286

Havranovlasý, rabenschwarzhaarig. Tč.,
Ntr. V. 32.

Havransko, a, n., sam. u Nimburka.

Havřice, dle Budějovice, Hawřitz, ves
u Uher. Brodu.

Havrlant, a, m. H-ti = děti, drobotina.
U Jilema.
Havrlec, vrlce, m. = chuchvalec. Na Polic.

Havrun = havran. Sš. P. 756.

Havruša, dle Káča = kravské jm. Mor.
Brt.

Havýš čtyrrohý, ostracion quadricornis.
Vz Frč. 285., Ves. IX. 25., Odb. path. III.
947.

Házal, a, m., os. jm. NB. Tč. 12.

Kazarda, y, n. = nepořádný člověk.
U Košic. Brnt.

Hazardboty = říkají tomu, kdo je při
hře v karty odvážlivý. To je h. U Kr. Hradce.
Kšť.

Házati = házeti, hážu, haž (dialekticky).
Nadarmo, děvečko, hažeš prstenečkem. Šš.
P. 296. Háže milá věncem. Ib. 305. Háže
krev, Blut husten. Mor. Brt., Mtc. 1878. 33.

Házení, n., das Werfen. Vz S. N. H. vody,
das Spritzen, Šmr. 34., diskem, ()i6*oßoUa,
oštěpem. Lpř.

Házeti. — co. On sa zvíňa, hádže ruky.
Ntr. IV. 255. — čím (kam, jak): oštěpem,
sebou na peřině. Us. Nepokojně sebou h.
Us. — kam. II. do žita (při svatbě se
u oběda přinese mísa naplněná žitem, kamž
se dary pro nevěstu házejí). U Přer., Tov.
Mtl. Koláče do pece h. (sázeti). Mor. Brt.
Baran skáče, snopy na vóz hádže. Sš. P.
742. Házej kus na kus (spěchej). Čce. Tkč.
II. na sebe (když při dražbě druh druha
přeplácí;. U Olom. Sd. Jídlo do sebe h. —
kudy kam. Chtěl je přes díru do klády h.
Let. 208. Okno, které hází světlo stropem
do pokoje. S. N. I. 6. — co, kam jak.
Vodopád své proudy hází s jekem v hlu-
binu. Vrch. Kdo vysoko kámen hádže, na
hlavu mu padá. Glč. II. 204. — co s kým.
Nech ťa aj s materou sto beťakov hádže.
Ps. sl. 181. — se. Ať se pinkl hází! Us. —
koho, se kde. Bodaj ťa vred hádzal na
našem prielazku, k náni chodziš na posmech
a indze pre lásku. Sl ps. 69. — se čeho =
zasahovati. Pass. (GP. 153.). Haziechu sě
v duši pravého, captabant. Ž. wit. 93. 21.

Hazmuka, y, f. = kaše z krve dvou za-
jíců a jelena, do toho sádlo, mouku, víno
a koření vespi. Bavor.

Hazounek, nka, m., ballistes, der Papagei-
schnabel. Šm.

Hazuga, y, f. = hazuka.

Hazucha = široký, čtyřhranný límec. Mor.
Brt. — H. = nesvěčný kabát. Brt. — H. —
hazuka, cimbál. Za chladnějšího počasí pře-
hodí si halenu s h-chou. Brt. L. N. II. 118.
Hodil hazuchu svojej žltej haleny ces hlavu.
HVaj. BD. I. 39.

Hazuka = kabátek, kazajka. U Kdyně,
u Písku. Rgl., Mg. - H. = úmrtní roucho,
rubáš. U Jilemn.

Hazumka, y, m., os. jm. Arch. III. 473.

Hazuza, y, m., os. jm. Mor. Šd.

1. Haž = až. Na Hané. H. se vdáš. Brt.

P. 100.

2. Haž mědní, das Kupferbranderz. Šm.

Hažart, a, m. = fakan, rozpustilé děcko,
panchart, nadávka. To jsou sami h-ti. Jdi,
ty h-te hažartský! U Třeb., u Prostej., na
již. Mor. Tr., Gn., Vch., Šd., Kmk. I. 407.

Hažle. Sdl. Hr. III. 302.

Hažmuka, y, f. = kaše ze zaječí krve.
Šm. Vz Hazmuka.

Hažovati, Gänge in Bergwerken aus-
richten. Šm.

Hažovice, dle Budějovice, Hažowitz, ves
u Rožnova — H., Schweissdorf, ves na
Hlubčicku ve prus. Slez. Šd.

Hažovo, a, n., Haschowa, ves u Horšova
Týna. Blk. Kfsk. 331.

Hažovský. H. paseky = několik domků
u Rožnova.

Hbáti se = hýbati se. Slov. Pokr. Pot.
II. 240.

Hbel = kbel. U Hostýna. Zmeškal.

Hbitě do toho! H. čísti. Us. Pal.

Hbito. Pojď h. Slez. Šd., Brt. D. 213.

Hbitokopytý kůň, schnellhufig. Lpř.

Hbitoštítý, óaxé67taXoq. Lpř.

Hbitota, y, f. == hbitosť. Slez. Šd. V h-tě
(v náhlosti) zapomněl jsem to doma. Laš.
Brt. D. 213.

Hbitý. H. člun, Čch. Petrkl. 31., čtení,
pohyb, Us. Pdl., skoky. Št. Kn. š. 144. —
kde: v práci. Dch. — jak: jako srnec.
Brt.

Hdě = kde. Ptám se ja tě, pachole, hdě
moja maměnka je; Hděs děvečko, hděs byla,
hdě si krásy nabyla?; Má milá, hdě si?
Sš. P. 101., 421., 568. — H. = kam. Mor.
Brt. Hde deš? Neor. — H. = kdy, dávno.
Nepotkale ste našich? Ó hde jož! V Bohu-
slavsku na Mor. Neor.

Hdereček, čku, m. = polní náčiní. U
Klat. Dšk.

Hdež = kde. Sš. P. 183.

Hdo = kdo. Mor. Brt. D. 119, Sš. P.
347., 158., 159.

Hdy = kdy. Sš. P. 180., 221.

Hdzě = kde. H. si byla? Sš. P. 13.

Heautognosie, e, f. = z řec. = sebe-
znalství.

Hebaj = sem. Laš. Brt. D.

Hebd. Bez h., chebd, hebdí, chebdí, chbez,
zemský bez, sambuccus ebulus. Vz Rstp.
784., Mllr. 93.

Hebeda, y, f., eine unnütze Sache. Slov.
Ssk.

Hebedlo, a, n. = hlupák. Slov. Loos.

Heben = eben. Šm.

Hebken, u, m. Vz Šfk. 352.

Hebko, a, n. Spáti v hebku. Hdk. L. kv.
93.

Hebkoprutý, gertenweich. H. vrba. Ntr.
VI. 118.

Hebkosť. Přivykajíc jiezdě, h-sti, křep-
kosti. Št. Kn. š. 166.

Hebkoúdý, mit geschmeidigen Gliedern.
Lpř.

Hebkovlasý, feinhaarig. H. lidé. Stč.
Zem. 842.

Hebký. H. pavučina, šíje, Mkr., vlas,
Kká., Vrch., kořen, proutí, Us., náručí, Hdk.,
lůžko, mech, Us, Pdl., tanec (polka a galop).
Laš. Tč.