sš. P. 64. Patron
povinen bude poutníků h. a brániti. Pref.
11. Bůh zaslíbil vyvolených h. Pass. 219.
Hájí ovoce jejího. BO. Nechte cizích, hajte
vlastních zvyků. Koll. I. 402. H. svých práv.
CJB. 275. Vz Brt. S. 3. vd. 43. — čím.
Svou věc h. zločinem. Osv. I. 59.3. — se
před kým. Naše terče dobře nás před
šipkami h-ly. Pref. 411. Královna své ne-
přátely má, před nimiž se hájiti musí. Kom.
Lab. 93. — čemu (čeho). H. hříchu. Mž. 19.
Toho jí hájeno býti nemá. Zř. mor. 1604.
Třetích dřví tobě neháji, tyť dnes mile otvie-
raji. Pravn. 1427. A on prosil, když mu
viery kompaktaty hájili, aby jemu kompak-
taty ukázali. Let. 151. — čeho jak : udatně,
neohroženě, vytrvale atd., Us., s úspěchem.
Šmb. Když své spravedlnosti pořadem práva
hájí. Kol. 19. Že si svého panství stůj co
stůj hájí. Sá. — komu kam. Když silnic
obecných není a který pán má lesy zna-
menité před panstvím druhým, ten do těch
lesů h. za sebú můž k prodeji; Pánům . . .
nemá hájeno býti ku potřebám jejich do
kterýchžkolivěk lesů. Zř. mor. 1604.

Hajka, y, f. = sam. u Dol. Nýřan.

Hajkati = hajičkati. Laš. Tč., Mkl. Etym.
83.

Hajko, a, n., Haiko, ves u Bernardic —
H., a, m., os. jm. S. N.

Hájková, é, f., Haikowa, sam. u Zdib.

Hajkovský mlýn u Ŕenčova.

Hajlok, u, rn., die Weinberghütte. Slov.
Bern.

Hajmica, e, f., inítovog, řetěz n. provaz,
kterým se ráhno ku stožáru přivazuje. Kpk.

Hajmín, a, m., Ober-Haiming, ves u Krum-
lova. Sdl. flr. III. 37.

Hajná, é, f. = žena hajného. — H., Heyna,
ves u Horažďovic. Pl., Tk. I. 85., 417., III.
89., Blk. Kfsk. 666.

Hajnal, a, m. = budící zpěv, das Morgen-
weckelied. Koll. Zp. I. 446. Cf. Hojnal. Až
dosavad zachovávaný h., po svatebním ve-
selí v ten den, trubačům městským a jiným
muzikantům obyčejný, dokonca se zbraňuje.
Slov. let. II. 249. Jdou do hospody a svetí
h-la. Němc. Svadby. H. svitá, již den bielý,
vstávejte velký i malý. Koll. Zp. I. 247.

Hajnam, u, m. = hajnal.

Hajnáš, e, m. =háj? Ani borsuk ne-
zahúka pod tisovským h-šom. Mt. S. I. 29.

Hajní krajina. Dlouhov. Zdor. 142.

Hajnice také = hájka, vích slaměný na
hájeni. Laš. Brt. D. 212. Slez. Dal do šču-
dleku h-cu. Šd.

Hajnictvo, a, n. = osoby k lesní do-
hlídce náležející, das Waldaufsichtspersonale.
Sl. les., Bern.

Hajnič, e, m. = hlídač v hajnici, hajný.
Mor. Šd.

Hajník. Na Šimona Judy haníci ven
z budy. Tč. H-ci, h-ci, čeho jste hájili, dyž
mého milého v háječku zabili? Čes. mor.
ps. 178. (Sš. P. 121., Koll. Zp. I. 283., Ntr.
IV. 195.).

Hajniš, e, m. H. Frant., postov, rada,
1815.—1885. Tf. H. 1. 3. vd. 119., Jg. H. 1.
2. vd. 518., Šb. Dj. ř. 2. vd. 243., Pyp. K.