279

Hanobník, a, m. = hanobce. Lpř.

Hanopis. Vz Jg. Slnosť. 95.

Hanopisec, sce, m., der Verfasser einer
Schmähschrift. Mour.

Hanov, a, m., Hanow, ves u Bernardic;
Honau, ves u Veseřic. PL. Oldřich z H-va.
Pal. Děj. II. 1. 433., Tk. I. 513.

Hanovec, vce, m., os. jm. Jan H. ze
Švamberka. Arch. I. 502., III. 489., Tk. IV.
726., Tk. Žk. 221.

Haňovice, dle Budějovice, ves u Litovle.
D. ol. X. 612.

Haňovský, ého, m., os. jm. Žer. Záp. I.
131.

Hanozpěv, u, m., der Schmähgesang.
Vik.

Hansgirg Ant, prof., 1806—1877. Vz
Tf. H. 1. 3. vd. 126., 146., Jg. H. 1. 2. vd.
559 , Šb. D. ř. 2. vd. 244., Ukaž. 99., Pyp.
K. II. 260., S. N. III., X. — H. Ant., dr.
a prof, nar. 1854. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 193.

Hansgirková Frant., nar. 1823. Vz Šb.
D. ř. 2. vd. 245., S. N. X.

Hanský. H. údolí u Rakovníka. Wtr.

Hanslík Jos. a Ed. Vz S. N.

Hansmann Leopold, 1824.—1863., bosp.
úřed. Vz Šb. D. ř. 2. vd. 245.

Hansobě, ě, m., os. jm. Arch. IV. 379.,
NB. Tč. 199.

Hanspaulka, y, f., dvorec v Šárce. Us.
Pdl.

Hanšpach, a, m., Hainspach, mě. u Čes.
Lípy. Vz S. N., Blk., Kfsk. 1310.

Hantal, u, m., z něm. H-ly == železné
kruhy u kufrův a u truhel, za něž se tyto
přenášejí, der Kofferring. Val. Vck.

Hantfest, vz Handfest.

Hantolec, lce, m., der Hundstossring.
Vz Hantal V horn. Zhlk.

Hantonina, y, f. = hatlanina. Šm.

Hantych Václ. Jg. H. 1. 2. vd. 560.

Hantyrka. Šrc. 107.

Hanuchna Jiří, děkan, 1695. Jg. H. 1.
2. vd. 560., Jir. Ruk. I. 225.

Hanuchova Lhota. D.ol. IV. 194., VI.
121.

Hanula, y, m., os. jm. Sl. let. V. 254.

Hanulienka, y, f., zdrobn. Hanka, Jo-
hanna. Čože koho do toho, že ja Hanku
ľúbim, ja mojej Hanulienke ver čižmičky
kúpim. Sb. sl. ps. II. 1. 52.

Hanulík, a, m., os. jm. na Vsacku. Vck.

Hanulka, y, f. = Hanulienka. Brt. L. N.
II. 110. Vz Hana, 3.

Hanuska, y, f., dvůr u Pelhřimova.

Hanuš, e, m. JI. Ign., dr., prof. a biblio-
thekař, 1812.—1869. Vz Tf. H 1. 3. vd. 29.,
30„ 97., 158., 169., 172., 173., 176., 187.,
Slavín II. 45., Jg. H. 1. 2. vd. 560., Šb. D.
ř. 2. vd. 245, Ukaž. 99., Pyp. K. II. 539.,
S. N. III., X. — H. Tk. V. 240., Tf. Odp.
387. - H. Jiří, farář, 1609. Jg. H. I. 2. vd.
560., Jir. Ruk. I. 225. — H. Frant., kněz,
1783. Jg. H. 1. 2. vyd. 560., Jir. Ruk. I.
225. — H Jiřík, vz Blk. Kfsk. 1121., 1157.
O jiných H. vz S. N.

Hanušek, ška, m., os. jm. Arch. III. 23.

Hanuška, y, f. = hanůvka, jablko. Mor.
Brt.

Hanušky, pl., f. V sev. Čech. = pečivo
z bramborů rozstrouhaných a z mouky na
plotně upečené. Bdč. Z. 175. Cf. Halušky,
Halečky.

Hanušová Dora, spisov., nar. 1841. Vz
Tf. H. 1. 3. vd. 147. — H. Klemeňa, nar.
1845., učitelka tělocviku a spisovat. Její
podobiznu a životop. vz v Humorist. Listech
XXIX. č. 15. — II. Milina, nar. 1856., uči-
telka měšť. školy v PRaze a spisovat. —
H. Magd. Blk. Kfsk. 1063.

Hanušovce, míst. jm. v Uhřích.

Hanušovice, dle Budějovice, Hannsdorf,
ves u Star. Města u Olom. D. ol. X. 11.,
798.

Hauůvka, vz Hanuška.

Hanyka, y, f. Lží, h-kú to na něm vy-
šidil. Wtr.

