274

Halbárek, rku, m., Ehrenberg, ves v Ka-
čersku ve prus. Slez. Šd.

Halbija, dle Káča = korýtko, žlab pro
mašíky, der Schweinstrog. Val. Vck., Brt.
D. 212.

Hald, u, m. Huba mu jde haldem (má-li
kdo hlad). U Milevska. Pch.

Halda papíru. Hrts. H. (hranice) sáhová,
der Klafterstoss. Sl. les. Poráženi té nesčí-
slné haldy nesličných a hanebných bohů.
Sš. II. 158. — H. = robsko sprosté, ne-
mravné. Na Zlinsku. Brt. Vz Chalachyňa. —
H. = veselé, čtveračivé děvče. Us. Kšá. —
H Nepoctivá h. = chátra, sběř. Dvrsk. —
H. = mlýn u Velké Biteše a u Pardubic;
několik domků u Lanškrouna. PL. — H. =
náhon. Ve vých. Čech. Km.

Haldák, a, m. = tulák, pobuda. Dch.

Haldamáš, e, m. a f., Jux, Spektakel.
U Olom. Sd. — H. — zpropitné. U Místka.
Škd.

Haldisko, a, n. = veliká, nehezká halda.
— H. = veliké n. nepočestné robsko. Na
již. Mor. Šd.

Haldovní n. pivovarské dříví. Bck. II. 3.

Haldový, vz Doleji.

Haldy baldy = nesrozumitelně. U Místka.
Škd.

Hale, pl., f. — veliké oči, očiska (po-
směšně). Vz Gále. Slez. a laš. Šd., Brt. —
H. = ale. Brt. P. 122.

Haleci-us, a, m. II. Jak., farář, 1539.
Jg. H. 1. 2. vd. 558., Jir. Ruk. I. 222., S. N.

Halečka, y, f. = knedlík, mor. šiška.
Slez. Šd., Zkl.

Halečkář, e, m. = kdo holečky rád jídá.
Slez. Šd. Laš. Brt. D. 212.

Halečkovatý, wie ein Kügelehen. Šm.

Halečkový = knedlíkový. H. voda (v níž
se halečky vařily), těsto. Slez. Šd.

Hálek, lku, m. = halečka. Slez. Sd. —
H., lka, m., os. jm. — H. Vítězslav, český
básník, 1835.—1874. Vz Tf. H. 1. 3. vyd.
129.—133., 14tí., Slavín I. 146., Šb. D. ř.
2. vd. 243., Pyp. K. II. 539., S. N. III., X.

Halekati = křičeti, volati. Cf. Helekati.
Dch., Vik. Běžíc po stráni na ovce h-la.
Osv. 1884. 905. Pasáci za mlhavých jiter a
studených podvečerů ... do dálky halekají.

Halena. Cf. Mz. v List. filol. VII. 212.
A ty pudeš do karbanu, prohráš halenu.
Sš. P. 478. Často v haleně chatrné najdeš
rozumy jadrné. Č. M. 268., Sb. uč., Hkř.,
Bž. To staré chlapisko jak stará h., dyž se
ňú přikryje, přece je ti zima. Sš. P. 198.
Pije jak h. Vz Opilý.

Halenáč, e, m. = kdo halenu šije nebo
nosí. Ve vých. Čech. Všk.

Halenář také: halenáč. Mor. Tč.

Haleuáriť = haleny šíti. Bern.

Halenářství, n., die Halenaschneiderei.
Bern.

Halenatý, initj„einer Halena bekleidet.
Bern.

Halenčák, a, m., os, jm. Sd., Vck.

Halenčina, y, f. = sukno na haleny
(hrubé). Slov. Rr. Sb.

Halenec Ad. Vz Mus. 1885. 404.

Halenka, y, f. = slunečko brouk. Vz

Halinka. Mor. Brt. — H. — malá halena,
die Blou8e. Šp.

Halenkář, e, m. = halenář. Rr. Sb.

Halenkov, a, rn., Hallenkau, ves u Vse-
tíná.

Halenkový, aus grobem Tuche. Šm.

Halenovýtrusný. H. rostliny, eryphio-
spermi: homolika, hlíva, teřichatec, hnízdiva,
obklukatec, bezrounec, bublomet, měcho-
mesť, kulomet. Vz Rstp. 1957. a násl.

Haléř. Št. Kn. š. 161. H., zu Schwäbisch
Hall geprägter Pfennig. Mz. Etym. 83. U skou-
pého tolary pláčí a u štědrého i naléře skáčí.
Bž. exc. — H., os. jm. Tk. V. 240. Sdl. Hr.
V. 360.

Haléřový spis, das Hellermagazin. Šm.

Halgaš, e, m., os. jm. Sl. let. I. 279.

Halhydrat, u, m. = halovodan, das Hal-
hydrat. Nz. Vz S. N.

Halhydratový. H. voda, das Haihydrat-
wasser. Nz., S. N. V. 88.

Halí, belí, koně v zelí. Brt. P. 45.

Halibali = halabala. Na Plassku. BPk.

Halicae-us, a, m. H. Simon, 1596. Jg.
H. 1. 2. vd. 558., Jir. Ruk. I. 223.

Halický, galizi8ch.

Haličan, a, m., der Galizier. Šm.

Halidy v lučbě. Vz S. N.

Haligrafie, e, f., z řec. = popis solních
dolů n. soliváren. S. N.

Hálík, a, m., os. jm. Mus. 1880. 372.,
NB. Tč.

Halina, y, f. — halena. V Podluží. Brt.,
Sš. P. 344.

Halinečka, y, f. = halenka. Mt. S. I
11., Sš. P. 165.

Halinka, y, f. = slunečko brouk. Vz
Halenka. Mor. Brt. — H., vz Halina.

Halinkov, a, m., Allingau, sam. u Hro-
tovic.

Haliti, vz Mz. v List. filol. VII. 212. —
co več. V šaty halíc těla nahotu; Krásný
čiu juž sám se halí v krásného slova roucho.
Vrch. — se komu. Krásu dříve šat mu
halil (před ním skrýval). Vrch.

Hálka, y, f. = dubová kulička, duběnka.
Cf. Hala. Vz Rstp. 1396., 1398., Kk. 141. —
H. = kulatý šindelový klobůček na štítu
chalupy; nad ní bývá tulipán, kohout a p.
Pokr. Pot. II. 266.

Hálkati = hajati. Laš. Tč.

Hálkovec, vce, m., dub, quereus infec-
toria. Vz Rosc. 118., Čl. 118., Schd. U. 275.

Halleluja = alleluja, chvalte hospodina,
hebr.

Halloysit, u, m., nerost. Vz S. N.

Hallucinace, přízrak. Dk. P. 77.

Hallý Pav., kněz, 1649. Jg. H. 1. 2. vd.
558., Jir. Ruk. I. 223.

Halmazňa, dle Bača, os. jm. Vck.

Halmo, a, n. = váha na studni. Slov. Ssk.

Halna, y, f. = násyp (hromada) vyvo-
zeného prázného (hluchého) kamenia pred
baňou. Slov. Rr. Sb., Němc. IV. 391., Pokr.
Pot. II. 191., Ssk. — H. = haluz? Kdo
chce jábko, halny sehnejkdo chce dceru,
k matce lehne. Slez. Tč.

Halnouti, vz Halati.

Halo, a, n. = světlé kolo okolo slunce.
Skl. I. 184., 186.