280

Haraburdáctvo, a, n., der Chauvinismus.
Slov. Vck.

Haraburdák, a, m. = kdo činí haraburdu.
Slov. Zátur.

Haraburdí, vz Haraburda.

Haraburdíř, e, m., der Trödler. Šm.
Haraburdiště, ě, n., der Rumpelkasten.
Šm.

Haraburdní, Trödel-, Plunder-. H. bá-
snictvo. Kos Ol. I. 308.

Harabúzí, n. = harabouzí. Brt.

Harabuzňa, ě, f. = veliká jizba, haluzna,
Mor. Brt., Vck.

Harafica, dle Káča, f. Má h-cu = hodnou
opici. Vz Opilý. Mor. Vck., Brt. D. 213.

Harach, a, m., os. jm. Arch. I. 421., Sdl.
Hr. I. 253., IV. 251., 257., V. 361. Cf. Harrach.

Harachéř, e, m., os. jm. Arch. I. 421.

Haraj = garaj, hrkot vody. Slov. Dbš.
Zbr. Bás. 29. G., t. j. hrčiaci, hrkotajúci
potok; ľud na vide stranách (Gemer.) ho-
vorí o tekúcej, zvlášť o padajúcej vode, že
harajčí t. j. tekúc vydáva zvuk, hrk, hrčanie,
haraj. Čjk. 133., Dbš.

Harajčiti, il, ení = hrčeti Voda harajčí.
Vz Haraj. Slov. Dbš.

Hárajch, u, m. = grant. Slov. Zátur.

Harajka, y, f. = vodovodná trúba, Wasser-
röhre. Slov. Ssk.

Harai, a, m., os. jm. NB. Tč.

Haralec, lce, m., ryba. Šm.

Haramie, e, f. Po tejto h-mii. Slov. Ntr.
V. 315., 193.

Harampáš, e, m. = neorázný chlap. Ve
vých. Čech. Jir.

Harampátí, n. = hamparátí. Šm.

Harampatky, pl., f. = hamparátí. Rk.

Harampátnice, e, f., die Rumpelkammer.
Dch.

Haraut = hranatý, neotesaný člověk. To
je h.! U Kr. Hrad. Kšť. V Kunv. Msk. —
H. z Polžic, praesident dvorské komory
české, nar. 1564., stať 21/6 1621. Vz Tf. H.

1. 71., 74., 75., Slavín I. 198., Jg H. 1. 2.
vyd. 560., Jir. Ruk. I. 227.-231., Šb. D. ř.

2. vd. 245., Sbn. 938., Blk. Kfsk. 1311., Sdl.
Hr. II. 245., V. 361., Pyp. K. II. 360., 369.,
S. N. — H. = papírna a mlýn u Klatov.

Harantiti, vz Harantovati.

Harantova z Polžic, vz Blk. Kfsk. 1311.

Harapác. Ty brambory udělaly h. = vzaly
za své, zašly. U Jižné. Vrů.

Harapan, a, m., os. jm. NB. Tč. 259.

Harapník, u, m., die Jagdpeitsche. Šp.

Haraš, u, m. Sš. P. 217., 450., 693., Mkl.
Etym. 3. — H. a, m., os. jm. Arch. III. 190.
— H. = psí jm. Mor. Brt.

Harašený = harasový. Slez. Šd.

Harasín, a, m., sam. u Krumlova.

Harasný = způsobilý, zručný. U Jičín,
na Mor. Mtl. — H. = dobrý. H ídlo. Val.
Brt. D. 213. — H. = krásný. H. oděv. Val.
Vek. — H. robota (nepříjemná, tvrdá). Laš.
Tč. H. pole (nerovné, hrbolaté). Šb., Tč.

Harasov, a, m., míst. jm. Blk. Kfsk. 1311.-
Sdl. Ur. II. 276., IV. 369., V. 361.

Harasovice, dle Budějovice, několik
domkův u Těšína.

Harasový. H. sukně, Prm IV. 122., pás.
Sb. sl. ps. II. 1. 134.