Hanýz, u, m. = anýz. A ten drobný a.
bál sa jíti na blíž, až ta mrkva naňho mrkla:
Co sa blázna bojíš? Sš. P. 705.

Hanzal, a, m., os. jm. NB. Tč. 275.

Hanzalík = tournure, v obec. ml. prdel-
ník.

Hanzburský dvůr, vz Podhora.

Hanzeli Václ. 1737. Jg. H. 1. 2. vd. 560.

Hanzeli-us, a, m. H. Luk., kněz, 1615.
Jg. H. 1. 2. vd. 560. Vz Jir. Ruk. 227.

Hanzl, a, m. — býk, valach. Zač jste
koupil toho hanzla? U Olom. Sd.

Hanzlini-us, a, m. H. Mikul. 1606. Vz
Jir. Ruk. I. 227.

Hanzlov, a, m., pole u Vsetína. Vek.

Hanzlovský mlýn, Hanslauer Mühle,
u Benešova.

Hanzovní, Hanse-. H. město. Sp.

Haový. H. přípony: hъ, ha, ohъ, uhъ.,
vz Bž. 233.

Hapata, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.

Hapatyka, y, f. = apatika. Ve vých.
Čech. Jir., Msk.

Hapatýr. U Jilemn. Ktk.

Hapčí (tak říkají, když někdo kýchá)!
Us. Šd. Cf. Hepčík.

Hapek, vz Hap.

Hapit, u, m. = hapatýr. Běžel h-tem.
Slez. Šd.

Hapitek, tku, m. == hapit. Běžeti do
h-tku; Zber se do h-tku. Slez. Šd.

Hapitkovati = poskakovati. Slez. Šd.

Hapkati. Zajác skáče po dolině, jelen
hapká po vršku. Koll. Zp. I. 343.

Hapouleti, el, ení = hapati. Rk.

Har har! Strouhání mrkvičky.

Hara, y, f. = u voziarov hrubá plachta,
kterou prikrývajú zpotené alebo na zime
stojace kone. Gemer. Slov. Dbš. — H. —
nůše. Val. Brt. D. 213. Obrajt mu strhl haru
ze zadů. Sš. P. 536. — H. = kopka zemáků
v zimě na poli slamou přikrytá. Slez. Tč.

Harabaska,y, f.,myslivnau Ulic u Stříbra.

Harabita, y, f.— veliká ženská. U Ronova,
Rgl.

Harabouzí, haraburdí. U Olom. Sd.

Harabura, y, f. = křik. Tá kura h , ktorá
svojím kodkodákaním robí h-ru. Slov. Zátur.

Haraburda. H-dy vykládati a prodávati.
Reš. — Koll. IV. 171., I. 262. - H., y, m.
der Polterer. Brt. D. 213.



