277

Hamsal, a, m. = neotesanec. Laš. Brt.
D. 213.š

Hamtiti = hamčiti. Ros.

Hamtivý = lakomý. U Ronova. Rgl.

Hamula, y, f. = jídlo. Cf. Mkl. Etym.
71. Hrušky nebo jablka s moukou se roz-
vaří; když to schladne, polije se to mlékem.
Mor. Vck.

Hamza Bořek, Adam atd. Vz Blk. Kfsk.
1310., Sdl. Hr. 1. 253., II. 276., III. 302., V.
360., S. N. X. 227.

Hán, u, m. = kus dreva, na rukověti
okresaný a na udretia širší ku pr. na bitia
kamp ve hre na loptu. Slov. Hdž. Čít. XII.
Cf. Gán. — H. Jos. 1736. Jg. H. 1. 2. vd.
559., Jir. Ruk. I. 223.

1. Hana = vystavení nedostatku. Není
mu hany (dobytku = je dobrý, bez vady).
Brt. D. 213. H. moudrého jest lepší a pro-
spěšnější nežli chvála blázna. Hkš. — H. =
hanebný skutek. Z hany má kabát a z ostudy
kožich (je vší ostudě zvyklý). Luďá ťa ha-
ňajú, ale nemáš hany, akej ti dávajú. Sl.
ps. 299.

3. Hana, y, f. = Hanka, Hanča, Johanka,
Johanča, Johanna, Jana, Jenička, Zana,
Žanka, Žandulka, Žanynka. Škd., Kutn.
Hana, Hanča, Hančička, Hanka = Anna.
Na Plassku, u Klatov a j. BPk., Bern.

4. Hana, y, f. = horní důl u Rakov-
níka; ves u Litomyšle.

Hana, y, m., os. jm. Tk. V. 142.

Hana = Anna. Slov. Ssk.

Hanácký. H. způsob, Kos. 01. I. 311.,
palma (vrba), Sbtk., nářečí. Vz Mtc. 1880.
14.. Brt. D.

Hanáčík Jos., prof., nar. 1829. Sb. D. ř.
2. vd. 244.

Hanačina, y, f. = hanácké nářečí.

Hanačka, y, f. = obyvatelka Rané. Po-
slala mně má h. psaní, habech si jo vzal,
že budeme sami. Sš. P. 640. (279.).

Hanáčké. Mrzne, až só h. na voknech
(květy ledové). V Bohusl, na Mor. Neor.

Hanačtina = hanačina. Tč.

Hanák, u, m. = houba nějaká. U Litovle.
Kčr. — H. = honák, kdo honí vepřový
dobytek a obchod s ním vede. U Poč. Jdr.
— H. = obyvatel Hané. H.ci rozdělují se
a) v Hanáky vlastní, b) Blatňáky, c) Žabe-
čáky. Blatňáci bydlí při Moravě kolem To-
vačova a Kojetína. Km. 1884. 484. Ešče je
slúnečko na H-ka (= od západu vzdáleno);
Ešče je slúnečko na kolik H-ků (= ještě
daleko do večera. Tak říkají ti Moravané,
kterým slunce za Hanou zapadá). Brt. v Mtc.
1880. 17. Z čeho uroste velký II.? Z ma-
lého. Mor. Brt. Hanáku s baňama, smiluj
se nad nama! Sak já se smiluju, až baně
naduiu. Brt. v Km. 1886. 637. O H cích vz
v Sbtk. Krat. h. 154.— 163.

Hanal, a, m., os. jm. NB. Tč. 199.

Hanašov, a, m., Windschau, ves u Vra-
nova.

