278

Haudár, a, m. = hadrář. Slov. Loos.
Handělec, lce, m. = dřevorubec. Slov.
Pokr. Pot. II 182., I. 167.

Handerka, y, f. = malá handra. Děv-
čata si ráda hrají s h-kami. Laš. Tč.

Handl = obchod. Císařské handle = dře-
vařství. Němc. IV. 390. Handle jsou mandle,
jen když to jde (obchod je výnosný, daří-li
se). U N. Bydž. Kšť. — H. Jiřík, knihtis.
1597. Jir. Ruk. 1. 224.

Handlivý = hanlivý. H. slova. NB. Tč.
246.

Handlovati čím. Handluje ovocem. Brt,
D. — jak. Žid, ten handluje z troníku.
Us. — v čem: v prknech (umírati). Tkč.

Handlové Dvory, Handelsdorf, ves u Ji-
hlavy.

Handrár, a, m. = hadrář. Slov. Bern.

Handravý — hadrovitý, bídný. Val. Brt.
D. 213. Slov. Ntr. V. 228.

Handrbulec, lce, m. = tulák, světák, der
Vagabund. Val. Vck., Brt. D. 213.

Handřička, y, f. = malá handra. Sl. ps.
31.

Handrláctví, n., die Lumperei. Mor. Tč.

Handrlačiti = hadry sbírati. Mor. Tč.

Handrlák = hadrník, také v Jičín. Prk.
Proč pán Bůh h-ka stvořil? Pro všecko
zlé. Mor. Brt. D. 213.

Handžáriť = kupčiti. Slov. Rr. Sb.

Haneblivosť, i, f. = stydlivost, die Scham-
haftigkeit; nestydatosť; hnusnost, ošklivost;
škaredost. Slov. Bern.

Haneblivý mládenec = stydlivý. Koll.
Zp. I. 82. A modré zklopila oči mlčiac deva
h-vá. Tóth. B. 63. Líčka h-vé sťa tie iskry
(jí) horia. Ib. 62. — H. = nestydatý; hnusný,
ošklivý; škaredý. Slov. Ssk.

Hanebně. Dievku h. obnaživše, Výb. II.
19.

Haněčí = hanlivý. H. slovo. Troj. 74. a.

Hanek, nka, m., os. jm. Arch. I. 249.,
D. ol. III. 565.. Tk. II. 535., III. 287., 12.,
399., V. 240., VII. 412., Blk. Kfak. 1035.

Haněl Jarom., dr. a prof. čes. university,
nar. 1847. Vz Pyp. K. I. 214., II. 268., Tf.
H. 1. 3. vd. 183., 184. - H. Jan, nar. 1808.
Vz Šb. D. ř. 2. vd. 244., S. N. X.

Hanění. Nemůžem tu naleznúti, by to
Zlínským k h. bylo. NB. Tč. 151. H. pro
víru, pro nedržení smlouvy, pro neplnění
peněz. Vz Zř. zem. Jir. 451., 690. Upadne
v pokutu, kteráž jest o h. Vl. zř. 482., Cor.
jur. IV. 3. 1. str. 392., Cor. jur. IV. 3. 2.
413— 414. H. mají lidé mile trpěti. Hus II.
435.

Hanenlivosť, i, f., die Tadelsucht. Slov.
Bern.

Hanenlivý, tadelsüchtig. Slov. Bern.

Háněti. A. potom sem tam háněli. Dh.
35. — kde. Hektor hánieje mezi nimi pře-
mnoho jich s světa provodi; Hektor po
vojskách hánieje a tiekaje. Troj. 121. b.,
128. a. — se. Kráva se hání = honí. Č. T.
Tkč.

Haneza, y, f. = anýz. Val. Brt. D. 62.

Haníča, dle Káča — Hanička. Brt. D.

Haničák, a, m., os. jm. na Vsacku. Vck.