	279

	Hanobník, a, m. = hanobce. Lpř. Hanopis. Vz Jg. Slnosť. 95. Hanopisec, sce, m., der Verfasser einer Schmähschrift. Mour. Hanov, a, m., Hanow, ves u Bernardic; Honau, ves u Veseřic. PL. Oldřich z H-va. Pal. Děj. II. 1. 433., Tk. I. 513. Hanovec, vce, m., os. jm. Jan H. ze Švamberka. Arch. I. 502., III. 489., Tk. IV. 726., Tk. Žk. 221. Haňovice, dle Budějovice, ves u Litovle. D. ol. X. 612. Haňovský, ého, m., os. jm. Žer. Záp. I. 131. Hanozpěv, u, m., der Schmähgesang. Vik. Hansgirg Ant, prof., 1806—1877. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 126., 146., Jg. H. 1. 2. vd. 559 , Šb. D. ř. 2. vd. 244., Ukaž. 99., Pyp. K. II. 260., S. N. III., X. — H. Ant., dr. a prof, nar. 1854. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 193. Hansgirková Frant., nar. 1823. Vz Šb. D. ř. 2. vd. 245., S. N. X. Hanský. H. údolí u Rakovníka. Wtr. Hanslík Jos. a Ed. Vz S. N. Hansmann Leopold, 1824.—1863., bosp. úřed. Vz Šb. D. ř. 2. vd. 245. Hansobě, ě, m., os. jm. Arch. IV. 379., NB. Tč. 199. Hanspaulka, y, f., dvorec v Šárce. Us. Pdl. Hanšpach, a, m., Hainspach, mě. u Čes. Lípy. Vz S. N., Blk., Kfsk. 1310. Hantal, u, m., z něm. H-ly == železné kruhy u kufrův a u truhel, za něž se tyto přenášejí, der Kofferring. Val. Vck. Hantfest, vz Handfest. Hantolec, lce, m., der Hundstossring. Vz Hantal V horn. Zhlk. Hantonina, y, f. = hatlanina. Šm. Hantych Václ. Jg. H. 1. 2. vd. 560. Hantyrka. Šrc. 107. Hanuchna Jiří, děkan, 1695. Jg. H. 1. 2. vd. 560., Jir. Ruk. I. 225. Hanuchova Lhota. D.ol. IV. 194., VI. 121. Hanula, y, m., os. jm. Sl. let. V. 254. Hanulienka, y, f., zdrobn. Hanka, Jo- hanna. Čože koho do toho, že ja Hanku ľúbim, ja mojej Hanulienke ver čižmičky kúpim. Sb. sl. ps. II. 1. 52. Hanulík, a, m., os. jm. na Vsacku. Vck. Hanulka, y, f. = Hanulienka. Brt. L. N. II. 110. Vz Hana, 3. Hanuska, y, f., dvůr u Pelhřimova. Hanuš, e, m. JI. Ign., dr., prof. a biblio- thekař, 1812.—1869. Vz Tf. H 1. 3. vd. 29., 30„ 97., 158., 169., 172., 173., 176., 187., Slavín II. 45., Jg. H. 1. 2. vd. 560., Šb. D. ř. 2. vd. 245, Ukaž. 99., Pyp. K. II. 539., S. N. III., X. — H. Tk. V. 240., Tf. Odp. 387. - H. Jiří, farář, 1609. Jg. H. I. 2. vd. 560., Jir. Ruk. I. 225. — H. Frant., kněz, 1783. Jg. H. 1. 2. vyd. 560., Jir. Ruk. I. 225. — H Jiřík, vz Blk. Kfsk. 1121., 1157. O jiných H. vz S. N. Hanušek, ška, m., os. jm. Arch. III. 23. Hanuška, y, f. = hanůvka, jablko. Mor. Brt.	Hanušky, pl., f. V sev. Čech. = pečivo z bramborů rozstrouhaných a z mouky na plotně upečené. Bdč. Z. 175. Cf. Halušky, Halečky. Hanušová Dora, spisov., nar. 1841. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 147. — H. Klemeňa, nar. 1845., učitelka tělocviku a spisovat. Její podobiznu a životop. vz v Humorist. Listech XXIX. č. 15. — II. Milina, nar. 1856., uči- telka měšť. školy v PRaze a spisovat. — H. Magd. Blk. Kfsk. 1063. Hanušovce, míst. jm. v Uhřích. Hanušovice, dle Budějovice, Hannsdorf, ves u Star. Města u Olom. D. ol. X. 11., 798. Hauůvka, vz Hanuška. Hanyka, y, f. Lží, h-kú to na něm vy- šidil. Wtr. Hanýz, u, m. = anýz. A ten drobný a. bál sa jíti na blíž, až ta mrkva naňho mrkla: Co sa blázna bojíš? Sš. P. 705. Hanzal, a, m., os. jm. NB. Tč. 275. Hanzalík = tournure, v obec. ml. prdel- ník. Hanzburský dvůr, vz Podhora. Hanzeli Václ. 1737. Jg. H. 1. 2. vd. 560. Hanzeli-us, a, m. H. Luk., kněz, 1615. Jg. H. 1. 2. vd. 560. Vz Jir. Ruk. 227. Hanzl, a, m. — býk, valach. Zač jste koupil toho hanzla? U Olom. Sd. Hanzlini-us, a, m. H. Mikul. 1606. Vz Jir. Ruk. I. 227. Hanzlov, a, m., pole u Vsetína. Vek. Hanzlovský mlýn, Hanslauer Mühle, u Benešova. Hanzovní, Hanse-. H. město. Sp. Haový. H. přípony: hъ, ha, ohъ, uhъ., vz Bž. 233. Hapata, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120. Hapatyka, y, f. = apatika. Ve vých. Čech. Jir., Msk. Hapatýr. U Jilemn. Ktk. Hapčí (tak říkají, když někdo kýchá)! Us. Šd. Cf. Hepčík. Hapek, vz Hap. Hapit, u, m. = hapatýr. Běžel h-tem. Slez. Šd. Hapitek, tku, m. == hapit. Běžeti do h-tku; Zber se do h-tku. Slez. Šd. Hapitkovati = poskakovati. Slez. Šd. Hapkati. Zajác skáče po dolině, jelen hapká po vršku. Koll. Zp. I. 343. Hapouleti, el, ení = hapati. Rk. Har har! Strouhání mrkvičky. Hara, y, f. = u voziarov hrubá plachta, kterou prikrývajú zpotené alebo na zime stojace kone. Gemer. Slov. Dbš. — H. — nůše. Val. Brt. D. 213. Obrajt mu strhl haru ze zadů. Sš. P. 536. — H. = kopka zemáků v zimě na poli slamou přikrytá. Slez. Tč. Harabaska,y, f.,myslivnau Ulic u Stříbra. Harabita, y, f.— veliká ženská. U Ronova, Rgl. Harabouzí, haraburdí. U Olom. Sd. Harabura, y, f. = křik. Tá kura h , ktorá svojím kodkodákaním robí h-ru. Slov. Zátur. Haraburda. H-dy vykládati a prodávati. Reš. — Koll. IV. 171., I. 262. - H., y, m. der Polterer. Brt. D. 213.