282

Harovec, vce, m. = pampucha, pampúška,
kobliha. Slov. Rr. Sb., Sb. sl. ps. I. 178.,
Mt. S. L 178.

Harovitý — otužilý. Marko Polo. k. 59.

Harovník, a, m., os. jm. H. z Přietiny.
Arch. V. 379., Sdl. Hr. V. 7., 23.

Harozniti = hubovati. Každý, kdo jen
ústa má, h-zní na nepořádky. Čech.

Harpunář, e, m. = kdo harpunou po
velrybách metá. NA. IV. 124.

Harpunový. H. lano (na harpunu).

Harpyje, harpya vinula, motýl. S. N. V.
509., Schd. II. 517. H. zhoubná, h. destructor.
Brm. II. 695.

Harrach, a, m. H. Jan, hrabě, nar. 1829.
Vz Tf. H. 1. 3. vd. 160., Šb. D. ř. 2. vd.
245. — Sdl. Hr. II. 276., III. 302., S. N. III.,
X., Ukaž. 99. Cf. Harach. O jiných H. vz
Blk. Kfsk. 1311.

Haršín, a, m., os jm. Arch. III. 507.

Harta, y, f., ves u Vrchlabí; Hortau, ves
u Benešova (Bensen). Tk. VII. 214., Blk.
Kfsk. 53.

Hartati = hajati, spáti (o dětech). Běž
h. Val. Vck , Brt. — H. = měkknouti, zu
Brei werden Když prší na Medharta, po-
hanka v zemi hartá. U Vyzovic. Šd.

Hartava, y, f., Ober- Hartau, ves u Hofu
ve Slez.

Hartič, os. jm. Vz Blk. Kfsk. 1311.

Hartit, u, m., nerost. Vz Bř. N. 231.

Hartice, dle Budějovice, Mähr. Hartau,
ves u Hoíu v Olom. PL.

Hartikov, a, m., Hackelsdorf, ves u Zá-
hřebu. D. ol.

Hartikovice, dle Budějovice, Hartikowitz,
ves u Náměště. D. ol. X. 553.

Hartinkov, a, m., Hartinkau, ves u Je-
víčka.

Hartisov, a, m., potok, v pohoří karpat-
ském v prameništi Ostravice.

Hartl Ondř., dr., 1794. Jg. H. 1. 2. vd.
560., Jir. Ruk. I. 231.

Hartlikov, a, m., Hartlikow, ves u Tá-
bora. Blk. Kfsk. 558.

Hartmann Ad. br. 1618. Vz Jir. Ruk.

I. 231., Šb. D. ř. 2. vd. 245. — H. Tom.,
kněz. 1718. Ib. 232. O jiných H. vz Blk.
Kfsk. 1311.

Hartmanice, dle Budějovice, Hartmanitz,
městečko u Sušice; vsi u Veselí, u Bystré
v Litomyš., u Plumlova. PL., D. ol. I. 15.,
V. 20., Blk. Kfsk. 1311., Sdl. Hr. I. 253.,
III. 197., IV. 237., S. N.

Hartošice, dle Budějovice, HaRtoschitz,
hájovna u Benešova.

Hartovnica, dle Káča, nějaké jídlo. Slov.
Kto nemá pečienky, musí pristát i na h-ci.
Ona nevie ani len tu mizernú h-cu zapražiť.
Chlpk. Dramt. II. 22., I. 22.

Hartuňkov, a, m., míst. jm. Žer. Záp.

II. 183.

Harty, dle Dolany, Lilien, ves u Příbora;
Woschtitz, sam. u Vys. Mýta.

Harus, u, m. = hluk, shon lidí. Laš. Brt.
D. 213.

Harusiti = harvasiti. Val. Brt. D. 213.

Harvan = havran. Slov. Koll. Zp. II.
371.

Harvaňa, dle Káča = koza černá jako
havran. Mor. Brt.

Harvánek, nka, m., sam. u Čimelic a
Nepomuk. — Kerá má 3 dvory o 9 h-koch.
Koll. Zp. II. 396.

Harvany = varhany. Mor. Slov. Hrb.

Harvas, u, m. = hluk. Zlínsky. Brt. D. 213.

Harvasiti, harvositi — hluk dělati; hlasně
mluviti, křičeti. Zlinsky, u Místka. Škd., Brt.
v Mtc. 1878. 33.

Harz, e, m., das Harzgebirge. Bž. 118.,
Krč. G. 249.

Has, u, m., das Passen. Mám na něho h.,
ich lauere auf ihn. Šm. — H., ein Schlag
im Finstern. Šm.

Hasačert = provaz, na kterém jsou na-
vázány kusy řetězu a klacky, který se při
lovení přes řeku natahuje a kterým se po-
třásá, aby dělal hluk, ryby vyplašoval a do
sítí hnal. U Nové Huti u Berouna. — H. =
ďábel. Zjevte se, ať jest vědomo, v kterém
h-tu vězíte. Koul. Bylo jich tam jak h-tů
(mnoho). U Místka. Škd.

Hasačertovství, n., böse Teufelei. Šm.

Hasafírek, rka, m. = tulák, ztřeštěnec.
Ledajaké h. chtěl by ženu míti, nežby radši
si vzal jehlu a učil se šíti. Sš. P. 685. Cf.
Hacaferna.

Hasák, a, m, psí jm. Škd. — H., u, m. =
náčiní, jež se přidává ku kose, seče-li se
žito. nebo pšenice (kosa hrabičná). U Příbr.
L. Šbk. — H. = veliká motyka. U Hořic.
Hk. — H. = veliký hák na dlouhé žerdi,
jímž se při ohni střechy trhají. U Skochovic.
Kšť. — H. trubní (k sešroubování trubek
plynových), der Rohrschlüssel.

Hasákovati = hasákem sekati. Žito se
hasákuje. U Sebranic na Mor. Ktk. Hrabicí
se na Frenštátsku hrabcuje, na západní Mor.
hasákuje. Brt.

Hasapezdník, u, m. = kožené hace na
nohy, zastr. Jir. V MV. nepravá glossa. Pa.

Hasati, hasovati. Kůň pod pánem hasuje.

Hasatice, dle Budějovice, Hassatitz, sam.
u Hostouně.

Hasava, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 121.

z Hasenburka Zbyněk. Ukaz. 99., S. N.

Hasiak, u, m., die Heblade, v mechan.
Slov. Ssk.

Hasičský. H. hotovosť, die Feuerbereit-
schaft, nářadí, práce, ústav, Löschanstalt,
Sl. les., oblek, přilba, výzbroj, stráž, koNev,
koš. Us.

Hasičstvo, a, n., die Feuerlöschmann-
schaft. Dch.

Hasík, a, m., sam. u Soběslave.

Hasil, der Löschmann, Feuermann, Feuer-
wehrmann. Dch.

Hasina, y, f., mlýn u Loun; Hasina
Stará a Nová, Alt-, Neu-Hasina, vsi u Rož-
ďalovic. PL.

Hasiti, lit. išgesiti. Mkl. aL. 266., Etym.
64. — abs. Jak hasíš, co fa nepálí, žádeň
ťa za to nechválí. Tč. — co. Co té nepálí,
(to) nehas. Dar tajný hasí hněv. BO. — kde.
Žízeň u studánky h. Us. Jímž v sobě
k Bohu hasil milosť. Št. Kn. š. 144. — čím.
Ohně olejem nehasí. Žízeň pivem h. Krůpějí
tu h. moře žízeň. Čch. Bs. 63. — koho
zač = za vlasy == tahati. Dh. 147.