Hanikéř, e, m., os. jm. Arch. II. 168.

Hanikýř Jan, 1756.—1833., vikář. S. N.

Hanil = hánce. Rk.

Hanina = hanba. Bern.

Haniska, y, f., míst. jm. v Uhřích.

Hanitelka, y, f., die Tadlerin. Bern.

Hanitelný, tadelswürdig. Bern.

Haniti. Vz Mz. v List. filol. VII. 175.,
Mkl. Etym. 60., 254. Haněti, haněje; haniti,
haně. Vedle haněti jest haniti ve tř. IV.
Ze haněti není snad iterativum k haniti,
tomu kromě kvantity svědčí parte, haněl.
Obě slovesa jsou denominativa od subst.
hana. Gb. v List. filolog. 1884. 441., 1886.
291. — co. Kdo co haní, ten to míní kou-
piti Us. Kdo kého prácu haní, haní i děl-
níka. Tč. Cudzú věc haníme a svoju chvá-
líme. Té. — koho komu. Sš. P. 541, 496.

— čím. A mne tiemto nehaněje. Dal. 4.
Ústy někoho haněti. Hus III. 22. — kde.
Nechval v oči, nehaň za zády. Šd. Kdo
před tebú haní, u druhých tě neuchrání.
Slez. Tč. — na rem: na cti. NB. Tč. 214.

— jak. Protož bláznivě tak se hanějí. Hus
II. 120. -- čeho. Vinný je sě Liubušě ha-
něti. Dal. 9. Pozn. O tomto gt. vz konec
článku Jmouti.

Hanivý = hanlivý. Rk.
Hanka, vz Hana, 3. — H , y, m., os. jm.
Jan a H., bratří z Krakova. Arch. III. 482.

— H. Václ., musejní biblioth., 1791 -1861.
Vz Tf. H. 1. 3. vd. 7., 9., 25., 32., 97., 111.,
169., 172.. 176., Slavín II. 3., Bačk. Pism.
I. 186, 190., 771. a násl., Jg. H. 1. 2. vd.
559., Šb. D. ř. 2. v. 244., Ukaž 98., Pyp.
K. I. 36., II. 539., S. N.

Hánka. Zrazila som si na palci hánku.
Koll. Zp. I. 288., Brt. D. 213 Raž (žito)
žene do hánok. Slov. Rr. Sb. Cf. Rst. 413.
— H. — hana. Ten nářek a hánka. 1657.
Wtr.

Haukati = nucené plakati. U Žamb. Kf.

Hánkatý, knotig. Vz Hánka. Sl. les.,
Rst. 413.

Hanke z Hankensteina Jan, bibliothek.,
1751.-1806. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 95, Jg. H.

1. 2. vd. 559., Jir. Ruk. I. 224., Šb. D. ř.

2. vd. 244., Pyp. K. II. 379. O jiných H.
vz S. N.

Hankovská, é, f., Hankower Weingarten,
sam. u Mělníka.

Hánkový, Gelenks-. Vz Hánka. H. kosti.
Slov. Hdž. Čít. 218.

-hánký, -knotig. Dvoj-, troj-, mnohoh.
Rst. 413 Vz Hánka.

Hanlivě. Všeho hanlivě dotýkám. Jel.
E. mor. 5.

Hanlivec, vce, m. = hanec Bern.
Hanlivý. H. spis (hanopis), Nz., obrana,
Štr., slova, vz Zř. zem. Jir. 451., Šrc.
282—284., Sdl. Hr. II. 148., cedule. Vz ib.

Hanna, y, f., sam. u Rakovníka. Vz
Hana.

Hanoba. Ztráta cti veliké neštěstí a se
ctí chudoba lehčí než h. Č. M. 104.

Hanobce e, m., der Tadler, Schänder,
Schmäher. Čch. Mch. 73.

Hanobení, n., vz Hanobiti. H. lidu. Mus.
1880. 482.

