272

IL 408., S. N., Bačk. Písm. I. 839. — H.
Ladisl, inž. v Praze. Vz Tf. H. 1. 3. vyd.
197.

Hajno, a, n., Hayn, mě. v Míšni. Pal.
Děj. II. 1. 293.

Hajnov, á, m., Hainau, mě. ve Slez. Pal.
Děj. II. 1. 478., S. N.

Hajnovna, y, f. = hájovna, das Heger-
haus. Šm.

Hajnušov, a, m., pole na Vsacku. Vck.

Hajnův, ova, ovo, dem Heger gehörig.
Hajnovy děti (= děti hajného). Us. u Rychn.
Vck.

Hajný. 1183. Jir., Sdl. Hr. IV. 260. H.
lesní, der Forstheger, pomocný b., der Aus-
hilfsheger; h. u stavidla, u splavidla, der
Schleusenheger. Sl. les. Vz Er. P. 388.

Hajný. H. město, urbs silvarum. Bibl. H.
slavík = pokřovka, motacilla luscinia, die
Aunachtigall. Sl. les. — — H. — zahájený,
zakázaný. Pásl v lesích h-ných. 1552. Soud.
kn. opav. — H, sam. u Votic; myslivna
u Dušník; Hajuek, sam. u Třeboně; Hajney,
sam. u Hammerdoríu v Třeboňsku. PL. —
H., beschützend. Kam se pohne, nevinnosť
ji hajná sprovodí. Koll. II. 21.

Hajov, u, m. = koráb, loď. Slov. Phld.
II. 1. 6. Hueď si vám dal shotoviť mocný
h. a pustil sa pres more; . . . Hneď sa mu
h. o strašné skály trepal. Dbš. Sl. pov. I.
129.—130.

Hájov, a, m., Hajow, ves u Příbora.

Hájový. H. dřieví (lesové). BO.

Hajs! velení volům, aby na levo zabo-
čili. Nejezdi ča, jeď h. Mor. Brt., Sd. Vz
Vůl. Sl. ps. 43., 152.

Hajsa, hajsa, má králenko hajsa, necho-
dívé do hospody bosa. Sš. P. 757.

Hajsalák, u, m. = figurka mužská rozto-
divně oblečená, nebo i živý člověk, asi tolí
jako pajác. U Strážnice. Šd.

Hajská, é, i'., ves u Strakonic.

Hájsko, a, n., der Hainkomplex. Dch.

Hájský mlýn, u Mor. Budějovic. — H.,
vz Taciturnus.

Hajsoň, ě, m., der Herumläufer. U Olom.
Sd.

Hajsovati, herumlaufen. U Olom. Sd.

Hajstra, y, f., nadávka ženským. Cf.
Hajštra. Slov. Mt. S. I. l16.

Hajši, hajši = slyš. Koll. Zp. II. 427.

Hajštra, y, f. = hojštra. Vz Hajstra.
Slov. Dbš. Obyč. 45.

Hajt! = v pravo! k sobě! Velení volům.
Vsacky. Brt. Hajte, husy, po vodince! Sš.
P. 133.

Hajtman = hejtman. 1532. Mus., NB.
Té. 98.

Hajtrta, y, f. = nadávka lehké ženštině.
Val. Vck. — H., y, m. = veselý, rozpustilý
chasník. Vz Hajtrtán.

Hajtrtán, a, m. = 1. člověk nesmyslný,
bezhlavý; 2. rozpustilý, uličník. Val. Vck.,
Brt. D. 212.

Haju! haju! haju! na hore kalinka, už
si zpievám, už sa točím, eště som malinká.
Koll. Zp. 1. 59.

Hajúčkati = kolíbati. Slov. Ssk.

Hajulinkati = hajati. Hajulinkej, má
dušinko! Us. Dch.

Hajza, y, f. = vetší kun, kobyla (v dětské
řeči). Na Pláště. BPk.

Hajzl, u, m. = záchod, der Abort. Us. —
H. Tys h. == nepořádný, nečistý člověk. Us.
Slm.

Hajzupati = dítětem houpati. Val. Brt.
i D. 212.

Hák, vz Mkl. Etym. 83. H. k oknu (roz-
pora), spěrací (u okna), der Spreizhaken, při-
tahovací, na šaty, Us. Pdl., čepového šroubu,
der Schwanzschraubenhaken, k šturmu, štur-
movní, Čsk., na křoví, Busch-, na ráhně,
Rad-, provazový, Seil-, plavecký, Floss-,
Sl. les., na hodiny, Uhr-, u šňůry k hodin-
kám, Šp., kosatý, Enter-, Lpr., soustruhu
(hrubý, hladicí, špičatý). Vz Včř. Z. II. 66.
H. na opasku hasičském (opaskový), Khl.,
lodní, NA. III. 165., u chomoutu, Mak.;
střelný. Vz Hákovnice. H. = válečné náčiní
na konci zakřivené k chytání a stahování
jezdců s koní určené; držadlo bylo dřevěné
n. železné, hak na konci železný. Hrš. H.
na sochor nasazený. Ler. H. v porodnictví
tupý, ostrý. Kžk. Por. 616, 466. H. deka-
pitační, na kořeny, Simonův, svalový, Volk-
mannův. Wld. — H. = krycí cihla zahnutá.
Zpr. arch, IX. 56. — H. = kostrč, das Steiss-
bein. Šv. 19. Hák si vymknouti. Vz Vy-
mknouti. Strhl si h. (polámal se). Mý. —
H. = druh pluhu k orání na hornatých strá-
ních, kde rádlem orati nelze. Kčk., Dšk.,
Kál. H. pirnajský (druh prohlubníku). NA.
IV. 73. — H. = ostrý ohyb sloje, žíly, der
Flötzhaken. Hř. 19. — H. = krejcar. Stojí
to 10 hákú. Us. Všk., Brut. — Haky baky =
kliky háky. Je pisár taký, že robí haky
baky. Slov. Šd. Sem tam ryla a jakési h.
b. dělala. Koll. Cestp. I. 1. 3. — H, a, m.,
os. jm. Vz S. N.

Hákala, y, m. a f. = kdo háká. Mor.
Sd.

Hákati = namáhavě, zdlouhavě čísti;
čmárati, škaredě psáti. Mor. Sd., Šd., Vek.

Hákatý, hakig. Rst. 413.

Hakl, a, m., os. jm. Boh. H., děkan a
spisov, v Hořicích, nar. 1827. Vz Tf. H. 1.
3. vd. 186., 200., Šb. D. ř. 2. vd. 243. —
H. Frant. Vz Tf. H. 1. 2. vd. 196.

Haklík = háček. Dh. 136. Na niež (sukni)
h-kóv na 300. Žk. 376. H. = ozdoba do
vlasů. Wtr. v Osv. — H. = překážka. Za-
vadili tou svou odpovědí na veliký h.; Ještě
to na h-cích vězelo; Nový h. zastrčili. Bart.
280. 3.

Hákliviti si co, Ekel, Abscheu haben.
U Olom. Sd.

Háklivosť, i, f. = nedůtklivosť, choulo-
stivosi, z něm Ú Olom. a j. Sd.

Háklivý. U Olom. a jinde. Sd., Holk.,
Mtl.

Haklovy Dvory, Häckelhöf, ves u Bu-
dějovic.

Hakmak. Nos měl tak dlouhý, hakmakem
po zemi že černé se mu vláčil. Koll. I. 293.
Je-li dílo h. a opak, nech raději tak* Č. M.
388.

Hakmatilka. U Rosy: hysteron prote-
ron (!).

Hakmatilkovati = hakmatiti. Koll. IV.
172.