Hanba. Učinil to aspoň pro hanbu (ne
z ochoty, z dobRé vůle, ale aby se hanbě
vyhnul). Dch. Hanbu dělám, k hanbě jsem,
hanbou jsem někomu. Lpř. Sl. 21. Ta se
hanba šlechticóm nikdy nestávala. Dal. 168.
Je nás za tě h. Us. Tak lacino nás kúpil,

h. plíť. U Domažl. Jrsk. II. otcova jest sy-
nom hanba. Št. Kn. š. 101. Pryncku bylo
hrozně hanba, že... Brt. D. 342. On z toho
hanbu ponese. Pč. Može tě, synečku, h.
býť, že ty se naučil za ledačím chodiť; Ej
hanba, hanba, mládenče, že sa ty prosíš
panence; néni to hanba nijaká, než je to
láska veliká; Vrať, Janíčku, vrať mi ho
(věneček), je mně haňba bez něho; Uděláš si,
můj synečku, mezi lidma hanbu. Sš. P. 252.,
323., 607., 667. Ktož to učiní, ten v hanbě
bude. To j'mu počechu na hanbu mluviti.
Hr. ruk. 227., 257 Těm s hanbou potkati
se nedám. Kom. Není h. dělati, ale zaháleti.
Sb uč. Hanba nebo dvě, enom pověz (ří-
kají tomu, kdo se zdráhá něco říci). Zlín-
sky. Brt. H. bolí. Km. Lépe jest se ctí
umříti, než s hanbou žíti; Počestné roucho
hanby nekRyje. — Pozn. H. se komparuje,
užívá-li se slova tohoto příslovečně. Moža
ťa byť haňběj než mne. Brt. D. — H = ha-
nění, die Schmähung. Libuše je sě hanby
žalovati. Dal. — H. = sprznění ženské.
O. z D. Z hanby ženské též právo jako
z dievky. Kn. rož 74. — H. = stuď H. mne
fackovala (velice jsem se styděl). U Král.
Hrad. Kšf. Učinichu skutek (akkus. u hanba),
o němž mé h. mluviti. Dal. 82. Vz Brt. S.
3. vyd. 35. 2. c. H. verecundia; confusio.
Ž. wit. 43. 16., 34. 26. a j.

Hanbář, e, m. = hanebník. U Příbr. Šml.
Na Plassku, v Klat. BPk.

Hanbářka, y, f. = hanebnice. Vz Han-
bář.

Haňbatý. Haňbulo haňbatá. Nadávka.
Mor. a slez. Šd.

Haňbolický, unverschämt. U Olom. Sd.

Hanbení, n. Nemůže to učiniti pro h.
Dch.

Hanbiti se s inft. Haňbil sa pred otca
predstúpiť. Ht. Sl. ml. 240. — se zač. Hanbí
sa za to. Brt. D. H. se za útěk. Kká. —
se čeho. Brt. S. 3. vd. 47. Pozn. 2. — se
čím. Brt. S. 3. vd. 47. Hanbím sa zajtrajšej
soboty. Zpěv. I. 300.

Hanblivo = hanbivě. Slov. Vaj. Ttr. m.
43.

Hanblivosť, i, f., vz Hanbivosť.

Hanblivý, vz Hanbivý. H. žebrák na
veky prázdnu kapsu nosí. Zátur.

Haňbola (hambola), y, m. a f. = ne-
styda, necuda. Vz Hanbous. Mor. Lpř., Sd.

Haňbolina, y, m. a f. = haňbola. U Olm.
Sd.

Hanboucí. Hanba h. Šml.

Hanbous (hambous), a, m. = haňbola.
V Krkoaš. Lpř. Vz Hanbář.

Haňbula, y, m. a f. = hanbola. Ty h-lo
haňbulická! U Tovač. Hlk. — Ve Slez. Šd.
Cf. Haňbatý.

Haňbulický = nestoudný. U Tovač. Hlk.
Vz Haňbula.

Hánce, criminator. ZN., Koll. I. 422. Hleď-
tež na to hánci. Dh 53. Každá ctnosť má
svého h. Č. M. 23. H. božie. Št. Kn. š. 40.,
127. Modliti se za h. Hus III. 9. Hanění
bývá hánci k hanbě. Sb. uč.

Hanč, e, m. 1782. Jir. Ruk. I. 223.

Hanča, dle Káča, vz Hana, 3., Brt. P. L
173.