Předchozí (271)  Strana:272  Další (273) |
|
|||
272
|
|||
|
|||
IL 408., S. N., Bačk. Písm. I. 839. — H.
Ladisl, inž. v Praze. Vz Tf. H. 1. 3. vyd. 197. Hajno, a, n., Hayn, mě. v Míšni. Pal.
Děj. II. 1. 293. Hajnov, á, m., Hainau, mě. ve Slez. Pal.
Děj. II. 1. 478., S. N. Hajnovna, y, f. = hájovna, das Heger-
haus. Šm. Hajnušov, a, m., pole na Vsacku. Vck.
Hajnův, ova, ovo, dem Heger gehörig.
Hajnovy děti (= děti hajného). Us. u Rychn. Vck. Hajný. 1183. Jir., Sdl. Hr. IV. 260. H.
lesní, der Forstheger, pomocný b., der Aus- hilfsheger; h. u stavidla, u splavidla, der Schleusenheger. Sl. les. Vz Er. P. 388. Hajný. H. město, urbs silvarum. Bibl. H.
slavík = pokřovka, motacilla luscinia, die Aunachtigall. Sl. les. — — H. — zahájený, zakázaný. Pásl v lesích h-ných. 1552. Soud. kn. opav. — H, sam. u Votic; myslivna u Dušník; Hajuek, sam. u Třeboně; Hajney, sam. u Hammerdoríu v Třeboňsku. PL. — H., beschützend. Kam se pohne, nevinnosť ji hajná sprovodí. Koll. II. 21. Hajov, u, m. = koráb, loď. Slov. Phld.
II. 1. 6. Hueď si vám dal shotoviť mocný h. a pustil sa pres more; . . . Hneď sa mu h. o strašné skály trepal. Dbš. Sl. pov. I. 129.—130. Hájov, a, m., Hajow, ves u Příbora.
Hájový. H. dřieví (lesové). BO.
Hajs! velení volům, aby na levo zabo-
čili. Nejezdi ča, jeď h. Mor. Brt., Sd. Vz Vůl. Sl. ps. 43., 152. Hajsa, hajsa, má králenko hajsa, necho-
dívé do hospody bosa. Sš. P. 757. Hajsalák, u, m. = figurka mužská rozto-
divně oblečená, nebo i živý člověk, asi tolí jako pajác. U Strážnice. Šd. Hajská, é, i'., ves u Strakonic.
Hájsko, a, n., der Hainkomplex. Dch.
Hájský mlýn, u Mor. Budějovic. — H.,
vz Taciturnus. Hajsoň, ě, m., der Herumläufer. U Olom.
Sd. Hajsovati, herumlaufen. U Olom. Sd.
Hajstra, y, f., nadávka ženským. Cf.
Hajštra. Slov. Mt. S. I. l16. Hajši, hajši = slyš. Koll. Zp. II. 427.
Hajštra, y, f. = hojštra. Vz Hajstra.
Slov. Dbš. Obyč. 45. Hajt! = v pravo! k sobě! Velení volům.
Vsacky. Brt. Hajte, husy, po vodince! Sš. P. 133. Hajtman = hejtman. 1532. Mus., NB.
Té. 98. Hajtrta, y, f. = nadávka lehké ženštině.
Val. Vck. — H., y, m. = veselý, rozpustilý chasník. Vz Hajtrtán. Hajtrtán, a, m. = 1. člověk nesmyslný,
bezhlavý; 2. rozpustilý, uličník. Val. Vck., Brt. D. 212. Haju! haju! haju! na hore kalinka, už
si zpievám, už sa točím, eště som malinká. Koll. Zp. 1. 59. Hajúčkati = kolíbati. Slov. Ssk.
Hajulinkati = hajati. Hajulinkej, má
dušinko! Us. Dch. |
Hajza, y, f. = vetší kun, kobyla (v dětské
řeči). Na Pláště. BPk. Hajzl, u, m. = záchod, der Abort. Us. —
H. Tys h. == nepořádný, nečistý člověk. Us. Slm. Hajzupati = dítětem houpati. Val. Brt.
i D. 212. Hák, vz Mkl. Etym. 83. H. k oknu (roz-
pora), spěrací (u okna), der Spreizhaken, při- tahovací, na šaty, Us. Pdl., čepového šroubu, der Schwanzschraubenhaken, k šturmu, štur- movní, Čsk., na křoví, Busch-, na ráhně, Rad-, provazový, Seil-, plavecký, Floss-, Sl. les., na hodiny, Uhr-, u šňůry k hodin- kám, Šp., kosatý, Enter-, Lpr., soustruhu (hrubý, hladicí, špičatý). Vz Včř. Z. II. 66. H. na opasku hasičském (opaskový), Khl., lodní, NA. III. 165., u chomoutu, Mak.; střelný. Vz Hákovnice. H. = válečné náčiní na konci zakřivené k chytání a stahování jezdců s koní určené; držadlo bylo dřevěné n. železné, hak na konci železný. Hrš. H. na sochor nasazený. Ler. H. v porodnictví tupý, ostrý. Kžk. Por. 616, 466. H. deka- pitační, na kořeny, Simonův, svalový, Volk- mannův. Wld. — H. = krycí cihla zahnutá. Zpr. arch, IX. 56. — H. = kostrč, das Steiss- bein. Šv. 19. Hák si vymknouti. Vz Vy- mknouti. Strhl si h. (polámal se). Mý. — H. = druh pluhu k orání na hornatých strá- ních, kde rádlem orati nelze. Kčk., Dšk., Kál. H. pirnajský (druh prohlubníku). NA. IV. 73. — H. = ostrý ohyb sloje, žíly, der Flötzhaken. Hř. 19. — H. = krejcar. Stojí to 10 hákú. Us. Všk., Brut. — Haky baky = kliky háky. Je pisár taký, že robí haky baky. Slov. Šd. Sem tam ryla a jakési h. b. dělala. Koll. Cestp. I. 1. 3. — H, a, m., os. jm. Vz S. N. Hákala, y, m. a f. = kdo háká. Mor.
Sd. Hákati = namáhavě, zdlouhavě čísti;
čmárati, škaredě psáti. Mor. Sd., Šd., Vek. Hákatý, hakig. Rst. 413.
Hakl, a, m., os. jm. Boh. H., děkan a
spisov, v Hořicích, nar. 1827. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 186., 200., Šb. D. ř. 2. vd. 243. — H. Frant. Vz Tf. H. 1. 2. vd. 196. Haklík = háček. Dh. 136. Na niež (sukni)
h-kóv na 300. Žk. 376. H. = ozdoba do vlasů. Wtr. v Osv. — H. = překážka. Za- vadili tou svou odpovědí na veliký h.; Ještě to na h-cích vězelo; Nový h. zastrčili. Bart. 280. 3. Hákliviti si co, Ekel, Abscheu haben.
U Olom. Sd. Háklivosť, i, f. = nedůtklivosť, choulo-
stivosi, z něm Ú Olom. a j. Sd. Háklivý. U Olom. a jinde. Sd., Holk.,
Mtl. Haklovy Dvory, Häckelhöf, ves u Bu-
dějovic. Hakmak. Nos měl tak dlouhý, hakmakem
po zemi že černé se mu vláčil. Koll. I. 293. Je-li dílo h. a opak, nech raději tak* Č. M. 388. Hakmatilka. U Rosy: hysteron prote-
ron (!). Hakmatilkovati = hakmatiti. Koll. IV.
172. |
||
|
|||
Předchozí (271)  Strana:272  Další (273) |