Hanobitel, e, m. = hanobce Lpř.

Hanobiti, vz Mkl. Etym. 72.

Hanoblivě = hanlivě. Slov. Ntr. IV. 165.



	278

	Haudár, a, m. = hadrář. Slov. Loos. Handělec, lce, m. = dřevorubec. Slov. Pokr. Pot. II 182., I. 167. Handerka, y, f. = malá handra. Děv- čata si ráda hrají s h-kami. Laš. Tč. Handl = obchod. Císařské handle = dře- vařství. Němc. IV. 390. Handle jsou mandle, jen když to jde (obchod je výnosný, daří-li se). U N. Bydž. Kšť. — H. Jiřík, knihtis. 1597. Jir. Ruk. 1. 224. Handlivý = hanlivý. H. slova. NB. Tč. 246. Handlovati čím. Handluje ovocem. Brt, D. — jak. Žid, ten handluje z troníku. Us. — v čem: v prknech (umírati). Tkč. Handlové Dvory, Handelsdorf, ves u Ji- hlavy. Handrár, a, m. = hadrář. Slov. Bern. Handravý — hadrovitý, bídný. Val. Brt. D. 213. Slov. Ntr. V. 228. Handrbulec, lce, m. = tulák, světák, der Vagabund. Val. Vck., Brt. D. 213. Handřička, y, f. = malá handra. Sl. ps. 31. Handrláctví, n., die Lumperei. Mor. Tč. Handrlačiti = hadry sbírati. Mor. Tč. Handrlák = hadrník, také v Jičín. Prk. Proč pán Bůh h-ka stvořil? Pro všecko zlé. Mor. Brt. D. 213. Handžáriť = kupčiti. Slov. Rr. Sb. Haneblivosť, i, f. = stydlivost, die Scham- haftigkeit; nestydatosť; hnusnost, ošklivost; škaredost. Slov. Bern. Haneblivý mládenec = stydlivý. Koll. Zp. I. 82. A modré zklopila oči mlčiac deva h-vá. Tóth. B. 63. Líčka h-vé sťa tie iskry (jí) horia. Ib. 62. — H. = nestydatý; hnusný, ošklivý; škaredý. Slov. Ssk. Hanebně. Dievku h. obnaživše, Výb. II. 19. Haněčí = hanlivý. H. slovo. Troj. 74. a. Hanek, nka, m., os. jm. Arch. I. 249., D. ol. III. 565.. Tk. II. 535., III. 287., 12., 399., V. 240., VII. 412., Blk. Kfak. 1035. Haněl Jarom., dr. a prof. čes. university, nar. 1847. Vz Pyp. K. I. 214., II. 268., Tf. H. 1. 3. vd. 183., 184. - H. Jan, nar. 1808. Vz Šb. D. ř. 2. vd. 244., S. N. X. Hanění. Nemůžem tu naleznúti, by to Zlínským k h. bylo. NB. Tč. 151. H. pro víru, pro nedržení smlouvy, pro neplnění peněz. Vz Zř. zem. Jir. 451., 690. Upadne v pokutu, kteráž jest o h. Vl. zř. 482., Cor. jur. IV. 3. 1. str. 392., Cor. jur. IV. 3. 2. 413— 414. H. mají lidé mile trpěti. Hus II. 435. Hanenlivosť, i, f., die Tadelsucht. Slov. Bern. Hanenlivý, tadelsüchtig. Slov. Bern. Háněti. A. potom sem tam háněli. Dh. 35. — kde. Hektor hánieje mezi nimi pře- mnoho jich s světa provodi; Hektor po vojskách hánieje a tiekaje. Troj. 121. b., 128. a. — se. Kráva se hání = honí. Č. T. Tkč. Haneza, y, f. = anýz. Val. Brt. D. 62. Haníča, dle Káča — Hanička. Brt. D. Haničák, a, m., os. jm. na Vsacku. Vck. Hanikéř, e, m., os. jm. Arch. II. 168. Hanikýř Jan, 1756.