273

Hákno, a, n., les. Arch. V. 530.

Haknová, é, f., les u Karl. Týna. Krč.

Hákokříž, e, m., das Hakenkreuz (in
der Wappenkunde). Šm.

Hákovatěti, hakig werden. Rst. 413.

Hakovati, vz Hák (pluh). Čert tebou
hakuje (šije; říkají neposedovi). U Kr. Hrad.
Kšť. H. obilí = kosou sekati tak, že jiný
vzadu je sbírá, jinak se seká. Č. T. Tkč.

Hákovec, hamites attenuatus, zkameně-
lina. Frč. G. 112.

Hákovisko, a, n. = hakoviště (u pluhu),
dřevěná čásť, na níž hák připevněn jest.
U Zábřehu. Kék.

Hakoviště (ne: hákoviště).

Hákovitě, hakenartig. H. zahnutý. Kk.
Br. 3., Rst. 413.

Hákovitohrudníkový, coracopectoralis.
Nz. lk.

Hákovitoklíčkový, coracoclavicularis.
Nz. lk.

Hákovitonadpažkový,coracoacromialis.
Nz. lk.

Hákovitopramenný, coracoradialis. Nz.
lk.

Hákovitoramenný, coracobrachialis. Nz.
lk.

Hákovitosť, i, f., die Hakenförmigkeit.
Šm., Bern.

Hákovitý, hakenförmig. H. hřebík, Pdl.,
lom (nerostů). NA. V. 472.

Hákovnice = hákovní ručnice (arkabuz),
jež měla na konci pažby jeden hák (dvoj-
hák měl dva háky, jímž ji střelec dříve,
než střílel, k podstavci upevnil. H. byla
mosazná n. železná. Nabíjela se kulemi
čtyř-, později dvoulotovými. Při každém
vozu měli Husité jednu h-ci. Hrš. v Km.
Cf. Sdl. Hr. IV. 77., S. N. Tak buchlo, jako
z h-ce (posud na Slov.). Ntr. IV. 203.

Hákovničný. H. hlaveň. Wtr.

Hákovnik, a, m. = hasič, který s háky
zachází. Kal. has.

Hákový. H. hřeb, Pdl., řebřík, NA IV.
19., Khl. 55., klištky. Wld.

Háky baky. Vz Hák (konec).

Hal, hal! Tak se odhání husa. Mor.
(kop.). Brt.

Hál, z řec. «A?.

Hala, halka, y, f. = odrostlejší dítě 10-15
roční. Slov. Rr. Sb. — H., jm. feny. Škd.
— H., adv. == rychle. Běž hala. U Poděbr.
Kál. — H. = hle. H., umretý a přišiel, kde
hudú! Slov. Zátur.

Hála, y, f., z něm. Halle = kovářská
kůlna. V Podluží na Mor. Brt. — H., y,
m. = chrapoun, hulvát, halama. U Žamb.,
Kf., u Strunkov. Rjšk.

Halabačka, y, f. = povídačka, die Fabel,
Mähre, Dummheit. U Místka. Škd. — H. =
světská píseň, das Volkslied, ku př. jarma-
reční. Laš. Tč.

Halabaliti, hudeln.

Halabalitský. H. protivník. Vz Halabala.
Hdž. Vět. 151.

Halabúra, y, f. = vlna na punčochy.
Brt. D. 212.

Halaburda, y, m. = hurda. BPk., Bern.

Halaburdariť = tarmarčiti. Slov. Bern.

Halaburdí, n. = haraburdí. Slov. Bern.

Halaburka, y, f. = hájovna u Kostelce
n. Orl.

Haláč, e, m. = kdo má veliké hale (oči),
člověk s vyvalenýma očima. Slez. Šd.

Halačka, y, f. = ležačka, spánek. Půjdeš
na halačku (halať, dětem říkají). Mor. a slov.
Šd.

Haladra, y, m. a f. = člověk bláznivý,
kriky vystrájajúci. Slov. Rr. Sb.

Haladrya, e, f. = prostopášné, nepořádné
děvče, dryačnice. U Místka. Škd., Val. Brt.
D. 212.

Halafaňa, dle Káča = veliká a hloupá
ženská; klevetnice, štěkna. Val. Vck. Vz
Halafěrna. Brt. D. 212.

Halafanc H-ce od chudých právě i ne-
právě berou. Vod. Aby komu z úplatku
neb z halafanců jakých v čem pacholčili.
Skl. II. 78. Cf. Cor. jur. IV. 3. 2. 413.

Halakati = naříkati. Slez. Šd.

Halaliti říká se o štvaném jelenu, když
dále již běžeti nemůže. Skd.

