283

Hasivka. Vz Rstp. 1788., Kk. 91., Čl.
169., Čl. Kv. 76., FB. 2., Rosc. 80.

Hasivý, löschend. Šm.

Haslice, dle Budějov., Hasslitz, ves u Li-
toměřic.

Haslo, a, n. = heslo. Slez. Pk. Čest. 27.

Haslov, a, m. Ota z Haslova. Pal. Děj.
II. 1. 35.

Hasnice, e, f. =jáma, v níž se vápno
hasí. Šand. II. 42.

Hasník, u, rn., das Löschzeug. Slov. Ssk.

Hasnouti. — abs. Požár hasnul. Mcha.
Hasnoucí oko (umírajícího). Pobožnosť hasne.
Vod. — jak. Zvolna haslo světlo života.
Osv. I. 67. — kde. Žár ohňů zvolna hasnul
kolem. Vrch. Slunce haslo na zdi klášterní.
Vrch.

Hasný == hasicí. H. sud. Slov. Bern. —
H., stillend. Ib.

Haspra, y, f., der Sperrhaken. Bern.

Haspřiti, vz Hasprovati. Ssk.

Hasprový, Sperrhaken-. H. babka, očko.
Slov. Bern.

Hasrman, a, m. = hastrman. U Místka.
Škd.

Hastopier, a, m. = hacier, netopier. Slov.
Hdž. Šlb. 32.

Hástor, u, m. = stádo husí; zástup. Val,
Brt. D. 213.

Hastrbník, u, m. = trativod, drainage
v polích i ve sklepích, Wasserabzug Wasser-
leitung, -graben. U Kr. Hrad. Hrš. Vz Ha-
strlík.

Hastrdam = Amsterdam. Možeš ísť (jíti)
do H-mu, tam dostaneš toho víc, zum Teufel,
nach Tribstrill. Laš. Tč. — Brt. P. 69.

Hastrlík, u, m. == hastrbník.

Hastrman. Hra na h-na. Vz Km. 1887.
214.

Hastrmánek, nka, m., mlýny u Klobouk
a u Bystřice (v Brněnsku). PL.

Hastroš, die Vogelscheuche, der Schreck-
mann, Hasenschrecker. Dch.

Haš, e, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.

Haša, dle Bača, os. jm. Šd., Blk. Kfsk.
1311., Sdl. Hr. V. 361.

Hašek, ška, m. = prase. U Třebonína,
u Košic aj. Cf. Hašík, Haška. Olv., Brnt. —
H. = ničemný hejsek, sprostý chlap. Dch. —
H. = Jan, Hans. Us. Dch. — H., os. jm.
H. z Waldšteina. Pal. Děj. III. 2. 81. - D.
ol. III. 186., IV. 9., Tk. V. 240.

Hasení ohně vodou.

Hašík, vz Pašík, Hušík, Hašek.

Hašiš, e, m. = opojný nápoj z konopí
vytlačený. Schd. II. 275., Kk. 146., KP. III.
265., Slov. zdrav., S. N.

Haška, y, f. — svině. Cf. Na svině volají:
Haš, haš! Hašek. Us. Rgl., Olv. — H., y,
m., os. jm.

Haško Jak., probošt. 1693. Jir. Ruk. I.
232.

Haškov, a, m., Haschkow, ves u Mnich.
Hradiště.

Haškovec, vce, m., Haschkowetz, dvůr
u Příbora.

Hašlovice, dle Budějovice, Hoschlowitz.

Hašpa, hašpla = klínek zarazený ve futře
dveří, do něhož zapadá závora. Val. Brt.
D. 213. Na hašpu zavříti. Ostrav. Dšk. Tč.

Hašpan, u, m. = zástřežka, lupínka,
plucha, travní koruna, die Spelze, das Bälg-
lein. Slb. XL., Sl. les.

Hašpánek, nku, m., vz Hašpan. — H.=
ječná krupice. U Něm. Brod. Holk.

Hašpla, vz Hašpa.

Hašpléř. Stopilo se 16 h-řuov. Dač. I.
124.

Hašpra, vz Haspra.

Haštabiga, y, f. = vysoká ženská. U Místka.
Skd.

Hašták, a, m., os. jm. NB. Tč. 12.

Hašteřiti se snad z: jaščeřiti se. Cf. ští-
řiti se, škorpiti se. Vd. — se s kým oč.
Bart. 39. — jak. H-řil se jako rákosník.
Šml. — se proti komu: proti papeži. Bdl.

Hašteřivec, vce, m. == hašterivý člověk.
Us. Pdl.

Hašternosť, i, f. = hašterivosť. Použiť
vlastnej vždy Slovanom h-nosti. Slov. Let.
Mt. S. X. I. 37.

Haštořiti se = hašteřiti se. Val. Vck.

Haštra = kostrba ciže peň stromu tak
obťatý, že konáre asi na 6—10 côľov dlhé
sa nahajú, neodtnú sa pri samom pni. Na
takú haštru vešajú hrnce mliečniky, aby
vyschly. GemeR. Dbš. — H. = jedle. Gemer,
na Slov. Rr. Sb., Němc. IV. 409., VII. 73.
Vz násl.

Haštŕí, n., vz Haštra.

Haštřina, vz Haštra.

Haštriti = tančiti. Slov. Koll. St. 340.

Haštrový = jedlový. Slov. Gemer. H. les.,
Němc. VII. 73., hory. Rr. Sb., Dbš. Sl. pov.
IV. 65.

Hašvan, u, m. = roztrhaný kabát. Brt.

1. Hať = ať. Zpívéte vesele, kohóti, h.
se mý srdečko nermótí, zpívéte vesele, je-li
to má milá, h. sem de. Sš. P. 577. (183.)

2. Hať, i (é), f. = cesta atd., die Faschinen-
brücke, der Faschinensteg. Střežeš ny všie
temné hatě. Sv. Mar. 392. — H. = haiová
hráz, hráz z haluzí a kamení, aby voda ne-
brala břehu, der Faschinendamm. Vz Od-
háňka. Vck.., Čsk., J. tr. — H. == plot.
U Uher. Hrad. Brt. D. 213. — H. =jáma,
pleso. Val. Ib. — H. = prázdný prostor
mezi kolibou (ovčáckou budkou) a pajtou
(budkou pro ovce; asi 10 kroků). Val. Brt.,
Vck. — H. šestinedělní, thrombi puerperales;
utuhnutí (konsolidace) hatí atd. Vz Kžk.
Pord. 424., 411., 409., 436.

Hata, y, f. = plachta k nošení dětí. U Brušp.
Mtl. — H. = hádka, sváda. Slov. Ssk.

Hatá, hatou. Volání dětí na koně, aby
táhl. Vz Ható, Hatou.

Háta. Kdo chce zbýti zleze, vstane na
sv. Hátu přede dnem nahý. Brt. L. N. II.
146. Na sv. Hátu (5/2.) nejde nikdo na zelí
do bečky ani na zemáky do sklepa ani na
mouku do komory, že sa do teho dajú žáby.
V Podluží na Mor. Brt. Háty nafouká za
všecky laty. Zlínsky, BRt.

Haták, a, m. = dobrý kůň, běhoun i ta-
houn. — H. = housenka rychle se pohybující
U N. Kdyně. Rgl.

Haťapa, y, m., vz Haťapák. H. nemotorná.
Mt. S. 1. 117., Dbš. Obyč. 45,

Haťař, e, m. = kdo je z hatí, na hatích
bydlí. Šd.

385*