281

Hardún, a, m. H. obecný, stellio vulgaris,
ještěr. Vz Frč. 325., Brm. III. 222.

Hárek, rku, m. — arch. Písala mi na
hárku papiera. Koll. Zp. 1. 223. Sesbíra svůj
h. k patróniku spěje. Slov. Ntr. VI. 171.
List je psaný na pol hárku papieru. Let.
sl. I. 66.

Harem. Vz S. N.

Haremový. H. hospodářství. Šmb. S. I.
558.

Harenda, y, f. = bývalá panská hospoda.
Mor. Brt. D. 110., Brt. P. 156.

Harendář, e, m. = hospodský. Vz Ha-
renda. Na Moravce. Tč.

Harfa, vz KP. II. 297., Aeolova, ib. 298.,
Mj., pedalní, ib. 298., 299., skotská, ib. 297.;
nejstarší její podoby. Ib. 298., Kram. Slov.
— H. Jiřího = souhvězdí. Stč. Zem. 25. —
H. = vysoká ženská. Mor. Brt.

Harfář, e, m. = harfeník. Bern.

Harfářka, y, f. = harfenice. Bern.

Harfenice = nespořádaná ženská, na-
dávka. Us. Kšť.

Harfeníček, čku, m. = rostl. Na Radošti
h. kvete. Val. Džl.

Harfička, vz Harfa.

Harfka, y, f. = harfička. Kam.

Harfovka, y, f. H. obecná, harpa ventri-
cosa, měkkýš břichonožec. Vz Frč. 238.

Harfovnice, e, ť. = harfovka. Schd. II.
536.

Harfovník, a, m. = harfeník. Bern.

Harfový, Harfen-. H. hlas. Bern.

Hargaláš, e, m. == sršeň? Doščípali ho
h-še. Slov. Rr. Sb.

Harháně, ěte, m. = běhavé dítě. U Žamb.
Dbv.

Harhárati, vz Harharovati.

Harhovo, a, n., ves u Levoče. Phld. V.
182.

Harhula, y, m. = veliký chlapec. U Ne-
poměřic. Rč.

Harhule = na stromě, na kmenu boulo-
vitý výrůstek. Us. Hk.

Harchulka, y, f. = karkulka, dětská če-
pička. Rr. Sb.

Hariani, pl. = obři báječné postavy.
Dbš.

Harinek, nka, m., der Häsing. Slov.
Bern.

Harka, y, f. = pospěšák, hrabička, pluh
s třemi radličkami k dělání rýh do země,
die Saatharke. Šp., Mš., Vik, Psčk., Jdr.,
Rjšk., BPk., Sl. les., SN. V. 1197., Šmd. Po-
bereme harky, půjdem na Slováky. Sš. P.
536. — H. = dědina v Uhřích. P. Kal.

Harkati sa — hašteřiti se. Začali sa medzi
sebou dohadovať, harkať, vadiť. K. Nov. VI.
3. — Dbš. Sl. pov. I. 552., Ssk.

Harkovati = harkou pole vzdělávati,
orati. Mš., Kšť., BPk.

Harlekýn, a, n., vz S. N. — H. = pí-
ďalka angreštová, zerene (abraxas) grossula-
riata, der Harlekin. Schd. II.517., Brm. IV.
447. Angreštový skvrnopasník. Kk.

Harlík, u, m., hyparis, der Härtung. Šm.

Harliník., brugmannsia, die Brugmanusie,
rostl. H. bělostný, b. candida; libovormý,
b. suaveolens; strakatý, b. bicolor. Vz Rstp.
1133. Chybně: burgmansia.

Harma, y, f. = lermo, Lärm, Verwirrung.
Byla po dedine 1. Slov. Rr. Sb., Ntr. IV.
202., Ssk.

Harmala, peganum, dieHarmelraute, rostl.
H. mnohodílná, p. harmela. Vz Rstp. 270.,
Slb. 637.

Harmalin, u, m., alkaloid. Vz S. N.

Harmančok, čku, m. = rumančok, rmen.
Slov. Rr. Sb., Ssk.

Harmara, y, f. = armara. U Olom. a j.

Harmatanec, nce, m., der Lärm-, Sturm-
tanz. Vz Harma. Slov. Rr. Sb., Ntr. IV.
202., Ssk.

Harmattan, u, m., vítr v Senegambii
povstávající. Sté. Zem. 612.

Harmedzký = harmecký. Zastáva úrad
h-kého. Slov. Phld. V. 112.

Harmiti = hřmíti. Slov.
Harmonicky, harmonisch. H. vzdělaný.
Šml. 1. 47.

Harmonický. H. spojování zpěvu, Hud.,
krásno, Dk., střed hmoty, ZČ. I. 258., pohyb,
SP. II. 87., barvy, tony, KP. IL 162.; 283.,
289., 308., dělení, poměr, body, paprsky, Jd.
Greom. 1. 98., celek, Mus. 1880. 424., číslo,
Vch. Ar. II. 18., zvonky. Pdl. Cf. S. N.

Harmonie pomocná. Neben-, úzká, enge
H., široká, zerstreute H.; učení o h-nii. Hud.
v Mus. — H. života, všehomíra. Šml. — Cf.
Jg. Slnosť 77.

Harmonika skleněná = nástroj, v němž
tony ze skleněných zvonců neb tyčí se vy-
luzují; ústní = stroj jazýčkový, jehož ja-
zýčky foukáním vzduchu z úst ve chvění
se přivádějí; tahací, kde ústa zastupuje
měch. Mlt. VzKP. II. 323.-325., Kram. Slov.,
S. N. H. chemická, vz Šfk. 33., Šfk. Poč.
35., Schd. II. 283.

Harmonisovati, harmonisiren. H. melodii.
Us Pdl.

Harmoni-um, a, m., vz Fysharmonika.

Harmonovati, harmonisiren. To by s tím
neharmonovalo. Us. Tyršová.

Harmotom, u, m. = křeman. Schd. II.
41., Bř. N. 142.

Harobitnosť, i, f., die Betriebsamkeit
Sparsamkeit. Šm.

Hárok, rku, m., ein Papierbogen. Slov.'
Ssk. Vz Hárek.

Háromfírka, y, f., druh hrušek. Mor.
Brt.

Háronky, pl., Schneeballen, Krapfen. Slov.
Ssk.

Hároš, e, m., psí jm. Mor. Brt.

Harovaný; án, a, o = merhouaný, stra-
katý.

Harovati = prudce jíti. Vz Hárati. U Li-
tovle. Kčr. U Olom. Sd. — H. = lézti, krie-
chen. Blecha haruje. Na Hané. Bkř. — H.,
z něm. harren (dauern). To nemohlo h. do
třetího dne. NB. Tč. 125. — H. = hluk,
křik, nedobizeň robit, lermovať, Rr. Sb., hý-
řili. Slov. Jedli, pili, h-li a nad ránom všetci
pospali. Mt. S. I. 74. Či to pani Maga tam
s kýmsi dnes haruje? Phld. 111. 475., Lipa

II. 325. Ten potom už haroval aj s nimi
celú noc a vždy hotovými platil; Chodili
tam dakde do hostinca na celú noc h.; Jedli,
pili, h-li tam, kým čo stačilo. Dbš. Sl. pov.

III. 9., 68., 79.

385