Halamoun, a, n., gorystion, der Helm-
fisch, ryba. Šm.

Halánek, nka, m. Sdl. Hr. V. 184. —
U Halánků v Praze (pivnice a vinopalna),
v jejíž zadní části vlastník její proslulý
Vojt. Náprstek průmyslové museum vystavěl
a zařídil.

Halapatún, a, m. = ničema. Laš. Brt.

Halapatúra, y, f. = nevážný, lehký člo-
věk. Slez. Šd.

Halapirka, y, f., fem. k halapirkoš. Slov.
Mt S. 1. 116.

Halapirkoš, e, m., der Harlekin, nadávka.
Slov. Mt. S. I. 116., Dbš. Obyč. 44.

Halaprča, m. a f., nadávka. U Morkovic.
Hzk.

Halář, e, m., der Pfänner in den Salz-
werken. Šm.

Halárna, y, f., das Pfannwerk. Sm.

Halas, u, m. = křik, hřmot, povyk. U To-
vač., Přer., Místka. Dšk., Fr. Blý., Škd.
S h-sem a hlukem. Čcb. Petrkl. 52. — H. =
kořalka. Jdi pro h. Slez. Šd. — H., a, m.,
os. jm. Šd.

Halasna, y, f. = cérka, kerá nemá ešče
starostí enom sa vyzpívat a vykřičeť. U Bru-
mova. Brt. D. 212.

Halastra, y, f. = chalastra, das Gesindel.
Laš Tč.

Halaš, e, m. H. z Radimovic Václ., kněz
v 16. věku. Jir. Ruk. I. 222., Sdl. Hr. IV.
110.

Halaškovati = halás, hluk tropiti. Slov.
Lipa I. 5.

Halašta, y, m. = křikloun. Val. Brt. D.
212.

Halaštovati = mluvě křičeti. On hala-
štuje. Val. Vck.

Halati, halnouti = haluškati, ležeti, spáti
(v dětské řeči). Vz Halačka. Mor. a slov.
Brt., Mtl., Bkř., Škd. Halej, halni si. Vck.
Halej dítě, kolébu tě atd. Sš. P. 508. Když
něco na zem spadne, říká se: Už to halá!
U Uher. Hrad. Tč. Keď ho ona kolímbala,
tak mu ona zaspievala: Halaj, belaj, synáček
môj, žebys nebol, jak otec tvôj. Sb. sl. ps.
II. 1. 87. Pojď, položím tě h. Šd.