—1833., vikář. S. N.	Hanil = hánce. Rk. Hanina = hanba. Bern. Haniska, y, f., míst. jm. v Uhřích. Hanitelka, y, f., die Tadlerin. Bern. Hanitelný, tadelswürdig. Bern. Haniti. Vz Mz. v List. filol. VII. 175., Mkl. Etym. 60., 254. Haněti, haněje; haniti, haně. Vedle haněti jest haniti ve tř. IV. Ze haněti není snad iterativum k haniti, tomu kromě kvantity svědčí parte, haněl. Obě slovesa jsou denominativa od subst. hana. Gb. v List. filolog. 1884. 441., 1886. 291. — co. Kdo co haní, ten to míní kou- piti Us. Kdo kého prácu haní, haní i děl- níka. Tč. Cudzú věc haníme a svoju chvá- líme. Té. — koho komu. Sš. P. 541, 496. — čím. A mne tiemto nehaněje. Dal. 4. Ústy někoho haněti. Hus III. 22. — kde. Nechval v oči, nehaň za zády. Šd. Kdo před tebú haní, u druhých tě neuchrání. Slez. Tč. — na rem: na cti. NB. Tč. 214. — jak. Protož bláznivě tak se hanějí. Hus II. 120. -- čeho. Vinný je sě Liubušě ha- něti. Dal. 9. Pozn. O tomto gt. vz konec článku Jmouti. Hanivý = hanlivý. Rk. Hanka, vz Hana, 3. — H , y, m., os. jm. Jan a H., bratří z Krakova. Arch. III. 482. — H. Václ., musejní biblioth., 1791 -1861. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 7., 9., 25., 32., 97., 111., 169., 172.. 176., Slavín II. 3., Bačk. Pism. I. 186, 190., 771. a násl., Jg. H. 1. 2. vd. 559., Šb. D. ř. 2. v. 244., Ukaž 98., Pyp. K. I. 36., II. 539., S. N. Hánka. Zrazila som si na palci hánku. Koll. Zp. I. 288., Brt. D. 213 Raž (žito) žene do hánok. Slov. Rr. Sb. Cf. Rst. 413. — H. — hana. Ten nářek a hánka. 1657. Wtr. Haukati = nucené plakati. U Žamb. Kf. Hánkatý, knotig. Vz Hánka. Sl. les., Rst. 413. Hanke z Hankensteina Jan, bibliothek., 1751.-1806. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 95, Jg. H. 1. 2. vd. 559., Jir. Ruk. I. 224., Šb. D. ř. 2. vd. 244., Pyp. K. II. 379. O jiných H. vz S. N. Hankovská, é, f., Hankower Weingarten, sam. u Mělníka. Hánkový, Gelenks-. Vz Hánka. H. kosti. Slov. Hdž. Čít. 218. -hánký, -knotig. Dvoj-, troj-, mnohoh. Rst. 413 Vz Hánka. Hanlivě. Všeho hanlivě dotýkám. Jel. E. mor. 5. Hanlivec, vce, m. = hanec Bern. Hanlivý. H. spis (hanopis), Nz., obrana, Štr., slova, vz Zř. zem. Jir. 451., Šrc. 282—284., Sdl. Hr. II. 148., cedule. Vz ib. Hanna, y, f., sam. u Rakovníka. Vz Hana. Hanoba. Ztráta cti veliké neštěstí a se ctí chudoba lehčí než h. Č. M. 104. Hanobce e, m., der Tadler, Schänder, Schmäher. Čch. Mch. 73. Hanobení, n., vz Hanobiti. H. lidu. Mus. 1880. 482. Hanobitel, e, m. = hanobce Lpř. Hanobiti, vz Mkl. Etym. 72. Hanoblivě = hanlivě. Slov. Ntr. IV. 165.