Haráš, e, m. = lomoz, křik, Lärm, m. H.
a lomoz. Let. Mt. S. I. 31. H., krik, rozhovor
sa rozprostiera okolo vatry. Slov. Klčk. V.
115

Harašec, šce, m. == haralec. Šm.

Harašetí, harašiti. Řetězy haraší. Osv.
I. 86. Na Slov. také: dováděti. Zátur

Harašín, a, m., os. jm. Slez. Šd.

Harašivý = haráš činící. H. deti. Slov.
Hdž. Šlb. 19.

Harašta, y, m , os. jm. Mor. Šd.

Hárati. — abs. Hárající svíce. Vrch. —
kde. Šílenství ti hárá v oku. Čch. Bs. 11.
V mé hrudi hárá žár. Vrch. Plný pohár
zlatem svým před ním hárá. Vrch. — nač =
žehrati. Laš. Brt. D. 213.

Haratice, dle Budějovice, Haratitz, ves
u Želez. Brodu. Blk. Kfsk. 801.

Haravara. Ntr. V. 208.

Harazduvať, schalten, walten. Slov. Lú-
pežníci tam h-li, ktorí Kozárovce na prach
a popel obrátili. Let. Mt. S. VI. 2. 25.

Haražkovna, y, f., myslivna u Čimelic.

Harbalovať, herumpoltern. Slov. — kde.
Prsty neumejú po organe h. Čkžk. III. 57.

Harban, corona, z něm. hârbant, Haarband.
Jir. Požehnáš h-nu. Z. wit. 64 12.

Harbasko, a, n. = ovčárna. samota, há-
jovna a pivovár u Mělníka. PĹ.

Harbutovice, dle Budějovice, Harbuto-
witz, ves u Skoczówa ve Slez.

Harbuz, u, m. = turek, Cucurbita melo-
pepo. Vz Rstp. 628.

Harc, das Geplänkel, šarvátka, šrůtka,
potyčka, potrčka, půtka. Čsk. H., pol. harc,
horv. harcz, srb. haracz, řec. #«(*,-* »7 skr.
hara, proelium, pugna, strněm. hari. Hrš. v Km.
A když učinili h. Let. 160. Na široké pole
na h. vyjížděti a obšírnou řečí čtenáře omá-
miti usilujete. Štr. Harcem (= rychle) pro
ně poslali. Val. Brt. D., Wrch. Do harcu se
dáti (spěchati). Laš. Tč.

Harcati = hladiti, streicheln. Vlasy h.
U Místka, Brušp. Škd., Mtl. H. dítě. Laš.
Brt. D. 213.

Harcký, Harz-. H. smolák, pissodes Har-
cyniae, der Harzrüsselkäfer. Sl. les.

Harcov, a, m., Haatz, ves u Jaroměře.

Harcování, n., die Plänkelei. Vz Harc,
Harcovati. Čsk., Mus. 1880. 93., S. N. XI.
120.

Harcovati, plänkeln, tirailliren. Čsk. —
Hřmot se stal, jakoby nějaká větší zvířata
aneb koňové h-li a dusali. Polič. Pokut. 58.
Na koni jak harcuje = hopcuje. U Kostel,
nad Orl Ktk. — H. = skřípati, hrčeti. Od
stavujeme-li stůl a p., harcuje po dlážce.
Val Vck.

Harcovna, y, f. = veliká hospodská jizba,
v níž se tančí. Val. Vck., Brt. D. 213.

Harcovnice = starodávné dělo lehčího
druhu, jež s místa na místo snadno dopra-
vovati se mohlo. Užívali ho v bojích, jež
přední čety (harcovníci) s nepřítelem svá-
děly. Hrš. v Km.

Harcovnický, Plänkler-. H. řetěz, čára.
Čsk.

Harcovnosť, i, f. = bojovnost Slov. Bern.

Hardek. Hrabě z Hardeka. Dal. 150.,
Tov. 129., Sdl. Hr. IV 369., V. 155., 211.