	273

	Hákno, a, n., les. Arch. V. 530. Haknová, é, f., les u Karl. Týna. Krč. Hákokříž, e, m., das Hakenkreuz (in der Wappenkunde). Šm. Hákovatěti, hakig werden. Rst. 413. Hakovati, vz Hák (pluh). Čert tebou hakuje (šije; říkají neposedovi). U Kr. Hrad. Kšť. H. obilí = kosou sekati tak, že jiný vzadu je sbírá, jinak se seká. Č. T. Tkč. Hákovec, hamites attenuatus, zkameně- lina. Frč. G. 112. Hákovisko, a, n. = hakoviště (u pluhu), dřevěná čásť, na níž hák připevněn jest. U Zábřehu. Kék. Hakoviště (ne: hákoviště). Hákovitě, hakenartig. H. zahnutý. Kk. Br. 3., Rst. 413. Hákovitohrudníkový, coracopectoralis. Nz. lk. Hákovitoklíčkový, coracoclavicularis. Nz. lk. Hákovitonadpažkový,coracoacromialis. Nz. lk. Hákovitopramenný, coracoradialis. Nz. lk. Hákovitoramenný, coracobrachialis. Nz. lk. Hákovitosť, i, f., die Hakenförmigkeit. Šm., Bern. Hákovitý, hakenförmig. H. hřebík, Pdl., lom (nerostů). NA. V. 472. Hákovnice = hákovní ručnice (arkabuz), jež měla na konci pažby jeden hák (dvoj- hák měl dva háky, jímž ji střelec dříve, než střílel, k podstavci upevnil. H. byla mosazná n. železná. Nabíjela se kulemi čtyř-, později dvoulotovými. Při každém vozu měli Husité jednu h-ci. Hrš. v Km. Cf. Sdl. Hr. IV. 77., S. N. Tak buchlo, jako z h-ce (posud na Slov.). Ntr. IV. 203. Hákovničný. H. hlaveň. Wtr. Hákovnik, a, m. = hasič, který s háky zachází. Kal. has. Hákový. H. hřeb, Pdl., řebřík, NA IV. 19., Khl. 55., klištky. Wld. Háky baky. Vz Hák (konec). Hal, hal! Tak se odhání husa. Mor. (kop.). Brt. Hál, z řec. «A?. Hala, halka, y, f. = odrostlejší dítě 10-15 roční. Slov. Rr. Sb. — H., jm. feny. Škd. — H., adv. == rychle. Běž hala. U Poděbr. Kál. — H. = hle. H., umretý a přišiel, kde hudú! Slov. Zátur. Hála, y, f., z něm. Halle = kovářská kůlna. V Podluží na Mor. Brt. — H., y, m. = chrapoun, hulvát, halama. U Žamb., Kf., u Strunkov. Rjšk. Halabačka, y, f. = povídačka, die Fabel, Mähre, Dummheit. U Místka. Škd. — H. = světská píseň, das Volkslied, ku př. jarma- reční. Laš. Tč. Halabaliti, hudeln. Halabalitský. H. protivník. Vz Halabala. Hdž. Vět. 151. Halabúra, y, f. = vlna na punčochy. Brt. D. 212. Halaburda, y, m. = hurda. BPk., Bern. Halaburdariť = tarmarčiti. Slov. Bern. Halaburdí, n. = haraburdí. Slov. Bern.	Halaburka, y, f. = hájovna u Kostelce n. Orl. Haláč, e, m. = kdo má veliké hale (oči), člověk s vyvalenýma očima. Slez. Šd. Halačka, y, f. = ležačka, spánek. Půjdeš na halačku (halať, dětem říkají). Mor. a slov. Šd. Haladra, y, m. a f. = člověk bláznivý, kriky vystrájajúci. Slov. Rr. Sb. Haladrya, e, f. = prostopášné, nepořádné děvče, dryačnice. U Místka. Škd., Val. Brt. D. 212. Halafaňa, dle Káča = veliká a hloupá ženská; klevetnice, štěkna. Val. Vck. Vz Halafěrna. Brt. D. 212. Halafanc H-ce od chudých právě i ne- právě berou. Vod. Aby komu z úplatku neb z halafanců jakých v čem pacholčili. Skl. II. 78. Cf. Cor. jur. IV. 3. 2. 413. Halakati = naříkati. Slez. Šd. Halaliti říká se o štvaném jelenu, když dále již běžeti nemůže. Skd. Halamoun, a, n., gorystion, der Helm- fisch, ryba. Šm. Halánek, nka, m. Sdl. Hr. V. 184. — U Halánků v Praze (pivnice a vinopalna), v jejíž zadní části vlastník její proslulý Vojt. Náprstek průmyslové museum vystavěl a zařídil. Halapatún, a, m. = ničema. Laš. Brt. Halapatúra, y, f. = nevážný, lehký člo- věk. Slez. Šd. Halapirka, y, f., fem. k halapirkoš. Slov. Mt S. 1. 116. Halapirkoš, e, m., der Harlekin, nadávka. Slov. Mt. S. I. 116., Dbš. Obyč. 44. Halaprča, m. a f., nadávka. U Morkovic. Hzk. Halář, e, m., der Pfänner in den Salz- werken. Šm. Halárna, y, f., das Pfannwerk. Sm. Halas, u, m. = křik, hřmot, povyk. U To- vač., Přer., Místka. Dšk., Fr. Blý., Škd. S h-sem a hlukem. Čcb. Petrkl. 52. — H. = kořalka. Jdi pro h. Slez. Šd. — H., a, m., os. jm. Šd. Halasna, y, f. = cérka, kerá nemá ešče starostí enom sa vyzpívat a vykřičeť. U Bru- mova. Brt. D. 212. Halastra, y, f. = chalastra, das Gesindel. Laš Tč. Halaš, e, m. H. z Radimovic Václ., kněz v 16. věku. Jir. Ruk. I. 222., Sdl. Hr. IV. 110. Halaškovati = halás, hluk tropiti. Slov. Lipa I. 5. Halašta, y, m. = křikloun. Val. Brt. D. 212. Halaštovati = mluvě křičeti. On hala- štuje. Val. Vck. Halati, halnouti = haluškati, ležeti, spáti (v dětské řeči). Vz Halačka. Mor. a slov. Brt., Mtl., Bkř., Škd. Halej, halni si. Vck. Halej dítě, kolébu tě atd. Sš. P. 508. Když něco na zem spadne, říká se: Už to halá! U Uher. Hrad. Tč. Keď ho ona kolímbala, tak mu ona zaspievala: Halaj, belaj, synáček môj, žebys nebol, jak otec tvôj. Sb. sl. ps. II. 1. 87. Pojď, položím tě h. Šd.